Information for libraries

  • our website

Visual

You are here: Home Archiv Mimořádné číslo 2016 Informace a konference Predátorské časopisy

Predátorské časopisy

Výtah z textu předneseného autorkou na konferenci INFORUM 2016 a publikovaného v konferenčním sborníku dané konference


Zpracovala: Jindra Planková

Četné aspekty života moderního člověka jsou permanentně konfrontovány s měnícím se a transformujícím prostředím. Vznikají nové informační produkty a služby, které jsou vytvářeny na základě informovaných rozhodnutí. K tomu je využíváno obrovské množství online informačních nástrojů a služeb, s cílem vytvářet nové druhy vědeckých produktů a obracet se na širokou uživatelskou základnu. Volně dostupné informace v online podobě jsou dnes chápány jako základ i jádro pokročilé vědecké informační infrastruktury. Kdy cílem není jen zřejmá distribuce a vyhledávání informací, ale zejména jejich poskytování a sdílení.

Systém české vědecké komunikace se proměňuje a postupně vytváří prostor k demokratickému, otevřenému a skutečně objektivnímu sdílení a komunikaci moderní vědy. Jsou vytvářeny šance k dosažení odpovídajících informací a zajištění informačních požadavků všech občanů ČR. Kromě toho se prohlubuje spolupráce na mezinárodní úrovni, s možností dostupnosti výsledků vědeckého zkoumání nejen v samotné vědecké komunitě, ale i běžným občanům, resp. všem členům společnosti. Důležitým faktorem rozvoje se tak stává otevřený přístup k publikovaným vědeckým výsledkům. Ten představuje důležitý prvek zlepšování cesty odborných informací k uživatelům a v posledních letech také neodmyslitelnou součást vědecké komunikace. Kromě samotného nárůstu povědomí o jeho základních principech, možnostech, cílech i nástrojích publikování je systém otevřeného přístupu doprovázen i negativními prvky. Ty zasahují zejména do kvality, obsahu a objektivity vědeckého publikování. Jedná se o predátorské časopisy, které získávají nezkušené vědce v oblasti otevřeného přístupu a podvodným způsobem degradují současný stav vědecké komunity a její komunikace. Jejich vydáváním a publikováním dochází nejen k poklesu skutečného vědeckého poznání, ale je také porušována serióznost i skutečný dosah vědecké komunikace.

V této souvislosti jsou v příspěvku zmíněny základní specifikace pojmu otevřený přístup (OA=Open Access), které naráží na dosud neexistující právně závaznou definici pojmu a odkazují na klíčové politické dokumenty a prohlášení, která blíže specifikují pojem otevřený přístup. V nich je pojem chápán ve významu „zajištění otevřeného a volného přístupu k plným textům na veřejném internetu, dovolující uživatelům číst, stáhnout, kopírovat, distribuovat, tisknout, vyhledávat nebo propojovat plné texty článků, jejich procházení pro indexaci, zaznamenání ve formě dat v počítačových programech, nebo jejich užití pro jakýkoliv další zákonný účel, bez finančních, právních nebo technických bariér, kromě nedílného a neoddělitelného dosažení samotného přístupu k internetu“. Další podstatnou podmínkou ve vnímání a praktickém využití OA je, že jediná omezení na reprodukci a další distribuci díla v rámci daného pole působnosti může dát pouze autor, který odpovídá za integritu svého díla s tím, že jeho dílo bude náležitě uznáno a citováno.

V souladu s praktickým naplňováním otevřeného přístupu ke zdrojům a vědeckým informacím je komerčními nakladateli realizována jeho podpora dvěma základními cestami. A to zelenou cestou, která je jednoduchou variantou k otevřenému přístupu a umožňuje uložení prenprintu nebo postprintu článku do otevřeného digitálního repozitáře. Autor publikuje svůj článek tradičním způsobem v časopise přístupném na základě předplatného a zároveň ukládá autorskou verzi článku do otevřeného repozitáře. Vždy v závislosti a návaznosti na vydavatelskou politiku, resp. finanční politiku poskytovatele finančních zdrojů před, po nebo během publikování. Druhou možností je zlatá cesta, která využívá jako základní nástroj vědecké komunikace vědecký časopis. Podstatou je publikování vědeckých článků v odborných recenzovaných časopisech, s okamžitým otevřeným přístupem. Vydavatel článku poskytuje konečnou verzi volně k dispozici čtenářům, ovšem za vydávaný časopis neplatí odběratel, ale autor usilující o zveřejnění svého článku v odborném časopise. Kromě zmíněných publikačních modelů je v článku představena hybridní cesta, spojená s vydáváním hybridních časopisů. Ty jsou dostupné na základě předplatného a zároveň nabízejí autorům možnost zaplacení za otevřený přístup k vlastním článkům těm uživatelům, kteří stojí mimo okruh stálých předplatitelů. Autorka zmiňuje návaznost této varianty na budoucí rozvoj otevřeného přístupu, podporovaného zejména komerčními vydavateli časopisů.

Následující část textu se plně věnuje problematice informačních predátorů, zejména predátorským časopisům. Ty se na první pohled tváří jako seriózní vědecká periodika, ale ve své podstatě jsou založena zejména za účelem zisku z autorských poplatků. Vlastní definování a vymezení predátorského časopisu, resp. vydavatele je následující: „Predátorský časopis je popsán jako časopis, který zneužívá myšlenku otevřeného přístupu ve svůj prospěch. Takové časopisy vznikají primárně s cílem vybírat autorské publikační poplatky a generovat zisk. Nikoliv podporovat a rozvíjet vědeckou komunikaci“. Jedná se o negativní jev parazitující na myšlence otevřeného přístupu a poškozující jeden ze základních kamenů moderní vědy, kterým je kvalitní vědecký časopis, včetně vysoce ceněného procesu recenzního řízení.

Proces nástupu a směřování k predátorskému chování vydavatelství byl spuštěn technologickými změnami, zejména po roce 2000. Vydavatelské prostředí začalo nabízet časopisy v online podobě a některé byly vydávány pouze elektronicky. První takto vznikající elektronické časopisy však byly dostupné pouze placenou formou a za stažení článku hradil uživatel vydavateli poplatek. S dalším prohloubením elektronického publikování se objevily první časopisy s otevřeným přístupem a postupně se otevíraly možnosti jeho dalšího využití. Sama historie a nástup predátorských časopisů je popsána v mnoha odborných zdrojích, ovšem podstatnější než samo sledování vzniku informačních predátorů je fakt, že se jim podařilo usídlit se na poli vědeckého publikování. V rámci podpory vlastního růstu vytvářejí mnohé „pochybné“ nástroje a prostředky, zvyšující vlastní dopad vědeckého publikování, např. scientometrické portály či indexy vlivu.

Současný stav a postupné rozšiřování dosahu i dopadu predátorských časopisů klade velký důraz zejména na jedince, jejich schopnosti a nároky kriticky odhalovat, hodnotit a správně rozhodovat o svých publikačních výstupech. K usnadnění této nesnadné cesty jsou v článku popsány a blíže specifikovány charakteristické znaky predátorských časopisů. Ty mohou být využity právě mladými, začínajícími i již dlouhodobě publikujícími vědeckými pracovníky k odhalení negativní praktik při publikování v otevřeném přístupu. K základním znakům patří:

  • Články neprochází žádným či fiktivním recenzním řízením (avizované recenzní řízení v řádu 3 týdnů a publikování do 72 hodin).
  • Články jsou rychle přijímány k publikování, bez řádného posouzení a jsou publikovány i v takovém případě, kdy se jedná o nesmyslná tvrzení či smyšlená fakta (tzv. „hoax“).
  • Časopisy přijímají všechny články, nejsou kladeny téměř žádné překážky k publikování (práce vykazují nízkou úroveň kvality).
  • Nejsou dodržovány publikační standardy.
  • Publikované články nevykazují téměř žádný, resp. minimální přínos pro sdílení vědeckých poznatků.
  • Vydavatelé využívají agresivní praktiky pro získávání příspěvků (většinou se jedná o pozvánky, či pobídky zasílané autorům e-mailem, jako výzvy k publikování v časopise, či účasti na konferenci, jako klíčový řečník). Velmi často dochází k parazitování na jménech prestižních, již zavedených časopisů – označení zavádějícími názvy časopisů a konferencí (většinou se jedná o pouhé přehození pořadí slov v názvu časopisu), nebo velmi podobné a zaměnitelné zkratky názvu časopisu, či rozšíření názvu renomovaného časopisu.
  • Dochází k parazitování na známých jménech vědců a autorit v oborech publikování – ta jsou uváděna v redakčních radách, bez jejich vědomí.
  • Zcela stejné složení redakčních rad pro více než jeden časopis, a to i v různých oborech daného vydavatele.
  • Neexistující adresa a nejisté sídlo vydavatele – většinou uvádění informace o poštovní schránce (P. O. BOX).
  • Kontaktní e-mailová adresa na redakci je pouze obecná, nebo neexistující (většinou jen odkaz na kontaktní formulář, či obecný e-mailový účet).
  • Časopisy uvádějí fiktivní hodnoty různých hodnotících faktorů a scientometrických ukazatelů. V jejich názvech je zavádějícím způsobem použito slovního spojení IF
  • Informují o širokém seznamu rejstříků, ve kterých je časopis indexován, ale velmi často jde o indexy nízké úrovně, nebo formální indexy, jejichž cílem není kontrola obsahu webových stránek, či odborné úrovně časopisu - např. CrossRef/DOI, agentura přidělující identifikátor DOI.

 

Praktiky predátorských časopisů jsou rafinované a pro nezkušeného či začínajícího vědce mohou být zavádějící. Proto lze kromě zmíněných znaků využít k orientaci v problematice i další pomůcku. Jedná se o úplný a přehledný seznam kritérií pro určování statutu predátorských časopisů od Jeffrey Bealla, tzv. Beall´s list. Případně dalším podpůrným prvkem k odhalení kvality časopisů s otevřeným přístupem a ověření jeho kvality, je využití následujícího postupu:

  • Ověření hodnoty impact faktoru v databázi Web of Science, kde musí být tyto údaje uvedeny v rejstříku JCR; případně ověření zařazení časopisu do databáze Scopus.
  • Kontrola časopisu podle uděleného mezinárodního standardního čísla ISSN v registru ROAD.
  • Ověření, zda se časopis nevyskytuje na seznamu Beall´s list, který je možnou pomůckou. Vzhledem ke stále se měnícímu prostředí není a ani nemůže být seznam komplexní, je pouze seznamem potenciálních či pravděpodobných predátorských časopisů a predátorských vydavatelů. Nicméně, jako pomocný prvek určení je vhodné jej využít.
  • Ověření v seznamu tzv. hijacked časopisů, které si neprávem přivlastnily identitu jiného časopisu.
  • U nových, nebo neznámých časopisů věnovat zvýšenou pozornost popsanému publikačnímu procesu, kde je nutné ověřit informace, uváděné časopisem.
  • V případě konference je potřeba prověřit organizátora, nebo instituce, které zaštiťují její konání. Vhodné je také prověření časopisů, ve kterých organizátoři slibují zveřejnění příspěvků.

 

Důležitou součástí publikační práce je také vlastní schopnost pracovat s informačními zdroji a nutnost neustálého rozvoje odborných znalostí a dovedností, směrem k individuální interpretaci a potřebě kritického myšlení autora. Podstatným prvkem je smysl pro realitu a snaha nebýt pouze konzumentem mediálního obsahu, ale producentem kvalitních výstupů.

Závěrem jsou shrnuty nejpodstatnější kroky při směřování otevřeného přístupu v budoucnosti. Je kladen důraz na využití stávajících prvků a rozvoj dalších možností preventivních opatření ke zmírnění rizik zneužití funkčností a přínosu existujícího systému otevřeného přístupu. A to jednak s využitím technologií, a zároveň i uživatelské a informační stránky procesu vědeckého publikování v budoucnosti.

 

PLANKOVÁ, Jindra. Informační predátoři a jiná řešení. In INFORUM 2016 : 22. ročník konference o profesionálních informačních zdrojích, Praha 24. - 25. května 2016 [online]. Praha: AiP Praha, 2016. [cit. 2016-06-13]. Dostupné z: http://www.inforum.cz/pdf/2016/plankova-jindra.pdf.

 

Sep 01, 2016




Vyhledávání
Proměny Klementina ve fotografiích

Termín: od 5. 8. 2024

Místo: Hala služeb, Národní knihovna ČR, Klementinum 190, Praha 1

Vybrané fotografie zachycují podobu Klementina od konce 19. století do cca poloviny 20. století. Vyprávějí dávno zapomenuté příběhy, připomínají místa, která zanikla nebo v souvislosti s přestavbou Klementina pro potřeby tehdejší Veřejné a universitní knihovny změnila svou podobu.

Výstava Bibliotheca Atronomica

Termín: 18. 10. - 18. 12. 2024

Místo: Galerie Klementinum, výstavní sál

ba2024_vystava.png

Týden pro digitální Česko

Termín: 18. 11. - 24. 11. 2024

více informací o akci

tdč-black-transparent.png

Archivy, knihovny, muzea v digitálním světě

Termín: 27. - 28. 11. 2024

Místo: Národní archiv v Praze, Archivní 4, Praha 4 Chodovec

Zájemci o přednesení odborných příspěvků mohou své příspěvky (název příspěvku, stručná anotace) ohlásit do 30. 9. 2024 na adresau vit.richter@nkp.cz

více informací

Lublaňský manifest o čtení

Lublaňský manifest o čtení, český překlad

plný text

Filed under: