Rozhovor s Filipem Šírem

1. Vyjmenuj prosím stávající databáze pro milovníky hudby a krátce nám je charakterizuj.

Nejsem velkým odborníkem na stávající databáze, jelikož jsou zaměřené jiným směrem než se ubíráme my v rámci diskografií, nicméně mohu říci, že jedny z nejlepších databází dostupných u nás v České republice má Městská knihovna v Praze. Určitě budou i jiné instituce, ale při představě, že jsem čtenář knihovny, mám velice dobrý vstup do databází jako MGG Online, Oxford Music Online, Naxos Music Library, RISM či RILM. Od poslechu nahrávek, možnost studovat partitury či číst odborné články. Rozhodně v Hudebním oddělením v Městské knihovně v Praze, jednom z nejstarších hudebních oddělení v Evropě, jsem k těm databázím přišel poprvé.

2. Jaké jsou tedy nové databáze pro milovníky hudby?

V roce 2015 jsme se rozhodli, že pod Mezinárodní asociací IASA za pomoci Harvard University a Národního muzea, vytvoříme v první fázi tzv. Bibliografii všech diskografií. Ono je to pro nás trochu neznámé prostředí, nikdo se v České republice doposud pořádně nevěnoval těmto věcem. Bavíme se zde o datu vydání dané nahrávky - prosím, mluvíme o nahrávkách ze začátku 20 století na fonografických válečcích a gramofonových deskách - či co znamenají unikátní identifikátory zapsané na deskách. Smutné na tom je, že žádná instituce si toto nevzala za své, tím myslím vytváření diskografií s diskografickými daty (titul, interpreti, vydavatel, rozměr, matriční číslo a katalogové číslo, místo vydání, rok). Naše nová databáze má hlavní cíl zmapovat všechny diskografie a dát je na jedno místo. Je to taková první brána do světa diskografií, do různých zemí, do různých firem, v různých letech a jazycích.

3. Komu mají tyto databáze sloužit?

Jak jsem zmínil výše, tato databáze a doufám že i chystaná Národní diskografická databáze, nám umožní rozklíčovat to nejdůležitější co je potřeba do našich katalogizačních záznamů - rok vydání, případně rok nahrání skladby. Pro koho je? Pro všechny katalogizátory a hudební knihovníky, pro studenty a muzikanty. Protože pokud nemám informaci o roce vydání, nahrávku pak nemohu správně datovat. Proto se taky stává, že knihovny a jedinci zabývající se touto problematikou někdy ani neví, že tato etiketa (vydavatelská firma) už dávno neexistovala, či že tato nahrávka doopravdy nemohla být např. z roku 1910.

4. Co nového mohou přinést do této oblasti?

Informaci o existenci historických souvislostech, správném vročení a celkové povědomí o kulturním zvukovém dědictví. Edukaci v dané oblasti. Tyto informace nám doposud byly poněkud skryté, ani já je neumím a neznám tak, jako jedinci, kteří se tím zabývají 40 let, kteří vytváří diskografie. A tito jedinci nejsou z knihoven...

5. Co pro tebe znamená vydání Record Sound in Czech Lands 1900-1946?

Splacení dluhu, který doteď Česká republika měla. Nezájem o svou historii, resp. historii zvukového průmyslu na území českých zemí potažmo Československa. Je to něco, co nám závidí světové velmoci. Ne každý se může pyšnit ucelenou publikací zaměřenou na počátky jednoho z největších a nejvíce se rozvíjejících průmyslů nynější doby.

GÖSSEL Gabriel and ŠÍR Filip. Recorded Sound in Czech Lands, 1900 –1946. Brno: The Moravian Library in Brno, 2016. – 207 s. ISBN 978-80-7051-218-0

6. Ve své prezentaci v rámci konference Inforum 2018 uvádíš průzkum fondů ve Středočeském kraji a na Slovensku. Jak dopadly tyto průzkumy?

Ano, prováděli jsme tyto průzkumy a i v dalších krajích či jiných typech paměťových institucí. Nicméně největší problém který jsme nedokázali vyřešit byla vysoká míra ignorace tohoto průzkumu. Přes 60procent dotázaných neodpovědělo. Což je strašně vysoké číslo. Druhý faktor byla nečinnost instituce, která má svém statutu koordinaci této problematiky, ale vlastně sama nedokázala posunout některý z problému dál. To nás posunulo ze slibně rozjeté problematiky znovu téměř na samotný začátek...

7. Pracujete na průzkumu fondů v dalších krajích? A s jakými výsledky?

Já už nyní ne. Této problematice se musí věnovat nějaká instituce. Provedli jsme průzkum v ČR a na Slovensku. Sesbírali jsme mnoho věci a dobrých dat, ale nikdo je zatím adekvátně nevyužil. Ideální by byl velký projekt po vzoru Save our Sounds Britské knihovny a zaměřit se na metodiku a následnou záchranu.

8. Můžeš nám přiblížit, jaká ocenění jsi za svou práci získal a kterého si nejvíce ceníš?

Společná ocenění vícero lidí či institucí. Já vždy říkám, že je to společná práce. Já jsem jen ve správný čas na správném místě. Ať už nápad vybudovat Virtuální národní fonotéku, nyní snad v lepších rukách než předtím, či mezinárodní ocenění v Americe za Recorded Sound. Svět se dívá a zajímá. Já osobně se snažím čerpat inspiraci ze světa a pokoušíme se ji přenést do našeho prostředí a držet tím pádem i krok. Smutné je, že se dosud dostatečně nedívá a nezajímá české prostředí. Nově jsem dostal ocenění z Mexika, kde jsem byl přednášet dva dny o celé problematice zvuku. Tamní Ministerstvo kultury se velice zajímalo. To je taky rozdíl oproti nám.

9. Kam by podle tebe měl dál směřovat vývoj v této oblasti?

To je dobrá otázka. Zatím je to jenom deklarované ve strategických dokumentech, bohužel toto samotné nestačí. Odpovědné instituce (Moravská zemská knihovna či Ministerstva kultury) by proto měli udělat více. Za mne osobně je strašně důležité edukovat v dané oblasti a vytvářet takové metodické pomůcky, aby i laik věděl jak se má k problému postavit.

10. Co ti přinesla konference Inforum a co pro tebe znamená?

Zajímavé pohledy na problematiku. Tato konference nám umožňuje zvát odborníky, navázat kontakty a zahájit diskusi o problematice, zasadit do širšího kontextu. Specifickou, ale v dnešní době žádanou. Protože nemít informace rychle a jednoduše získatelné, je jako mít velkou sbírkou gramodesek a seznam v knize. A to už je roce 2018 opravdu trochu málo...

11. Jaký máš názor na 4. průmyslovou revoluci v knihovnictví?

Tak na konkrétním příkladě: Je velká chyba, že některé velké knihovny čekali až se zlevní samopůjčovací "knihovníci" a nedokázali edukovat a pracovat se čtenářem už tak 5-10 let nazpátek. Mohlo se ušetřit množství času při učení čtenářů ve službě půjčím si sám a vrátím si sám. Na místě je i otázka, zda je třeba mít v knihovnách tolik lidí v půjčování a vracení, zda je třeba mít tolik knihoven po celé České republice. Přináší nám to něco? Myslím si, že největším problémem je nedostatečný nekoordinovaný postup na nejvyšší úrovni a na straně druhé neochota opustit zaběhlé stereotypy. A čas neúprosně běží...