Cookies na stránkách českých knihoven

Klíčová slova: cookies, Ústav informačních studií, Filosofická fakulta Univerzity Karlovy, webové stránky, knihovny, webový prohlížeč, analýza, Google Analytics, personalizace, webová analytika, Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/136/ES

Vít Beneš, Igor Červený, Andrej Kafka / Ústav informačních studií a knihovnictví, Filozofická fakulta, Univerzita Karlova, U Kříže 661/8 158 00 Praha - Jinonice

Cílem tohoto textu je popsat zjištění o využívání cookies na webových stránkách vybraných knihoven, tedy zda jsou soubory cookies vytvářeny či nikoli, zda webové stránky svého návštěvníka o jejich vytváření informují, jakými servery jsou případně využívány a o jaké konkrétní cookies se jedná. Závěrem jsou navržena témata pro případný další výzkum.

Jedná se o práci studentskou, jsou tedy vysvětleny základní pojmy jako „cookies“, „webové stránky“, „webový prohlížeč“ i pojem „analýza“.

Z důvodu velkého množství webových stránek knihoven byl definován vzorek, tedy množina vybraných webových stránek knihoven, který byl analyzován. Analýza byla provedena nástrojem matic v podobě tabelárního přehledu.

Analýzou byla zjištěna řada možných kombinací přístupů správců webových stránek, od neupozorňování o využívání cookies, přes využívání buď pouze pro vlastní potřebu, ale i pro cizí domény.

Obecným zjištěním je, že neexistuje jednotný přístup knihoven k této problematice a že v souladu s právními předpisy nepostupují ani knihovny zřízené vládními institucemi.

Úvod

Článek je výstupem projektu realizovaného v rámci předmětu Informační a knihovnické služby v Ústavu informačních studií a knihovnictví Filosofické fakulty Univerzity Karlovy, při jehož realizaci se autoři příspěvku zabývali analýzou používání souborů cookies na webových stránkách českých knihoven, tedy zjišťováním, jaké informace o cookies dostává návštěvník webových stránek českých knihoven, a porovnáním těchto údajů s reálným stavem. Z důvodu, že na zadané téma, neexistuje v České republice, ani v zahraničí adekvátní literatura, rozhodli jsme se pro zmapování situace vlastním výzkumem.

Základní pojmy

Začínáme definováním pojmů. Základním pojmem je COOKIES, což jsou, „krátké textové soubory vytvářené webovým serverem a ukládané prohlížečem do počítače uživatele, resp. návštěvníka. Prohlížeč pak při opakované návštěvě serveru poskytuje „zpětnou vazbu“ o předchozí návštěvě: nastavení jazyka, přihlašovací jméno formulářů apod. Cookies rozdělujeme na cookies vytvářené na základě vztahu klient – navštívená webová stránka, zjednodušeně informace, které sbírá daná doména – ta, která je právě navštívena a cookies jsou využívány například pro individuální nastavení vzhledu stránek nebo pro systém Google Analytics, a dále pak cookies „třetí strany“, což jsou informace pro jiné domény – uživatele lze „sledovat“ prostřednictvím jiných domén, např. Facebooku (BRUNEC, 2017).

Tyto textové soubory se používají pro tzv. personalizaci, tedy odlišení uživatele. Jedná se například o přihlašovací údaje, jazyk apod. Další možností využití je autentizace, kdy se ukládá přihlášení uživatele, např. při rezervaci knihovní jednotky nebo platbě apod.
Třetím způsobem využití je webová analytika, tedy statistika návštěvnosti: čas strávený na předmětné webové stránce, zdroj návštěvy – např. z jakého jiného serveru byla návštěva provedena.

Slovo „cookies“ v angličtině znamená sušenky, a proto se pro právní předpis upravující nakládání s cookies v internetovém prostředí vžil pojem „sušenkový zákon“. Podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/136/ES musí webový server poskytnout uživateli informaci o používání cookies a získat uživatelův souhlas ještě před tím, než se cookies uloží do uživatelova počítače (EU, 2009/136/ES). Důvodem je, že informace, které jsou shromažďovány i odesílány, obvykle vypovídají také o samotném jednání a chování uživatelů, a proto Rada Evropy a parlament přijaly restriktivnější pravidla a výše zmíněnou směrnicí došlo k posílení ochrany uživatelů internetu. Souhlas uživatele také musí být odvolatelný. Někdy však není souhlasu potřeba, pokud jsou cookies využívány pouze za účelem provedení přenosu sdělení prostřednictvím sítě elektronických komunikací nebo jsou nezbytné k tomu, aby mohl poskytovatel služeb informační společnosti zajistit služby, které si účastník nebo uživatel výslovně vyžádal (Úřad pro ochranu osobních údajů, ©2018).

Obr. 1 Příklad upozornění na používání „cookies“ – snímek obrazovky

Pro úplnost je třeba doplnit definici pojmu „prohlížeč“. Prohlížečem označujeme počítačový program, který slouží pro prohlížení webových stránek. Webový prohlížeč dle pokynů uživatele (kliknutí na odkaz, zadání URL adresy) komunikuje pomocí HTTP protokolu s webovým serverem a přijatá data pomocí obsažených značek (HTML, XHTML, XML apod.) zformátuje a zobrazí na obrazovce počítače (Wikipedia, ©2018). Mezi nejrozšířenější webové prohlížeče lze jistě zařadit Google Chrome, Mozilla Firefox, Microsoft Edge Tyto prohlížeče uvádíme zejména pro jejich odlišné řešení uživatelského přístupu k informacím o cookies, kdy některé prohlížeče jsou uživatelsky poměrně „unfriendly“, tzn., že najít způsob, jak zjistit proces používání „cookies“, je poměrně složité. Každý z prohlížečů nabízí jiný postup pro přístup k těmto informacím, jiná pojmenování záložek apod.

Postup ověření ukládání souborů cookies v nejrozšířenějších prohlížečích

V případě prohlížeče Google Chrome je postup takový, že pravým tlačítkem myši kdekoli v prostředí zobrazované stránky – v uvedeném případě stránky knihovny – zvolí uživatel z roletové nabídky příkaz „Prozkoumat“, dále zvolí kartu „Application“ a v roletě pak vybere „Storage“, kde najde cookies. Zde je pak možné zjistit, pro který server jsou cookies sbírány.

Obr. 2 Příklad ukládání souborů „cookies“ v prohlížeči Google Chrome – snímek obrazovky

V případě prohlížeče Mozilla Firefox je počátek postupu sice totožný, tzn., že uživatel kdekoliv v okně prohlížeče vyvolá pravým tlačítkem myši nabídku a vybere příkaz „Prozkoumat“, ale již s dodatkem „prvek“ – tedy „Prozkoumat prvek“. Liší se i další názvy, resp. struktura prohlížeče. Je nutno zvolit záložku „Úložiště“ – zde je možné zjistit, pro který server jsou cookies sbírány.

Obr. 3 Příklad ukládání souborů „cookies“ v prohlížeči Mozilla Firefox – snímek obrazovky

Prohlížeč Microsoft Edge používá jiné výrazy: „Zkontrolovat prvek“ – karta „Ladicí program“ – roleta „Soubory cookie“; zde jsou pak žádané informace.

Obr. 4 Příklad ukládání souborů „cookies“ v prohlížeči Microsoft Edge – snímek obrazovky

Analýza

Dle zadání byla analýza prováděna na webových stránkách českých knihoven, které jsou v současnosti asi nejdůležitějším „kontaktním“ bodem, resp. „rozhraním“ mezi knihovnou jako institucí a uživatelem. V zásadě lze konstatovat, že webové stránky knihoven jsou co do struktury nabídky prakticky shodné: vyhledávání v katalogu, přihlášení k čtenářskému účtu za účelem registrace, rezervace apod.

Obr. 5 Příklad webové stránky knihovny – snímek obrazovky

Analýza obecně znamená „rozbor“. Dle slovníku cizích slov se jedná o „metodu založenou na dekompozici celku na elementární části, jejímž cílem je identifikovat podstatné a nutné vlastnosti těchto elementárních částí a poznat jejich podstatu a zákonitosti“ (Slovník cizích slov, ©2018). V uvedeném případě se bude jednat o „dekompozici celku“, který bude chápán vždy jako webová stránka konkrétní knihovny z vybraného vzorku českých knihoven, a to za účelem poznání těchto vzájemných vztahů – tedy zjištění:

- zda webová stránka tzv. „sbírá“ cookies či nikoli,

- zda svého návštěvníka o „sběru“ cookies informuje či nikoli,

- pro jaké servery případně cookies sbírá,

- o jaké konkrétní cookies se jedná.

Při analýze je využita tzv. „maticová analýza“ v podobě tabelárního přehledu výše uvedených zjištění. Následně budou vztahy interpretovány tak, aby bylo možné vyvodit podstatu
a zákonitosti těchto vztahů a navrhnout témata pro případný další výzkum.

Výběr vzorku

Při definování vzorku, tedy množiny knihoven a jejich webových stránek, jsme se neomezili jedním regionem ani jedním druhem knihoven, ale zahrnuli jsme do výběru jednak knihovny různých úrovní tak, jak je systém knihoven definován § 3 zákona 257/2001Sb., knihovního zákona, a dále knihovny v různých regionech. Nejde tedy o vzorek náhodný, ale řízený. Pro výběr vzorku jsme stanovili šest základních skupin: knihovny přímo zřízené Ministerstvem kultury České republiky, dle § 3, odst. 1, písm. a) knihovního zákona, knihovny tzv. „krajské“ – zřízené dle § 3, odst. 1, písm. b) zákona, knihovny městské a obecní – zřízené orgány obcí, tzn. dle písmene c) výše zmíněného ustanovení knihovního zákona a knihovny vědecké/univerzitní nebo knihovny kulturních institucí, tedy knihovny tzv. „specializované“ odpovídající ustanovení § 3, odst. 1, písm. d) knihovního zákona. Pro dosažení větší diverzity jsme do výběru zahrnuli knihovnu významné vládní instituce (náhodným výběrem byla zvolena Knihovna Ministerstva zahraničních věcí ČR), dále knihovnu přímo zaměřenou na osoby se speciálními potřebami (Knihovna a tiskárna pro nevidomé K. E. Macana) a knihovnu propojenou s výukou knihovnictví a informační vědy (Knihovna společenských věd T. G. Masaryka v Jinonicích). Ostatní knihovny byly, v rámci svých kategorií, vybrány náhodně.

Velikost vzorku jsme stanovili na dvacet knihoven s tím, že pokud zjištěný stav bude vykazovat významnou shodu v rámci nějaké konkrétní skupiny, rozšíříme vzorek tím směrem, abychom zjištěný výsledek ověřili. Vzhledem k charakteru výsledků výzkumu jsme však další rozšíření vzorku nepovažovali za nutné. Vzorek jsme rozvrhli rovnoměrně po všech skupinách.

Metoda

Simulovali jsme situaci při vstupu návštěvníka na stránky knihovny, aniž by se návštěvník pokoušel o registraci nebo přihlášení. Zároveň tento návštěvník nemá v prohlížeči zakázáno poskytování údajů třetím stranám a neblokuje je ani server, přes který se uživatel připojuje (pokud se připojuje např. z počítačové sítě nějaké organizace). Základním sledovaným jevem bylo, zda knihovna upozorňuje na používání souborů cookies. Následně byl ověřen reálný stav pomocí analytického softwaru od firmy Netscape Communications Corporation.

Dalším sledovaným jevem tedy bylo, zda daná knihovna soubory cookies skutečně používá, a pokud ano, tak pro jakou doménu (vlastní nebo cizí) a kolik údajů sbírá. Množství nalezených souborů cookies jsme rozdělili do tří skupin podle závažnosti sbíraných dat
z hlediska ochrany osobních údajů.

První skupina: 1 až 2 soubory cookies. Jediný nalezený soubor bývá název serveru, který hostuje stránky. Pokud si někdo vytvoří stránky například pomocí nástroje Webnode, nemusí ani vědět, že se tento soubor vytváří. Zároveň však nemusí nutně jít o soubor, s jehož používáním je spojena povinnost upozorňovat.

Druhá skupina: 3 až 6 souborů cookies. Takové množství používají organizace zpravidla pro vlastní použití, jedná se především o statistické nástroje pro vyhodnocování návštěvnosti jako je Google Analytics.

Třetí skupina: 7 a více souborů cookies. Takové množství bylo při našem průzkumu vytvářeno pouze v případech, kdy organizace sbírá údaje pro cizí doménu.

Zjištěné výsledky byly uloženy do tabulky, která byla doplněna ještě o poznámky, převážně jména třetích stran, pro které knihovna sbírá data.

Tab. 1. Výsledky výzkumu (stav platný k 17. 10. 2018)

Vyhodnocení

Z výsledků našeho průzkumu vyplývá, že převažuje stav, kdy knihovny, resp. webové stránky knihoven soubory cookies sbírají – jde o 75 % vzorku, avšak pouze 30 % vybraných knihoven na tuto skutečnost upozorňuje, což je 40 % knihoven, které cookies sbírají a tedy méně než polovina těchto knihoven splňuje zákonné podmínky (zák. 468/2011 Sb.).

Drtivá většina vybraných knihoven (93 %) sbírá cookies pro vlastní doménu, tzn., že jde o tzv. cookies „první strany“, avšak 40 % knihoven sbírá i pro „cizí“ doménu, tzn., že jde o cookies tzv. „třetích stran“.

Z tabelárního přehledu rovněž vyplývá, že existují knihovny, resp., že ve zvoleném vzorku byly identifikovány knihovny, které na sbírání cookies neupozorňují, ale ukládají je a to dokonce pro cizí domény.

I přes relativně nižší počet analyzovaných knihoven (20) jsme dostali prakticky všechny podstatné kombinace. Od situace, kdy například městská knihovna v Olomouci na používání cookies neupozorňuje a sbírá výhradně pro cizí doménu, přes knihovnu v Jinonicích, která na používání cookies upozorňuje v jiném než úředním jazyce, až po městskou knihovnu v Novém Jičíně, která sice upozorňuje, ale žádné cookies nesbírá.

Závěry lze taktéž interpretovat tak, že nelze stanovit hranici, která by jednoznačně ukázala, že knihovny určitého typu systému knihoven dle knihovního zákona, nebo regionu postupují nebo nepostupují v souladu se zákonem č. 468/2011 Sb. o elektronických komunikacích. Naše očekávání, že taková hranice bude na rozhraní městských a obecních knihoven, se nepotvrdila. Ukázalo se, že v tomto směru nepostupují správně ani některé vládní organizace – například Vědecká knihovna Ministerstva zahraničních věcí České republiky neupozorňuje, přitom sbírá data dokonce i pro třetí stranu.

Obr. 6 Příklad webové stránky Knihovny města Olomouce – snímek obrazovky

Obr. 7 Příklad webové stránky Knihovny města Olomouce – přehled domén, pro které webová stránka sbírá „cookies“

Závěr a doporučení pro možný další výzkum

Z analýzy i takto malého vzorku je tedy zřejmé, že v knihovnách České republiky není uplatňován jednotný (a často dokonce ani legální) postup u organizací stejné úrovně, přitom postavených na horních stupních knihovnické hierarchie, například u krajských knihoven.

Pro případný další výzkum se nabízí několik logicky navazujících témat. Především posoudit, jaká organizace je zodpovědná za metodické vedení, respektive tvorbu doporučení pro knihovny stran zpracování souborů cookies, a pokud žádná metodika ještě není zpracována, tak ji navrhnout. S tím souvisí potřeba ověřit, pro které typy cookies není nutný souhlas s jejich používáním. Dále by bylo vhodné zjistit, jaká data jsou sbírána pro třetí strany a zda je vlastně vůbec žádoucí, aby internetové stránky organizací placených z veřejných prostředků zprostředkovávaly tyto informace soukromým subjektům.

Zdroje:

BRUNEC, Jan. Google analytics. Praha: GRADA Publishing, 2017. ISBN 9788027103386.

Cookies: přechod z principu opt-out na opt-in. Úřad pro ochranu osobních údajů [online]. Praha: Úřad pro ochranu osobních údajů, 2012, 15. června 2012 [cit. 2018-11-29]. Dostupné z: https://www.uoou.cz/cookies-prechod-z-principu-opt-out-na-opt-in/ds-1853/archiv=0

EU. Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2009/136/ES ze dne 25. listopadu 2009, kterou se mění směrnice 2002/22/ES o univerzální službě a právech uživatelů týkajících se sítí a služeb elektronických komunikací, směrnice 2002/58/ES o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací a nařízení (ES) č. 2006/2004 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele. In: Úřední věstník Evropské unie. 18. 12. 2009 CS L 337/11. Dostupný také z: https://edps.europa.eu/sites/edp/files/publication/dir_2009_136_cs.pdf

HTTP cookie. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001-, 17. 11. 2018 [cit. 2018-11-29]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/HTTP_cookie

MOJZISEK, Julius. Pojem analýza. Slovník cizích slov [online]. Praha: scs.abz.cz [cit. 2018-11-29]. Dostupné z: https://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/analyza

Webový prohlížeč. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001-, 7. 11. 2018 [cit. 2018-11-29]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Webov%C3%BD_prohl%C3%AD%C5%BEe%C4%8D

Příloha – analyzované knihovny