ŠIMEČEK, Zdeněk a Jiří TRÁVNÍČEK. Knihy kupovati -- : Dějiny knižního trhu v českých zemích. Praha: Academia, 2014. 499, [1] s. ISBN 978-80-200-2404-6.

Publikace, jež vznikla vzájemnou spoluprací knihovědce Zdeňka Šimečka a literárního vědce Jiřího Trávníčka, se věnuje historickému vývoji a společensko-ekonomickým aspektům domácího knižního trhu. Podle slov samotných autorů je koncipována jako přehledová příručka, bezpochyby ji však můžeme označit za jednu z mála novějších českých monografií, která podává syntetický výklad dané tematiky.¹ Šimečkovo a Trávníčkovo dílo se však neorientuje jen na úzkou skupinu odborníků z výše zmíněných vědních oborů, ale má ambice oslovit širší skupinu případných zájemců. Kromě úpravy textu to dokládá i nápaditě zvolený grafický vzhled přední obálky v podobě fotografie zachycující dlouhou řadu čekajících zákazníků před knihkupectvím s poutavě vyzdobenou výlohou a rozkopanou přístupovou komunikací. Na podobnou situaci let nedávno minulých určitě nostalgicky zavzpomíná nejeden kupující.

Popisovaná kniha je vlastně přepracovaným a rozšířeným vydáním staršího Šimečkova titulu: Geschichte des Buchhandels in Tschechien und in der Slowakei, který vyšel v německojazyčné mutaci.² Zároveň představuje propojení badatelských aktivit obou původců³. Zpracovaná látka je, stejně jako v původní německé verzi, rozdělena do osmi kapitol, z nichž první čtyři napsal Šimeček, poslední, osmou, Trávníček, a zbylé sestavili oba autoři společně. Kapitoly zprvu kopírují vývojové historické epochy (středověk, raný novověk), poté přecházejí do členění podle společensko-politických mezníků (etapa národního obrození, období 1848–1918, první republika, Protektorát Čechy a Morava, socialistická totalitní společnost let 1948–1989, situace po roce 1989 ústící až do charakteristiky současnosti). Vlivem tohoto vymezení je v některých pasážích přihlíženo i k historii knižního trhu na Slovensku. Celkový záběr není omezen jen na českojazyčnou knihu, ale zohledňuje také tuzemskou cizojazyčnou knižní produkci (především německou a latinskou),
a dokonce si všímá i hebrejského písemnictví či literatury dalších jazykových menšin (např. polské či rómské). Nutno říci že tento pohled, oproštěný od jazykových bariér
a národnostních či náboženských předsudků, je dnes již povinností každé odborné publikace
a zabraňuje možnému zkreslení dosažených výsledků a vyvozených závěrů.

Také pojem knižní trh pojali oba tvůrci šířeji, než bývalo ve starších pracích zvykem. Pod tento termín zahrnuli nejen problémy spojené s tiskařskými, nakladatelskými či knihkupeckými činnostmi a podnikáním v těchto odvětvích, ale zkoumají i složení čtenářské obce, dopad státních nebo církevních cenzurních zásahů či rozvoj veřejných knihoven, půjčoven knih a čtenářských společností. Tedy veškeré aspekty a subjekty ovlivňující knižní nabídku i poptávku. Vše je zasazeno do kontextu dobových událostí (např. do procesu rekatolizace v 17.–18. století, vzniku nacionalismu v 19. věku, hospodářské krize v třicátých letech 20. století či ideologických represí v období nacismu i komunismu atd.) a místy doprovázeno přehledovými tabulkami či vybranými obrazovými ukázkami. Nechybí závěrečný soupis použité literatury a slovníček oborových termínů.

Z konkrétních témat zmiňme alespoň následující problematiku objevující se průběžně v celé monografii. Jedná se o údaje týkající se prodejnosti knih nebo časopisů a výše jejich nákladů či vztahu mezi domácí českou a importovanou zahraniční knižní produkcí, dále pak informace o vzniku a šíření pokleslé či přímo brakové literatury a o proměně nebo setrvalosti čtenářských preferencí. Představeny jsou různé formy čtení (tzv. kolektivní, extenzivní a intenzivní četba), profesní spolky a organizace knihkupců a nakladatelů, způsoby propagace knižního zboží či postupy při určování autorských honorářů a odměn atd. Zdeněk Šimeček s  Jiřím Trávníčkem odkryli etapy rozvoje a útlumu domácího knižního trhu v různých historických epochách. Některá jejich zjištění se nám mohou jevit jako překvapivá, jiná naopak potvrzují již kolující domněnky a teorie.

Za předem očekávané lze označit poznatky o neradostném postavení českojazyčné knihy. Ta byla po svém rozmachu v 16. věku vytěsněna až na okraj knižní nabídky. Především v době pobělohorské tak zohledňovala pouze čtenářské zájmy nižších společenských vrstev a nedělala si nároky na kvalitnější obsah a žánrovou skladbu. Se sympatiemi pak můžeme sledovat pozvolné zlepšování její pozice v průběhu 19. století vrcholící až neúspěšnými prvorepublikovými pokusy o vytvoření nadnárodního trhu s knihou v slovanských jazycích, v jehož centru měla stát Praha. V totalitních systémech pak českojazyčná kniha figurovala na obou stranách „barikády“. Sloužila jako prostředek propagandy a politické výchovy, ale zároveň jako zbraň proti porušování občanských práv a svobod. Tomuto postavení byla samozřejmě přizpůsobena i její výroba a distribuce, mající podobu buď cenzurně hlídaného a ekonomicky plánovaného vnitřního knižního trhu tvořeného státními nakladatelskými podniky, nebo ilegálního samizdatu a produkce soukromých exilových nakladatelství. Nelichotivě vyznívá závěrečná charakteristika vývoje tuzemského knižního trhu po roce 1989. Ten byl totiž vlivem neregulované honby za ziskem doveden až do krize, jež se mimo jiné projevila jeho přesycením nabízenými knihami, porušováním obchodních pravidel a kultury či čtenářsky vděčným zlevňováním a výprodejem nerentabilních titulů.

Na adresu autorů lze směřovat pouze několik drobných připomínek. U některých osobností z naší nakladatelské a knihkupecké sféry schází podrobnější biografické a faktografické údaje. Takové osoby jako Jan Otto, Josef Richard Vilímek či František Topič a jejich nakladatelské domy či umělecké salóny jsou jen párkrát zmíněny, ačkoli by si tyto fenomény knižního obchodu počátku 20. století zasloužily mnohem větší pozornost, nebo jim mohl být věnován alespoň takový prostor jako např. Matěji Václavu Krameriovi, Ignáci Leopoldu Koberovi či Otakaru Štorch-Marienovi. Stejně tak mohly být více představeny i zajímavé firemní korporace a spolky. Čtenář se sice dozví o existenci akciové společnosti Orbis, vydavatelství Družstevní práce či sdružení firem Kmen atd., o jejich specifických aktivitách ale získá pouze stručné informace. V publikaci se téměř vůbec nepíše o fyzické úpravě
a výzdobě knih. Není zde žádná poznámka o hnutí za moderní českou knihu přelomu 19. a 20. věku, ani o známých českých ilustrátorech a typografech, ač i oni dali našemu knižnímu trhu nové impulzy. Prezentovaná monografie však nemá suplovat slovníkovou příručku či komentované personální přehledy. Jejím cílem je především shrnout hlavní vývojové trendy domácího knižního obchodu a zasadit je do širších společenských souvislostí. To se oběma autorům povedlo. Přínosné jsou také jejich poznatky
o dobové knižní cenzuře a čtenářské recepci.

¹ Dějinami knižního trhu se zabývali především Karel Nosovský a Josef Volf. Jejich práce vyšly ale již ve dvacátých a třicátých letech 20. století. Z mnohem mladších badatelů jmenujme Aleše Zacha, Jana Haladu a Michala Přibáně. Jejich pozornost se zaměřila převážně na naše domácí či exilová nakladatelství v etapě nacismu, komunismu a po roce 1989. Aleš Zach nebo Alena Köllner přehledově zpracovali pražské nakladatelské a knihkupecké prostředí v 19. století a na počátku 20. věku. Většina těchto publikací se soustředila hlavně na popis personálního a institucionálního zázemí daného sektoru, spíše než na syntézy a charakteristiky vývoje knižního obchodu jako celku.

² Zdeněk ŠIMEČEK. Geschichte des Buchhandels in Tschechien und in der Slowakei. Wiesbaden: Harrassowitz, 2002. xii, 225 s. Geschichte des Buchhandels, Bd. 7. ISBN 3-447-04507-8.

³ Zdeněk Šimeček se v poslední době věnoval dějinám knižního obchodu v Brně a také historii novinového zpravodajství v českých zemích. Jiří Trávníček se orientuje na moderní českou literaturu, čtenářské výzkumy a současný stav knižní kultury v ČR.