TEI 2019: What is text, really? TEI and beyond
PhDr. Renáta Modráková / Oddělení rukopisů a starých tisků
Každoroční setkání TEI, tentokráte ve Štýrském Hradci
Národní knihovna se prostřednictvím svých zástupců zúčastnila každoročního setkání konsorcia TEI (Text Encoding Initiative), pro tentokrát uskutečněného 16. až 20. září 2019 ve Štýrském Hradci (Rakousko).
TEI (Text Encoding Initiative) je mezinárodní koncorsium, které systematicky a metodologicky rozvíjí a podporuje tvorbu standardů pro popisy artefaktů v digitálním prostředí. Mezi jeho klíčové produkty patří zejména Guidelines (v současnosti P5 platná od listopadu 2007, se souběžně jdoucí betaverzí P6), pravidla, která přímo specifikují metody pro popisy artefaktů a převody textů, užívané především v „Digital Humanities“, sociálních a lingvistických vědách. Od roku 1994 jsou tato pravidla široce užívána knihovnami, muzei, vydavateli, univerzitami i jednotlivými soukromými uživateli k tomu, aby mohli online prezentovat výsledky svých výzkumů, výuky a popisů. Vedle tvorby a úpravy těchto popisů se role TEI ještě dále rozšiřuje na řadu výukových a trénovacích programů, podávání informací o probíhajících projektech ve sledovaných sférách výzkumu, publikování článků a publikací a vyvíjení softwarů pro rozvoj a adaptaci programů dle TEI. Ve své podstatě je to nonprofitní organizace propojená sítí vzájemných kontaktů členů po celém světě. Klíčoví členové přispívají menšími finančními částkami a volí Council a Board of Directors.
Národní knihovna ČR navázala užší spolupráci s TEI v období vyvíjení vhodných popisů a rozvoje Manuscriptoria, digitální knihovny. Manuscriptorium v době svého vzniku bylo ve středoevropském prostoru ojedinělým projektem. Jeho tvůrci a hlavní propagátoři nemohli užít ke komparatistice materiály z jiných, plně funkčních programů. Ty v té době ve středoevropském prostoru prakticky neexistovaly. TEI poskytlo vhodné zázemí a napomohlo vzniku popisných standardů, které jsou dodnes Národní knihovnou ČR používány. Klíčovým odborem jsou Historické a hudební fondy, zejména Oddělení rukopisů a starých tisků a referát Manuscriptoria. Po vzájemné domluvě a na základě oboustranného informování byl zástupcem za Národní knihovnu ČR jmenován PhDr. Jindřich Marek. Po jeho odchodu z knihovny tuto pozici zaujala autorka tohoto článku, PhDr. Renáta Modráková.
Účast Národní knihovny ČR (dále NK ČR) se v konsorciu projevuje několika způsoby. Na jednu stranu je to aktivní účast v odborných skupinách, jejichž problematika je relevantní pro Historické a hudební fondy. Především v segmentu zpracování rukopisů se Guidelines TEI ukázala být jako nejvhodnější. To vedlo také k rychlému a aktivnímu zapojení zástupce NK ČR do S(pecial) I(nterest) G(roup) Manuscripts, zabývající se právě popisy rukopisů, a SIG Libraries, zabývající se rámcově problematikou knihoven. Do segmentu zpracování starých tisků a map se NK ČR nezapojuje, neboť Oddělení rukopisů a starých tisků zpracovává tyto materiály v Alephu a po metodologické stránce se řídí zcela jinými standardy. Vzájemná komunikace probíhá zejména prostřednictvím elektronické pošty ve speciálních e-mailových listech, ve kterých se již přímo řeší konkrétní úkoly. Dalším klíčovým způsobem komunikace jsou uvedená každoroční setkání.
Každoroční setkání se konají na různých místech, obvykle je střídán evropský a americký kontinent. Volba Štýrského Hradce nebyla náhodná. Tamější univerzita se již dlouhodobě specializuje na rozvoj Digital Huminities. Pod současným vedením prof. Georga Vogelera spojuje teorii s praxí. Georg Vogeler je duchovním otcem a hlavním propagátorem portálu Monasterium, který zpřístupňuje digitální kopie listin klášterů – zrušených i současných – po celém světě. Jsou v něm uvedeny i důležité dokumenty z českých archivů. Mimo to na univerzitě působí i další vedoucí představitel konsorcia, Martina Scholger. Ona i Georg Vogeler byli hlavními organizátory tohoto setkání.
První dva dny meetingu jsou obvykle věnovány kurzům a školením, které umožňují rozvoj dalších praktických znalostí absolventů. Z vlastní praxe mohu říci, že jsou také dobrým okamžikem pro užší výměnu názorů, která při jednotlivých přednáškách není vždy možná, popřípadě příležitostí k praktickému nácviku.
Následující tři dny jsou již tradičně věnovány jednotlivým přednáškám (obvykle v délce dvaceti minut přednesu a deseti minut volných otázek). Výjimku tvoří klíčové proslovy. V tomto případě to byla vstupní řeč Jana Rybického (Polsko). Přednášek bylo značné množství a jejich souběžné uvádění ve dvou sálech neumožnilo účastnit se všech. Z hlediska našeho zájmu jsem se zaměřila především na rukopisné prostředí a dále na full-textové zpracování. Po pravdě řečeno, v tomto směru je vidět značný pokrok, kterého bylo dosaženo v rakouském, německém a anglickém prostředí. Podnětná byla zejména organizovaná diskuze o zpracování rukopisů vedená kolegy z knihoven v Oxfordu a Cambridgi.
Zároveň se ještě sešly speciální skupiny (SIG Groups). Zejména ve skupině rukopisů (Manuscripts) se ukázalo, že popisné problémy jsou palčivé nejen pro nás, ale i pro řadu dalších kolegů. Podařilo se vyřešit některé sporné body, i když celá řada jich ještě bude muset počkat na další dopracování a diskuzi.
My sami jsme na tomto setkání formou posteru prezentovali výsledky dvou projektů. První z nich bylo zpracování provenienčních glos v rukopisech. Především jsme chtěli využít tohoto mezinárodního setkání pro řešení otázek popisu těchto glos v digitálním prostředí, s nímž se již nějakou dobu v Oddělení rukopisů a starých tisků potýkáme. Jednotlivé problémy se sice nepodařilo vyřešit, ale získali jsme řadu dobrých tipů a námětů, jak si s leckterými spornými body poradit. Tedy informace, které jsou více než cenné. Náš druhý poster byl věnován představení projektu Provenio, který se zabývá virtuální rekonstrukcí rozptýlených provenienčně bohemikálních knižních celků v tuzemských a zahraničních knihovnách. Ten je v současnosti řešen Oddělením rukopisů a starých tisků ve spolupráci s Knihovnou Národního muzea.
Většina diskuzí se odehrávala v pauzách mezi jednotlivými bloky, které byly doprovázeny příjemným občerstvením v čistě rakouském duchu. Pro obzvláště unavené byl k dispozici permanentní příděl dobré švýcarské čokolády a italské kávy. Nelituji ani společenského večera, během něhož bylo možné probrat vše, co se přes den nepodařilo.
Tato každoroční setkání jsou vždy velkou výzvou, během níž se ukazuje, jak je možné dělat věci jinak. Po případě se vzájemně tiše poplácat po rameni za to, co se nám opravdu podařilo. Snad jen škoda, že prozatím se je nepodařilo uspořádat v našich podmínkách. To neumožňuje současný provizorní stav Klementina. Pevně věřím, že budeme moci být další zemí „na seznamu“. Zájem o naši knihovnu je velký. Prozatím nezbývá než se chystat na další setkání, které by se mělo tentokrát konat ve Spojených státech amerických v Nebrasce.
Fotografie použity z archivu autorky.
Blíže https://graz-2019.tei-c.org/ [cit. 28. 2. 2020] a Book of Abstract, Universität in Graz (Austria).
Blíže https://tei-c.org/ [cit. 28. 2. 2020].
Blíže www.manuscriptorium.com [cit. 28. 2. 2020].
Blíže k Manuscriptoriu, jeho počátkům a klíčovým okamžikům MODRÁKOVÁ, Renáta, ed. a KLIMEK, Tomáš, ed. Cesta k rozmanitosti, aneb, Kavárenský povaleč digitálním historikem středověku: sborník příspěvků k životnímu jubileu PhDr. Zdeňka Uhlíře. Praha: Národní knihovna České republiky, 2016. 222 stran. ISBN 978-80-7050-670-7; zejména KNOLL, Adolf: Jak jsme začínali. Tamtéž, s. 31–32; PSOHLAVEC, Tomáš: Hledání společného jazyka. Tamtéž, s. 33–34.
https://icar-us.eu/cooperation/online-portals/monasterium-net/ [cit. 28. 2. 2020]
https://www.provenio.net/ [cit. 28. 2. 2020]