Kráčel krajem poutník: nekrolog Jana Sobotky
PhDr. Renáta Modráková
Úterý 27. 12. 2022 byl jedním z mnoha dní mezi svátky, mezi Vánoci a Silvestrem. Dnem, který jsme trávili někdo v práci, někdo s rodinou. Dnem, ve kterém bychom hledali leccos, jen ne špatné zprávy. Bohužel to byl a navždy zůstane den, kdy nás navždy opustil dlouholetý kolega PhDr. Jan Sobotka. Jeho tělo nevydrželo nápor náročné a rychlé nemoci. V němém úžasu každý z nás otevřel e-mail se zprávou, která se četla velice těžce...
Ten pocit, že neodešel někdo docela mladý, dost energický, v nás všech přetrvával i chladného úterního raného odpoledne, kdy jsme se Janem rozloučili ve smíchovském kostele sv. Václava. Kostel byl plný a každému ze zúčastněných hlavou běžela hromada vzpomínek.
Jan Sobotka se narodil 11. dubna 1959 v Praze do umělecké rodiny. Pro všechny z nás bylo poutavé vyprávění kněze, který Jana sám křtil. Myslím, že jsem nebyla sama, kdo těžce nesl jeho myšlenku, že to není lehké, když kněz pohřbívá někoho, koho sám křtil. Jan se během dětství a dospívání pohyboval v uměleckém okruhu, ale také byl pevnou součástí věřící komunity. To vše jej neodmyslitelně do budoucna formovalo.
Jan vystudoval Střední průmyslovou školu grafickou. Svůj život však spoutal již v říjnu 1979 s Národní knihovnou. Začal v Sektoru služeb a speciálních oddělení, konkrétně v oddělení skladišť a revize knihovních fondů. Během práce dokončil studium na Katedře knihovnictví a vědeckých informací na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy (roku 1987). Tam také v roce 1989 obhájil titul PhDr.
V období 1993 až 1995 krátce přerušil práci v Národní knihovně a působil jako redaktor v časopisu Rock & Pop. Tam působil také jako editor.
V roce 1996 se vrátil do Národní knihovny. Tehdejší vedoucí Oddělení rukopisů a starých tisků PhDr. Miroslava Hejnová jej pověřila zpracováním sbírky historických map. Postupně se stal velmi erudovaným znalcem tištěných a rukopisných map a dějin kartografie, vzácných militárií a dějin fortifikací. Publikoval v tomto oboru studie v řadě odborných periodik, sám je potom autorem publikace Lobkowiczká mapová sbírka, kterou vydala Národní knihovna v roce 2017. Podílel se také na tvorbě řady výstav (Svět zašlý. Máchův kraj na starých mapách v roce 2010, Lobkowiczká mapová sbírka v roce 2018, Kartografie v časech mezi poustevnami a koněspřežkou v roce 2019 a mnohé jiné).
V roce 2015 byl jmenován vedoucím oddělení Centrální depozitní knihovny a soustředil se na retrospektivní doplňování knihovní fondů. I přesto jsme se s ním v prostorách Oddělení rukopisů a starých tisků denně potkávali. Národní knihovna také při příležitosti jeho šedesátých narozenin vydala sborník prací Kráčel krajem poutník.
Jan Sobotka byl vedle své knihovnické kariéry také významným hudebním publicistou a muzikantem. Byl znám jako respektovaný znalec života a díla Boba Dylana a uznáván jako největší specialista na meziválečné americké blues. Do hudebních časopisů psal od roku 1990, vedle Rock & Popu také přispíval do elektronického časopisu Crossroads, zaměřeného na bluesovou a jazzovou hudbu, dále publikoval v časopisu Harmonie a Kulturním magazínu UNI. Jeho bibliografie zahrnuje více než 200 odborných příspěvků a recenzí. Byl také jedním ze spoluzakladatelů a spoluorganizátorů každoročních Dylan Days.
Kromě toho působil také jako aktivní hudebník. Se svou skupinou Broken Harp hrál především venkovská blues, balady a spirituály. Vystupoval na celé řadě festivalů – Pivní festival Radostice, Valašský Špalíček, Otevřeno, festival Ondřejov, šumperský Blues Alive, na dylanologických setkáních Zimmerman Frei. Několikrát na českých turné doprovázel amerického hudebníka Davida Evanse.
Pro mě Jan Sobotka zůstane navždy spojen s neobyčejnou energií, která kolem něj skoro sršela. Pořád ho budu vidět v prostorách Oddělení rukopisů a starých tisků, vynořivšího se zpoza regálů a svištícího zase někam dále. Už navždy pro mě zůstane největším znalcem naší sbírky starých map a mapových atlasů, kterého jsem kdy potkala. A zároveň člověkem, vedle kterého jsem trávila řadu pracovních dní, týdnů, měsíců a let, a přitom ho znala tak málo. Kráčí už po jiných stezkách, ale pevně věřím, že cesty tam někde jsou zajímavé, rovné a suché a plné skvělé hudby.
Pozn.: Fotografie byla poskytnuta z fondu NK ČR při příležitosti výstavy Kartografie v časech mezi poustevnami a koněspřežkou
