Novinky zahraniční knihovnické literatury 2024/1

LACHAL, Jérémy.  Le XXIe siècle est celui de la connaissance, les précarités découleront de plus en plus de la capacité ou pas à la maîtriser: entretien avec Jérémy Lachal  [21. století je stoletím znalostí, nejisté sociální postavení obyvatel bude vyplývat čím dál více z jejich schopnosti umět se znalostmi zacházet: rozhovor s Jérémym Lachalem]. Bulletin des bibliothèques de France (BBF). 2023-1. ISSN 1292-8399. Dostupné z: https://bbf.enssib.fr/consulter/bbf-2023-00-0000-002.

Bibliothèques Sans Frontières (BSF, Knihovny bez hranic) – mezinárodní nezisková nevládní organizace se sídlem ve Francii zprostředkovává přístup k informacím a vzdělání pro uprchlíky a nízkopříjmové skupiny obyvatel. Abstrakt obsahuje nosné myšlenky z rozhovoru spoluzakladatele a výkonného ředitele BDF Jérémyho Lachala se zástupkyní časopisu BBF.

Lidé, kteří mají omezený přístup k informacím nebo ho nemají vůbec (v důsledku přírodních katastrof, cenzury nebo nedostatečného vybavení), hůře chápou souvislosti a o to snadněji mohou podlehnout informační manipulaci. K tomu, aby se do takové situace nedostali, nestačí jen zajistit přístup k informacím; lidé musí umět informace analyzovat a zužitkovat. Jednadvacáté století je stoletím znalostí: je možné být aktérem klimatické změny, pokud obyvatelé neumí číst a psát? Jak může žít demokracie ve společnostech, kde občané nemají možnost být informováni?

Knihovny by měly být aktivnější a nečekat, až jim někdo dá prostor. Všude, kde se pustily do velkých společenských témat, vidíme výsledky. V Norsku mají knihovny ze zákona povinnost hostit debaty o společenských otázkách, včetně politických. Zaměstnanci Veřejné knihovny New Yorku hovoří celkem stovkou jazyků. Ve Francii může být jazyková bariéra důvodem, proč nevstoupit do knihovny. Nestačí jen doširoka otevřít dveře, musíme vyjít za lidmi, disponovat jazykově různorodými fondy atd.

Masivní digitalizace veřejné správy ve Francii měla za následek příliv digitálně méně zdatných občanů do knihoven. Skvělé na tom je, že se mohou začít zajímat i o další knihovní služby. Knihovníci však na tuto situaci nebyli připraveni, nijak proškoleni. Dalším fenoménem současnosti je psychologická nejistota nezaměstnaných mladých lidí. Kromě informací o možnostech zaměstnání či rekvalifikací potřebují, aby je někdo vyslechl, mají potřebu pohovořit si, doprovodit na cestě osobního rozvoje a přestat se bát vyjadřovat své myšlenky.

Knihovny by se měly stát laboratoří společenské inovace, kde se lidé budou scházet, aby nalezli nové formy, jak spolu žít. Jestliže knihovny již přijímají uprchlíky a znevýhodněné skupiny obyvatel, proč to neformulovat do zákona o knihovnách? Knihovny nezmizí, pokud v nich budou mít obyvatelé převažující hlas. Knihovny bez hranic vedly v roce 2014 kampaň za rozšíření otevírací doby na večery a víkendy. Logickým pokračováním by mohly být „pohotovostní“ služby knihoven ve velkých městech, aby měli občané prakticky kdykoli možnost přístupu k informacím.

Není nutné, aby se knihovníci stali experty v různých oblastech. Je lepší jim pomoci, aby se cítili dobře a na svém místě v nových formách zprostředkování. Např. americká zkušenost s výukou programování ukázala, že plně e-learningové výukové programy mnozí knihovníci ani nedokončili. Platforma Codecademy (americká online interaktivní platforma, která nabízí bezplatné kurzy kódování v řadě různých programovacích jazyků, pozn. red.) však ve spolupráci s Veřejnou knihovnou New Yorku proces reorganizovala – knihovníci se jednou týdně sešli, aby pracovali společně a povzbuzovali se. Setkání byla moderována kolegy, kteří neměli s programováním dosud žádnou zkušenost, byli ale schopni vytvořit prostředí, v němž se lidé mohli společně učit a spolupracovat. Podobným způsobem bychom mohli organizovat politické debaty, přijímat uprchlíky apod. Samozřejmě jako u každého nového projektu je třeba stanovit cíle, sehnat finance a zajistit nezbytnou expertizu.

BSF ve spolupráci s nadací Cultura (https://fondation.cultura.com/projets/projects02), s podporou francouzského ministerstva kultury a nadace Pierra Bellona (https://fondationpierrebellon.org/fr) uvedla v roce 2021 program podpory sociálních projektů Microbibli (také Microbiblis, Microbibliothèques; jedním z jejich nástrojů jsou malé mobilní mediatéky Ideas Box, pozn. red.). Vítězné nápady získávají 1000 až 1500 knih a 18měsíční poradenství. Výstupem mohou být nové fablaby (výrobní laboratoře), ale podpořen byl i dodavatel pizzy, který své pizzy pojmenoval podle spisovatelů a ke každé dodávce přidává knihu. Město Le Havre umístilo do všech kadeřnictví miniknihovny. Program Microbibli vlastně podporuje vzrůstající solidaritu a aktivitu občanů v době, kdy od ní politické strany ustupují.

CHENG, Muy, Ana HOURS a Jérémy LACHAL. Les bibliothèques françaises face aux précarités [Francouzské knihovny čelí sociálním nerovnostem]. Bulletin des bibliothèques de France (BBF). 2023-1. ISSN 1292-8399. Dostupné z: https://bbf.enssib.fr/consulter/bbf-2023-00-0000-003.

Územní a sociální znevýhodnění se ve francouzské společnosti v posledních letech prohloubilo zejména v souvislosti s pandemií covid-19, ze které mnohé skupiny obyvatel vyšly ještě zranitelnější. Chudoba, nezaměstnanost, analfabetismus, špatná znalost francouzštiny, nedostatečná integrace, nemoc, osamění, nedostupnost veřejných služeb atd. vytvářejí hluboké trhliny v demokratické společnosti, spolužití a občanské angažovanosti. Ztráta identifikace, radikalizace myšlenková nebo náboženská, obtížnost spolu debatovat a naslouchat si, odmítání tradičních zdrojů informací, ztráta důvěry v kolektivní projekty, to všechno jsou zla naší společnosti. Ve Francii žije 2,5 milionu dospělých analfabetů. Prezident Macron vyhlásil čtenářství „hlavním národním zájmem“ (grande cause nationale), knihovny v tom přirozeně hrají hlavní roli. Jsou místem „přijetí bez podmínek“, bezplatné, otevřené všem a těší se větší důvěře veřejnosti než tradiční média a internet.

V příspěvku jsou citovány studie, které na příkladu rozdílných sociálních situací minulého století prokazují přínos knihoven pro nejohroženější skupiny (např. americký sociolog Nels Anderson ve 20. letech, v 50. letech pak Richard Hoggart ve Velké Británii). Alastair Ager a Alison Strang popisují facilitátory, mechanismy, které překonávají hlavní překážky integrace; mezi nimi jsou v integračních studiích jako ústřední faktory uváděny jazykové znalosti a porozumění kulturnímu kontextu. Francouzské knihovny tak mohou být důležitým nástrojem, hráčem v boji proti vyčleňování imigrantů, tuto důležitou funkci ostatně plní již mnoho let. V článku je uvedena studie, podle níž v roce 2014 bylo 91 % městských knihoven těmito osobami navštěvováno, ¾ knihoven pro ně dokonce pořádaly zvláštní akce. Nezisková organizace Knihovny bez hranic (Bibliothèques Sans Frontières, BSF) před několika lety představila e-learningový kurz zaměřený na přijímání imigrantů do knihoven, včetně příručky pro praktické aktivity. Snaží se působit na orgány veřejné správy a poukázat na důležitost knih v procesu učení se jazyku a začleňování do společnosti. Knihovny jsou schopny pomoci ve všech etapách začleňování (uvědomění si osobních práv, učení se jazyku, získání sociálních kontaktů a samostatného bydlení, zaměstnání). Přesto s nimi místní samosprávy a stát spolupracují jen výjimečně, a ani si neuvědomují, že by spolupracovat mohly. Přitom existují četné příklady dobře promyšlených, řízených a financovaných projektů, které se staly úžasnými katalyzátory v boji proti všem formám sociálního vyloučení.

Modelový příklad z dílny Knihoven bez hranic je Ideas Box, ze kterého lze během 20 minut vytvořit barevný a přátelský prostor s tablety, počítači, kinem, dalším kreativním vybavením a samozřejmě s knihovnou. Ideas Box umisťuje kulturní nabídku na stejnou úroveň jako takzvané základní akce – distribuce jídla, přístup k hygienické sadě a ubytování pro spaní. Původně byla tato „skládací mediatéka“ zamýšlena pro utečenecké tábory, nyní je využívána v rozličných situacích na celém světě. Ve Francii je jich používáno asi 40, z toho většina veřejnými knihovnami. V Paříži našla uplatnění v tělocvičně, kde přespávají stovky osob bez přístřeší. Je provozována společně knihovníky, sociálními pracovníky a dobrovolníky. Cíl je dvojí: poskytnout přístup k informacím, základní zdravovědu, jazykové kurzy a prostor pro setkávání. Lidé mezi sebou vytvářejí vazby, snižuje se napětí, vyprávějí se příběhy, znovu se obnovuje tolik potřebná lidskost. Popovídat si nebo zahrát si sem pravidelně chodí i správci budovy a ochranka. Je úžasné sledovat, jak důležitou roli hraje kultura v doprovázení osob v těžké sociální situaci.

Dalším projektem jsou integrační kiosky provozované mediatékou departementu Haute-Garonne. Poskytují základní informace ze sociální sféry a představují služby knihovny. Z mnoha klientů se stali pravidelní návštěvníci. Pokud vezmeme v potaz i kulturní aspekty potřeb žadatelů, nabírá spolupráce úplně jinou dynamiku. Vyjít ze zaběhnutého systému s úřední přepážkou, věnovat se těmto lidem komplexně a s důstojností je velmi náročné. V tomto případě bylo dosaženo obdivuhodného úspěchu.

Knihovny jsou dnes jedním z posledních míst, kde může docházet k opravdovému mísení sociálních vrstev společnosti. A veřejnost k nim má důvěru. V době přehlcení informacemi jsou knihovníci chápáni jako kormidelníci v toku informací. Rozeznávají pravdu od lži a pokládají základy klidné demokratické debaty. Situace je dnes vážná a vyžaduje využití tohoto ohromného potenciálu knihoven: je třeba nechat „padnout zdi“ knihoven a vyjít za lidmi. Každodenně zprostředkovávat a propojovat. Tak může vzniknout skutečně učící se společnost.

Na jednu stranu dnes v lidech rostou pocity odloučení a uzavření se do sebe, ale zároveň se rozvíjejí nové formy solidarity. Pokud jsou jednotlivci ve svém úsilí podpořeni (např. v rámci již zmíněného projektu Microbiblis), mohou i drobnou čtenářskou aktivitou proměňovat své okolí a přispívat ke snižování sociálních nerovností.

DELON, Camille.  Les services de la Bibliothèque publique d’information pour les publics en grande précarité [Služby Veřejné informační knihovny osobám v těžké životní situaci]. Bulletin des bibliothèques de France (BBF). 2023-1. ISSN 1292-8399. Dostupné z: https://bbf.enssib.fr/consulter/bbf-2023-00-0000-004.

Ačkoli se nedá přesně určit, kolik osob bez domova navštěvuje pařížskou Veřejnou informační knihovnu (Bibliothèque publique d’information, Bpi), je zřejmé, že si ji oblíbili. Jedná se převážně o muže, kteří s sebou nosí celý svůj majetek. Dlouhé hodiny poslouchají hudbu u veřejných počítačů, odpočívají v křeslech, někdy usnou. Jiní využívají možnosti provést osobní hygienu. V knihovně tráví celé dny. Proč tomu tak je? Bpi se nachází v samém srdci Paříže v blízkosti charitativních organizací, je přístupná zdarma bez jakýchkoli formalit a otevřena do pozdních večerních hodin včetně víkendů a státních svátků. Po většinu času jsou vztahy s ostatními návštěvníky a knihovníky klidné, výjimečně nastávají konfliktní situace. Mívají ale dlouhý dozvuk.

Stejně jako jiné veřejné knihovny nabízí Bpi služby pro osoby v těžké životní situaci: nezaměstnaní, exulanti, osamocení penzisté nebo nemajetní studenti navštěvují besedy s experty, právní poradny, dílny týkající se zaměstnání a profesního života, konverzace ve francouzštině, službu zprostředkovávající přístup ke zdravotní péči, službu „Anonymní naslouchání“ (Écoute anonyme), upozornění na možnosti nízkonákladového života v Paříži. Přesto jsou uvedené akce jen málo navštěvované těmi skutečně nejpotřebnějšími.

Proč by vlastně knihovna měla přijít se službou pro lidi bez domova? V první řadě proto, aby si k instituci vytvořili vztah a porozuměli tomu, jak funguje. Dále k prevenci konfliktních situací, které mohou nastat. A nakonec aby nedošlo k další stigmatizaci těchto osob. Myšlenka přítomnosti sociálního pracovníka, jenž by pomáhal zařadit se do společnosti těm, kteří o to ani nežádají, byla rychle zamítnuta. Místo toho byla navázána spolupráce s asociací La Cloche (Zvon), jejíž členové pracují s klienty přímo na ulici. Diskutují, povzbuzují k účasti na kulturních a volnočasových aktivitách, které v dané čtvrti organizují. Vytvářejí vztahy. Snaží se propojit osoby bez domova a veřejnost, odstranit stigma života na ulici. Sami lidé bez střechy nad hlavou se aktivně podílejí na životě organizace, připravují programy o bezdomovectví pro širokou veřejnost a odborníky. I zaměstnanci Bpi se účastnili jednodenního školení o teoretickém a praktickém hledisku bezdomovectví. Součástí byly workshopy vedené osobami bez domova a živé debaty. Počítá se s pokračovacími programy.

V roce 2021 začali členové La Cloche jednou měsíčně docházet do Bpi, kde k nim lidé bez domova často sami přicházeli (nezřídka se znali z dřívějška). A tak se začalo skromně vytvářet pouto důvěry mezi těmito klienty a knihovnou. Po roce a půl došlo k úpravě formátu a frekvence návštěv, pro veřejnost byl zorganizován velmi úspěšný participativní informační workshop o bezdomovectví.

V dalším projektu se Bpi ve spolupráci se slavným Centrem Pompidou (v jehož objektu sídlí) podílí na dopoledních zvaných Art & Food. Muzeum jednou týdně nabízí snídani potřebným osobám, které mají poté možnost navštívit výstavu nebo se účastnit umělecké dílny. Jednou měsíčně přijde ke snídajícím i knihovnice Bpi s nabídkou kulturních aktivit v knihovně. Osoby bez domova mohou navštívit knihovnu ještě před oficiální otevírací dobou, tudíž ji mají celou pro sebe. Nezřídka se pak vracejí v jiných dnech.

Při zpětném vyhodnocování aktivit vidíme, že se více méně podařilo udržet co nejharmoničtější soužití těchto klientů a široké veřejnosti. Rovněž se potvrdilo, že všichni jsou v knihovně vítáni. Přesto některé problémy přetrvávají a objevují se nové výzvy.

Informace o akčním plánu Bpi na poli sociální pomoci je na https://pro.bpi.fr/un-plan-daction-pour-les-publics-du-champ-social-a-la-bpi/.

BOBET, Sophie.  L’accueil des précaires, une mission multiforme: retour d’expérience de la médiathèque de la Canopée [Přijímání lidí na okraji společnosti je mnohostranným posláním: zpětná vazba z mediatéky v Canopée]. Bulletin des bibliothèques de France (BBF). 2023-1. ISSN 1292-8399. Dostupné z: https://bbf.enssib.fr/consulter/bbf-2023-00-0000-005.

Pro veřejnou mediatéku Canopée la fontaine v samém srdci Paříže je přijímání osob na okraji společnosti přirozenou součástí práce. Podobné iniciativy fungovaly v oblasti Les Halles ještě před otevřením mediatéky v roce 2016. V posledních letech se poptávka znásobila.

Pracovní skupina PAPP (Publics allophones et publics précaires) plánuje a organizuje rozličné dopolední programy pro vyloučené skupiny obyvatel (pro veřejnost knihovna obvykle otevírá až kolem poledne). Jedná se v první řadě o týmový projekt, jehož členové jsou motivovaní a zapálení pro věc. Absolvují kurzy o bezdomovectví, setkávají se se sociálními a charitními pracovníky a dozvídají se, jak pracovat s osobami, které trpí psychickými problémy nebo po soudním rozsudku vykonávají veřejně prospěšné práce. Nově získané kompetence členům týmu umožní lépe porozumět potřebám klientů, ale i udržet si potřebný odstup v některých složitých a tísnivých situacích. Z tohoto důvodu je rozsah práce předem jasně určen, schválen v týmu a promyšlen i z hlediska politiky knihovní sítě. Spolupráce s dalšími asociacemi a institucemi má řadu výhod: pomáhá zpracovat náročné situace, rozličné sociální problémy a přináší logistickou i pracovní podporu. Klienti na okraji společnosti zase oceňují anonymní prostředí knihovny. Mediatéka také zahájila spolupráci s asistentkou v sociálních službách, která ale pomůže, pouze pokud si to klienti přejí, a vždy s respektem k jejich právům.

V textu je dále popsána spoluúčast mediatéky v Canopée na projektu Solidárních snídaní: osobám v tíživé sociální situaci je podána snídaně v teple, poté jim jsou nabídnuty služby mediatéky i různé doprovodné programy (např. prevence z Centra sexuálního zdraví v Paříži). Na celé akci spolupracuje pět kulturních institucí, více než 20 dalších partnerů zajišťuje jídlo a jeho přípravu, hradí nezbytné náklady a mobilizuje dobrovolníky. Nové zkušenosti přinesl projekt na podporu studia francouzštiny pro čerstvě příchozí středoškoláky z cizích zemí. Kromě pokroku v jazyce si v mediatéce mohou pomocí digitálních nástrojů hravě osvojit reálie.

V některých případech spolupráce nefunguje podle představ. Akulturace si žádá čas. Snaha a dobrá vůle nepřináší okamžitý efekt. Pracovníci knihovny se z neúspěchů učí a absolvují školení nabízená městem nebo jinými organizacemi, aby byli do budoucna lépe připraveni na přijímání této skupiny obyvatel. Vyvstala také delikátní otázka, jak řešit nepříjemnosti a finanční náklady spojené s menstruačním cyklem. Brzy se ukázalo, že uživatelé knihovny jsou ochotni hygienické potřeby darovat. Byly umístěny tak, aby byly snadno dosažitelné bez ohledu na pohlaví – což v roce 2022 přineslo ocenění Asociace francouzských knihoven v boji proti znevýhodnění.

V projektu zvaném ZAD (zone à donner, zone à DIY, zone à dressing) je podporována cirkulární ekonomika. Původně se jednalo o koutek, kde bylo možné darovat či pořídit si oblečení. „Sekáč“ se rychle uchytil a objevily se nápady vybavit jej šicím strojem, nabídnout lekce šití a možnost výpůjčky saka na pracovní pohovor. Později přibyla nabídka školení, jak sestavit životopis a na pohovor se dobře připravit. Utváření nových vztahů mezi uživateli je cílem projektu, v jehož rámci bylo ke vchodu do knihovny umístěno participativní puzzle. Procházející zve ke hře a společnému prožití příjemných chvil – zahrát si může každý, kdo jde zrovna kolem.

Podobné akce vyžadují velké investice ‒ ne nutně finanční, ale přinejmenším časové. Je zapotřebí podpora „shora“. Covidová pauza projekty narušila, důsledky jsou stále vidět. Autorka na závěr článku přibližuje: „Naši dřívější ‚pobyvatelé‘ se pomalu vracejí, ale ne všichni a ne tak často. V některých případech známe jejich křestní jména, jejich příběh, nehodu, která jim převrátila život naruby. Tvoří třetinu našich uživatelů, jsou to naši stálí návštěvníci.“

COIPEAULT, Gwendoline a Damien SEVENO. Plaine Commune: que veut dire accueillir les enfants dans un territoire de précarité? [Knihovny v Plaine Commune: co znamená věnovat se dětem v sociálně vyloučené oblasti?]. Bulletin des bibliothèques de France (BBF). 2023-1. ISSN 1292-8399. Dostupné z: https://bbf.enssib.fr/consulter/bbf-2023-00-0000-006.

V oblasti Seine-Saint-Denis na severu Paříže má 22,5 % obyvatel méně než 15 let a 42,6 % méně než 30 let. Jedná se o oblast poznamenanou mnoha sociálními problémy, téměř třetina obyvatel žije pod hranicí chudoby. Zároveň je to i zdroj velkého kulturního bohatství – 135 národností využívá množství divadel, muzeí, koncertních sálů a samozřejmě knihoven (mediaték). V devíti městech správního obvodu Plaine Commune najdete 21 knihoven s 305 zaměstnanci. Jejich hlavním posláním není obvyklé uchovávání dokumentů. Chtějí zde být pro celou populaci a odstraňovat jakékoli překážky, které by lidem mohly bránit v cestě do knihovny. Každý projekt je uzpůsoben potřebám obyvatel a postupně se vyvíjí. Základním pravidlem je umožnit, aby kdokoli mohl vstoupit do kterékoli z knihoven a najít tam něco, co mu bude blízké (včetně bulvárního tisku). Zaměstnanci mají rozličné kariérní profily, zdaleka nepřicházejí jen z kulturní sféry. Má se za to, že základní kompetence knihovníka spočívají ve schopnosti přijímat příchozí a věnovat se jim. Odborné knihovnické kompetence se pak dají získat kvalitním a dlouhotrvajícím školením.

Přijetí návštěvníků musí být bezpodmínečné, všichni jsou vítáni. Registrace je jednoduchá, většina služeb je zdarma. To, že uživatelé přicházejí z chudších poměrů, neznamená, že jejich kulturní vyžití je méně hodnotné. V těchto knihovnách najdou rozličné kulturní projevy v mnoha jazycích.

Jelikož rodinné zázemí malých návštěvníků bývá problematické, přichází většina z nich do knihovny bez doprovodu. Je velmi důležité, aby byli dobře přijati a našli místo, kde si mohou udělat domácí úkoly, najít četbu, trávit čas s kamarády, sourozenci nebo být sami. Je třeba se oprostit od jakéhokoli posuzování, tyto děti nemohou za to, z jakých podmínek přicházejí. Mnoho z nich vnímá knihovnu jako místo, kde jsou přijati a kde najdou zajímavé aktivity (veřejného prostoru pro děti se v této oblasti mnoho nenachází a hřiště jsou většinou okupována dospívajícími). Mladí návštěvníci podle vlastních slov hledají klid. Na rozdíl od školy nebo problematické domácnosti se v knihovně mohou izolovat a podívat se například na animovanou pohádku. Pocit klidu (a tedy spokojenosti) je jednou ze základních služeb, které jsou zde dětem nabízeny. Není například možné říci o těch, které si přišly vymalovat omalovánky, že prostory knihovny využívají neadekvátně.

Mediatéka je místem, kde mohou děti v klidu trávit čas s jinými dětmi, ale i se svými rodiči – což může být v nejpostiženějších domácnostech problém. Proto se velmi osvědčila nedělní otevírací doba, kdy knihovny bývají jediným otevřeným a zdarma přístupným místem ve městě.

Aktivity vedoucí k dobrému školnímu prospěchu dětí jsou další z misí těchto knihoven. Probíhají návštěvy školních tříd, tzv. doporučená četba je pravidelně doplňována. Pro úspěch ve škole je podstatná dostatečná znalost francouzštiny, ta je ve velké míře rozvíjena již před třetím rokem života. Mediatéky pořádají mnoho aktivit, které rodinám s malými dětmi usnadní cestu ke knihám. Rodiče jsou povzbuzováni k četbě knih pro své děti, i když sami francouzštinu dobře neovládají nebo dokonce neumějí číst. Pro ně jsou k dispozici obrázkové knihy se slovíčky i knihy pro nejmenší v různých jazycích.

Vzdělávací i volnočasové aktivity pro děti ze znevýhodněných rodin jsou samozřejmě podporovány místními samosprávami. Knihovníci přicházejí se stále novými nápady a činnostmi a přirozeně se mezi nimi a malými uživateli vytvářejí dlouhotrvající vztahy. Fakt, že děti někdo pozná a přijímá, je pro ně zásadní moment, zejména pokud je jejich identita jinak popírána nebo snižována.

LE TORREC, Mélanie a Pierre MOISON. Les bibliothèques, témoins et moteurs de l’accompagnement de la précarité numérique [Knihovny, svědci a hybné síly v boji proti digitálnímu vyloučení]. Bulletin des bibliothèques de France (BBF). 2023-1. ISSN 1292-8399. Dostupné z: https://bbf.enssib.fr/consulter/bbf-2023-00-0000-007.

Přechod francouzské státní správy do digitálního prostředí v mnohém odlehčil agendě úřadů, ale řadu občanů zaskočil nepřipravených. Odlidštění při vyřizování a (pro některé) složitý přístup k online systémům mají za následek to, že si mnozí lidé při komunikaci s úřady vůbec nevědí rady. Ti, kteří nemají nikoho, kdo by jim s formuláři pomohl, se obracejí na sociální a kulturní instituce. Francouzské knihovny občany vždy doprovázely v administrativních úkolech, pomáhaly jim zabezpečit digitální identitu, používat sociální sítě, provádět online nákupy a celkově se podílely na mediální výchově veřejnosti. V roce 2021 se stát rozhodl zaměstnat 4 000 digitálních poradců (Conseillers numériques France Services, CnFS) a na knihovny se začalo pohlížet jako na jedny z aktérů v boji proti digitálnímu vyloučení. Tento úkol se stal jednou z jejich plnohodnotných misí.

Digitální inkluze neboli e-inkluze obyvatel bude dosaženo, pokud budou mít občané zajištěn přístup k informačním a digitálním zdrojům a pokud s nimi budou umět pracovat a vypořádávat se s výzvami digitálního světa v jakémkoli věku, podle svých aktuálních potřeb.

Pomoci těm, kteří se cítí digitálně vyloučeni, je jedním z projektů Městské knihovny v Lyonu (https://www.bm-lyon.fr/les-offres-numeriques-de-la-bibliotheque/) pro roky 2021‒2026. Doprovázení při administrativních úkonech je realizováno prostřednictvím služby „veřejného spisovatele“ (écrivain public). Nabízí ji několik poboček městské knihovny ve spolupráci s externí agenturou. Každý týden je možné se zapsat na 30minutové školení ohledně práv cizinců, ubytování, spravedlnosti a zaměstnanosti. Uživatelé jsou doprovázeni při psaní e-mailů, vytváření a správě účtů a hesel, přístupu k portálům státní správy, používání smartphonů, tvorbě životopisů a motivačních dopisů, tisku dokumentů, ovládání klávesnice a myši. Knihovna nabízí workshopy o používání internetu a kancelářských softwarů, mediální a informační vzdělávání, školení o digitální identitě, bezpečnosti a správě osobních dat. Šíří povědomí o těchto službách mezi hendikepovanými občany (zrakově či sluchově postiženými, občany s psychickými potížemi). Aby byli pracovníci knihovny dobře připraveni na práci s těmito skupinami klientů, byla jim nabídnuta odpovídající školení.

Poptávka je rozmanitá: od práva na přístup k informacím, běžného užívání digitálních zdrojů a celoživotního vzdělávání po kreativitu v digitálním světě. Všichni uživatelé, bez ohledu na věk, místo pobytu či sociální prostředí, hledají lidskou asistenci. V anketě z roku 2021 více než polovina uživatelů uvedla, že využívají počítačů a vybavení v knihovnách, protože nevlastní tiskárnu či skener, skoro polovina nevlastní počítač a téměř třetina nemá přístup k internetu. Třetina je ráda, že jim někdo pomůže a stejné množství uživatelů ocení, že zde může být v klidu.

Pracovníci, kteří v knihovnách dohlížejí na využívání počítačových míst, se musí vypořádávat s celou řadou situací: starší osobě se nedaří uvolnit místo na telefonu, jehož systém nebyl nikdy aktualizován; člověk bez střechy nad hlavou přichází každý týden ve stejnou hodinu provádět genealogické rešerše; nezaměstnaný žádá pomoc při zapsání se do kurzu; vystresovaní maturanti se ve skupince připravují na ústní zkoušku, čímž ruší ty, kdo se snaží najít si zaměstnání; migrant se pomocí modulu svědomitě učí psát všemi deseti; důchodce přichází každý týden poslouchat barokní hudbu; osoba mající psychické problémy křičí, že jí při tisku jízdenek na vlak ukradli osobní data; uživatel přinese týmu bonboniéru poté, co získal povolení k cestě do Spojených států...

Jelikož je velká část obsahů na internetu kulturní povahy, musíme uživatele doprovázet v jejich chápání digitální kultury, pomoci jim orientovat se ve světě, kde se ale začíná mluvit o střídmosti a odpovědnosti. Tyto společenské výzvy budou předmětem příštího festivalu digitálních kultur, které Městská knihovna v Lyonu pořádá každé dva roky. Jarní festival roku 2024 bude mít podtitul Člověk v éře umělé inteligence. Plánované debaty se dotknou i digitálního vyloučení. Jelikož Státní rada (Conseil de l´Etat, konzultační orgán francouzské vlády, kterému jsou předkládány k přezkumu návrhy zákonů a nařízení před tím, než jsou předloženy radě ministrů k projednání,je také nejvyšším stupněm francouzského správního soudnictví, pozn. red.) doporučuje využití umělé inteligence ve veřejném sektoru, je jasné, že knihovny budou opět v první linii při provázení obyvatel změnami, které to do našich digitálních zvyklostí přinese.

GUILLOU, Bénédicte. Ixo, un chien pour aider les enfants à entrer dans la lecture [Ixo, pejsek, který pomáhá dětem na cestě ke čtenářství]. Bulletin des bibliothèques de France (BBF). 2023-1. ISSN 1292-8399. Dostupné z: https://bbf.enssib.fr/consulter/bbf-2023-00-0000-008.

Čivava Ixo byl v loňském roce bezpochyby hvězdou mediatéky ve francouzském městě Saint-Nazaire. V každé z poboček se jednou za měsíc schází nedočkavé děti ve věku 5 až 10 let, aby přečetly svému psímu kamarádovi pohádku. Ixo má pokaždé na tři hodiny „plný diář“. Spokojeně zavře oči a poslouchá malé čtenáře, kteří se u něj po 10 až 15 minutách střídají. Ve speciálně upraveném prostoru je jen pejsek se svým doprovodem a dítě, které nahlas čte. Rodiče se mohou dívat zpovzdálí. I když je človíček zpočátku nervózní a čte s obtížemi, postupně získává jistotu díky laskavé pozornosti svého nového kamaráda.

Ixo také každý týden klidně poslouchá příběhy, které mu čtou prvňáčci v rámci tříměsíčního programu Školní úspěch. A pokaždé je na těchto dětech vidět ohromný pokrok. Zároveň se oni i jejich rodiče seznamují s knihovnou a knihovníky. Poznávají prostředí, vidí, že knihy si lze půjčit domů. Rodiče jsou ujištěni v tom, že jejich ratolesti jsou schopny stát se čtenáři. Během letních prázdnin sem za stejným účelem pravidelně docházejí děti z volnočasových center.

Asistentka zvířete je speciálně vyškolená v metodě Číst se psem (Lire avec le chien). Vychází ze zjištění vědců z Bostonu, kteří poukázali na důležitost zvířete pro získání odvahy k hlasitému čtení. Pes nenaučí číst, ale pomůže dítěti, které má ve škole problémy, uvolnit se – povzbudí, nesoudí, neopravuje. Číst s pejskem je hra, díky níž dítě může (znovu)nalézt radost ze čtení nahlas. Stane se sdíleným potěšením, na které si vzpomene, až se později ocitne v podobné situaci. Děti jsou poučeny o tom, jak pejska respektovat, aby nedošlo k pokousání, a co dobrého jim může jeho společnost přinést.

Neschopnost a nezájem číst, které bývají zvýrazněny komplikovanou rodinnou nebo sociální situací, může vést k neúspěchu dětí ve škole a společnosti. Nedávné výsledky studií PISA ukazují, že Francie se rok co rok umisťuje mezi zeměmi, kde je rozevření nůžek mezi žáky z nejvíce znevýhodněných a nejvíce zvýhodněných rodin nejširší. Investice knihovny a velké odhodlání zaměstnanců dětského oddělení se logicky soustřeďuje na děti, u nichž je čtenářství nejkřehčí. Z projektu ale těží všechny děti, které se chtějí setkat s pejskem Ixo, bez ohledu na sociální nebo geografický původ. Pes je prostředníkem rozhovorů o četbě pro potěšení mezi rodinami a knihovníky, ale i mezi rodinami samotnými. Velmi rychle se stal zásadním prvkem politiky veřejného čtenářství mediatéky. Po úspěšném prvním roce bylo rozhodnuto v projektu pokračovat v intenzivnější formě. Rodiny už se nemusí zapisovat nebo rezervovat datum předem ‒ od letošního školního roku bude Ixo přicházet poslouchat příběhy malých čtenářů každý týden.

MARCHAND, Yann. La bibliothèque d’objets BOBUN: une réponse au rôle sociétal des bibliothèques universitaires [Knihovna předmětů BOBUN: společenská odpovědnost univerzitních knihoven]. Bulletin des bibliothèques de France (BBF). 2023-1. ISSN 1292-8399. Dostupné z: https://bbf.enssib.fr/consulter/bbf-2023-00-0000-014.

Knihovny jsou ve své podstatě schopny půjčit všechno a potřeby studentů nekončí u knih a časopisů. Univerzitní knihovna v západofrancouzském městě La Roche-sur-Yon (Nantes Université) otevřela v lednu 2022 knihovnu věcí zvanou BOBUN (https://polelrsy.univ-nantes.fr/la-bibliotheque-universitaire/bobun-pret-dobjets-a-la-bu-de-la-roche-sur-yon), jejímž prostřednictvím nabízí asi 270 předmětů každodenní potřeby: kuchyňské náčiní, potřeby kutilů, předměty pro volný čas atd. Anglosaské knihovny půjčují předměty již dlouho, ve Francii se jedná o poměrně nový fenomén, k jehož rozvoji přispěla epidemiologická krize způsobená nemocí covid-19. Ukázalo se totiž, že mnozí studenti žijí ve veliké sociální nebo psychologické nouzi. Univerzitní knihovna je umístěna v srdci kampusu, který je mimořádně aktivní v otázkách ekologické transformace a udržitelného rozvoje. BOBUN je bezplatnou službou vycházející z principů sdílení, omezování plýtvání a ze solidarity. Studenti, vyučující i externí pracovníci si mohou vypůjčit předměty, které si nechtějí kupovat nebo které by využívali jen sporadicky. Základ sbírky byl v první řadě darován zaměstnanci kampusu, jako nové byly koupeny pouze elektrické přístroje do domácnosti nebo pro kutilství.

Předměty jsou katalogizovány do integrovaného knihovního systému stejným způsobem jako knihy a je možné si je vypůjčit na průkazku univerzitní knihovny. Sbírka není přístupná ve volném výběru, ale prostřednictvím papírového katalogu s fotografiemi. Uživatelé na cestě knihovnou narazí na minikuchyňku či kutilskou dílnu. Při zapůjčení podepíší specifickou dohodu a všeobecné podmínky užívání. Při vrácení je předmět zkontrolován, elektrické přístroje podléhají každoroční revizi a údržbě.

I po krátkém provozování je možné se podělit o několik zkušeností: pohled studentů na univerzitní knihovnu se mění. Kromě prostředí ke studiu se pro ně stala partnerem na cestě k úspěchu a lepší kvalitě života. V knihovně samotné i v celé univerzitě dochází k posunu vnímání funkce knihovny od (pouze) dokumentační ke společenské. Symbolicky jsou tímto způsobem podtrženy strategické cíle a hodnoty celé Univerzity v Nantes. Provozováním knihovny věcí se však potvrdila i smutná skutečnost, že nemalý počet studentů žije v nuzných podmínkách a takováto služba je nutná. O tom svědčí požadavky na výpůjčky ložního prádla, nábytku, velkých spotřebičů apod. Kam až lze při půjčování věcí zajít? Tyto a další otázky si klade Justine Le Montagner v citované diplomové práci (dostupná na https://www.enssib.fr/bibliotheque-numerique/notices/68274-quelle-place-pour-le-pret-d-objets-en-bibliotheque).

Jak dál? Knihovna věcí BOBUN poroste a sbírky budou obohaceny novými a aktuálními předměty. Studenti by si rádi půjčovali šicí potřeby, hudební nástroje, sportovní náčiní. Na to by mohly navázat knihovnou organizované kurzy šití, vaření nebo kutilské dílny. Po nezbytném zhodnocení projektu by mohlo dojít k rozšíření modelu knihovny věcí BOBUN na další kampusy a knihovny Univerzity v Nantes.

DUMONT, Camille a Sandrine GROPP. Accéder aux équipements numériques et informatiques: un besoin fondamental pour les étudiants, un enjeu de service public pour les bibliothèques universitaires [Jak se dostat k počítačovému vybavení: základní potřeba studentů a výzva pro univerzitní knihovny]. Bulletin des bibliothèques de France (BBF). 2023-1. ISSN 1292-8399. Dostupné z: https://bbf.enssib.fr/consulter/bbf-2023-00-0000-015.

Během první vlny pandemie covidu-19, kdy byly náhle uzavřeny univerzity, se ukázalo, jak veliké je znevýhodnění studentů, kteří nevlastní informatické vybavení potřebné k online studiu. Současně více než kdy předtím vystoupila do popředí důležitost univerzitních knihoven. V příspěvku je popsána výpůjční služba počítačového vybavení nabízená Dokumentačním (česky spíše informačním) centrem pro studenty Univerzity ve francouzském Montpellier. Ale nebyla to novinka. Univerzitní knihovny v Montpellier (https://bibliotheques.edu.umontpellier.fr) nabízely již dříve k prezenčnímu zapůjčení laptopy a netbooky, čímž úspěšně rozšířily nabídku počítačových míst. Postupně bylo pořizováno další vybavení, které si studenti dokonce mohli na dva týdny vypůjčit domů. Informatici univerzitních knihoven odvedli velký kus práce: na uvítací obrazovky vložili přímé odkazy na online katalog, volně přístupné zdroje a elektronické dokumenty zakoupené přímo pro daný typ přístroje. Dlouho se diskutovalo o tom, jak bude půjčování a péče o navrácené přístroje probíhat. Ještě před vypuknutím covidové pandemie nabízelo 12 univerzitních knihoven k vypůjčení 119 tabletů či laptopů a 168 stabilních počítačových míst.

Když v covidové krizi kraj uvolnil finance na zakoupení vybavení pro potřebné studenty, bylo půjčování organizačně zajištěno ve spolupráci s týmem, který má na univerzitě na starosti sociální akce pro studenty. Před uvedením nové služby bylo třeba určit, kteří studenti budou mít na výpůjčku nárok (tj. stanovit sociální kritéria), zkatalogizovat přístroje do knihovního systému, zajistit péči o navrácené přístroje před jejich dalším použitím apod.

Na jaře 2021 bylo vyhodnoceno, že dlouhodobé půjčování informatického vybavení je sice studenty oceňováno, ale žádosti se nedaří vyřizovat dostatečně rychle a odlehlá pracoviště nejsou službou dobře pokryta. Od začátku následujícího akademického roku byla proto zavedena nová služba nazvaná Počítač pro má studia (Un PC pour mes études, https://bibliotheques.edu.umontpellier.fr/services/emprunter-du-materiel/). Nejedná se již o krizové řešení jako v době pandemie, avšak sociální aspekt zůstal zachován. Přístroje k zapůjčení jsou do jednotlivých pracovišť distribuovány na základě statistického vyhodnocení využití a nově je možné si je zapůjčit na celý akademický rok.

V roce 2022 byla služba znovu vyhodnocena: většina studentů si počítače půjčuje na celý rok, 60 % zájemců tvoří studenti bakalářského studia, u asi čtvrtiny přístrojů byla výpůjční doba po zdůvodnění prodloužena až do doby letních prázdnin (pro studium nebo brigády).

Tyto služby významně snižují znevýhodnění studentů, kteří si nemohou dovolit pořídit vlastní informatické vybavení (nejen počítače a tablety, ale i sluchátka, externí DVD čtečky apod.). Vždy alespoň jedna knihovna je pro zájemce otevřena až do 22:30, v sobotu a neděli po celé dny. Knihovníci na projektu nepracují sami, je uskutečňován ve spolupráci s jinou univerzitní složkou a má od začátku podporu vedení univerzity). Zároveň je třeba reagovat na rozpočtové, technické i bezpečnostní výzvy. Obecně poměrně krátká životnost přístrojů je ještě snižována opotřebením a četnou manipulací. Jelikož se jedná o sociální službu pro studenty, kteří si nemohou dovolit koupit vlastní počítač, není možné po nich v případě poškození požadovat finanční náhradu.

Možnost vypůjčit si domů počítač se zařadila mezi stabilní služby nabízené univerzitními knihovnami v Montpellier. Většina studentů je dnes dobře vybavena, ale ne všichni jsou s fungováním svých vlastních počítačů spokojeni. Podle výsledků ankety nemají 4 % studentů v celé zemi přístup k osobnímu počítači. Na univerzitě v Montpellier takový podíl odpovídá 2 000 studentů, kteří by mohli služby využívat.

HEURTEMATTE, Véronique. La science ouverte est une nouvelle façon de diffuser les savoirs, et les bibliothèques sont au cœur de cette évolution: entretien avec Madeleine Géroudet, Julien Sempéré et Nelly Sciardis [Otevřená věda, to je nový způsob šíření znalostí a knihovny se nacházejí v srdci této evoluce: rozhovor s Madeleine Géroudet, Julienem Sempéré a Nelly Sciardis]. Bulletin des bibliothèques de France (BBF). 2022-1. ISSN 1292-8399. Dostupné z: https://bbf.enssib.fr/consulter/bbf-2022-00-0000-036.

Příspěvek je rozhovorem se třemi organizátory konference nazvané Open up! Open up! Vliv otevřené vědy na organizace (Open up! Open up! Effets de la science ouverte sur les organisations). Uskutečnila se v září 2022 ve francouzském Caen a účastníci zkoumali roli univerzitních knihoven v politice otevřené vědy. Kladli si otázku, nakolik toto nové poslání knihovny proměňuje. V rozhovoru jsou probírány zkušenosti z různých modelů fungování.

Jaké jsou hlavní výsledky národní politiky pro otevřenou vědu ve Francii, čtyři roky po zahájení programu? Zájem politiků dal knihovnám pocítit, že mají v projektu své místo, ale nedostalo se jim větší podpory finanční ani personální. Podpořeny byly velké národní projekty, již dříve dobře viditelné a pro operativní rozvoj otevřené vědy nezbytné. Avšak na rozdíl od situace před několika lety nyní vědci chápou důležitost otevřené vědy. Zájem o ni na národní úrovni je reakcí na mezinárodní vývoj a francouzské instituce jsou toho účastny.

Jsou univerzitní knihovny chápány jako nositelky otevřené vědy? Liší se to případ od případu. Někde jsou jasným partnerem, jinde se o svoji roli musí přihlásit.

Co mohou univerzitní knihovny v této oblasti nabídnout? Vědecko-technické kompetence knihovníků, zkušenost dlouhodobé práce s daty a s organizací informací. Knihovníci mohou od svých tradičních činností snadno přejít k doprovázení vědců na cestě k otevřené vědě. Jsou schopni rychle a dobře reagovat v případě výzvy pro předkládání projektů. Na univerzitách jsou knihovny důvěryhodným partnerem.

Co je pro knihovny v tomto ohledu výzvou? Zpracovávání informací v modelu otevřené vědy posiluje viditelnost univerzit a ovlivňuje jejich umístění v mezinárodních žebříčcích. Knihovny toho musí být přímo účastny, jinak by hrozilo, že ztratí smysl.

Otevřená věda přináší do organizace služeb, kompetencí a profilu knihovníka velké změny. Vedla ke vzniku víceoborových oddělení, přičemž ještě před deseti lety se této problematice nevěnoval vůbec nikdo. Knihovníci musí znovu přemýšlet o způsobech zpřístupnění zdrojů, jejich popisu, doprovázení autorů. S tím souvisí kompletní reorganizace knihovny. Protože otevřená věda je v každém oboru pojata jinak, je nezbytné spolupracovat s vědeckými pracovníky. I po zřízení oddělení pro otevřenou vědu by všichni knihovníci měli znát její principy a být jí nakloněni. Další velkou změnou je důležitost dlouhodobé spolupráce s partnery na univerzitě. Učí nás pracovat jinak, poznáváme různé profese, sdílíme kompetence ‒ jednoduše vycházíme ven z knihoven do celého kampusu.

Během konference bylo představeno několik zkušeností s uplatňováním politiky otevřené vědy v praxi. Jak by měla fungující politika otevřené vědy vypadat? Bude mít mezinárodní rozměr a vliv, silné instituce prosazující hodnoty otevřených znalostí. Důležitý je způsob vedení univerzity a spolupráce s jejími dalšími složkami. Všichni účastníci konference, působící v jakémkoli oboru, zdůrazňovali, že informační pracovníci jsou přirozeně oprávněni se v rámci univerzity otevřenou vědou zabývat.

(Pozn. red.: Národní plán pro otevřenou vědu 2021–2024 je zveřejněn na https://www.enseignementsup-recherche.gouv.fr/fr/le-plan-national-pour-la-science-ouverte-2021-2024-vers-une-generalisation-de-la-science-ouverte-en-48525, text je ve francouzštině a v angličtně.)

Zpracovala: Mgr. Veronika Tichá

Redakčně upravila: PhDr. Anna Machová