Rozhovor s Klárou Ehrlich

S čím jsi šla do výběrového řízení na pozici ředitelky Národního pedagogického muzea a pedagogické knihovny J. A. Komenského?

Do výběrového řízení na ředitelku Národního pedagogického muzea a knihovny Jana Amose Komenského (zkráceně NPMK) jsem vstupovala s jasným vědomím, že jde o instituci, která je mi profesně i lidsky velmi blízká. NPMK je příspěvková organizace Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR, muzeum patří k nejstarším v české republice, bylo založeno již roku 1892, knihovna vznikla v roce 1919. Muzeum se zaměřuje na historii školství, pedagogiky, učitelstva a vzdělanosti, a kromě vědecké činnosti v této oblasti se hodně zaměřuje na prezentaci výzkumu. Knihovna je specializovanou knihovnou s více než půlmilionovým fondem z oblasti pedagogiky, výchovy a vzdělávání. Jsem spíše humanitně orientovaná a vzděláním knihovnice, a právě proto pro mě tato instituce představuje přirozené profesní prostředí. Naplňuje mě hledat nové možnosti a aktivně ovlivňovat jejich směřování – zvlášť když se to děje v oblasti, která má hluboký společenský význam a zároveň mě osobně zajímá. Do výběrového řízení jsem tedy šla s přesvědčením, že bych zde chtěla pracovat, protože spojení odborné práce, výzkumu a jeho prezentace veřejnosti považuji za smysluplné. Oblast muzejnictví pro mě byla nová a byla to tudíž výzva. Velkou oporou je mi zkušený a skvělý tým kolegů, s nimiž můžeme společně rozvíjet potenciál instituce. Věřím, že když člověka práce těší a vidí v ní smysl, může tuto energii vracet zpět celé organizaci.

Dříve jsi pracovala, mimo jiné, na postu ředitelky Knihovny Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Jaký je rozdíl v řízení fakultní a této knihovny?

Knihovna FF UK byla rozsáhlou sítí knihoven, která byla organickou součástí akademického prostředí. Každá katedra měla k fondům i službách přirozeně blízký vztah, což znamenalo široké spektrum názorů i očekávání. Procesy byly přirozeně komplexnější a vyžadovaly intenzivní komunikaci napříč akademickou obcí. V Pedagogické knihovně je struktura řízení přehlednější a kompetence jsou jasně vymezené. Odpovědnost je více koncentrovaná, což přináší větší možnost určovat priority a systematicky naplňovat dlouhodobou vizi instituce.

V čem jsou specifika „pedagogické knihovny“?

Pedagogická knihovna je specializovaná vědecká knihovna, která se zaměřuje výhradně na oblast výchovy, vzdělání a školství a související společenské vědy: shromažďuje rozsáhlý domácí i zahraniční fond odborné literatury, periodik, učebnic, článků, dokumentů a dalších informačních zdrojů vhodných pro studium pedagogiky a školství. Knihovna spravuje unikátní sbírky, do kterých patří učebnice, slabikáře a literatura pro děti a mládež. Své služby pak nabízí obecně veřejnosti, ale aktivně je využívají hlavně učitelé, studenti pedagogických oborů na středních a vysokých školách.

Vím, že jsi nějakou dobu pracovala v soukromé sféře. Co Tě přimělo vrátit se do knihovnictví?

Období strávené v soukromé sféře bylo velmi cenné. Práce v nadnárodní společnosti mi přinesla zkušenost s multikulturním prostředím, setkání s inspirativními lidmi a možnost systematicky rozvíjet manažerské dovednosti – korporátní prostředí má v tomto směru velké zázemí a důraz na vzdělávání. Postupně jsem si ale začala uvědomovat, že mi chybí bezprostřednější propojení mezi tím, co dělám, a širším společenským přínosem mé práce. Smysl práce v knihovnictví a kulturních institucích je pro mě čitelnější, vidím konkrétní dopad na vzdělávání, odbornou komunitu i veřejnost a zároveň mám možnost toto směřování aktivně ovlivňovat. Návrat do knihovnictví tak pro mě nebyl krokem zpět, ale přirozeným rozhodnutím vrátit se do prostředí, kde služba veřejnosti dává práci jasný význam.

Co zabírá více času – vedení muzea či vedení knihovny?

Ve skutečnosti se to nedá úplně oddělit. Muzeum i knihovna tvoří jednu instituci – mají společnou zřizovací listinu, jeden rozpočet i jednotná pravidla řízení. Řada procesů je provázaná a některá oddělení pracují „napříč“, takže vedení nelze striktně rozdělit na „muzejní“ a „knihovní“ agendu. Specifikem je spíše to, že působíme ve dvou budovách. Já mám kancelář v objektu, kde sídlí převážně muzeum, zatímco knihovna je zhruba tři kilometry odsud. Není to velká vzdálenost, ale v každodenním kontaktu a pro přirozený chod pracoviště to určitou roli hraje. Proto se snažím mezi oběma místy pravidelně přesouvat, být v kontaktu vyváženě s oběma týmy. Vnímám jako důležité, aby zaměstnanci obou částí instituce měli stejnou možnost sdílet se mnou své podněty a vedení bylo skutečně společné, nejen formálně, ale i prakticky.

Jaké letos pořádáte akce?

Kromě stálé expozice Odkaz J. A. Komenského: Tradice a výzvy české vzdělanosti Evropě každý rok připravujeme krátkodobou výstavu, nyní je tak až do ledna 2027 přístupná výstava Dětství pod hákovým křížem, která otevírá pohled na život a osudy dětí během válečných let. V létě 2026 pak otevřeme krátkodobou výstavu České školy v zahraničí, která bude mapovat aktivity českých škol v různých zemích. Výstava bude připravována formou projektů zpracovaných přímo školami, máme přihlášených přes 60 zahraničních škol, které se takto chtějí prezentovat.

Ve spolupráci s francouzským Maison du Père Castor, mediatékou a archivem s fondem dětské literatury zapsaným na seznamu UNESCO, připravujeme společnou virtuální výstavu, která představí širší kontext vzdělávání dětí se zdravotním postižením v první polovině 20. století. Významnou roli zde hraje osobnost Františka Bakuleho, pedagoga a reformátora, který se systematicky věnoval vzdělávání dětí s tělesným postižením a podporoval jejich tvůrčí práci, včetně výroby hraček a užitých předmětů, které máme ve fondu a v rámci výstavy je představíme.

Jsme organizátory soutěže Kniha dětského srdce, jejíž výsledky pravidelně vyhlašujeme v dubnu. Její součástí je anketa, ve které sami dětští čtenáři hlasují pro knihy, jež je v uplynulém roce při čtení nejvíce zaujaly. Dále jsou oceněna vydaná hodnotná literární díla pro děti a mládež, a také mimořádné počiny školních knihoven. Anketa upozorňuje pedagogickou a ostatní veřejnost na nové tituly v této oblasti literatury a zároveň odráží čtenářské preference dětí.

Kromě uvedeného letos vydáme tři knihy: další a poslední díl oblíbených Školních obrazů, knihu tematicky vycházející z výstavy Dětství pod hákovým křížem, a Krvavou žeň, jejímž základem je seznam učitelů popravených během druhé světové války.

Běžnými aktivitami pak jsou komentované prohlídky, edukační programy, čtenářské dílny, tematické dny v muzeu a další.

Má Pedagogická knihovna J. A. Komenského na starosti školní knihovny? Myslím tím po metodické stránce.

Ano, Pedagogická knihovna totiž provozuje Centrum pro školní knihovny, které funguje jako metodické centrum – nabízí metodickou pomoc při pořizování, zpracování a zpřístupňování knihovních fondů, informuje o legislativě, standardech služeb nebo aktivitách rozvoje čtenářské gramotnosti a organizuje semináře a kurzy pro pracovníky školních knihoven, konkrétně třeba Minimum pro školní knihovny.

Jaké jsou Tvé vize/plány ve vedení této instituce?

Moje vize vychází z potřeby modernizace a postupného rozvoje celé instituce. Jedním z hlavních cílů je příprava nové stálé expozice, která nahradí současnou expozici Odkaz J. A. Komenského, která byla otevřena před 17 lety. Chceme, aby nová expozice reflektovala aktuální trendy v muzejnictví a byla atraktivní pro různé cílové skupiny. Dalším klíčovým úkolem je rekonstrukce nově získaného depozitáře, který umožní lepší skladování a zpřístupnění sbírek. Tento krok je nezbytný pro zajištění profesionální péče o fondy a zároveň pro jejich efektivnější využití pro výzkum a veřejné prezentace. Mimo to plánujeme další krátkodobé výstavy: Zvěřinec ve škole; Leporela, která představí dětskou literaturu a vizuální vzdělávání; Škola hrou, hra ve škole, zaměřenou na principy učení hrou; Pracovní vyučování, ukazující historické i současné pojetí praktického vzdělávání; Lidské tělo, propojující biologii, zdraví a školní výuku; a (Ne)dělej to!, edukační projekt s osvětovou a preventivní tematikou.

Za rozhovor děkuje redakce.