Ergonomie knihoven

Následující článek byl připraven jako součást metodické příručky k tématu ergonomie pracovišť v knihovnách, jejíž vydání je plánováno v roce 2025. Příručku pod vedením zástupců sociálních partnerů odvětví zpracovává společně tým ergonomů, architektů a knihovníků, kteří s využitím teoretických podkladů i zkušeností z praxe vysvětlují význam ergonomie jako disciplíny, uvádějí hlavní ergonomické zásady a definují soubor vhodných ergonomických opatření, implementovatelných v knihovnách v zájmu zlepšení pracovního procesu a prostředí. Kvalita pracovního prostředí, včetně ergonomie pracoviště (vhodné zařízení a vybavení a celkové pracovní podmínky), ovlivňuje pracovní výkon zaměstnanců knihoven, jejich spokojenost a životní pocit při práci.

Ergonomie pracovního prostředí úzce souvisí s otázkami bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a jako taková nemůže nevstupovat do dialogu sociálních partnerů - zaměstnavatelů jako garantů zdraví neohrožujících pracovních podmínek na jedné straně a odborů, které mají právo tyto podmínky kontrolovat a poukazovat na nedostatky a případná rizika, na straně druhé. Je důležité, aby obě strany dialogu byly poučeny o existenci a zásadách ergonomie pracovního prostředí a také o jejich specifikách v knihovnách.

Vhodnou příležitostí pro zavedení pozitivních změn pro zaměstnance na pracovištích jsou rekonstrukce a výstavba budov knihoven. Proto je součástí zmíněné metodiky také příspěvek architekta, který má s prací pro knihovny zkušenosti a vzhledem ke své kompetenci formuluje řadu praktických rad a doporučení.

Vydání metodických a dalších podpůrných materiálů pro knihovny je součástí řešení úkolu Posílení úrovně sociálního dialogu v odvětvích a podpora adaptace odvětví na změny. Řešiteli úkolu jsou Svaz knihovníků a informačních pracovníků ČR (SKIP ČR) a Odborový svaz pracovníků knihoven (OSPK), kteří jako sociální partneři vytvořili tzv. bipartitní platformu Knihovnictví (bližší informace jsou na https://www.skipcr.cz/projekty/pap). Aktivity bipartitní platformy jsou součástí projektu registrovaného pod číslem CZ.03.01.03/00/22_001/0000890, jehož nositeli je Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů České republiky spolu s partnerem Českomoravskou konfederací odborových svazů. Projekt je spolufinancován Evropskou unií a financován z Operačního programu Zaměstnanost plus.

Reflexe architekta k tématu knihoven a spolupráce při jejich navrhování

Ing. arch. Petr Lešek, Ph.D., člen expertního týmu projektu

Architekt je expert na navrhování prostředí. Ke kvalitnímu návrhu ale potřebuje dostatek relevantních a srozumitelných informací od zadavatele, který je naopak expertem na užívání navrženého prostředí dané typologie, tedy i knihoven. Součástí práce architekta je mj. hledání shody s klientem v debatách nad rozpracovaným návrhem a také projednání s dotčenými orgány státní správy (hygiena, hasiči, památková péče...). Architekt ale není oprávněn projekt za zadavatele vést a řídit a udílet mu pokyny. Vedení a posouvání projektu vpřed je na zadavateli, jakkoliv v případě knihoven jde o více osob (zástupci knihovny, samosprávy, úřadu samosprávy...) a domluva nemusí být snadná. V následujícím textu jsem se pokusil přiblížit obtíže i možnosti spolupráce architekta a zadavatele (uživatele) při navrhování knihoven.

Jak vnímá architekt téma knihovny

Architekti jsou „také jen lidé“. To znamená, že každý z nich má svůj pohled na věc i způsob, jakým ke své práci přistupuje. Nicméně téma knihovny patří mezi výjimečné. Především jsou knihovny vnímány jako důležité veřejné instituce a jako symbolická reprezentace společnosti (každý sociální i fyzický výtvor dané společnosti ji reprezentuje; u některých z těchto výtvorů jsou očekávání vyšší – ukazují schopnosti dané společnosti a jsou pozitivním zobrazením). Knihovny, alespoň podle mne, jsou asi poslední veřejné budovy, kde se může potkat každý s každým. Mohou zahrnovat a často zahrnují i komunitní funkci – tu je ale nutné definovat společně se zřizovatelem. Škála toho, co může být obsahem komunitní funkce, je velmi rozsáhlá (městská knihovna v Seattlu nabízí i sprchy pro lidi bez domova). To, že se jedná o významné veřejné instituce, by měl prezentovat nejen vnitřní, ale také venkovní prostor knihovny (špatným příkladem je vstup do pobočky Městské knihovny v Praze na Smíchově). V této souvislosti si dovolím apelovat na knihovníky, aby požadovali právě i kvalitní exteriér. Naopak architekt by rád šel v návrhu za pouhý interiér a do komplexního řešení zahrnul i orientační systém a výtvarné intervence. Architekt má pochopitelně jako každý odborník určitá „předporozumění“. V současnosti preferuje otevřená a flexibilní řešení (má obavu, že knihovníci jsou raději „zabarikádovaní“). Architekt je také přesvědčen, že kvalita vizuálního řešení, dispozičního uspořádání a použitých materiálů je stejně důležitá jako technické řešení. Tady nastává občas rozpor s úředníky na straně odborů správy majetku, ale i dotčenými orgány státní správy, které si po svém vykládají technické normy a z nich vyplývající požadavky a snaží se hájit svůj názor bez ohledu na smysluplnost a vhodnost z pohledu celku. Jenže technika je to, co nejrychleji zastarává a bude se nejdříve měnit. Jedním z aktuálních způsobů vidění stavby z pohledu architekta je právě rozdělení na části podle jejich životnosti a budoucí potřeby výměny: technika jako nejméně „trvanlivá“ a konstrukce jako to, co naopak trvá nejdéle. Podobně jako knihovníci i architekt ví, že využívání knihoven se proměňuje a u každé nové úlohy je potřeba si ujasnit očekávání a možnosti. Jakkoliv by se mnou nepoučená veřejnost nesouhlasila, architekt není tím, kdo „chce, aby stavba byla co nejdražší, aby s ní vyhrál soutěže a měl nejvyšší honorář“. Snaží se ale o výše zmíněnou komplexnost a celkově funkční řešení oproti řešením ad hoc. Příkladem je snaha namísto nákupu strojového chlazení a jeho drahého provozování spíše využít na maximum řešení „low-tech“ (jednoduchá, někdy tradiční řešení s minimem technologie, opak high-tech), aby nároky na strojové chlazení byly co nejnižší. Ale opět: architekti jsou různí a ujasnění si východisek a názorů na začátku uspoří čas i peníze během realizace samotného projektu.

Co očekává architekt od veřejného zadavatele (ředitele knihovny, ale i zřizovatele/starosty)

Architekt potřebuje na straně partnerů cítit zájem o úlohu a účast při navrhování. Bohužel si řada veřejných zadavatelů, zejména politiků, myslí, že „zadá pokyn a ten pak ostatní splní“, případně, že „architekt je odborník, a tak dodá vše na klíč bez potřeby se během práce na projektu potkat“. Bez investované osobní energie a času se ale projekt nezdaří.

Je nutná spolupráce při sestavení zadání, termínů a odpovědností. V návaznosti na uvedenou osobní účast je také potřeba spolupráci strukturovat a rozdělit mezi zainteresované osoby či instituce. Architekt nemůže vést zadavatele/uživatele a rozhodovat za něj.

Zadavatel by měl mít zájem podívat se na zajímavé příklady v rešerších, ale třeba i při osobních návštěvách (adekvátně rozsahu úlohy). Je pro mě překvapivé, jak málo veřejní zadavatelé využívají zkušenosti z dříve dokončených staveb. Jednou z mála samospráv, které to pravidelně dělají, je město Litomyšl. Když se věnovali plaveckému bazénu, projeli (starosta, vedoucí investic, městská architektka a někteří zastupitelé) Rakousko a Švýcarsko a prohlédli si tamější realizace. Když požadovali kultivované nákupní centrum, objeli Rakousko. Když se věnovali veřejnému prostoru, navštívili Dánsko. Litomyšl je město s 10.000 obyvateli.

Zadavatel by také měl vnímat téma v celé šíři – tedy nikoliv jen: potřebujeme přesunout několik regálů, navrhnout pár klubových míst a jedno chlazení. Je přitom jasné, že zadání bude u těchto elementárních očekávání začínat, ale nemělo by jimi končit. Architekt se snaží o dlouhodobě nejlepší řešení, nikoliv o „záplatování problémů“. Projekt má přitom více fází a není nutné ve všech případech okamžitě zpracovat detailní dokumentaci. Je ale potřeba mít celkovou studii, aby se postupné úpravy mohly realizovat tak, aby neblokovaly ty následující.

Proto je také důležité věnovat se intenzivně studii, která definuje vše podstatné. Přesněji, ve studii se definuje dispoziční rozvržení a řešená témata a také jejich předpokládané náklady

Poté může být realizace stavby či rekonstrukce naplánována na etapy. Druhou důležitou fází je pak prováděcí projekt, kde se definují detaily a konkrétní řešení (viz dále Ideální postup). Bohužel je ale studie často vnímána jako „malůvky“, po nichž se teprve kreslí „pořádný projekt“. Studie je ale klíčový dokument, kde se odehrají ty hlavní a největší rozhodnutí (stavět/nestavět, stavět najednou/po částech, otevřený prostor/rozdělení na dílčí prostory, umístění zázemí...).

Na druhou stranu architekt potřebuje od zadavatele pečlivé vysvětlení, jak probíhá pracovní den a celkový popis činností v knihovně. Architekt není odborník na každodenní fungování knihovny a zejména nezná místní specifika. V tom musí být knihovník důsledný a nesmí se bát být i „polopatický“. Někdy i stejně znějící termín může mít jiný význam pro knihovníka a jiný pro architekta.

Téma knihovny by mělo být v komunitě obce vnímáno jako důležité. Komunita musí vědomě chtít investovat do knihovny a být na ni hrdá. To je samozřejmě zaměřeno na politika a úředníka správy majetku. Úkolem knihovníků je aktivními kroky podporovat a prezentovat knihovnu jako důležité místo pro místní komunitu. Politik (zřizovatel) totiž většinou nebude chodit za knihovníky.

Ideální postup

Příprava

Zásadní částí přípravy je definování zadání. Je samozřejmě důležité, aby u definování zadání byli na straně zadavatele všichni, kteří se pak budou projektu věnovat (knihovníci, politik (zřizovatel), úředník investic a správy majetku). Městský/obecní architekt je vhodnou volbou specialisty, který přípravu zadání oponuje z expertního pohledu. Pokud navíc realističnost zadání prověří schematickým dispozičním návrhem, má zadavatel více jistoty, že je zadání adekvátní. Součástí přípravy je i shrnutí potřebných podkladů, minimálně zaměření a zmapování technických sítí a zařízení. U historických budov nebo budov v horším technickém stavu je vhodný i stavebně historický a stavebně technický průzkum. I s tím pomůže městský/krajský architekt.

Výběr architekta

Zákon o zadávání veřejných zakázek stanovuje povinnost u projekčních služeb nevybírat jen podle kritéria nejnižší ceny. Splnit zákon je tak možné třeba i nastavením kritérií: 90 % nejnižší cena a 10 % cokoliv jiného, třeba termín dodání nebo výše pojištění. To ale kvalitní výsledek nepřinese. Je tak nutné nikoliv pouze splnit zákonné minimum, ale usilovat o optimální způsob výběru. U zakázek malého rozsahu (u služeb do tří milionů Kč) pak není nutné tento požadavek zákona splnit. Musí být ale splněny obecné požadavky na transparentnost, nediskriminaci, rovné zacházení, přiměřenost, inovativnost, udržitelnost a inkluzi. To se většinou řeší obecnými texty a třeba požadavkem na recyklaci papíru, na němž bude projekt vytištěn. Takový přístup ale samozřejmě nijak neřeší kvalitu projektu a tím ani výsledné realizace. Vhodný a potřebný je naopak přístup, který kvalitu projektu posuzuje. Pochopitelně ale musí být na čem kvalitu posuzovat. K tomu je vhodný výběr, kdy více architektů předkládá svoji soutěžní studii. Výhoda je, že se při větším počtu návrhů od více uchazečů dá mezi nimi porovnávat a vybrat řešení daného úkolu právě na základě posouzení celkové kvality návrhu. Pro tento postup již existuje metodika ve formě architektonické soutěže, kterou poskytuje zdarma, včetně konzultace, Česká komora architektů (ČKA). V architektonické soutěži je požadavek, aby návrhy posuzovala porota složená zadavatelem z nearchitektů a architektů (o stejné nebo obdobné kvalifikaci jako je požadována po soutěžících). Odborníků musí být alespoň o jednoho více než neodborníků. Forma architektonické soutěže je velmi různorodá (otevřená, užší, vícekolová, s konzultacemi…) a zvládne i velmi malé úlohy včetně interiérů a rekonstrukcí. Alternativou je neposuzovat návrh, ale kvalitu týmu. To se většinou děje posuzováním portfolia uchazeči již dříve zpracovaných projektů a osobním pohovorem. Opět je ale vhodné mít k posouzení porotu jako při výběru z návrhů, aby bylo posouzení odborné, pečlivé a přínosné. Z právního pohledu je zásadní, aby bylo jakékoliv posuzování zapsáno a bylo přezkoumatelné. Administrovat architektonické soutěže umí většina městských architektů. Je také možné najmout si pro první soutěž profesionálního organizátora nebo to zkusit vlastními silami s konzultacemi ČKA. ČKA také na vyžádání doporučí odborníky do poroty. Výběr pomocí architektonické soutěže je také vhodnou formou v případě čerpání dotace (mimo jiné též splňuje požadavky New European Bauhausu).

https://www.cka.cz/komora/tema-CKA/politika-architektury-a-new-european-bauhaus

Projekt

Autor vybraného projektu a zadavatel by měli uzavřít smlouvu a zpracovat jednotlivé projekční fáze. První je dopracování soutěžního návrhu do podoby studie na základě připomínek poroty a zadavatele. Důležitost a význam studie byl představen výše v textu. Vhodné je tuto studii projednat s dotčenými orgány státní správy (památková péče, hasiči...). Další fází je dle nového stavebního zákona projekt pro povolení záměru. V případech menších staveb bude možné (jako dosud) jej pro stavební úřad nezpracovávat. Stále jsou však některé dotčené orgány státní správy, jejichž souhlas bude potřeba získat (hygiena, hasiči, památková péče...) a pro něž bude nutné adekvátní dokumentaci k získání vyjádření zpracovat. Na základě studie je také možné investici rozfázovat a řešit ji po etapách. Díky celkové studii totiž nebude docházet ke krátkozrakým úpravám, které by zablokovaly lepší celkové řešení. Ostatně požadavek na etapizaci bývá součástí soutěžního zadání. Po získání kladných vyjádření a případně i povolení stavby následuje zpracování prováděcího projektu stavby, který po doplnění výkazu výměr (soupis všech prvků, z nichž se stavba skládá a jejich velikost či množství) a technických specifikací slouží k výběru stavitele. V případě rozsáhlejších staveb je potřeba zpracovávat samostatně jak projekt stavby, tak projekt interiéru. V případě projektu interiéru jako součásti hlavní stavby není potřeba fáze projektu pro povolení záměru (povolení je na stavbu i interiér zároveň). Vhodné je zpracovat ke každé fázi odhad stavebních nákladů. Nikdy nebude zcela přesný, to budou až nabídky stavebních firem, ale je důležitý pro plánování investice včetně případného rozdělení do etap.

Stavba

I při samotné stavbě je nezbytný zájem a účast zadavatele i uživatele. Představuje to hodně času a peněz věnovaných spolupráci a kontrole, ale vyplatí se to. Architekt vykonává na stavbě autorský dozor, tj. kontroluje soulad s projektem a řeší případné změny, které jsou očekávané zvláště u rekonstrukcí. Samozřejmě platí, že čím kvalitnější a přesnější byly podklady, tím je riziko změn menší. Kromě autorského dozoru by na stavbě měl být ještě technický dozor zadavatele, který kontroluje stavbu z technického hlediska, je na stavbě častěji a většinou i řeší postupné fakturace. Výhodné je, pokud je technický dozor najat již při zpracování prováděcího projektu a je jeho oponentem. Architekt i technický dozor zadavatele většinou spolupracují také při výběru stavební firmy, zejména při zpracování odpovědí na dotazy soutěžících.

Užívání

Architekt by měl být k dispozici i při užívání stavby, zejména při seznamování se uživatele s tím, jak hotovou knihovnu užívat. Je škoda, není-li architekt oslovován. Některé možnosti, které nová či rekonstruovaná budova nabízí, pak bohužel nemusí být využité (moje zkušenost s ovládáním oken a možností přirozeného větrání, o kterých knihovníci nevěděli). Stavba navíc během let vyžaduje různé úpravy a i zde architekt pomůže tím, že hlídá dílčí i celkovou funkčnost stavby.

Na koho se obrátit

Je možné začít vyhledáním nejbližšího městského/krajského architekta – zhodnotí situaci a dá doporučení pro další postup. Seznam městských architektů vede Česká komora architektů a je v mapové formě:

https://www.cka.cz/svet-architektury/architekti-a-projekty/ma/@map

Za nezbytné považuji seznámit se s příklady dobré praxe. Je vhodné výsledky ověřit ideálně osobní návštěvou a ptát se na úspěchy i problémy.

Příklady již uskutečněných soutěží na výstavbu/rekonstrukci knihoven jsou opět na webu ČKA v mapové formě s možností filtrace. Knihovny jsou pod heslem občanské stavby:

https://www.cka.cz/souteze/databaze/vysledky/@map?competition_subject=60

Oceněné realizace v soutěži České ceny za architekturu:

https://ceskacenazaarchitekturu.cz/mapa

Určitý potenciál skrývá spolupráce s vysokými školami. Je dobré oslovit fakulty architektury s nabídkou spolupráce, aby se studenti věnovali inovacím a tématu knihoven (včetně vytváření textů s doporučeními a zkušenostmi), ale nechtějte „studentské projekty za hubičku“ z pocitu úspory. Studenti architektury nenesou odpovědnost a nemají autorizaci. Je to obdoba studentů lékařství a lékařů s atestací. Mohou ale podnítit debatu. Vyžaduje to však více času.

Osobní postřehy

Architekti i veřejní zadavatelé i uživatelé – všichni se stále máme co učit ve vzájemné komunikaci. Nebát se zeptat, vysvětlovat, informovat, naslouchat, zvládnou kritiku, vnímat se jako partneři dobrého výsledku, a ne soupeřící strany. Nebát se obrátit na architekta i během stavby a užívání díla.

A co ergonomie?

Architekt by rád používal kvalitní a trvanlivé materiály, ale knihovny (veřejný zadavatel) se bohužel snaží na okamžité investici šetřit i za cenu vyšších provozních nákladů a menší trvanlivosti.

Více času by mělo být věnováno zhodnocení současného a plánovaného provozu, aby se nenavrhovaly prvky, které se za pár let nebudou používat. Proto je velmi důležitá pečlivá příprava akce.

Architekt by rád navrhoval otevřená flexibilní pracoviště, která umožňují změny poloh a uspořádání. Uživatelé, včetně knihovníků, to mohou vnímat pozitivně i negativně. Tím více je potřebná společná diskuse.

Specifickým tématem je akustika. Z pohledu norem se dělí na stavební (neprůzvučnost konstrukcí – stěn a stropů) a prostorovou (srozumitelnost, hluk, kvalitní poslech). Stavební akustika se řeší návrhem konstrukcí včetně těsnosti oken a dveří a jejich pečlivým provedením při stavbě. Požadavky jsou poměrně jednoznačně uvedeny v normách. Prostorová akustika je náročnější, komplikovaněji popsaná v normách a hůře predikovatelná. V případě knihovny půjde zejména o celkovou hlučnost, srozumitelnost u pultu služeb, odstínění hlučnějších částí jako třeba dětského oddělení nebo foyeru (pozor při prolínání s komunitní funkcí) a srozumitelnost v přednáškových prostorách. Parametry prostorové akustiky se počítají, ale vstupních údajů je příliš mnoho, než aby výpočet poskytoval jistotu. Záleží třeba i na počtu knížek v regálech, které mají pohltivou funkci. V zásadě jde tedy o to, požadovat řešení popsaného problému/zadání a nechat si navržené řešení vysvětlit.

S tématem klimatické změny by měla souviset i úvaha o vytápění/chlazení objektu, jak je řešit co nejjednodušeji jak z pohledu ovládání, tak provozních nákladů. Chladicí jednotky by měly být až posledním řešením. K využití je jak přirozené větrání (včetně možnosti nočního předchlazení), vhodné dispoziční úpravy, tak i vnitřní vegetace (u ní je ale potřeba zhodnotit reálnost péče).

Občerstvení se stává nedílnou součástí knihoven. Možností a úrovní je více: od prodejního automatu (pozor na jeho vysoké energetické požadavky, tj. kdo bude energie platit), přes prodej pití a balených potravin až po kavárnu. Během přípravy a zpracování studie je nutné si ujasnit vhodný rozsah a způsob provozování. Různému rozsahu odpovídají i různé požadavky Krajské hygienické správy.

Ing. arch. Petr Lešek, Ph.D.

Člen expertního týmu projektu

Zakládající partner architektonického ateliéru Projektil architekti

https://www.projektil.cz/projekty/knihovna-a-kulturni-centrum-vozovna

https://www.projektil.cz/projekty/narodni-technicka-knihovna-v-praze

https://www.projektil.cz/projekty/studijni-a-vedecka-knihovna