Knihovny mimo komfortní zónu. Konference Do Černého hledala cestu v časech změn

Zdeněk Chaloupka / Městská knihovna v Praze

Svět se mění rychleji než kdy dřív a společnost se stále častěji dělí na „my“ a „oni“. Právě na tyto výzvy reagoval dvanáctý ročník konference Do černého, který se konal 26. ledna 2026 v Městské knihovně v Praze – Ústřední knihovně. Letošní podtitul „Mimo komfort – knihovny v čase změn“ naznačil hlavní směr: hledání role knihoven v době klimatické krize, společenské polarizace a klesající důvěry v instituce. Přednášející se shodli, že knihovny mohou být jedním z mála míst, kde se ještě potkávají různé světy – a kde má smysl o změnách otevřeně mluvit.

Úvodní slovo pronesl ředitel Městské knihovny v Praze Tomáš Řehák. Připomněl, že ve společnosti vznikají stále pevněji sevřené názorové bubliny a v důsledku toho slábne dialog mezi různými skupinami. „Svět se dnes dělí na my a oni. Knihovny ovšem patří k několika málo veřejným institucím, kterým důvěřují téměř všichni. Mají proto jedinečnou možnost naslouchat i těm druhým,“ zdůraznil Řehák.

Vědkyně Zuzana Harmáčková se ve své přednášce zaměřila na to, jak přemýšlet o nejisté budoucnosti. Představila několik možných scénářů budoucího vývoje – od světa orientovaného na udržitelnost přes uzavřenou „pevnost“ až po pokračování současného stavu. „Scénáře netvoříme proto, abychom věštili budoucnost. Pomáhají nám lépe porozumět přítomnosti a připravit se na různé možnosti,“ vysvětlila Harmáčková. Podle ní neexistuje jedno jednoduché řešení, ale každá pozitivní změna musí probíhat na třech úrovních zároveň – individuální, komunitní i systémové.

Praktický pohled z korporátní sféry nabídla Zuzana Holá, ředitelka Nadace Vodafone. Upozornila, že velké firmy často mění své priority podle politické nálady, což ale dlouhodobě podkopává jejich důvěryhodnost. Nadace se proto rozhodla pro stabilní téma – podporu digitální gramotnosti seniorů. Spolupracuje přitom s více než sedmdesáti knihovnami po celé republice. „Je to oboustranně výhodné partnerství. Knihovny mají zkušenosti s prací s veřejností a my se díky nim dostáváme k seniorům, ke kterým bychom se jinak nedostali,“ popsala Holá.

Lucie Hyblerová představila svůj projekt Breakfaststory jako příklad toho, jak lze i z krizových období vytvořit něco smysluplného. Připomněla, že iniciativa vznikla bez grantů a dotací jako spontánní pomoc lidem v nouzi a postupně se rozrostla do platformy podporující sociální podnikání a zapojení znevýhodněných osob. „Každá krize se dá využít k tomu, abychom zaseli semínko něčeho dobrého,“ uvedla Hyblerová. Zdůraznila, že naděje není naivní optimismus, ale přesvědčení, že má smysl dělat správné věci bez ohledu na výsledek – a právě tento přístup může být inspirací i pro knihovny.

Konzultantka Jana Tikalová se věnovala praktickému tématu proměny perspektivy v praxi – tedy tomu, jak se dokážeme podívat na věci novýma očima a jak tuto změnu smysluplně udržet. Upozornila, že i když knihovny dělají „samé prima věci“, nemusí být jejich nabídka prima pro všechny, pokud neberou v úvahu různorodost zkušeností a potřeb veřejnosti. „Musíme počítat s tím, že každý z nás má jinou zkušenost a jiný úhel pohledu,“ připomněla Tikalová.

Divadelní lektorka Zuzana Kráľová představila divadelní projekt Takže asi tak, který vznikl v rámci projektu Národního divadla ND Young. Inscenace se věnovala mladým lidem vyrůstajícím v dětských domovech a snažila se dát hlas těm, kteří ve veřejném prostoru nebývají slyšet. „Chtěli jsme otevřít téma předsudků, které společnost vůči dětem z ústavní péče má, a ukázat jejich skutečné příběhy,“ vysvětlila Kráľová. Projekt podle ní ukázal, jak může umění sloužit jako nástroj sociální změny a pomoci bourat stereotypy.

Novinář a aktivista Lukáš Houdek navázal vystoupením o kultivaci veřejné debaty a překonávání názorových příkopů. Na základě své dlouholeté zkušenosti s vedením projektu HateFree Culture popsal, jak se i z velmi vyhrocených online diskusí může stát smysluplný dialog. „Je to jako s malými dětmi – je potřeba lidi pochopit, vyslechnout a někdy i pochválit,“ řekl Houdek. Přiblížil také iniciativu Česko si povídá, která propojuje lidi s diametrálně odlišnými názory a učí je spolu mluvit tváří v tvář. Podle něj je právě schopnost naslouchat a hledat společnou řeč klíčová pro soudržnost společnosti.

Knihovnice Janka Klazarová, vedoucí knihovny v Bílovci, přinesla na konferenci osobní příběh o tom, jak se i z malého nápadu může stát velká věc. Vyprávěla o vzniku projektu Coolturní léto, který začal jako dobrovolnická iniciativa a postupně se rozrostl v událost pro tisíce návštěvníků. „Ve volném čase se nám povedlo zorganizovat akci pro 3500 lidí,“ popsala Klazarová zkušenost, která podle ní ukazuje, že k uskutečnění dobrých projektů často není potřeba nic víc než odhodlání a vytrvalost. Zdůraznila, že důležitá je ochota vystoupit z komfortní zóny, hledat spojence v místní komunitě a nebát se experimentovat. Její vystoupení připomnělo, že i knihovny mohou být iniciátory podobných aktivit – místem, kde se potkává kultura, dobrovolnictví a občanská energie.

Závěrečný příspěvek patřil podnikateli Filipu Molčanovi, který se dlouhodobě věnuje zaměstnávání lidí se zdravotním a sociálním znevýhodněním v oblasti IT. Popsal, jak se jeho firma postupně posunula od snahy handicap spíše skrývat k přesvědčení, že právě odlišnost může být výhodou. „Dnes se snažíme měnit handicapy v superschopnosti,“ uvedl Molčan a ilustroval to na konkrétních příkladech: lidé s poruchou autistického spektra se často ukazují jako skvělí vývojáři, zatímco lidé s obsedantně kompulzivní poruchou osobnosti mohou být vynikajícími testery. Jeho vystoupení ukázalo, že různorodost a inkluze nejsou jen sociálním tématem, ale i praktickou cestou k inovacím.

Letošní konference Do černého tak nabídla pestrý pohled na to, jak mohou knihovny i jednotlivci reagovat na složitý svět kolem nás. Zaznělo, že změny se nelze bát, ale je potřeba k ní přistupovat s otevřeností, empatií a odvahou vystoupit ze zajetých kolejí.

Autor fotografií: Zdeněk Chaloupka