Information for libraries

  • our website

Visual

You are here: Home Archiv 2015 / 02 Historie a současnost Rozhovor na téma konference Knihovny současnosti

Rozhovor na téma konference Knihovny současnosti

Za několik dní proběhne v kampusu University Palackého v Olomouci již 23. ročník konference Knihovny současnosti (KKS). O rozhovor jsme požádali ing. Aleše Brožka ze Severočeské vědecké knihovny v Ústí nad Labem, který je snad jediným, kdo dosud na konferenci ani jednou nechyběl.

Co bylo podnětem k prvnímu uspořádání této konference?

Už si nevzpomínám, jak předseda SDRUK Jaromír Kubíček na jednání Rady SDRUK v roce 1993 zdůvodnil úmysl zorganizovat velkou knihovnickou konferenci. Patrně se zhlédl v konferencích, které pořádají velké knihovnické asociace, jako je například americká ALA. Jeho rozhodnutí možná uspíšila i velká konference Informace ’93, kterou uspořádala Albertina icome v pražském hotelu Krystal v dubnu 1993, tedy 7 měsíců před 1. ročníkem KKS, a jíž se kromě informačních pracovníků zúčastnili i knihovníci.

Kdy a kde byla konference Knihovny současnosti uspořádána poprvé?

První dva ročníky se konaly v královéhradeckém kongresovém centru Aldis, a to 23. - 24. listopadu 1993, resp. 15.-16. listopadu 1994. Pokaždé byly zvoleny tři tematické okruhy, přičemž jeden zajišťoval tehdejší předseda Ústřední knihovnické rady Jaroslav Vyčichlo, druhý Jaromír Kubíček. 3. okruh měla v roce 1993 na starost předsedkyně SKIP Jarmila Burgetová a rok nato Eva Sedláková z Ministerstva kultury. SDRUK, ÚKR, SKIP a MK ČR byly vždy hlavními organizátory, ale, po pravdě řečeno, největší míra zodpovědnosti ležela na bedrech předsedy SDRUK, na knihovně, kde pracoval, a na krajské knihovně, která byla nejméně vzdálena od místa konání. Vzpomínám si, že jsem v Hradci Králové přednášel o vytváření bází dat v českých knihovnách. Tehdy ještě nebylo dostupné žádné prezentační software a internet byl v plenkách, a tak jsem si nakopíroval ukázky záznamů z bází na průhledné fólie a promítal je jako jeden z mála přes zpětný projektor.

Proč byly další ročníky v Seči u Chrudimi a proč už se tam nekonají?

O účast na prvních dvou ročnících projevila knihovnická veřejnost nebývalý zájem, problémem však byl nedostatek levného ubytování v královéhradeckých hotelích. Dalších 16 ročníků proto proběhlo v Seči v bývalém pionýrském a svazáckém areálu. Jeho výhoda spočívala v tom, že jídelna, ubytovací i přednáškové místnosti byly na jednom místě. Účastníci navíc nemuseli odolávat touze odběhnout za lákadly velkoměsta v době přednášek a voda v Sečské přehradě v říjnu už nebyla vhodná k delšímu plavání, takže k osvěžení v ní stačila polední přestávka. Navíc se daly trávit večery u táborového ohně. Bohužel majitel areálu příliš ubytovací prostory nevylepšoval a pro zahraniční a VIP hosty se musely hledat hotely, aby si pořadatelé „neuřízli“ ostudu. Ani přístup k internetu nebyl v přednáškových místnostech dostatečný, takže se kolem roku 2008 už začalo hlasitě hovořit o změně místa konání.

Kde všude už konference proběhla?

V roce 2010 se konference konala naposledy v Seči. Toto místo se však natolik vrylo do paměti účastníkům, že o konferenci ve zkratce stále mluví jako o „Seči“, i když v roce 2011 museli jet do Českých Budějovic, v r. 2012 do Pardubic a od r. 2013 se setkávají v Olomouci. Po brněnské a hradecké knihovně se tedy s organizací tak velké akce (počet účastníků přesahuje 300 osob) úspěšně potýkala budějovická, pardubická a olomoucká knihovna, navíc moravskoslezská knihovna v době, kdy předsedkyní SDRUK byla Lea Prchalová, a letos i Městská knihovna v Praze, když řízení SDRUK převzal její ředitel.

Kdy se stanoví definitivní program konference?

Po skončení konference proběhne její zhodnocení na jednání rady SDRUK. V roce 2013 se mohlo vyjít i z názoru účastníků, kteří vyplnili anketní lístky. Na dalším jednání rady se navrhnou témata, přičemž je snaha, aby konference byla dostatečně pestrá. Konference má být přínosná nejen pro ředitele, ale i pro řadové pracovníky, a to nejen z krajských a ústředních knihoven, ale i z vysokoškolských a městských. Některá témata jsou na pořadu prakticky každoročně, k jiným se organizátoři vracejí po delší době. S tématy je seznámena ÚKR, k jejím připomínkám se rovněž přihlíží. Organizátoři jsou vděčni i za podněty od členů SKIP, i když mnoho jich nebývá. Zhruba půl roku před konferencí se přidělí k tématům moderátoři. Ti mají volné ruce při výběru přednášejících. Někteří zašlou výzvu do konference, jiní osloví konkrétní osoby. Požádají je o anotaci slíbeného vystoupení a podle jejího obsahu uspořádají přednášky do bloků podobného zaměření. Já jsem moderoval sekce týkající se internetu a automatizace v knihovnách nepřetržitě od r. 1998 do r. 2005, pak už jsem předal „veslo“ mladším, kteří dokáží sledovat změny v této oblasti lépe než já. Z dobrých moderátorů mi utkvěli v paměti kromě již zmíněných i Zlata Houšková, Vlastimil Ježek, Tomáš Gec, Radka Římanová, Štěpánka Žižková či Eva Svobodová.

V rámci konference se udílí od r. 2000 Medaile Z. V. Tobolky, kdo nominuje osobnosti?

S nápadem nechat zhotovit medaili a pojmenovat ji po Zdeňku Václavu Tobolkovi, kterého zná knihovnická veřejnost jako autora Pravidel popisu prvotisků, ale také jako zakladatele Státní knihovnické školy a osobu, která prosadila knihovnictví jako studijní obor na Karlově Univerzitě, přišel na konci 90. let rovněž Jaromír Kubíček. Mně připadl úkol shromažďovat návrhy osobností, předkládat je radě ke schválení a na „Seči“ moderovat předávání medailí z rukou předsedů SDRUK a Nadace knihoven ČR. Nominovat knihovníky, kteří se zasloužili o rozvoj českého knihovnictví nebo v knihovnách pracovali celý svůj život, může sice kdokoliv, ale mělo by to probíhat prostřednictvím knihoven zastoupených ve SDRUK. I když jsou někdy nominovány velmi známé osobnosti, vyžaduje se dodání podrobného životopisu. Jména navržených udržujeme v tajnosti. Z nich se v posledních letech vybírá pouze pět osob a jejich jména zná jen hodnotící komise a předsednictvo SDRUK. Pokud je budoucí nositel přihlášený na konferenci, o tom, že byl vybrán, se dozví až ve chvíli, kdy čtu jeho životopis. Rád vzpomínám na rok 2003, kdy jsem musel protahovat ceremoniál udílení, aby medaili stihl převzít nic netušící Jaroslav Vyčichlo, a jak mne překvapila Květa Cempírková, když si na závěr vzala slovo a sdělila publiku, že medaili dostanu i já. A předávání, kdy celý sál čekal na Hanku Novou, až doběhne z nádraží, mají v paměti snad všichni loňští účastnící konference.

Hlásí se spontánně účastníci i přednášející ze zahraničí nebo je oslovují organizátoři konference?

Mám pocit, že přednášející ze zahraničí čekají na naše oslovení, ale jednou se stalo, že jsme oslovili z dvojice knihovnic jen jednu a ta požádala, aby mohly přijet obě. Pokud se nepletu, první přednášející ze Západu (slovenští přednášející se hlásí a jezdí rádi, ale ty beru stále jako „naše“) vystoupili v Seči v roce 2002. Jarmile Burgetové se tehdy podařilo domluvit, aby přijela trojice knihovníků z Francie. Protože jen část účastníků konference umí světové jazyky, musíme platit tlumočení, a pokud má být kvalitní, není zrovna nejlevnější. Proto se v dalším zahraničním bloku (tentokrát nizozemském) pokračovalo až v r. 2006 (pominu-li vystoupení Viktora Zacharova z Ruska, který hovořil v Seči v r. 2003). Rada SDRUK si nizozemské odborníky vytipovala během studijní cesty do Nizozemska. Po pětileté přestávce hovořili v r. 2011 knihovnické osobnosti ze Skotska, Irska a Rakouska v Českých Budějovicích a od r. 2013 jsou do programu zařazovány přednášky zahraničních odborníků každoročně.

Je způsob zakončení konference rovněž tradiční?

V „Seči“ bylo zvykem, že na závěr konference udělovaly zúčastněné firmy ocenění nejlepšímu moderátorovi. Byla to láhev whisky a rád na její příjemnou chuť vzpomínám. Důvod, proč se od toho upustilo, neznám, ale zato vím, proč už se neuděluje cena nejsympatičtějšímu muži na „Seči“. Když byla už poněkolikáté předána Vítu Richterovi, začalo to ostatní mužské účastníky otravovat a hrozilo, že přestanou na konferenci jezdit. Tradicí tak zůstalo jen závěrečné zhodnocení konference. Musí probíhat zábavnou formou, s  kterou začal Josef Vlček  a po něm pokračovala Zlata Houšková. Po jejím odchodu do důchodu se snažím, aby se i při mé závěrečné řeči přítomní bavili.

Za rozhovor děkuje Renáta Salátová.

BROŽEK, Aleš a  Renáta SALÁTOVÁ. Rozhovor na téma konference Knihovny současnosti. Knihovna plus [online], 2015, 11(2) [cit. 2014-11-25]. ISSN 1801-5948. Dostupné z: http://knihovnaplus.nkp.cz/aktualni-cislo/historie-a-soucasnost/rozhovor-na-tema-konference-knihovny-soucasnosti.

Mar 01, 2016




Vyhledávání
Proměny Klementina ve fotografiích

Termín: od 5. 8. 2024

Místo: Hala služeb, Národní knihovna ČR, Klementinum 190, Praha 1

Vybrané fotografie zachycují podobu Klementina od konce 19. století do cca poloviny 20. století. Vyprávějí dávno zapomenuté příběhy, připomínají místa, která zanikla nebo v souvislosti s přestavbou Klementina pro potřeby tehdejší Veřejné a universitní knihovny změnila svou podobu.

Výstava Bibliotheca Atronomica

Termín: 18. 10. - 18. 12. 2024

Místo: Galerie Klementinum, výstavní sál

ba2024_vystava.png

Týden pro digitální Česko

Termín: 18. 11. - 24. 11. 2024

více informací o akci

tdč-black-transparent.png

Archivy, knihovny, muzea v digitálním světě

Termín: 27. - 28. 11. 2024

Místo: Národní archiv v Praze, Archivní 4, Praha 4 Chodovec

Zájemci o přednesení odborných příspěvků mohou své příspěvky (název příspěvku, stručná anotace) ohlásit do 30. 9. 2024 na adresau vit.richter@nkp.cz

více informací

Lublaňský manifest o čtení

Lublaňský manifest o čtení, český překlad

plný text

Filed under: