Úvod

Článek vychází z diplomové práce obhájené v srpnu 2023.¹ Diplomová práce byla zaměřena na téma výuky informační gramotnosti s důrazem na elektronické informační zdroje na Slezské univerzitě (dále SU) v Opavě. Teoretická část se zabývala informační gramotností a jejími kompetencemi, infomačním přetížením, informačním vzděláváním na základních školách, gymnáziích i na vysokých školách a funkční gramotností. Dále byly charakterizovány elektronické informační zdroje (dále také EIZ), představena jejich typologie, stručně popsáno vyhledávání informací, subjekty v procesu vyhledávání informací (producenti, poskytovatelé a zprostředkovatelé). Rozbor výuky týkající se elektronických zdrojů na SU v Opavě byl uveden zásadami obecné didaktiky, dále byl popsán průběh konkrétní lekce zaměřené na EIZ. V neposlední řadě se práce zabývala dostupnými elektronickými informačními zdroji, jejich akvizicí a zpřístupněním na SU v Opavě, byl uveden přehled těchto zdrojů a zjištěna jejich využívanost, popsáno e-learningové vzdělávání u vybraných elektronických informačních zdrojů (e-learning a e-learningová podpora Web of Science a EBSCO).

Tento článek pak rekapituluje část o typologii EIZ a představuje praktickou část práce zaměřenou na informační lekce jako konkrétní metodu výuky EIZ. Praktická část také obsahovala kvalitativní zkoumání provedené dotazníkovým šetřením. Jeho cílem bylo zjistit odpovědi na otázky, zda pedagogové vědí o existenci EIZ a že je mohou využívat prostřednictvím Univerzitní knihovny SU, zda zapojují EIZ do své výuky a zda doporučují svým studentům využívat EIZ (případně které a z jakého důvodu). Další metodou byl polostrukturovaný rozhovor s knihovníkem z Univerzitní knihovny SU, který se věnuje také informačním lekcím z oblasti EIZ.

Elektronické informační zdroje

Před definováním pojmu elektronický informační zdroj, uváděného také zkratkou EIZ, je nejprve nutné objasnit, co znamená pojem informační zdroj, od něhož je pojem EIZ odvozen (Makulová a Buzová, 2011, s. 7). Terminologická databáze TDKIV považuje za informační zdroj „informační objekt, který obsahuje dostupné informace odpovídající informačním potřebám uživatele. Informační zdroj může být tištěný, zvukový, obrazový nebo elektronický (včetně zdrojů dostupných online)“ (Celbová, 2003). Samotný pojem elektronický informační zdroj TDKIV definuje jako „informační zdroj, který je uchováván v elektronické podobě a je dostupný v prostředí počítačových sítí nebo prostřednictvím jiných technologií distribuce digitálních dat“ (Celbová, 2003). R. Papík mezi EIZ přidává také volně přístupné zdroje, specializované databáze, elektronické varianty odborných periodik, digitální knihovny, informace o patentech a normách atd. (Papík, 2011, s. 56).

Typologie elektronických informačních zdrojů

V současnosti existuje několik členění elektronických informačních zdrojů (dále EIZ) na základě různých kritérií. EIZ můžeme tedy rozdělit:

Podle typu informací na:

• primární – obsahují původní informace o dokumentech,
• sekundární – obsahují informace popisující primární dokumenty,
• terciární – obsahují informace popisující sekundární dokumenty (Žížala, 2019).

Na předchozí rozdělení navazuje další typ dělení, a to podle obsahu zpřístupňované informace:

• plnotextové databáze – informace v databázi obsahují plné texty dokumentů,
• bibliografické databáze – v databázi je možné vyhledat pouze bibliografické záznamy, které popisují primární dokumenty. V záznamu může být vložen také odkaz na webovou stránku, na které je dostupný plný text dokumentu,
• faktografické databáze – databáze určené k vyhledávání faktů a dat o konkrétní problematice (Fabián, 2012, s. 7–8).

Dělení EIZ podle přístupu:

• přístupné prostřednictvím profesionálních online systémů,
• přístupné off-line, tzn. uživatel není připojen přímo na síť,
• přístupné na optických médiích,
• přístupné pouze na internetu, tj. bez využití služeb databázových center,
• přístupné hybridně, např. přes webové rozhraní a profesionální online systémy (Papík, 2011, s. 57).

Dále se EIZ dělí podle konkrétních online služeb na internetu

Základní (Makulová a Buzová, 2011, s. 11)

• katalogy knihoven – „Sekundární informační zdroj obsahující soubor katalogizačních záznamů o dokumentech, které daná instituce uchovává ve svých fondech nebo které trvale nebo dočasně zpřístupňuje, vytvářený podle předem stanovených zásad a umožňující zpětné vyhledávání dokumentů“ (Balíková, 2003),
• elektronické knihy – kniha již vytvořená v elektronické podobě nebo vytvořená digitalizací fyzické knihy (Celbová a Havlová, 2003),
• elektronické časopisy – časopisy vytvořené přímo v elektronické podobě nebo elektronické verze fyzických časopisů (Celbová, 2003),
• databáze – systém obsahující elektronické dokumenty, jež se v systému dají vyhledat a dále s nimi pracovat (Kučerová, 2003),
• webové stránky odborných organizací, konferencí a kongresů, diskuzní skupiny, elektronické konference,
• abstrakty a indexy.

Ostatní:

• publikace vlády,
• normy a patenty,
• mapy a atlasy,
• statistiky,
• právní a oficiální dokumenty,
• biografie apod. (Makulová a Buzová, 2011, s. 7).

Podle dostupnosti:

• volně dostupné EIZ,
• licencované EIZ (Fabián, 2012, s. 7–8).

Podle zaměření:

• víceoborové databáze – obsahují více vědeckých oborů,
• oborové databáze – jsou zaměřeny na určitou vědeckou oblast (Fabián, 2012, s. 7–8).

Výuka elektronických informačních zdrojů v Univerzitní knihovně Slezské univerzity v Opavě

Výuka EIZ v Univerzitní knihovně Slezské univerzity – pracoviště Opava probíhá prostřednictvím informační lekce pod vedením knihovníka Mgr. Lukáše Burgotta. Informace o průběhu lekce jsme získali na individuální informační lekci.

Průběh informační lekce

Lekce s tematikou elektronických informačních zdrojů je začleněna buď do lekce o knihovně, jejích součástech a službách, nebo také samostatně a probíhá pouze na vyžádání ze strany pedagoga nebo studenta. Probíhat tedy může ve dvou formách: hromadné a individuální. Při hromadné lekci předává lektor informace studentům z jednoho ročníku a oboru, při individuální předává informace jednomu nebo několika málo studentům. O individuální lekci může požádat jakýkoliv student. V průběhu lekce nejsou využívány žádné doprovodné materiály, jelikož lektor výuku zaměřuje spíše prakticky a během svého výkladu využívá stránky Slezské univerzity, konkrétně sekci Univerzitní knihovny² – Katalog a e-zdroje, na kterých studentům představuje části související s EIZ a vysvětluje obsah celé sekce o EIZ a práci s nimi. Lekce trvá 60–90 minut. Knihovna v současné době neprovozuje žádný vlastní e-learningový kurz, v němž by se mohli studenti dozvědět více informací o zacházení s EIZ, ale pravidelně na stránkách knihovny upozorňuje na webináře o EIZ od různých firem.

Na začátku lekce lektor zaměřuje svůj výklad na online katalog knihovny (Online katalog, © 2009-2023), u něhož stručně vysvětluje, jak se v něm vyhledává, jak se do něj přihlašuje, co je potřeba znát pro vyhledání knihy, jak prodlužovat výpůjčky apod. Při procházení katalogu zdůrazňuje, že některé dokumenty mají také digitální podobu a lze se k nim dostat pomocí odkazu umístěného pod bibliografickým záznamem. Na tuto možnost upozorňuje hlavně kvůli dokumentům, které již nepodléhají autorskému zákonu a jsou volně přístupné.

Výklad se dále posouvá k Národnímu úložišti šedé literatury (Katalog a E-zdroje, c2017-2023), u kterého lektor nejprve vysvětluje pojem šedá literatura a pokračuje vyjmenováváním dokumentů, jež do této kategorie spadají, a na závěr vysvětluje, jak funguje vyhledávání v úložišti.

Lektor pokračuje ve výkladu seznamem časopisů v knihovně (Katalog a E-zdroje, c2017-2023). Jedná se o abecední výčet časopisů a novin. Do seznamu nejsou zahrnuty všechny noviny a časopisy, jež se v knihovně vyskytují, z větší části se tam nachází jen o placené tituly. Všechny časopisy a noviny je možné vyhledat prostřednictvím online katalogu. Lektor by chtěl u seznamu provést revizi a nechat tam pouze tituly, které mají elektronický přístup. Odkaz na elektronický přístup se v minulosti u titulů vyskytoval, ale v současnosti už tomu tak není.

Další část výkladu je zaměřena na repozitář závěrečných prací (Katalog a E-zdroje, c2017-2023). Lektor zmiňuje pět důvodů, proč by jej měl student využívat:

1. může se inspirovat tématem,

2. může si vyhledat práci na podobné téma,

3. může zjistit, zda téma, jemuž se chce věnovat, již nebylo zpracováno,

4. může zjistit, který pedagog by se mohl stát jeho vedoucím práce na základě odvedených prací,

5. může si prohlédnout posudky na práce.

Lektor také upozorňuje, že je repozitář rozdělen na dvě verze, a to starší a novější a jakým způsobem se v nich vyhledává.

V další části výkladu je probírána digitální knihovna (Digitalizovaný knižní fond, c2023). Digitální knihovna vznikla v rámci grantu a jsou v ní digitalizované stěžejní knihy z různých oborů Slezské univerzity v Opavě. Na výběru knih knihovna spolupracovala s pedagogy jednotlivých oborů a obsahuje 132 titulů. Pro prohlížení titulů je nutné se přihlásit identitou CRO³. Identita je přidělena pouze studentům a zaměstnancům. Z tohoto důvodu nemohou vzdálený přístup využívat uživatelé knihovny z řad veřejnosti a jsou odkázáni na využívání databází pouze v knihovně.

Ve výkladu jsou následně zmíněny e-knihy (Katalog a E-zdroje, c2017-2023). V seznamu e-knih jsou umístěny databáze elektronických knih, konkrétně EBSCO eBooks a ProQuest Ebook Central. V seznamu chybí BOOKPORT, který je chybně zařazený mezi ostatní databáze, i když se jedná o databázi s elektronickými knihami. Knihy ze všech databází jsou dohledatelné i v online katalogu knihovny. U prvních dvou databází není dohledání knih tak časté, jelikož většina uživatelů používá pro vyhledávání v katalogu český jazyk a velká část knih je ve výše zmiňovaných databázích v angličtině. Databáze nejsou volně přístupné, a proto je v případě vzdáleného přístupu vyžadováno přihlášení, které lze provést dvěma způsoby: identitou CRO nebo nastavením proxy serveru. Vstup do databází je možný také v prostorách knihovny. V případě potíží s přihlášením je možné kontaktovat zaměstnance knihovny, který se tímto zabývá. Kontakty dostane každý student na konci lekce.

Poslední a nejdůležitější část lekce EIZ se zabývá abecedním seznamem databází (Katalog a E-zdroje, c2017-2023). Na začátku lektor uvádí důvody, proč by se měly databáze využívat, jaký je jejich přínos, a ukazuje seznam databází. Zmiňuje, že každá databáze je zaměřená na konkrétní obor, případně více oborů, a jsou specializované na určitý typ obsahu. V knihovně jsou přístupné databáze bibliografické a plnotextové a lektor uvádí, jaké jsou mezi nimi rozdíly. Pro praktickou ukázku využívá lektor rozhraní EBSCO a databázi SpringerLink a ukazuje, jakým způsobem se v těchto databázích vyhledává.

V sekci e-zdrojů je také zařazen citační manažer CitacePRO (Katalog a E-zdroje, c2017-2023) a nástroj pro korekturu Writefull (Katalog a E-zdroje, c2017-2023). Lektor není s umístěním těchto nástrojů mezi EIZ spokojený a chtěl by je přesunout do jiné sekce.

Rozhovorem bylo nepřímo potvrzeno, že zájem o informační lekce na téma EIZ je. Usuzujeme to z tvrzení, že jich během akademického roku proběhne 5–10. m. Tento typ lekcí je ale spíše výběrový. O lekce mají větší zájem obory, které mají větší zastoupení v nabídce EIZ. Menší zájem mají například obory z historie, lingvistiky apod. Můžeme také potvrdit, že během lekcí je vysvětleno, co to je rešeršní strategie a co jsou pomocné operátory. Minimálně během představování některé konkrétní databáze je vysvětlena alespoň jedna strategie a použití operátorů. Dále jsme se dozvěděli, že knihovna uvažuje, že bude pořádat více lekcí a rozšíří je i tematicky. Můžeme potvrdit, že se pedagogové zajímají o EIZ. Zajímají se také o databáze, na které mohou odkázat své studenty. Naopak u studentů zájem jednoznačně potvrdit nemůžeme, protože některé studenty je nutné ke zdrojům navést a následně jim je ukázat. Nabídka knihovny je dle slov respondenta dostatečná, jelikož pokrývá většinu vyučovaných oborů na Univerzitě, u některých specializovaných oborů by ale mohlo být zastoupení databází širší. Propagace EIZ nejčastěji probíhá přes sociální sítě jako Facebook, Instagram, ale také přes webové stránky, bannery, plakáty, letáky vytvořené CzechELibem. Pokud jde o zlepšení způsobů propagace EIZ, respondent uvedl, že v tuto chvíli neví, jak by bylo možné propagaci zlepšit.

Dotazníkové šetření a výsledky

Pro zjištění stavu informační gramotnosti v oblasti využívání EIZ byla provedena výzkumná sonda mezi pedagogy vybraných fakult a ústavů Slezské univerzity v Opavě a Univerzitní knihovně Slezské univerzity. Hlavním cílem bylo zjistit stav využívanosti EIZ na vybraných fakultách a samostatných akademických opavských součástech Slezské univerzity v Opavě. V návaznosti na hlavní cíl jsme si určili další vedlejší cíle, které jsou zahrnuty do výzkumných otázek. Primárně se tedy budeme snažit nalézt odpověď na hlavní cíl a na tyto výzkumné otázky:

Výzkumné otázky – Univerzitní knihovna SU:

• Jaký je zájem o lekce zaměřené na EIZ?
• Je zájem o EIZ ze strany pedagogů?
• Je zájem o EIZ ze strany studentů?
• Jakým způsobem knihovna propaguje EIZ studentům a zaměstnancům Slezské univerzity?

Výzkumné otázky – pedagogové:

• Vědí pedagogové o existenci EIZ a že je mohou využívat prostřednictvím Univerzitní knihovny SU?
• Zapojují pedagogové EIZ do své výuky a případně jaké?
• Doporučují pedagogové svým studentům využívat EIZ a případně jaké a z jakého důvodu?

Z hlavního cíle praktické části a výzkumných otázek vychází také otázky do samotného dotazníkového šetření a rozhovoru.

Výběr respondentů a respondentek

Pro zkoumání byly vybrány tyto fakulty a ústavy: Filozoficko-přírodovědecká fakulta v Opavě, Fakulta veřejných politik v Opavě, Matematický ústav v Opavě a Fyzikální ústav v Opavě. Pro zkoumání v knihovně byla vybraná Univerzitní knihovna SU – pracoviště Opava.

Na rozhovor v Univerzitní knihovně SU – pracoviště Opava byl vybrán knihovník Mgr. Lukáš Burgott. Cílovou skupinou pro dotazníkové šetření se stalo 30 pedagogů a pedagožek vyučující na fakultách a samostatných ústavech Slezské univerzity v Opavě.

Analýza a interpretace dat

Tato část výzkumné sondy je zaměřena na vyhodnocení odpovědí od respondentů a respondentek, které jsme získali z dotazníkového šetření a rozhovoru.

Na samém začátku uvedeme, kolik respondentů se nakonec zúčastnilo dotazníkového šetření a poté přejdeme na vyhodnocení online formuláře, jenž je rozdělen na dvě sekce. První sekce představuje základní informace o pedagozích. Dozvíme se, na jakých fakultách a samostatných ústavech respondenti vyučují a případně, na jakém konkrétním ústavu pracují, pokud se jedná o ústav. Aby pro respondenty nebyly otázky matoucí, rozhodli jsme, že se respondentů zeptáme na jejich působení na fakultě nebo samostatném ústavu zvlášť. Odpovědi následně spojíme do jednoho grafu, abychom měli úplný přehled o zastoupených fakultách. Konkrétní pracoviště respondentů budou také vložena do samostatného grafu. Druhá sekce se zaměřuje na EIZ a je rozdělená na dvě části. První část druhé sekce je určená respondentům znající EIZ a druhá část pro respondenty, kteří je neznají. Odpovědi respondentů jsou převedeny do grafů. Další část výzkumné sondy se zaměřuje na vyhodnocení odpovědí získaných z rozhovoru.

Dotazníkové šetření mezi pedagogy

Dotazníkového šetření se zúčastnilo 18 z 30 oslovených respondentů a respondentek a dosáhli jsme tak návratnosti 60 %, což se dá považovat za přijatelnou hranici.

Sekce 1 Základní informace o pedagozích

V této sekci chceme primárně zjistit, zda se do zkoumání zapojili pedagogové ze všech vybraných fakult a samostatných ústavů, či nikoliv.

Prví část sekce zjišťuje, na jaké fakultě či ústavu respondenti vyučují. Jak je z grafu 1 patrné, tak největší podíl vzorku zastupují respondenti z Filozoficko-přírodovědné fakulty (FPF), jichž je dvanáct, následně Fakulty veřejných politik (FVP), jichž je pět a jeden zástupce z Fyzikálního ústavu (FÚ). Nezapojil se tedy žádný respondent z Matematického ústavu.

Graf 1 Zastoupení fakult a ústavů

Poslední otázka v sekci zjišťuje, na jakých konkrétních ústavech respondenti pracují (viz graf 2). Největší podíl z celkového vzorku zastupují respondenti z ústavu Ústav cizích jazyků (ÚCJ), konkrétně čtyři, poté následují ústavy z Ústav informatiky (ÚI), Ústav pedagogických a psychologických věd (ÚPPV), Ústav veřejné správy a sociální politiky (ÚVSSP) a Ústav filmové, televizní a rozhlasové tvorby (ÚFTaRT), ze kterých odpověděli vždy dva respondenti a po jednom zástupci také ústavy: Ústav hudební vědy (ÚHV), Ústav archeologie (ÚA), Institut tvůrčí fotografie (ITF), Ústav lázeňství, gastronomie a turismu (ÚLGAT ) a Ústav nelékařských zdravotnických studií (ÚNZS).

Graf 2 Zapojené ústavy fakult

Sekce 2 Elektronické informační zdroje

Sekci zahajuje otázka týkající se existence EIZ. Zvolená odpověď respondenta přesune buď do první části sekce, nebo do druhé části.

Položili jsme respondentům otázku, zda ví o existenci EIZ. Zjistili jsme (viz graf 3), že 94,4 % respondentů ví o existenci EIZ. O jejich existenci nevěděl pouze jeden respondent.

Graf 3 Existence elektronických informačních zdrojů

Sekce 2 – první část

Respondenti, kteří na třetí otázku odpověděli kladně, byli přesměrování na otázku, zda ví o možnosti využívání EIZ prostřednictvím Univerzitní knihovny SU. Všichni odpověděli kladně, tedy 100 % respondentů o této možnosti ví.

Respondenti, kteří věděli o možnosti využívání EIZ prostřednictvím Univerzitní knihovny SU, byli přesměrováni na doplňkovou otázku týkající se samotného využívání EIZ přes knihovnu. Jak je patrno z grafu 4, na tuto otázku odpovědělo kladně 52,9 % respondentů. Z tohoto výsledku tedy vyplývá, že více než polovina dotázaných respondentů využívá EIZ přes Univerzitní knihovnu SU.

Graf 4 Přístup do elektronických informačních zdrojů přes Univerzitní knihovnu SU

Respondenti, kteří odpověděli kladně na využívání EIZ přes Univerzitní knihovnu SU, byli přesměrování na další dvě doplňkové otázky. V první otázce jsme se snažili zjistit, které EIZ z nabídky knihovny využívají. V druhé otázce se naopak ptáme, které EIZ v nabídce knihovny postrádají. Odpovědělo celkem devět respondentů.

Nejvyužívanější je mezi respondenty databáze JSTOR, jíž uvedli čtyři respondenti a následně databáze Scopus a Web of Science, jež uvedli dva respondenti. Další databáze se již vícekrát neobjevily, ale byly uvedené pouze jedenkrát. Týká se to těchto databází: Google Scholar, ProQuest a EBSCO. Jeden respondent také uvedl on-line katalog. V případě katalogu Univerzitní knihovny SU lze nalézt i e-knihy z některých databází, jelikož je má knihovna v trvalém nákupu. Jeden respondent uvedl také databáze NDK, ale ta není součástí nabídky knihovny. Dále se v dotazníku objevily dvě odpovědi, u nichž respondenti neuvádí žádnou konkrétní databázi: jeden respondent uvádí, že využívá výpůjčku odborných časopisů a druhý zmiňuje, že EIZ využívá sporadicky, když nejsou publikace fyzicky v knihovně.

Odpovědi na druhou otázku jsou rozdílné. Dva respondenti uvedli, že jim chybí v nabídce databáze od společnosti Taylor & Francis Group. Jeden z těchto respondentů zmínil také konkrétní databázi od této společnosti, a to Routledge a dále uvedl, že mu chybí také databáze International Medieval Bibliography. Další dva respondenti nepostrádají v nabídce žádné databáze. Jeden respondent dále navázal na předchozí otázku a tvrdí, že mu chybí v online katalogu řazení podle literatury, a neuvedl tedy žádnou konkrétní databázi. Ostatní respondenti na otázku odpověděli, že neumí posoudit, zda některé zdroje chybí, nemohou si vzpomenout na zdroj, anebo nevědí.

Pátá otázka se týká práce s EIZ. Respondentů jsme se zeptali, zda je zapojují do výuky. Na tuto otázku odpovědělo kladně 64,7 % respondentů a zbylých 35,3 % EIZ do výuky nezapojuje (viz graf 5).

Graf 5 Zapojení elektronických informačních zdrojů ve výuce

Na předchozí otázku rovněž navazují dvě doplňkové otázky. Každé skupině respondentů byl položen jiný dotaz. Pokud respondenti odpověděli kladně na zapojování EIZ do výuky, byli přesměrování na otázku, jaké EIZ využívají ve výuce a z jakého důvodu. Odpovědělo celkem 11 respondentů. Pokud respondenti odpověděli záporně a nepoužívají EIZ ve výuce, byli přesměrování na otázku, zda někdy uvažovali o zapojení EIZ do výuky. Odpovědělo celkem 6 respondentů.

Z dotazníku vyplynulo, že respondenti používají ve výuce různé EIZ a ve většině případů uvádí respondenti jiné databáze a jiný důvod jejich využívání. Výjimkou je databáze JSTOR, kterou zmínili dva respondenti, ale každý uvádí jiné důvody využívání. První respondent uvedl, že ji využívá k práci a druhý neuvádí důvod, ale považuje databázi za standardní elektronický nástroj. Dále se v dotazníku objevují tyto konkrétní databáze a důvody používání:

• Google Scholar – respondent databázi využívá k práci,
• Archeologická mapa, Přehledy výzkumu a další – respondent uvádí, že se jedná o základní databáze pro heuristickou práci,
• NDK – respondent ji využívá, protože obsahuje studijní literaturu,
• Kramerius, ProQuest – první databázi respondent využívá, protože obsahuje historická témata a druhou využívá k rešerši výzkumu,
• ScienceDirect, Scopus, Web of Science – databáze obsahují vědecké publikace zaměřené na obor respondenta,
• Semantic Scholar – respondent zmiňuje, že se jedná o dobrý nástroj pro vyhledávání textů i vazeb mezi nimi.
• Zlibrary – respondent neuvedl konkrétní důvod používání, ale zmiňuje se, že je databáze obecně využívána studenty i akademiky.

Ostatní respondenti neuvádějí konkrétní databáze, ale typ dokumentu jako například zahraniční časopisy, doporučené postupy a odborné články z důvodu aktuálních informací a dokumenty, které nelze sehnat ve fyzické podobě. Jeden respondent uvedl také vyhledávač Google, který používá pro vyhledávání veškerého obsahu. Domníváme se, že zařazení Google mezi EIZ není vhodné, jelikož se jedná o standardní internetový vyhledávač, který vyhledává skrz celý internet a obsahuje velké množství informací, jejichž pravdivost nelze jednoznačně ověřit. Databáze jsou naopak profesionální, obsahují kvalitní informace a jejich pravdivost se dá ověřit. (Fabián, 2012, s. 151-153)

Na druhou otázku, zda respondenti někdy přemýšleli o zapojení EIZ do výuky, odpovědělo kladně 50 % respondentů, negativně se vyjádřilo 16,7 % a 33,3 % zvolilo odpověď „Možná“. To lze vyčíst z grafu 6.

Graf 6 Zapojení elektronických informačních zdrojů do výuky

U šesté otázky (viz graf 7) nás zajímalo, zda respondenti doporučují studentům využívat EIZ. Všichni odpověděli kladně, tedy 100 % respondentů studentům EIZ doporučuje.

Graf 7 Doporučování elektronických informačních zdrojů studentům

Respondenti, kteří na předchozí otázku odpověděli kladně, byli přesměrování na doplňkovou otázku. Zajímalo nás, jaké EIZ respondenti studentům doporučují a z jakého důvodu.

Z dotazníku vyplývá, že respondenti svým studentům doporučují různé EIZ, ale některé se mezi respondenty opakují. Nejdoporučovanější jsou mezi respondenty databáze JSTOR, Web of Science, Google Scholar a Scopus. Každou databázi uvedli tři respondenti. Důvody doporučování těchto databází jsou u respondentů různé. JSTOR respondenti doporučují z důvodu kvality textů, jejich dostupnosti, přehlednosti a obsáhlosti. Web of Science respondenti doporučují kvůli její obsáhlosti a také proto, že má nejlepší renomé v rámci databází. U Google Scholar nám sdělil důvod pouze jeden respondent, který ji doporučuje kvůli přípravě výběrových bibliografií a heuristice literatury. Scopus respondenti doporučují pro její obsáhlost, dostupnost a kvalitu. Dále se v dotazníku objevily tyto konkrétní databáze a důvody doporučování:

• NDK – respondent ji doporučuje, jelikož ji považuje za nejdostupnější,
• Semantic Sholar – respondent ji doporučuje, neboť s jeho pomocí lze snadno vysledovat provázanost různých textů a témat. Rovněž obsahuje poměrně příjemné vyhledávání a je přehledný,
• Bookport – respondent neuvedl důvod,
• katalog ARUP – respondent jej doporučuje z důvodu lepší přehlednosti a orientaci v archeologické literatuře a tématech z tohoto oboru,
• EBSCO – respondent ji doporučuje, jelikož ji považuje za kvalitní a je dostupná,
• Digitální knihovna (respondent neuvedl která) – respondent neuvedl důvod,
• Digitální knihovna Kramerius – respondent neuvedl důvod.

Jeden respondent opět uvedl Google a doporučuje jej z důvodu, že je nejrozšířenější. Jak jsme již zmínili, tak Google se nedá považovat za EIZ a nejedná se o vhodný zdroj pro vyhledávání věrohodných informací. Ostatní respondenti neuvádějí konkrétní databáze, ale pouze typ dokumentu či zdroje nebo pouze jejich důvody. Doporučují tedy tyto dokumenty a uvádějí tyto důvody:

• profesní stránky – respondent je doporučuje kvůli nejnovějším informacím,
• zahraniční časopisy z oblasti psychologie – respondent chce studenty naučit hledat aktuální výzkumy, informace a také, aby se nebáli cizích jazyků,
• odborné časopisy – respondent je doporučuje z důvodu spolehlivosti a obsahují nejnovější výsledky bádání,
• elektronické informace o EU,
• nedostupnost fyzických dokumentů.

Jeden z respondentů nenapsal žádný zdroj, ale doporučuje studentům výpůjčku. Další respondent uvádí, že studentům doporučuje libovolné zdroje podle vlastního uvážení.

Poslední otázka z této části se týká samotného dotazníku. Zeptali jsme se, zda respondenti považují dotazník za smysluplný a užitečný. Na dotaz odpovědělo celkem 17 respondentů. Respondenti si mohli vybrat z několika možností a dali jsme jim také možnost odpovědět dle vlastního uvážení. Z důvodu rozsáhlosti některých odpovědí nebudeme odpovědi uvádět do grafu. Kladně odpovědělo 64, 7 % respondentů, negativně neodpověděl žádný respondent a 17,6 % respondentů vybralo možnost „nevím“. Další tři respondenti využili možnost napsat svůj vlastní názor. První respondent si myslí, že záleží na tom, co chceme zjistit. Pokud je cílem zjistit, v jaké míře pedagogové a studenti využívají EIZ, tak považuje dotazník asi za smysluplný a užitečný. Podle respondenta by bylo zajímavé zjistit, proč některé EIZ využívají, proč jiné využívají méně nebo vůbec a že by to vyžadovalo stanovení nějakých kritérií. Druhý respondent považuje dotazník za smysluplný a užitečný pouze v případě, pokud se bude s daty dále pracovat a budou sloužit ke zlepšení informovanosti o možnostech využívání EIZ mezi studenty a pedagogy. Poslední respondent se domnívá, že na jeho názoru nezáleží a musí mít smysl hlavně pro tazatelku.

Sekce č. 2 – druhá část

Respondenti, kteří na třetí otázku odpověděli záporně, byli přesměrování na otázku, zda si umí představit, co to jsou elektronické informační zdroje a k čemu se využívají. Na tuto sekci byl přesměrován pouze jeden respondent, který na tuto otázku odpověděl pouze „Ne“.

V další otázce jsme se respondenta zeptali, zda má v plánu si zjistit více informací o EIZ. Respondent odpověděl, že to v plánu nemá.

V případě, že by respondent odpověděl na předchozí otázku kladně, byl by přesměrován na doplňkovou otázku, ze které jsme chtěli zjistit, zda respondent ví, kde nalezne přístup a informace ohledně EIZ.

Poslední otázka se opět týká samotného dotazníku. Zeptali jsme se, zda respondent považuje dotazník za smysluplný a užitečný. Respondent zvolil odpověď „Možná“.

Závěr

Na závěr uvedeme doporučení pro Univerzitní knihovnu Slezské univerzity vyplývající ze získaných informací z teoretické i výzkumné části diplomové práce:

• Upravit rozložení a obsah webu týkající se EIZ – toto doporučení vyplývá z teoretické části zabývající se informační lekcí. V průběhu lekce bylo zjištěno, že do sekce EIZ jsou přidány nástroje, které nesouvisejí s EIZ, např. citační manažer CitacePRO a nástroj pro úpravu anglických textů Writefull. Dále jsme zjistili, že některé zdroje v seznamu e-knih a abecedním seznamu databází nejsou uvedené, či neobsahují správné popisy.
• Zavést v knihovně více tematicky zaměřených lekcí pro oblast EIZ – v současnosti knihovna provozuje pouze jeden typ lekce, která nedokáže pokrýt celou problematiku EIZ (o této možnosti se uvažuje).

Seznam literatury

CELBOVÁ, Ludmila. Informační zdroj. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha: Národní knihovna ČR, 2003– [cit. 2023-06-12]. Dostupné z: https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000000887&local_base=KTD.

CELBOVÁ, Ludmila. Elektronický zdroj. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha: Národní knihovna ČR, 2003– [cit. 2023-06-12]. Dostupné z: https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000000872&local_base=KTD.

PAPÍK, Richard. Strategie vyhledávání informací a elektronické informační zdroje. Brno: Tribun EU, 2011. ISBN 978-80-7399-338-2.

ŽÍŽALA, Martin. Orientace ve specializovaných elektronických informačních zdrojích. In: Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě [online]. Ostrava: Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě, 2019 [cit. 2023-06-12]. Dostupné z: https://www.msvk.cz/data/filemanager/source/studijn%C3%AD%20texty%20pro%20knihovn%C3%ADky/7_Orientace_ve_specializovan%C3%BDch_EIZ_%C5%BD%C3%AD%C5%BEala.pdf.

FABIÁN, Ondřej. Elektronické informační zdroje [online]. 4. přeprac. vyd. [b. m.]: [b. n.], 2012 [cit. 2023-06-12]. Dostupné z: https://web2.mlp.cz/koweb/00/04/23/37/07/elektronicke-informacni-zdroje.pdf.

BALÍKOVÁ, Marie. Katalog. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha: Národní knihovna ČR, 2003– [cit. 2023-07-01]. Dostupné z: https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000001443&local_base=KTD.

CELBOVÁ, Ludmila, HAVLOVÁ, Jaroslava. Elektronická kniha. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha: Národní knihovna ČR, 2003– [cit. 2023-07-01]. Dostupné z: https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000000866&local_base=KTD.

CELBOVÁ, Ludmila. Elektronický časopis. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha: Národní knihovna ČR, 2003– [cit. 2023-07-01]. Dostupné z: https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000000869&local_base=KTD.

KUČEROVÁ, Helena. Databáze. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha: Národní knihovna ČR, 2003– [cit. 2023-07-01]. Dostupné z: https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000000089&local_base=KTD.

MAKULOVÁ, Soňa a Katarína BUZOVÁ. Manažment informačných zdrojov a knižnično-informačných služieb [online]. Bratislava: ELET, 2011 [cit. 2023-06-12]. ISBN 978-80-88812-23-4.

Online katalog: Opava [online]. Opava: Univerzitní knihovna Slezské univerzity v Opavě [cit. 2023-06-05]. Dostupné z: https://tritius.slu.cz/.

Katalog a E-zdroje: Národní úložiště šedé literatury. Slezská univerzita [online]. Opava: Slezská univerzita v Opavě, c2017–2023 [cit. 2023-06-05]. Dostupné z: https://www.slu.cz/slu/cz/ukopavanusl.

Katalog a E-zdroje: Seznam časopisů a novin. Slezská univerzita [online]. Opava: Slezská univerzita v Opavě, c2017–2023 [cit. 2023-06-05]. Dostupné z: https://www.slu.cz/slu/cz/ukopavacasopisy.

Katalog a E-zdroje: Repozitáře závěrečných kvalifikačních prací na Slezské univerzitě. Slezská univerzita [online]. Opava: Slezská univerzita v Opavě, c2017-2023 [cit. 2023-06-05]. Dostupné z: https://www.slu.cz/slu/cz/zkp.

Digitalizovaný knižní fond [online]. Opava: Slezská univerzita v Opavě, c2023 [cit. 2023-06-05]. Dostupné z: http://media.slu.cz/knihy/.

Katalog a E-zdroje: Seznam elektronických knih. Slezská univerzita [online]. Opava: Slezská univerzita v Opavě, c2017–2023 [cit. 2023-06-05]. Dostupné z: https://www.slu.cz/slu/cz/ukopavaeknihy.

Katalog a E-zdroje: Abecední seznam elektronických informačních zdrojů. Slezská univerzita [online]. Opava: Slezská univerzita v Opavě, c2017–2023 [cit. 2023-06-05]. Dostupné z: https://www.slu.cz/slu/cz/ukopavadatabaze.

Katalog a E-zdroje: Citace Pro Plus. Slezská univerzita [online]. Opava: Slezská univerzita v Opavě, c2017–2023 [cit. 2023-06-05]. Dostupné z: https://www.slu.cz/slu/cz/ukocitacepro.

Katalog a E-zdroje: Nástroj Writefull. Slezská univerzita [online]. Opava: Slezská univerzita v Opavě, c2017–2023 [cit. 2023-06-05]. Dostupné z: https://www.slu.cz/slu/cz/ukwritefull.

Poznámky

1 MUSCHOVÁ, Zuzana. Výuka informační gramotnosti s důrazem na elektronické informační zdroje realizovaná na vybraných fakultách Slezské univerzitě v Opavě [online]. 2023 [cit. 2024-02-24]. Dostupné z: https://is.slu.cz/th/ntq76/. Diplomová práce. Slezská univerzita v Opavě, Filozoficko-přírodovědecká fakulta v Opavě. Vedoucí práce Richard PAPÍK

2 https://www.slu.cz/slu/cz/ukuvod

3 CRO (centrální registr osob) je elektronická identita, která slouží k přihlášení do systémů a služeb Slezské univerzity a je přidělena pouze studentům a zaměstnancům. Z tohoto důvodu nemohou vzdálený přístup využívat uživatelé knihovny z řad veřejnosti a jsou odkázáni na využívání databází pouze v knihovně. Knihovna se již zabývá tím, zda by tuto identitu nemohli obdržet i uživatelé z řad veřejnosti, jelikož tato identita je potřebná například i pro přihlášení do online katalogu.

Napsat nekrolog někoho, kdo byl velmi plachý, je těžké. V případě Petra Pálky, je ale naštěstí o co se opřít. Málokdo totiž může říci, že jeho rod je zdokumentovaný až do začátku 17. století, kdy jsou v písemných pramenech podchyceni nejstarší známí členové rodu. Peter Pálka se narodil 25. února 1938 v Žilině a na mladší školní léta většinou vzpomínal jako na období hladu a častých tělesných trestů praktikovaných učitelem ve škole.  Maturoval na Jedenáctileté střední škole v Žilině, odkud nejprve odešel na Univerzitu Komenského do Bratislavy, kde studoval slovenštinu a později přešel do Prahy na Filozofickou fakultu UK, kde studoval italštinu a perštinu. Po skončení studií zůstal v Praze. Jako syn bývalého živnostníka provozujícího strojní zámečnictví a automobilovou dílnu těžko získával zaměstnání v oblasti společenských věd, a tak se nakonec stal nejprve technickým překladatelem a posléze odborným dokumentátorem a studijním technikem ve Výzkumném ústavu energetickém, kde působil v letech 1962-1980. Odcházel odtud z pozice vedoucího Odvětvového informačního střediska soustavy VTEI. Stejné vedoucí funkce pak zastával i v ODIS Institutu průmyslového designu (1980-1986) a ODIS Institutu manipulačních, dopravních a obalových systémů (1986-1991). Zde se převážně zabýval nastupující automatizací informačních procesů, tvorbou řízených slovníků a tezaurů. Po krátkém působení na Fakultě sociálních věd a na Univerzitě v Olomouci zakotvil nakonec na dlouhých sedmnáct let v ÚISK, kde přednášel jako uznávaný odborník Selekční jazyky a Věcné pořádání informací. V praxi nabyté znalosti tak předával svým studentům, z nichž mnohé nadchl do té míry, že se obsahové analýze a pořádání informací věnovali i později ve svém pracovním životě. Je jen škoda, že své rozsáhlé znalosti a zkušenosti více nevtělil do psaných textů. I po odchodu do důchodu se setkával na neformálních setkáních se svými studenty, absolventy a kolegy z ÚISK. Nebyl zastáncem dlouho plánovaných schůzek, zato nahodilá a spontánní setkání byla o to srdečnější.

S manželkou měli dvě děti, syna Martina, který se zabývá grafickým designem a dceru Petru, lékařku specializující se na ORL. Poslední rozloučení proběhlo v rodinném kruhu.

Text sepsala Petra Večeřová za pomoci rodiny, kolegů a přátel Petra Pálky.

Foto: archiv rodiny Petra Pálky

Kdy byla pobočka Petřiny otevřena a zpřístupněna veřejnosti?

Nová pobočka Městské knihovny v Praze v sídlišti Petřiny v Praze 6 byla slavnostně otevřena 1. 11. 2023.

Vznikla na tzv. zelené louce nebo byla budova rekonstruována?

Městská knihovna v Praze (dále také MKP) měla na Petřinách pobočku od 60. let minulého století. Byla umístěna v dočasné stavbě bývalé mateřské školy postavené v 50. letech 20. století a v současnosti již neodpovídala standardům veřejné knihovny pro 21. století.

Projekt nové budovy na Petřinách byl plánován a připravován od roku 2009. V prosinci 2021 získal stavební povolení, v roce 2022 se uskutečnila demolice původního objektu a začaly stavební práce. Stavba byla dokončena na konci srpna 2023.

Nejedná se tedy o modernizaci či přestavbu původního objektu, ale o novostavbu.

Stavba byla částečně hrazena z prostředků Ministerstva kultury ČR v rámci dotace z Národního plánu obnovy (Rozvoj regionálních kulturních a kreativních center).

Popište prosím pobočku jako stavbu.

Nová budova má jedno podzemní a čtyři nadzemní podlaží.

V podzemním podlaží je umístěn multifunkční sál až pro 59 diváků, šatna, pokladna a zázemí pro účinkující.

Pro knihovní služby veřejnosti slouží 1. a 2. nadzemní podlaží. Jedná se o otevřený a prosvětlený prostor spojený točitým schodištěm.

V 1. nadzemním podlaží najdou návštěvníci recepci, oddělení pro děti do 10 let, novinky a doporučené tituly pro dospělé, odpočinkovou zónu a kuchyňku pro veřejnost vybavenou varnou konvicí a mikrovlnnou troubou. Přes krytou pergolu se dá projít na zahradu, kde bude další možnost posezení a kde je také parkoviště pro návštěvníky.

Ve 2. podlaží je umístěna většina knihovního fondu – beletrie pro dospělé, naučná literatura a literatura pro starší děti a mládež. Jsou zde místa pro odpočinek i studium, klubovna a další kuchyňka.

Ve 3. podlaží se nachází lounge (prostor pro relaxaci – pozn. red.) s kuchyňkou a tři klubovny, určené pro setkávání, studium i kreativní aktivity. Dvě klubovny jsou variabilní a lze je spojit do jedné velké.

Celkem prostory pro veřejnost zabírají plochu 1129 m2 (z celkové výměry 2105 m2), zbývající prostory jsou využívány pro zpracování a expedici fondu.

Jaké služby nabízíte čtenářům a uživatelům knihovny?

Kromě standardních knihovních a informačních služeb, pobytových služeb a možnosti občerstvení díky kuchyňkám pro veřejnost nabízíme návštěvníkům i další služby.

Díky spolupráci s Artotékou Městské knihovny v Praze doplňují interiér pobočky vybrané reprodukce z jejího fondu a tyto obrazy je možné si půjčit domů. Pracovníci Artotéky také na naší pobočce nabízejí odborné konzultace a pomoc při výběru a rezervování reprodukcí. Rezervovaná výtvarná díla je možno vyzvednout a vrátit zde na Petřinách.

Další jedinečnou službou, kterou mohou čtenáři využít, je služba Kniha do boxu. Jde o možnost vyzvednout si rezervované publikace z boxu, který je přístupný 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Vrátit půjčené knihy i mimo provozní dobu pobočky umožňuje vhoz na knihy přístupný z boku budovy.

Zájemci o placené akce, pořádané v síti Městské knihovny v Praze, mají možnost zakoupení vstupenek na všechny akce MKP na recepci pobočky.

Jaké akce připravujete pro svoje čtenáře – například pro děti, seniory apod.?

Programová nabídka zahrnuje pestrou škálu kulturních a vzdělávacích akcí pro návštěvníky všech věkových kategorií, od výtvarných workshopů přes setkání s autory až po vycházky do blízkého okolí.

Pro seniory pořádáme např. kurzy trénování paměti a nabízíme pomoc s chytrými technologiemi.

Připravujeme besedy pro předškolní děti i pro žáky 1. a 2. stupně ZŠ. Široké spektrum pořadů nabízí víceúčelový sál. V úterý, ve čtvrtek a v sobotu jsou uváděny filmové projekce, ve středu přednášky na různá témata.

Do tvorby programu zapojujeme i veřejnost. Zjišťujeme preference a očekávání veřejnosti a hledáme nové formáty a možnosti služeb.

Kolik zaměstnanců pracuje na pobočce?

Na pobočce pracuje 10 zaměstnanců, z toho někteří jen na částečný úvazek.

Čím je tato pobočka MKP specifická či rozdílná od ostatních?

Jedinečné pojetí nové pobočky Petřiny jako kulturně kreativního centra přináší řadu nových možností a funkcí (například studovny s možností rezervace studijního místa, multifunkční sál, komunitní kuchyňky, box na rezervace, služby Artotéky).

Její prosvětlený moderní interiér poskytuje prostředí, ve kterém se lidé cítí příjemně a mohou zde číst a studovat, ale také se setkávat s přáteli. Přímý přístup z knihovny do zahrady umožní návštěvníkům relaxovat, inspirovat se či dokonce tvořit pod širým nebem.

Rozvoj kreativity je podpořen programem kulturních a vzdělávacích akcí, které se zde pravidelně konají.

Celkově je tato nová pobočka MKP nejenom místem pro konzumaci kultury, ale také pro její aktivní tvorbu a šíření.

Na pobočce Petřiny je umístěno i oddělení akvizice. Funguje tam tedy celý akviziční proces?

Na Petřinách funguje část oddělení akvizice MKP. Ve 4. patře pobočky se nachází jednak úsek počítačového a technického zpracování, kam patří i naše knihařská dílna pro zpracování nového fondu a opravy staršího fondu, a dále pak expedice s třídičkou fondu na bázi technologie RFID a akviziční sklad.

V ústředí MKP na Mariánském náměstí i nadále zůstává náš úsek akvizice a evidence knihovního fondu. Příjem povinných výtisků a ukázek nových titulů od našich distributorů a nakladatelů je tedy soustředěn na Mariánském náměstí. Zde se tituly ukládají a katalogizují podle výše uvedených ukázkových, tzv. signálních svazků, a zde také naši akvizitéři objednávají další svazky do fondu MKP. Dodatečně objednané svazky (multiplikáty) se ale už vozí rovnou na Petřiny a centrální zpracování všech svazků i jejich expedování do sítě poboček MKP již probíhá zde na Petřinách v našem akvizičním 4. patře.

V současné době na Petřinách v oddělení akvizice pracuje trvale celkem 17 lidí. Vedoucí oddělení akvizice má dvě pracovní místa a střídavě pobývá v Ústřední knihovně na Mariánském náměstí i na Petřinách.

V jaké části pobočky je akvizice umístěna?

Na Petřinách sídlí akvizice ve 4. patře, které není běžně přístupné veřejnosti. Ale nabízíme zde pravidelné exkurze. A také ve 3. patře máme několik kanceláří spolu s oddělením správy knihovních fondů. Například mne naleznete právě zde, pokud tedy zrovna nejsem u „svých lidí“ ve 4. patře.

Jaké jsou důvody pro umístění akvizice takto velké knihovny na pobočku? Proč právě Petřiny?

MKP se snaží co nejvíce rozšiřovat služby pro veřejnost. A v budově Ústřední knihovny, v samotném centru Prahy, se hledaly vhodné prostory, kde bychom mohli nabídnout nové aktivity. Proto bylo rozhodnuto, že se naše oddělení přestěhuje do nových prostor na Petřiny. Bohužel však zde není místo pro celé oddělení. A tak se na Petřiny přestěhovali naši knihaři, expedice a akviziční sklad. Jejich pracoviště se původně nacházela v suterénu budovy Ústřední knihovny, kterou by knihovna ráda z velké části věnovala službám pro veřejnost, nikoli interním agendám.

Redakce děkuje Haně Livorové a Sáře Janě Krpatové za rozhovor. Za fotografie děkujeme Vladaně Pillerové a současně archivu MKP.

děkuji vám za pozornost, které se mi k mým devadesátinám opakovaně dostalo. Nebudu zapírat, mou dušičku potěšilo, že se na mne ještě někdo vůbec pamatuje, natož že ve vzpomínce oceňuje mé působení v Národní knihovně ČR. Ale nebyla jsem tenkrát sama. Zkusím něco – útržkovitě – připomenout.

K popisovaným devadesátým letům patří neodmyslitelně výstavy na hlavní přístupové chodbě nápaditě zpracovávané oddělením výstav se Zuzkou Hochmalovou a jejími kolegyněmi. Čtenáři si tak připomínali nejen literární osobnosti a výročí, dozvídali se navíc o pokladech rukopisného, hudebního oddělení, o významu a cennostech Slovanky (pozn. redakce – Slovanské knihovny).

Nemohu nevzpomenout vydavatelského útvaru. Milena Ředinová vždycky dokázala do plánu publikací vtělit ještě něco, co život aktuálně přinesl, dokonce v napjatém rozpočtu najít i prostředky „na barvu“. A k tomu výtvarné nápady Aleny Křesalové! Co všechno v těch letech knihovna vydala!

Když knihovnu „přepadávala“ druhá nebo třetí generace emigrantů, která dobře věděla, že tady studoval otec nebo dědeček, ale česky už neuměla, s ochotou a laskavostí se jim věnovaly důstojné dámy od informačního pultu na recepci, paní Junová a Rumlová, obě vládnoucí němčinou i angličtinou a pár omluvnými zdvořilostními frázemi ve francouzštině.

Vzpomínám na nekonečnou invenci a trpělivost osazenstva útvaru inženýra Machotky. „Prodrátovat“ Klementinum, přiběhnout na zavolání, když zase na počítači něco nechtělo poslouchat, ale na vině byla hlava a ruka uživatele té techniky, to chtělo silné nervy. Jestlipak si pánové Chlubna, Čížek, počítali ty naběhané kilometry? A nikdy se netvářili otráveně.

Vlastě Kostlánové a Věře Tafatové vděčím za důvěrné seznámení s lístkovými katalogy. Když pak přecházelo vyhledávání dokumentů do počítačů, snažila jsem se odvděčit službou při seznamování s touto dovedností. Měla bych vzpomenout všech, co ochotně nastupovali do boje s davem návštěvníků při Dnech otevřených dveří, nakonec ještě rozšířených o příkrý a namáhavý výstup do klementinské Astronomické věže. Nejvíc ruchu jsme si plánovitě organizovali kolem Světa knihy, z počátku souvisejícího s Infórem, zmíněnými Dny otevřených dveří a navíc se zahajovacím koncertem v Zrcadlové kapli. Na nohou byla celá knihovna i s autodopravou. Přepravu přírůstků získaných na Světě knihy, ale i všeho, co bylo potřeba k našemu stánku, spolehlivě zajišťoval pan Pelant.

Dělám chybu, uvádím-li některá jména. Opravdu, kromě všech odborností v chodu knihovny, které ji uzdravovaly, se na tom vnějším obrazu podílela spousta nadšených, ochotných lidí, jimž k uspokojení stačilo poděkování, potlesk návštěvníků. A mnohdy ani to ne. Lidé v pozadí, ochotní, spolupracující, spolehliví.

A nesmím zapomenout na vedení knihovny, otevřené, chápající, podporující vše, co směřovalo k lepší budoucnosti. Že v devadesátých letech vyrostlo tolik knihovnických expertů se zápisem do české novodobé knihovnické historie, o to se zasloužil tehdejší ředitel NK ČR, dr. Vojtěch Balík.

Možná jsme v sobě měli vzpomínku na ztrátu všech nadějí z let 1968–1969. Věkově by to většině mých kolegů odpovídalo. Pracovali jsme v instituci, jejíž ponížení tolik připomínalo, co jsme sami dosud zažívali. V devadesátých letech nám narostla křídla. Knihovnickým expertům, odborníkům na všechny pracovní postupy, i těm, co se starali o vnější tvář knihovny. A protože jsme znali historii Klementina i míru jeho zubožení, opravdu jsme chtěli dát klementinské knihovně nový život.

Stálo by za to zhodnotit, vyčíslit, připomenout, co všechno se v těch prvních deseti, patnácti letech podařilo, kam knihovna došla.

Díky za vzpomínku. Přeji Klementinu i vám všem šťastnou budoucnost.

Mgr. Eva Novotná

V roce 2007 přišla Rada Sdružení knihoven ČR (SDRUK) s myšlenkou vybudovat databázi Slovník českých knihovníků (SCK), která by formou krátkých biografických medailonků zájemce seznámila s profesním životem nejen osobností, které se narodily nebo zemřely na území Čech, Moravy a Slezska a působily v knihovnách na našem území či v zahraničí, ale i osobností, které se sice na našem území nenarodily nebo nezemřely, ale působily v knihovnách na našem území.

Za vzor myšlence posloužil Biografický slovník archivářů českých zemí (Praha: Libri, 2000), který obsahuje 2053 medailonů, na jejichž zpracování se podílelo přes 200 archivářů. Podobně jako SCK je slovník archivářů typem publikace „kdo je kdo“, takže je pochopitelné, že někteří archiváři nechtěli prozradit své osobní údaje. Necelá padesátka archivářů si nepřála zařazení do slovníku a necelá dvacítka nevyplnila příslušný dotazník.

SDRUK nemělo k dispozici tolik spolupracovníků jako archiváři. Díky M. Nádvorníkové vzniklo asi 130 velmi kvalitních medailonů o velikánech českého knihovnictví. Pomoc přislíbila i J. Burgetová, avšak slib pro časové zaneprázdnění nesplnila. Práce tak zbyla pro několik bibliografů v krajských knihovnách.

V srpnu 2014 předalo SDRUK data (ca 600 medailonků) do Národní knihovny ČR s cílem zabezpečit další rozvoj Slovníku ve standardním knihovním systému s možností centrální správy. Správcem Slovníku se stal Knihovnický institut, který zajistil převod databáze do knihovního systému Aleph. Garantem byla určena D. Smetanová, která uspořádala školení pro bibliografy z krajských a několika odborných knihoven a snažila se o další rozvoj databáze. Po jejím odchodu do důchodu je garantem M. Šedá.

V dalších letech přibývaly do báze každoročně řádově jen desítky nových medailonů. Koncem roku 2019 se zapojil do spolupráce A. Brožek. Ten zpočátku využíval plnotextové vyhledávání v systému Kramerius, později začal vyhledávat faktografické údaje o knihovnících v archivech. Konkrétně mu archiváři umožnili přístup do osobních spisů zemřelých knihovníků v Archivu Národní knihovny, do nezpracovaného a torzovitého fondu Městské knihovny, do Archivu Moravské zemské knihovny, do fondu Svaz českých knihovníků v Archivu hlavního města Prahy, do nezpracovaného osobního fondu J. Ziky, který byl jednatelem Ústředního spolku československých knihovníků. Řada spolkových dokumentů přešla do Archivu Akademie věd ČR. Přínosný byl i neuspořádaný fond F. Páty, který byl jednatelem Spolku bibliothekářů vědeckých knihoven s jeho pozůstalostí přešla část spolkových spisů do Archivu Národního muzea. A. Brožek se tak dostal k dosud nepublikovaným materiálům, ale dokázal z nich sestavovat každoročně kolem 300 medailonů. Data v nich v řadě případů opravují chybná data vyskytující se v knihovnické literatuře a v bázi národních autorit AUT.

Od konce roku 2015 začala být báze SCK obohacována o fotografie knihovníků. Zpočátku byly do báze zařazovány jen fotografie žijících knihovníků, kteří byli ochotni je poskytnout. V dalších letech se fotky získávaly z digitalizovaných volných děl. V posledních dvou letech je hlavním zdrojem fotografií archivní fond Policejního ředitelství Praha z let 1921 až 1951 obsahující fotografie na žádostech o cestovní pas nebo občanskou legitimaci. V současnosti jsou tak fotografie téměř u 1400 medailonů.

V červnu 2024 bylo zastaveno vkládání nových medailonů a do října 2024 proběhla migrace dat z Alephu do Wikibase, čehož se úspěšně zhostila L. Jansová. Od října 2024 je databáze vystavena na https://knihovnici.wikibase.cloud/wiki/SCK a v současnosti obsahuje téměř 3500 medailonů.

Od konce listopadu 2023 je SCK dostupný v podobě otevřených dat. Po migraci dat do Wikibase bude možné využít další možnosti, které Wikibase nabízí. Přibydou další pole umožňující sledovat vliv Státní knihovnické školy a tzv. Tobolkových knihovnických kurzů na vzdělávání knihovníků a vliv knihovnických spolků na rozvoj knihovnictví díky poli registrujícímu členství knihovníků v knihovnických spolcích.

Přínos této databáze se neomezuje jen na historiky knihovnictví, ale může být významný i pro literární vědce, protože mnoho knihovníků bylo také literárně činných. I přes maximální pečlivost se mohly dostat do hesel nepřesnosti. Tvůrci databáze budou vděčni za upozornění na chyby, k čemuž slouží formulář na https://knihovnici.wikibase.cloud/wiki/SCK#Zp%C4%9Btn%C3%A1_vazba .

Přes stejný odkaz se zájemce o zařazení do báze z řad knihovníků dostane k dotazníku, který je třeba vyplnit, vytisknout, podepsat, naskenovat a zaslat garantovi na adresu marie.seda@nkp.cz.

V roce 2025 získal autor těchto řádků a kol. ocenění Ministerstva kultury ČR (nař. vlády 5/20023 Sb.) za Významný počin v oblasti poskytování veřejných knihovnických a informačních služeb, konkrétně za „mimořádnou aktivitu na rozvoji Slovníku českých knihovníků“ (viz https://www.nkp.cz/o-knihovne/vydane-publikace/knihovna-roku-2025-a-dalsi-knihovnicka-oceneni, s. 43).

Hlavní stránka báze SKC

Ukázka záznamu v bázi SKC

Časová osa podle data narození

Národní pedagogické muzeum a knihovna J. A. Komenského (NPMK) dnes představuje jedinečnou paměťovou instituci, která systematicky dokumentuje dějiny školství, vzdělanosti a pedagogického myšlení v českých zemích. Spojuje v sobě dvě tradiční, původně samostatně se vyvíjející složky – muzeum a specializovanou pedagogickou knihovnu. Jakožto přímo řízená organizace Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy fungují obě části jako jedna instituce od roku 2011. Podívejme se stručně na jejich historii i na to, co NPMK nabízí veřejnosti dnes.

Pedagogické muzeum

Muzejní složka NPMK shromažďuje hmotné i ikonografické doklady dějin školství. Sbírka zahrnuje vše, co souvisí s prostředím školy: od vybavení tříd, jako jsou historické lavice a tabule, přes širokou škálu didaktických pomůcek (trojrozměrných i nástěnných obrazů a map) a učebnic až po fotografie a osobní pozůstalosti významných pedagogů. Zatímco některé části sbírky jsou velmi rozsáhlé a dokumentují vývoj školství skutečně důkladně (např. unikátní soubor nástěnných obrazů či archivní fondy), jiné jsou zastoupeny v menší míře – to se týká především objemnějších trojrozměrných předmětů. Tento stav je dán historickým vývojem muzea, který byl nezřídka dosti spletitý.

Počátky pedagogického muzea sahají do poslední čtvrtiny 19. století, do doby rozmachu spolkové činnosti. Vedle spolků sportovních či uměleckých vznikaly i spolky profesní, včetně učitelských. Na jednom ze zasedání Ústředního spolku jednot učitelských padl návrh, aby si učitelé vybudovali vlastní muzeum. Původním záměrem však nebylo muzeum v dnešním slova smyslu (tedy instituce zaměřená na sběr a uchování předmětů), ale spíše prakticky orientovaná výstava. Cílem bylo vytvořit expozici pomůcek dostupných na tehdejším trhu, které by si učitelé mohli prohlédnout a „osahat“ dříve, než se je rozhodnou zakoupit pro svou školu.

Tato Stálá výstava školská (SVŠ) byla otevřena na jaře roku 1890. Její činovníci zároveň připravovali oslavy 300. výročí narození J. A. Komenského (1892), při nichž shromáždili rozsáhlou sbírku komenián (starých tisků a uměleckých předmětů), která byla dočasně vystavena v Národním muzeu. Po oslavách byla uložena jako součást SVŠ a pojmenovaná Muzeum Komenského. Skutečná muzejní instituce však vznikla až v roce 1956, a to opět v souvislosti s výročím Komenského (300 let od vydání jeho díla Opera didactica omnia). Nově založené muzeum převzalo torzo sbírek SVŠ, které přečkaly rušení spolků po roce 1948, a do roku 1991 fungovalo jako složka Výzkumného ústavu pedagogického. Po krátkém působení ve Valdštejnském paláci se muzeum přestěhovalo do nynějšího sídla ve Valdštejnské ulici 20, kde obývá dva historické domy – U Zlatého slunce a U Zlatého šífu.

Pedagogická knihovna

Počátky specializované knihovny sahají do roku 1919, kdy byl zřízen Československý ústav pedagogický J. A. Komenského, jehož součástí byla i odborná studijní knihovna. Přestože byl ústav brzy zrušen, knihovnu se díky úsilí osvícených pracovníků podařilo zachránit. Od roku 1945 užívala název Státní pedagogická knihovna Komenského a po šest desetiletí sídlila v Mikulandské ulici. V roce 2015 se přestěhovala do moderně zrekonstruovaného objektu v Jeruzalémské 12, kde působí dodnes.

Za více než sto let existence knihovna vybudovala úctyhodný fond čítající přes 500 000 svazků. Vedle učebnic a literatury z oborů pedagogiky a psychologie nabízí přístup k odborným časopisům a databázím. Specifickou částí je Sukova studijní knihovna literatury pro mládež, nesoucí jméno učitele, sběratele a kritika dětské literatury V. F. Suka (1883–1934). Tato unikátní sbírka je přístupná k prezenčnímu studiu a je s ní spojena i oblíbená anketa o nejoblíbenější dětskou knihu – Kniha dětského srdce. Knihovna rovněž metodicky podporuje rozvoj školních knihoven prostřednictvím specializovaného centra (Centrum pro školní knihovny).

Tradiční instituce v současném světě

Národní pedagogické muzeum a knihovna J. A. Komenského sice pečuje o historickou paměť českého školství, rozhodně však nezůstává institucí uzavřenou v minulosti. Správa cenného kulturního dědictví je zde úzce propojena s rolí aktivního partnera pro současné vzdělávání. Instituce reflektuje moderní trendy a snaží se pomáhat učitelům, studentům i široké veřejnosti orientovat se v aktuálních pedagogických tématech.

Propojení tradičních hodnot s moderními formami komunikace se projevuje v široké nabídce edukačních programů pro školy (řada z nich je zaměřená speciálně na podporu čtenářské gramotnosti, např. Čteme spolu, Klíč k čtenářskému deníku, Maturitní četba), poskytování odborných rešeršních služeb i v postupné digitalizaci vzácných tisků. NPMK tak představuje jedinečný prostor, kde se historie setkává se současnou praxí a kde je odkaz J. A. Komenského rozvíjen v souladu s potřebami a nároky dnešní společnosti.

Foto: Petr Šolař

Základní informace:

Národní pedagogické muzeum a knihovna J. A. Komenského

Valdštejnská 20, Praha 1

Otevřeno úterý-neděle, 10.00-17.00 hod.

https://npmk.gov.cz/

Pedagogická knihovna (součást NPMK, sídlí na jiné adrese)

Jeruzalémská 12, Praha 1

Otevřeno pondělí-pátek 9.00-18.00 hod.

S čím jsi šla do výběrového řízení na pozici ředitelky Národního pedagogického muzea a pedagogické knihovny J. A. Komenského?

Do výběrového řízení na ředitelku Národního pedagogického muzea a knihovny Jana Amose Komenského (zkráceně NPMK) jsem vstupovala s jasným vědomím, že jde o instituci, která je mi profesně i lidsky velmi blízká. NPMK je příspěvková organizace Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR, muzeum patří k nejstarším v české republice, bylo založeno již roku 1892, knihovna vznikla v roce 1919. Muzeum se zaměřuje na historii školství, pedagogiky, učitelstva a vzdělanosti, a kromě vědecké činnosti v této oblasti se hodně zaměřuje na prezentaci výzkumu. Knihovna je specializovanou knihovnou s více než půlmilionovým fondem z oblasti pedagogiky, výchovy a vzdělávání. Jsem spíše humanitně orientovaná a vzděláním knihovnice, a právě proto pro mě tato instituce představuje přirozené profesní prostředí. Naplňuje mě hledat nové možnosti a aktivně ovlivňovat jejich směřování – zvlášť když se to děje v oblasti, která má hluboký společenský význam a zároveň mě osobně zajímá. Do výběrového řízení jsem tedy šla s přesvědčením, že bych zde chtěla pracovat, protože spojení odborné práce, výzkumu a jeho prezentace veřejnosti považuji za smysluplné. Oblast muzejnictví pro mě byla nová a byla to tudíž výzva. Velkou oporou je mi zkušený a skvělý tým kolegů, s nimiž můžeme společně rozvíjet potenciál instituce. Věřím, že když člověka práce těší a vidí v ní smysl, může tuto energii vracet zpět celé organizaci.

Dříve jsi pracovala, mimo jiné, na postu ředitelky Knihovny Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Jaký je rozdíl v řízení fakultní a této knihovny?

Knihovna FF UK byla rozsáhlou sítí knihoven, která byla organickou součástí akademického prostředí. Každá katedra měla k fondům i službách přirozeně blízký vztah, což znamenalo široké spektrum názorů i očekávání. Procesy byly přirozeně komplexnější a vyžadovaly intenzivní komunikaci napříč akademickou obcí. V Pedagogické knihovně je struktura řízení přehlednější a kompetence jsou jasně vymezené. Odpovědnost je více koncentrovaná, což přináší větší možnost určovat priority a systematicky naplňovat dlouhodobou vizi instituce.

V čem jsou specifika „pedagogické knihovny“?

Pedagogická knihovna je specializovaná vědecká knihovna, která se zaměřuje výhradně na oblast výchovy, vzdělání a školství a související společenské vědy: shromažďuje rozsáhlý domácí i zahraniční fond odborné literatury, periodik, učebnic, článků, dokumentů a dalších informačních zdrojů vhodných pro studium pedagogiky a školství. Knihovna spravuje unikátní sbírky, do kterých patří učebnice, slabikáře a literatura pro děti a mládež. Své služby pak nabízí obecně veřejnosti, ale aktivně je využívají hlavně učitelé, studenti pedagogických oborů na středních a vysokých školách.

Vím, že jsi nějakou dobu pracovala v soukromé sféře. Co Tě přimělo vrátit se do knihovnictví?

Období strávené v soukromé sféře bylo velmi cenné. Práce v nadnárodní společnosti mi přinesla zkušenost s multikulturním prostředím, setkání s inspirativními lidmi a možnost systematicky rozvíjet manažerské dovednosti – korporátní prostředí má v tomto směru velké zázemí a důraz na vzdělávání. Postupně jsem si ale začala uvědomovat, že mi chybí bezprostřednější propojení mezi tím, co dělám, a širším společenským přínosem mé práce. Smysl práce v knihovnictví a kulturních institucích je pro mě čitelnější, vidím konkrétní dopad na vzdělávání, odbornou komunitu i veřejnost a zároveň mám možnost toto směřování aktivně ovlivňovat. Návrat do knihovnictví tak pro mě nebyl krokem zpět, ale přirozeným rozhodnutím vrátit se do prostředí, kde služba veřejnosti dává práci jasný význam.

Co zabírá více času – vedení muzea či vedení knihovny?

Ve skutečnosti se to nedá úplně oddělit. Muzeum i knihovna tvoří jednu instituci – mají společnou zřizovací listinu, jeden rozpočet i jednotná pravidla řízení. Řada procesů je provázaná a některá oddělení pracují „napříč“, takže vedení nelze striktně rozdělit na „muzejní“ a „knihovní“ agendu. Specifikem je spíše to, že působíme ve dvou budovách. Já mám kancelář v objektu, kde sídlí převážně muzeum, zatímco knihovna je zhruba tři kilometry odsud. Není to velká vzdálenost, ale v každodenním kontaktu a pro přirozený chod pracoviště to určitou roli hraje. Proto se snažím mezi oběma místy pravidelně přesouvat, být v kontaktu vyváženě s oběma týmy. Vnímám jako důležité, aby zaměstnanci obou částí instituce měli stejnou možnost sdílet se mnou své podněty a vedení bylo skutečně společné, nejen formálně, ale i prakticky.

Jaké letos pořádáte akce?

Kromě stálé expozice Odkaz J. A. Komenského: Tradice a výzvy české vzdělanosti Evropě každý rok připravujeme krátkodobou výstavu, nyní je tak až do ledna 2027 přístupná výstava Dětství pod hákovým křížem, která otevírá pohled na život a osudy dětí během válečných let. V létě 2026 pak otevřeme krátkodobou výstavu České školy v zahraničí, která bude mapovat aktivity českých škol v různých zemích. Výstava bude připravována formou projektů zpracovaných přímo školami, máme přihlášených přes 60 zahraničních škol, které se takto chtějí prezentovat.

Ve spolupráci s francouzským Maison du Père Castor, mediatékou a archivem s fondem dětské literatury zapsaným na seznamu UNESCO, připravujeme společnou virtuální výstavu, která představí širší kontext vzdělávání dětí se zdravotním postižením v první polovině 20. století. Významnou roli zde hraje osobnost Františka Bakuleho, pedagoga a reformátora, který se systematicky věnoval vzdělávání dětí s tělesným postižením a podporoval jejich tvůrčí práci, včetně výroby hraček a užitých předmětů, které máme ve fondu a v rámci výstavy je představíme.

Jsme organizátory soutěže Kniha dětského srdce, jejíž výsledky pravidelně vyhlašujeme v dubnu. Její součástí je anketa, ve které sami dětští čtenáři hlasují pro knihy, jež je v uplynulém roce při čtení nejvíce zaujaly. Dále jsou oceněna vydaná hodnotná literární díla pro děti a mládež, a také mimořádné počiny školních knihoven. Anketa upozorňuje pedagogickou a ostatní veřejnost na nové tituly v této oblasti literatury a zároveň odráží čtenářské preference dětí.

Kromě uvedeného letos vydáme tři knihy: další a poslední díl oblíbených Školních obrazů, knihu tematicky vycházející z výstavy Dětství pod hákovým křížem, a Krvavou žeň, jejímž základem je seznam učitelů popravených během druhé světové války.

Běžnými aktivitami pak jsou komentované prohlídky, edukační programy, čtenářské dílny, tematické dny v muzeu a další.

Má Pedagogická knihovna J. A. Komenského na starosti školní knihovny? Myslím tím po metodické stránce.

Ano, Pedagogická knihovna totiž provozuje Centrum pro školní knihovny, které funguje jako metodické centrum – nabízí metodickou pomoc při pořizování, zpracování a zpřístupňování knihovních fondů, informuje o legislativě, standardech služeb nebo aktivitách rozvoje čtenářské gramotnosti a organizuje semináře a kurzy pro pracovníky školních knihoven, konkrétně třeba Minimum pro školní knihovny.

Jaké jsou Tvé vize/plány ve vedení této instituce?

Moje vize vychází z potřeby modernizace a postupného rozvoje celé instituce. Jedním z hlavních cílů je příprava nové stálé expozice, která nahradí současnou expozici Odkaz J. A. Komenského, která byla otevřena před 17 lety. Chceme, aby nová expozice reflektovala aktuální trendy v muzejnictví a byla atraktivní pro různé cílové skupiny. Dalším klíčovým úkolem je rekonstrukce nově získaného depozitáře, který umožní lepší skladování a zpřístupnění sbírek. Tento krok je nezbytný pro zajištění profesionální péče o fondy a zároveň pro jejich efektivnější využití pro výzkum a veřejné prezentace. Mimo to plánujeme další krátkodobé výstavy: Zvěřinec ve škole; Leporela, která představí dětskou literaturu a vizuální vzdělávání; Škola hrou, hra ve škole, zaměřenou na principy učení hrou; Pracovní vyučování, ukazující historické i současné pojetí praktického vzdělávání; Lidské tělo, propojující biologii, zdraví a školní výuku; a (Ne)dělej to!, edukační projekt s osvětovou a preventivní tematikou.

Za rozhovor děkuje redakce.

Ve své praxi se opakovaně setkávám se situací, kdy je knihovně nabídnut prostor a knihovníci by potřebovali posoudit nejen to, zda je nabídnutý objekt pro knihovnu obecně vhodný, ale zda je reálné do něj knihovnu umístit; jak „těsno“ či „volno“ jim tam bude a knihovnu jakého typu tam budou moci realizovat. Bude dost místa pro plnění neformálních setkávání a dalších komunitních funkcí? Jak se nabízený prostor vyrovná s požadavky vyplývajícími z plánu rozvoje knihovny? Bude v ní možno vykonávat aktivity, které by knihovna v budoucnosti ráda nabídla návštěvníkům? Obdobně, při tvorbě koncepce rozvoje dané knihovny vyvstane otázka, zda nový prostor splní nároky vyplývající z navržené koncepce.

V tomto článku se pokouším formou stanovení a hodnocení číselného ukazatele odpovědět na uvedené otázky, a to vyjádřením souvislosti mezi velikostí fondu a disponibilní plochou. Posuzoval jsem tuto souvislost na dostupných příkladech a dospěl jsem k závěrům, které mohou poskytnout určité vodítko tomu,

- komu zřizovatel nabídl nové umístění knihovny,

- koho čeká stěhování do nových prostor a chce vědět, na co by měl být připraven,

- kdo zamýšlí ve své knihovně rozvinout nové aktivity a není si jistý, zda je pro ně stávající prostor přiměřený.

Ukazatel, který nebývá uváděn

Poměr fond / (čistá) užitková plocha nebývá často uváděn. Standard pro dobrou knihovnu (2024) ani jiné prameny ho neuvádějí mezi indikátory; výjimkou je jen publikace Knihovny v době nových médií (Stýblo, 2018) s uvedením hodnoty 35–70 sv. /m2 knihovny (s. 34); neupřesňuje ale, o jakou plochu se jedná (hrubou podlažní? užitnou? atd.). Uvedený rozsah ukazatele je sice zcela adekvátní účelu publikace, z níž je převzat, ale pro vytvoření obrazu o možnostech budoucí knihovny je jeho rozptyl příliš široký. Také AI (ChatGPT, Grok) ukazatel „fond / užitná plocha“ nezná.¹

Důvodů, proč není ukazatel užíván, může být více. Uvažuji o dvou příčinách: předně o faktu, že v časech proměn účelu a funkcí veřejné knihovny se údaj o velikosti fondu stává pouze jednou z mnoha jejích charakteristik a důležitosti nabývají informace o dalších funkcích, které by současná veřejná knihovna měla nabízet. Zejména jde o místo k neformálnímu setkávání a pobývání, prostor pro funkce komunitní a kulturní; o možnost poskytovat místo pro výuku, kreativní dílny atd. až po coworking. Dalším důvodem může být i fakt, že proměnlivou se stává i skladba fondu veřejné knihovny. Dříve homogenní knižní fond, jehož prostorové nároky byly jednoznačné, se mění na fond sestávající z částí s prostorovými nároky velmi různými – knihy vs. nosiče dat hudebních i vizuálních, herní či výukové komplety a batůžky, deskové hry atp.

Postup práce a metoda

Vybral jsem příklady ze dvou zdrojů: za prvé z vlastní praxe v projektování veřejných knihoven, kde mám relativně bohatý archiv projektové dokumentace s půdorysy, údaji o velikosti fondu i užitkové ploše. Za druhé – hledal jsem i v zahraničích zdrojích, údaje jsem ovšem nenašel, a tak jsem pro jakési orientační srovnání přidal i zahraniční příklady z publikace IFLA New Libraries in Old Buildings (2021), kde autoři přehledně uvádějí velikost fondu, ale i hrubou podlažní plochu – HPP (v angl. GFA – Gross Floor Area): jde o součet ploch všech podlaží budovy, měřený vnějším obrysem konstrukcí, včetně ploch schodišť, chodeb a částí suterénu, ale bez balkónů, lodžií, teras či atrií. Ukazatel fond / HPP je z hlediska mého výzkumu zavádějící, protože: 1. knihovny bývají jen v části stávajících budov, v jiných částech jsou jiné provozy, od úřadů po kulturní zařízení; 2. knihovny bývají v objektech postavených původně k jiným účelům (většina, viz (Richter, Pillerová, 2017), což opět zkresluje: knihovna bývá „donucena“ k nájmu celého objektu včetně prostor, které nepotřebuje (rozsáhlé suterény apod.), pro které následně hledá využití, zejména v souvislosti s trendem omezit sklady a umístit pokud možno celý fond do volného výběru; 3. u historických budov mají masivní stěnové konstrukce větší podíl na HPP a zkreslují vypovídací schopnost ukazatele; 4. často je tu mnoho nevyužitelných vnitřních komunikací; 5. prostor je často nosnými stěnami rozčleněn na jednotlivé místnosti, což je ve srovnání s nečleněným (jednotným) prostorem současných knihoven nehospodárné.

Pojem veřejně přístupná plocha (VP) vyjadřuje plochu knihovny přístupnou veřejnosti bez hygienického vybavení (definováno pro účel tohoto článku). Velikost této plochy je údajem, ke kterému je vztažena velikost fondu; výsledný ukazatel asi nejlépe ilustruje, jak může knihovna vypadat a jaké aktivity v ní lze realizovat. Platí zde ovšem některé výhrady, uvedené v poznámkách.²

U vlastních projektů jsem byl samozřejmě schopen velikost této plochy spočítat přesně, u uvedených zahraničních příkladů ale není spočitatelná vůbec, s výjimkou jednoho z příkladů (Finsko – Joutsa, viz dále).

Z použitých zdrojů vyplývají i jistá omezení: 1. omezení na veřejné knihovny střední až menší velikosti; 2. omezení na knihovny umístěné v objektech nebo částech objektů původně postavených pro jiný účel (kromě jedné výjimky) – což není na závadu, neboť jde o situaci typickou, viz (Richter, Pillerová, 2017)): 80 % veřejných knihoven sídlí v objektech postavených původně k jiným účelům.

Výsledky srovnání

TABULKA - UKAZATELE fond svazků na m2 ploch

HPP hrubá podlažní plocha (Gross floor area), m2

VP plocha přístupná veřejnosti (bez místnosti hygienických zařízení), m2

Poznámky k tabulce:

a. Hranice mezi kategoriemi jsou „měkké“, ovlivněné dalšími faktory na straně knihovnické i na straně stavebních vlastností objektu (prostor členěný na místnosti vs. prostor jednotný atd.).

b. Absolutní velikost plochy i fondu má také vliv, a to ve prospěch velkých prostorů.

c. HPP u českých příkladů je s výjimkou Zbraslavi a Jezerky dopočtena přibližně z kontextu budovy.

d. V případě složitých půdorysů i dalších obtíží včetně horší schopnosti zainteresovaných orientovat se v stavebních projektech, je možné zadat zpracování velmi jednoduché studie proveditelnosti. Ta vyjasní možnosti využití předmětného prostoru pro konkrétní veřejnou knihovnu i s jejím programem.

Závěry

Pokud spočtete VP (veřejně přístupnou plochu bez hygienických zařízení) a velikost fondu vydělíte touto plochou, dostanete číslo, které orientačně vypovídá o budoucí knihovně:

UKAZATEL fond / VP:

do 20 sv./m2 výjimečné dobré podmínky: lze realizovat plnohodnotnou současnou veřejnou knihovnu „komunitního“ typu, prostoru je více než dostatek a je zcela přizpůsobitelný. Knihovník i architekt mají zcela volné ruce. Mobilní nábytek není nutný (kromě důvodů vyplývajících z jiných úvah, např. o flexibilitě půdorysu s ohledem na budoucí změny)

20–30 sv./m2 velmi příznivé podmínky: snadno lze realizovat současnou veřejnou knihovnu „komunitního“ typu; je možné zřizování samostatných místností vyhrazených jen pro určité činnosti (klubovny aj.)

30–40 sv./m2 dobré podmínky: současnou veřejnou knihovnu „komunitního“ typu lze realizovat bez velkých problémů, přesuny mobilního nábytku nutné pro uvolnění společenského prostoru budou nevýznamné

50–70 sv./m2 za těchto podmínek je knihovna realizovatelná: bude nutný mobilní nábytek a jeho přesuny pro uvolnění společenského prostoru dle toho, jaké aktivity chcete v knihovně provozovat. Možnost samostatných místností jen pro určité činnosti (klubovny aj.) je velmi omezená.

80 sv./m2 a více: ukazatel signalizuje, že jsme na hraně možností provozování veřejné knihovny. Pokud můžete, hledejte větší prostory. Provozovat při takovéto hodnotě ukazatele knihovnu znamená smířit se s prostorovou tísní (např. uličky mezi regály na minimu, pohyb hendikepovaných osob na vozíku obtížný atp.). Nutnost častých přesunů enormního množství mobilního nábytku. Možnost zřízení samostatných prostor jen pro určité činnosti (klubovny aj.) je vyloučena.

Použitá literatura:

HAUKE, Petra, ed., LATIMER, Karen, ed. a NIESS, Robert, ed. New libraries in old buildings: the creative reuse of disused structures. Berlin: De Gruyter Saur, [2021], ©2021. vii, 379 stran. IFLA Publications; 180. ISBN 978-3-11-067951-9. Dostupné také z: https://www.degruyter.com/document/doi/10.1515/9783110679663/html.

RICHTER, Vít a PILLEROVÁ, Vladana. Shrnutí hlavních výsledků průzkumu prostorového a technického vybavení veřejných knihoven České republiky z roku 2016. Praha: Národní knihovna České republiky – Knihovnický institut, 2017. Dostupné z: https://ipk.nkp.cz/docs/Shrnuti_Prostor_2016.pdf

Standard pro dobrou knihovnu: metodický pokyn Ministerstva kultury k vymezení standardu veřejných knihovnických a informačních služeb poskytovaných knihovnami zřizovanými a/nebo provozovanými obcemi a kraji na území České republiky. 5. přepracované vydání. Praha: Národní knihovna České republiky – Knihovnický institut, 2024. 16 stran. ISBN 978-80-7050-807-7. Dostupné také z: https://ipk.nkp.cz/docs/nkcr_Standard_pro_dobrou_knihovnu_1_5.pdf.

STÝBLO, Zbyšek. Knihovny v době nových médií. Vydání první. V Praze: České vysoké učení technické, 2018. 215 stran. ISBN 978-80-01-06335-4.

Obrázky

1 Marrickville Library: 22,9 sv./m2 HPP. Ilustrativní fotografie – uvolněnost prostoru je ze snímku zjevná. VP nelze vyčíslit, nejsou k dispozici údaje (foto Tom Roe)

2 Joutsa Public Library: 77 sv./m2 VP, půdorys. Z rozmístění nábytku je patrná stísněnost, volná plocha pro neformální setkávání ani pro kulturní / komunitní akce nezbývá

3,4 Zahradní Město: 19,7 sv./m2 VP. Uvolněný prostor, knihovna má samostatnou studovnu i víceúčelovou klubovnu. Plocha pro neformální setkávání je stále k dispozici, pro větší / oficiální akce je adekvátní prostor snadno dosažitelný přemístěním 1 křesla se stolkem, event. i mobilního prezentačního stolu. – Původní stav: 8 samostatných místností s centrální chodbou bylo spojeno do nečleněného jednotného prostoru vybouráním značných částí příčných nosných zdí. Mobilní nábytek vyznačen červeně (platí i pro další půdorysy) (foto P. Klikar)

5,6 Úvaly: 77,2 sv./m2 VP. Místo pro studovnu či klubovnu nezbývá, plocha pro neformální setkávání je menší, ale existuje. Pro kulturní / komunitní akce je nutno zvětšit prostor posunutím dvou mobilních regálů o třech polích

7,8 Velešín: 88 sv./m2 VP, extrém. Místo pro studovnu či klubovnu nezbývá, prostor pro neformální akce vznikne až po přesunu veškerého mobilního nábytkového vybavení před pobytovými stupni (regály, sestava modulárních stolů). I tento prostor byl vytvořen za cenu velmi úsporného rozmístění všeho nábytku, s uličkami mezi regály na mezi přijatelnosti. Prostor pro akce může být vytvořen jen za cenu manipulace se značným množství mobilního nábytku včetně modulárních stolů (foto T. Hořava)

Poznámky

1 AI uvádí, že „ukazatel počtu svazků na m² čisté užitné plochy veřejné knihovny jako standardní statistický parametr ve veřejných statistikách knihoven v ČR (...) není standardní sledovaný ukazatel“ (ChatGPT) nebo že „není přímo definován jako povinná norma (...) a spíše se jedná o odvozené nebo doporučené hodnoty z praktických standardů pro plánování knihoven" (GROK). Zdroje dále uvádějí jen údaje pro hustotu uložení fondu v regálové zóně, z našich i zahraničních pramenů. (2025)

2 Půdorysné členění na jednotlivé místnosti např. v historických objektech je méně hospodárné ve srovnání s nečleněným univerzálním prostorem volného výběru; roli hraje i tvar prostoru, různorodost fondu apod.

Prof. PhDr. Jela Steinerová, Ph.D. / Katedra knižničnej a informačnej vedy, Filozofická fakulta UK Bratislava

V akademickom roku 1960/61 vznikla samostatná Katedra knihovníctva a vedeckých informácií na Filozofickej fakulte Univerzity Komenského (FiF UK) v Bratislave. Dnes je to Katedra knižničnej a informačnej vedy a pripomína si 60 rokov samostatnej existencie, aktuálne aj v kontexte 100. výročia založenia FiF UK. Knihovníctvo sa začalo na Univerzite Komenského v Bratislave učiť už od roku 1951 v rôznych formách programov. Podrobnejšie príspevky o histórii katedry boli publikované v minulých rokoch (napríklad Lichnerová a Špániová 2011; Rankov 2020, prezentácie k výročiu katedry sú dostupné aj na stránke: https://fphil.uniba.sk/katedry-a-odborne-pracoviska/kkiv/60-vyrocie-kkiv/). Katedra vychovala približne 1700 absolventov a 120 absolventov PhD. štúdia. Od 90. rokov 20. stor. sa výrazne rozvinuli moderná teória, metodológia a výskum v informačnej vede. V tejto súvislosti preto v tomto príspevku pripomíname dynamickú cestu formovania informačnej vedy z hľadiska originálneho výskumu. Táto cesta bola kľukatá, poznačená návratmi, hľadaním smerov a rôznymi „tanečnými krokmi“. V rámci nej zdôrazňujeme naše medzinárodné začlenenie, spoluprácu a publikovanie, ktoré dokumentujú tvorivý vklad pracovníkov katedry. Tvorivá práca pracovníkov sa prejavuje aj prezentovaním nových poznatkov z vlastných výskumov na medzinárodných konferenciách, v medzinárodných publikáciách a pravidelným organizovaním medzinárodných konferencií. V ďalšom texte pripomíname významné míľniky rozvoja informačnej vedy na KKIV FiF UK, najmä publikácie, výskumné projekty a medzinárodnú spoluprácu.

Významné míľniky v rozvoji výskumu

Od roku 1990 začali pracovníci katedry intenzívne prehodnocovať svoje študijné programy aj témy výskumu z hľadiska nových možností slobodného a tvorivého bádania a v kontextoch kompatibility s aktuálnymi európskymi a americkými školami informačnej vedy. V tejto snahe zohrali veľkú úlohu medzinárodné odborné organizácie, podujatia, programy aj inštitúcie podporujúce rozvoj knihovníctva v strednej a východnej Európe (napríklad programy Tempus, Erasmus, Open Society Foundation, A. Mellon Foundation, združenie európskych katedier EUCLID ai.). V aktualizáciách programov a obsahu výskumov pokračovali pracovníci katedry aj v spolupráci s kolegami z ČR, najmä na seminároch a konferenciách ako CASLIN, Infos, CSOnline, Inforum a tiež v bilaterálnej spolupráci s ÚISK UK Praha, KISK MU Brno alebo s katedrami na Slezskej univerzite Opava. Významná spolupráca sa rozvinula práve v oblasti výchovy doktorandov vzájomným fungovaním profesorov a docentov v odborových komisiách, na prednáškach, vo výučbe niektorých predmetov, pri riešení niektorých projektov, v publikovaní a pri obhajobách a školení dizertačných prác.

Posun z rázcestia po roku 1989 zabezpečili aj významné osobnosti informačnej vedy v SR a ČR, ktoré túto spoluprácu vizionársky a strategicky rozvinuli. Na KKIV FiF UK to boli najmä prof. Štefan Kimlička, prof. Dušan Katuščák a prof. Soňa Makulová (vedúci Katedry KIV v predchádzajúcich obdobiach). Kľúčoví autori začali rozpracúvať nové témy informačnej vedy, ktoré v dlhodobej perspektíve zapĺňali medzeru v kompatibilite programov a vo výskume s rozvinutými zahraničnými krajinami. To sa prejavilo nielen v novších predmetoch so zameraním na informačné systémy, informačnú vedu, modernú bibliografiu a digitalizáciu, informačnú architektúru, ale aj v publikovaných monografiách prinášajúcich nové pohľady na témy informačnej vedy ako informačný prieskum, informačné správanie, elektronická komunikácia, organizácia poznania, informačné produkty, informačná spoločnosť, informačné stratégie, bibliometria a informačná gramotnosť. Míľnikom v tomto vývoji bolo spracovanie kolektívneho diela – slovníka Informačná výchova (Katuščák a kol. 1998), ktorý naznačil najmä veľkú šírku záberu vtedajšej knižničnej a informačnej vedy (od histórie knižníc cez bibliografiu po moderné informačné technológie). Ako výsledok spoločného postupu a bádania vznikla tiež spoločná monografia o novej paradigme informačnej vedy v roku 2000 s teoretickými, systémovými aj historickými aspektmi (Kimlička a kol. 2000). V roku 2020 sme vydali nový slovník ako výsledok kolektívnej práce členov aktuálnej katedry nazvaný Informačná veda (Steinerová, J. a M. Ondrišová, eds., a kol. 2020), ktorý presnejšie vymedzuje hranice aj trendy vývoja modernej informačnej vedy so zameraním na tematické piliere informačného prieskumu, organizácie poznania, informačného správania, bibliometrie a informetrie a digitálnych knižníc.

Obr. 1 Aktuálni členovia katedry a autori a editori slovníka Informačná veda (júl 2020)

Vývoj novších tém a výskumov na katedre sa prejavil aj na témach dizertačných a diplomových prác. Podrobnejšiu analýzu týchto tém sme predstavili v roku 2012 (Steinerová, Lichnerová, Ondrišová 2012). V tejto súvislosti bol spracovaný aj prieskum o uplatnení našich absolventov v praxi (Lichnerová, Ondrišová, Melicherová 2018). Výraznejší absolventi doktorandského štúdia boli aj zo zahraničia z ČR, napríklad z Masarykovej univerzity Brno (L. Suchá, J. Stodola). Absolventi sa pomerne dobre uplatňujú v súkromnom sektore (technologické firmy, banky ai.), v knižniciach a kultúrnych inštitúciách, neziskovom sektore aj médiách. V poslednom období sa vynorili také témy dizertačných prác ako alternatívne indikátory hodnotenia vedy, inštitucionálne repozitáre, informačná gramotnosť začínajúcich študentov univerzity, informačná etika, využívanie sociálnych sietí knižnicami, informačné správanie mládeže a informačné správanie detí, informačná tvorivosť v digitálnom prostredí, sivá literatúra vo vedeckej komunikácii, recepcia textu, digitalizácia v knižniciach, použiteľnosť mobilných webových sídiel knižníc, informačná explózia v sociálnych sieťach, informačná a digitálna gramotnosť učiteľov a iné.

Témy výskumov a publikácie: od informačného správania po digitálne informácie

Mnoho vedeckých príspevkov aj časti dizertačných prác bolo publikovaných práve v našom Zborníku Knižničnej a informačnej vedy (Zborník KIV). Tento zborník za posledných desať rokov zrkadlí témy výskumov aj témy dizertačných prác a ostáva základným vedeckým periodikom pre rozvoj informačnej vedy v SR. V niektorých ročníkoch sa zborník otvoril aj autorom zo zahraničia, v súčasnosti publikujeme časť aj v angličtine s príspevkami autorov z ČR, Maďarska, Poľska, Kuby. Témy výskumných projektov obsiahnuté v rôznych ročníkoch tohto zborníka predstavujú najmä oblasti interakcie človeka s informačným prostredím, využívania informácií, informačnej ekológie, podpory digitálnej vedy a informačného správania človeka v digitálnom prostredí. Zborník je výbornými priestorom na rozvoj teórie, metodológie aj nových interdisciplinárnych tém informačnej vedy a prezentáciu výsledkov dizertačných prác a mladých autorov. Aktuálny ročník predstavuje témy spojené s digitálnymi informáciami aj percepciou textov ako výsledok dvoch interdisciplinárnych výskumných úloh. Novšie zborníky sú dostupné aj elektronicky na stránke katedry (https://fphil.uniba.sk/katedry-a-dborne-pracoviska/kkiv/publikacie/kaiv27/).

Obr. 2 Príklady vybraných publikácií autorov z katedry

V bohatej publikačnej činnosti členov katedry sa v poslednom období vynárajú novšie témy informačnej vedy so zameraním na digitálne informácie – ich výhody aj riziká. Vznikli novšie monografie zamerané napríklad na marketing knižníc (Hrčková 2017), nemecké tlače (Lichnerová 2017), tému znalostného pracovníka (Rankov 2014) a tému informačného prostredia a vedeckej komunikácie (Steinerová 2018). Šírku záberu tém obohacujú aj témy zamerané na výskum dejín knižnej kultúry (Lichnerová 2017, Špániová a Lichnerová 2017). V súčasnosti dominujú témy výskumu so zameraním na informačné správanie človeka v digitálnom prostredí, podporu vedy, informačnú gramotnosť, informačnú etiku a percepciu textov. Výskumná činnosť katedry je reprezentovaná riešením množstva výskumných projektov, najmä VEGA, KEGA, APVV, ale aj niektorých medzinárodných projektov. (Pozn.: V závere príspevku je spracovaný prehľad a vysvetlivky použitých skratiek).

Obr. 3 Novšie publikácie autorov z KKIV

Medzinárodná spolupráca, konferencie a interdisciplinárne partnerstvá

Významnú a možno aj rozhodujúcu dimenziu informačnej vedy predstavovali v uplynulom období najmä medzinárodné vzťahy. Katedra sa v tomto zmysle vyznamenala rozvojom širokého spektra medzinárodných vzťahov, nielen vo fungujúcich širších medzinárodných univerzitných schémach, ale aj v rôznych stážach, účastiach na konferenciách, prednáškach v zahraničí a tiež aj prostredníctvom prednášok zahraničných odborníkov u nás a výmenou študentov a doktorandov. Mnoho pracovníkov sa zúčastnilo na stážach v USA (Library of Congress, University of Pittsburgh), Veľkej Británii, Francúzsku, Nemecku a iných krajinách (ako napríklad India). V tejto línii vidíme aj sériu zahraničných konferencií organizovaných na katedre (najvýznamnejšie sme organizovali v rokoch 1999, 2003, 2006, 2011). Na týchto konferenciách prednášali mnohí profesori z USA, Nemecka, Veľkej Británie, Švédska a iných krajín. Výraznú podporu tu poskytli niektoré nadácie (A. Mellon, OSF) a zahraničné kultúrne inštitúty (napr. British Council, Goethe Institut, veľvyslanectvo USA ai.). Všetci naši podporovatelia a spolupracovníci prispeli k rozvoju informačnej vedy u nás a zaslúžia si naše poďakovanie. Od roku 2013 pravidelne každoročne organizujeme medzinárodnú konferenciu Informačné interakcie. Prednášali u nás najmä odborníci z Veľkej Británie, Holandska, Francúzska, Izraela, Poľska, Maďarska, ČR, Rumunska. Vďaka spolupráci s Univerzitnou knižnicou v Bratislave vznikol vynikajúci priestor na odborné stretnutia odborníkov z teórie aj praxe, študentov, profesorov, doktorandov a knihovníkov. Podrobnejšie informácie a zborníky abstraktov sú na webovej stránke konferencie: //informationinteractions.weebly.com/.

Obr. 4. Informačné interakcie 2019 v UKB

Okrem množstva domácich projektov v agentúrach VEGA, KEGA, APVV sa katedra zapojila aj do niektorých medzinárodných projektov. Medzi aktuálne realizované medzinárodné projekty patrí projekt ENWI, zameraný na informácie v pracovných procesoch a informačný manažment, koordinovaný švédskou univerzitou v Borås. Predtým to boli partnerstvá v európskych projektoch DELOS (zameraný na digitálne knižnice) a Danube Networkers (vzdelávanie seniorov), ale aj v projektoch zameraných na elektronické zdroje ako CECUP, CELIP a informačný manažment (ICIMSS, Toruň, Poľsko). Boli sme zastúpení aj v projektoch World Summit a ICT summit Award, European Science Foundation (ESF) so zameraním na kolaboratórium v informačnej vede či EUCLID (Európske združenie katedier knižničnej a informačnej vedy) pri rozvoji európskeho študijného programu pre knižničnú a informačnú vedu (Kajberg, Lørring 2005, Bawden et al. 2005). Pracovníci sa zúčastnili aj na konferenciách a medzinárodných projektoch medzinárodných organizácií ako IFLA, ASIST, UNESCO, ISKO, ALA, European Library, GreyNet, kolokviá národných knižníc V4 ai. V posledných rokoch sme sa tiež pravidelne zúčastňovali na konferencii a medzinárodných projektoch v rámci ECIL (European Conference on Information Literacy). Jedným z aktuálnych výstupov medzinárodnej spolupráce vo výskume bol prieskum vedeckej dátovej gramotnosti v rámci konferencie ECIL. Výsledky zamerané na aktuálny stav vedeckej dátovej gramotnosti a manažmentu vedeckých dát boli tiež publikované doma aj v zahraničí (Steinerová, Ondrišová 2019).

Z medzinárodnej spolupráce katedry v projektoch vznikli zaujímavé spoločné publikácie, napríklad monografia Byström, Heinström, Ruthven (eds.) 2019 s kapitolou zameranou na informačnú kultúru (Widén, Steinerová 2019) alebo článok Widén, Steinerová, Voisey 2014. Teší nás aj zastúpenie v medzinárodnej encyklopédii knižničnej a informačnej vedy ELIS (Steinerová a kol. 2010, 2016, Bates, Maack 2010), v ktorej sme publikovali heslo o Slovensku – knižniciach, archívoch a múzeách. Koncepčné prístupy k transformácii a automatizácii knižníc v strednej a východnej Európe boli tiež prezentované vo viacerých príspevkoch v zahraničných publikáciách (napr. Steinerová 2000, 2003). Zaujímavá bola aj spolupráca v rámci výskumov sivej literatúry a publikácie z konferencie GreyNet 2014 (Šušol a kol. 2014, Steinerová a Hrčková 2014) a nasledujúcich konferencií (Sile a kol 2018). V tomto kontexte sú významné aj publikácie spracované s doktorandmi na základe ich výskumov, napríklad Suchá a Steinerová (2015), Fázik a Steinerová (2020) či Melicherová, Ondrišová, Šušol (2021).

Zaujímavé partnerstvá sa rozvinuli pri spolupráci s výskumníkmi z oblasti informatiky (2010 –2020). Vznikli aj spoločné publikácie, ako napríklad Návrat a kol. 2014, a tiež publikácie ako súčasť riešenia výziev bioetiky v rámci vedeckého parku (Plašienková a kol. 2015, 2020). Na úrovni spolupráce s praxou boli spracované publikácie zamerané na výskumy čítania (Rankov, Valček 2008, Hrdináková, Rankov, Kopáčiková 2017) v spolupráci s LIC a Mestskou knižnicou. Spolupráca s praxou sa týka partnerstiev s veľkými knižnicami ako UKB, CVTI SR, SNK, Mestská knižnica Bratislava, Akademická knižnica FiF UK (portál MIDAS), ale aj s odbornými spoločnosťami (Slovenská asociácia knižníc – SAK, Spolok slovenských knihovníkov – SSK) a časopismi (ITLib, Knihovna, Knižnica). Spolupráca a sponzorstvo sa rozvinuli aj s väčšími technologickými firmami z oblasti informačného priemyslu (napríklad SVOP, Cosmotron, Albertina, predtým aj IBM a iné). Prínosom pre rozvoj informačnej vedy je najmä členstvo niektorých pracovníkov v redakciách medzinárodných časopisov ako Information Research, Mousaion, OIS, Library Management ai. Niektorí profesori a doktorandi publikujú aj vo významných medzinárodných časopisoch ako Information Research, OIR, Learned Publishing, Journal of Documentation, Journal of Grey Literature, JASIST, ale aj v časopisoch v Južnej Afrike (Mousaion), na Taiwane (Journal of Library and Information Science), alebo v Poľsku (Uncommon Culture, ZIN). Medzinárodné uznanie katedry podporujú aj prednášky a členstvo profesorov v programových výboroch významných medzinárodných konferencií ako ISIC (Information Seeking in Context), CoLIS (Conceptions of Library and Information Science), ECIL (European Conference on Information Literacy), ale aj QQML, LIDA, ASIST, BOBCATSSS, RESSH a i. Mnohí profesori prednášali v medzinárodných projektoch na univerzitách v ČR – Brne, Prahe, Opave. Druhú stranu predstavujú naše medzinárodné konferencie organizované pravidelne v Bratislave (najmä v rokoch 2003, 2006, 2011) so zameraním na informačné správanie, digitálne knižnice aj informačnú ekológiu, na ktorých prednášali významní odborníci z USA (T. Saracevic, D. Sonnenwald, B. Moran), Veľkej Británie (T. Wilson, D. Bawden), ale aj Nemecka, Švédska, Maďarska, Chorvátska, Grécka, Estónska, Litvy a iných krajín. Od roku 2013 pokračujú tieto konferencie pod názvom Informačné interakcie.

Obr. 5 Zborníky z medzinárodných konferencií organizovaných na KKIV (2003, 2006, 2011)

V rámci špeciálnych prednášok zo zahraničia u nás prednášali aj odborníci z USA (B. Rosenblum), Poľska (A. Pulikowski, A. Seweryn), ČR (P. Voit, M. Lorenz, P. Mazáčová), Maďarska (T. Koltay), Rumunska (H. Dragomirescu) ai. Medzinárodné kontakty podporila aj spolupráca so zahraničnými kultúrnymi inštitútmi a medzinárodnými inštitútmi (Goethe-Institut, British Council, veľvyslanectvo USA, OSF, EUCLID, IFLA, UNESCO ai.). V programoch výmeny pracovníkov a študentov Erazmus+ (a predtým aj Tempus) sme rozvíjali spoluprácu s univerzitami v Katowiciach, Vroclavi, Krakove aj Varšave, v Ljubljane, Prahe, Brne, Opave, Vilniuse, aktuálne aj v Aténach či Pécsi.

Obr. 6 Novšie publikácie autorov z KKIV

Obr. 7 Informačné interakcie 2019

Výzvy rozvoja informačnej vedy na KKIV FiF UK

A aké sú dnes výzvy rozvoja našej informačnej vedy? Obzretie za minulosťou a dynamika vývoja naznačuje najmä prínos novších partnerstiev na tematickej úrovni, napríklad v posledných projektoch s odborníkmi z informatiky a psychológie, alebo z pedagogiky a sociálnej psychológie. Niektorí autori naznačujú, že v tomto zmyslu sú informačné, komunikačné a mediálne disciplíny určitými meta-disciplínami integrujúcimi aspekty poznania, pamäte, aj kultúrneho dedičstva (Bates 2015). Prirodzené partnerstvá nás spájajú aj s mediálnou komunikáciou a novými médiami, ale aj s filozofiou (informácií) a sociológiou a sociálnou psychológiou (informačné správanie, informačná spoločnosť, informačná gramotnosť, čítanie). Hľadáme preto nové „druhy tancov“, ktoré by reprezentovali aktuálne informačné prostredie v jeho rôznorodých rozmeroch.

V tomto hľadaní nás témy výskumu priviedli k téme problémov digitálnych informácií z hľadiska výhod aj rizík v spoločnosti, ale aj k informačnej etike, percepcii textov vo vzťahu k informačnej gramotnosti, ochrane osobných údajov, digitálnej gramotnosti aj digitálnej etike. Tieto témy a problémy si vyžadujú novšie konceptualizácie. V aktualizácii študijných programov zdôrazňujeme informačný manažment, informačné služby a informačný dizajn, ale aj manažment a dejiny knižníc, čítanie a tiež mediálne a komunikačné štúdiá. V priebehu výskumov sa nám podarilo rozvinúť novšie metodologické prístupy, napríklad aplikovaním kvalitatívnej metodológie fenomenografie na výskum informačného správania študentov (Steinerová, Fázik, Tomoriová 2020). Pritom vychádzame z rôznorodosti človeka a jeho zážitku pri spracovaní a využívaní informácií, najmä v digitálnom prostredí. Novšie metodologické prístupy sa objavujú aj pri hľadaní nových indikátorov hodnotenia vedeckých výstupov (altmetria), pri výskumoch čítania (kognitívne aspekty percepcie textov, sledovanie pohľadu) a pri modelovaní informačného prostredia digitálnej vedy (pojmové mapovanie). Rámce rozvoja informačnej vedy sú práve sociokultúrne, sociokognitívne aj sociotechnologické kontexty fungovania informácií v spoločnosti.

V nadväznosti na dynamický rozvoj výskumu v informačnej vede aktualizujeme aj naše študijné programy, v ktorých zdôrazňujeme podporu tvorivosti študentov a široké spektrum zaujímavých a aktuálnych tém (infodémia, dezinformácie v digitálnom prostredí, súkromie, ochrana dát a bezpečnosť digitálnych informácií, manažment dát, analýza a vizualizácia veľkých dát, dátová gramotnosť, prípadne digitalizácia dokumentov či manažment znalostí). V interdisciplinárnom kontexte nás zaujímajú aj témy rozvoja teórie sociálnej a mediálnej komunikácie, metodologické inovácie a aspekty tvorby informačných systémov, produktov aj služieb v digitálnom prostredí. Význam tohto rozvoja dokazuje aj potreba novších informačných a mediálnych profesií, v ktorých sa uplatnia naši absolventi, ako napríklad informační a znalostní manažéri, digitálni knihovníci, dátoví kurátori, alebo informační, dátoví a mediálni analytici.

LITERATÚRA:

BAWDEN, David, Polona VILAR,  Jessica BATES, Ines CORDEIRO, Jela STEINEROVÁ a Pertti VAKKARI, 2005. Europe-wide education programmes for information retrieval and information seeking. In: Online Information. 2005. Conference Proceedings. London: Learned Information Europe, 2005, pp. 143–148.

ISBN 1-900239-69-8. Dostupné aj na: http://www.online-information.co.uk.

BATES, M., and M. N. MAACK (eds.) 2010. Encyclopedia of Library and Information Sciences. 3rd ed. New York: CRC Press, 2010, 7 volumes.

BATES, M., 2015. The information professions: knowledge, memory, heritage. Information Research, 20(1), paper 655. Retrieved from: http://InformationR.net/ir/20-1/paper655.html (Archived by WebCite® at http://www.webcitation.org/6WyNray1L).

BYSTRÖM, K., J. HEINSTRÖM, & Ian RUTHVEN, 2019. Information at Work. Information management in the workplace. London: Facet Publ. 2019. ISBN 978-1-78330-275-8.

FÁZIK, J. a Jela STEINEROVÁ, 2020. Technologies, knowledge and truth: the three dimensions of information literacy of university students in Slovakia, Journal of Documentation,  77(1), 285–303. https://doi.org/10.1108/JD-05-2020-0086.

HRDINÁKOVÁ, Ľ., J. KOPÁČIKOVÁ. a P. RANKOV, 2017. Text a čítanie, mládež a knižnice. Košice, SAK 2017. 174s.

HRČKOVÁ, A., 2017. Marketing knižníc orientovaný na používateľa [online]. Bratislava: Stimul, 2017, 69 s. ISBN 978-80-8127-187-8. Dostupné na: http://stella.uniba.sk/texty/FIF_AH_marketing_kniznic.pdf

INFORMAČNÉ správanie a digitálne knižnice. Information Behaviour in Digital Libraries. 2003. Zborník z medzinárodnej konferencie, Bratislava, 21.–22. 5. 2003. Eds. Jela Steinerová, Jaroslav Šušol. Bratislava: CVTI SR, 2003. 265 s. ISBN 80-85165-87-2.

INFORMATION Ecology and Libraries. 2011. Proc. of the Intern. Conference. Bratislava,10.–12. 10. 2011. Ed. Jela Steinerová. Bratislava: UK, 2011. 254 s. ISBN 978-80-223-3087-9.

INFORMATION Use in Information Society. 2006. Proc. of the intern. conference. Bratislava, 10.–11. 10. 2006. Eds. Jela Steinerová, Jaroslav Šušol. Bratislava: CVTI SR 2006. 228 s. ISBN 80-85165-92-9.

KAJBERG, and Leif LORRING Lørring, [eds.], 2005. European curriculum reflections on library and information science education. Copenhagen: The Royal School of Library and Information Science, 2005. (e-book) http://biblis.db.dk/uhtbin/cgisirsi.exe/.

KATUŠČÁK, D., M. MATTHAEIDESOVÁ a M. NOVÁKOVÁ (eds.).1998. Informačná výchova. Terminologický a výkladový slovník. Bratislava: SPN 1998. 375 s. ISBN 80-08-02818-1.

KIMLIČKA, Š., 2006. Informačné systémy: Teoretické východiská, princípy, metódy projektovania. Martin: Slovenská národná knižnica. ISBN 80-89023-88-6.

KIMLIČKA, Š, J. STEINEROVÁ, G. ŽIBRITOVÁ, a D. KATUŠČÁK, 2000. Knižničná a informačná veda na prahu informačnej spoločnosti: filozofický, systémový a historický pohľad. Bratislava: STIMUL, 2000. 38 s. ISBN 80-88982-29-4.

KNIŽNIČNÁ a informačná veda. Library and Information Science. 27. 2017. Zborník FiF UK. Eds. Jela Steinerová, Lucia Lichnerová. Bratislava: UK, 2017. 205 s. ISBN 978-80-223-4439-5.

KNIŽNIČNÁ a informačná veda. Library and Information Science. 28. 2019. Zborník FiF UK. Eds. Jela Steinerová, Lucia Lichnerová. Bratislava: UK, 2019. 166 s. ISBN 978-80-223-4769-3.

KNIŽNIČNÁ a informačná veda. Library and Information Science. 29. 2021. Zborník FiF UK. Eds. Jela Steinerová, Mirka Pastierová. Bratislava: UK, 2021. ISBN 978-80-223-5064-8 (v tlači).

LICHNEROVÁ, L., 2011. Die deutsche Buchproduktion in der Slowakei bis zum Ende des 17. Jahrhunderts: vom Original zur Nachahmung. In: Mitteilungen der Gesellschaft für Buchforschung in Österreich. Wien: Gesellschaft für Buchforschung in Österreich, 2011, (2), 27–49. ISSN 1999-5660.

LICHNEROVÁ, L., 2017. Nemecká tlačená kniha na slovenskom území do konca 17. storočia (1477–1699): vydavateľsko-funkčný konštrukt [online]. Bratislava: Stimul, 2017, 277 s. ISBN 978-80-8127-193-9. Dostupné na: http://stella.uniba.sk/texty/FIF_LL_nemecka_tlacena_kniha.pdf.

LICHNEROVÁ, Lucia a Marta ŠPÁNIOVÁ, 2011. Katedra knižničnej a informačnej vedy FiF UK jubiluje: krátky pohľad na 60 rokov vysokoškolského štúdia knihovníctva. Ikaros [online]. 2011,  15(12) [cit. 2020-08-13]. urn:nbn:cz:ik-13791. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/13791.

LICHNEROVÁ, L., M. ONDRIŠOVÁ a M. MELICHEROVÁ, 2018. Reflexia absolventov na štúdium v odbore „knižnično-informačné štúdiá“ na Katedre knižničnej a informačnej vedy na FiF UK v Bratislave. In: ITLib, 2018, . 17(1), s. 5–12.

MAKULOVÁ, S., 2002. Vyhľadávanie informácií v internete: problémy, východiská, postupy. Bratislava: EL&T, 2002 376 s. ISBN 80-88812-16-X.

MAKULOVÁ, S., 2010. Informačná architektúra sieťových informačných zdrojov a médií. Bratislava: ELET. ISBN 978-80-888-12221-0.

MAKULOVÁ, S., a K. BUZOVÁ, 2011. Manažment informačných zdrojov a knižnično-informačných služieb |online|. Bratislava: ELET, 2011. 174 s. ISBN 978-80-88812-23-4. Dostupné na: http://www.elet.sk/externe/MIZKIS_ucebnica.pdf.

MELICHEROVÁ,M., M. ONDŘIŠOVÁa J. ŠUSOL, 2021. Bibliometrics versus altmetrics: Researchers’ attitudes in Slovakia. Iberoamerican Journal of Science Measurement and Communication; 1(1). https://doi.org/10.47909/ijsmc.11

NÁVRAT, P., M. BEILIKOVÁ, M. LACLAVÍK, J. PARALIČ. a J. STEINEROVÁ (eds.), 2014. Cognitive Traveling in Digital Space of the Web and Digital Libraries. Yield of the Interdisciplinary Multi-Partner Project TraDice. Bratislava: STU 2014. 177s. ISBN 978-80-227-4254-2.

NOVÁ paradigma spracovania a využívania informácií. 2007. Zborník zo sympózia, UK 21. 11. 2007. [online]. Eds. I. Lányiová, M. Regec. Bratislava: Univerzita Komenského, 2007. ISBN 978-80-223-2415-1. [elektronický optický disk (CD ROM)].

ONDRIŠOVÁ, M., 2011. Bibliometria [online]. Bratislava: Stimul. ISBN 978-80-8127-035-2. Dostupné na: http://stella.uniba.sk/texty/MO_bibliometria.pdf.

PLAŠIENKOVÁ, Z. (ed.), 2015. Bioetické výzvy a súčasnosť. Bratislava: STIMUL 2015. 304 s. ISBN 978-80-8127-133-5.

PLAŠIENKOVÁ, Z. (ed.), 2020. Bioetické výzvy a súčasnosť z pohľadu nových poznatkov a trendov. (2. rozšír. a uprav. vyd.). Bratislava: STIMUL 2020. 315 s. ISBN 978-80-8127-309-4. Dostupné na: http://stella.uniba.sk/texty/FiF_BVS_2020_pdf.

RANKOV, P., 2002. Masová komunikácia. Masmédiá a informačná spoločnosť. Levice, LCA 2002. ISBN 80-88897-89-0.

RANKOV, P., a P. VALČEK, 2008. Čítanie 2008. Výskum súčasného stavu a úrovne čítania v SR. Bratislava: LIC 2008. 80 s. ISBN 978-80-89222-61-2.

RANKOV, P., 2006. Informačná spoločnosť: perspektívy, problémy, paradoxy. Levice: LCA. ISBN 80-89129-91-9.

RANKOV, P., 2020. Dynamika šesťdesiatich rokov Katedry knižničnej a informačnej vedy na Filozofickej fakulte UK. In: Knižnica,2020, 21(3), 15–20. ISSN 1336-0965.

RANKOV, Pavol, 2001. Zahraničná spolupráca a medzinárodné aktivity katedry v deväťdesiatych rokoch. In: Knižnica, 2001, 2(8), 437–439.

RANKOV, P., 2014. Znalostní pracovník v informační společnosti. Opava: Slezská univerzita. ISBN 978-80-7510-123-5.

SILE, L., J. PÖLÖNEN, , G. SIVERTSEN, R. GUNS.,  T.C.E. ENGELS,  P. AREFIEV, M. DUŠKOVÁ,  L. FAURBAEK, A. HOLL, , E. KULCZYCKI, , B. MACAN,  G. NELHANS, M. PETR, M. PISK,  S.SÓS,  J. STOJANOVSKI,  A. STONE,  J. ŠUSOL, R. TEITELBAUM. Comprehensiveness of national bibliographic databases for social sciences and humanities: Findings from a European survey. In: Research Evaluation. 2018,  27(4).,  310–322. ISSN (print) 0958-2029.  ISSN (online) 1471-5449.

STEINEROVÁ, J., 1996. Teória informačného prieskumu. Bratislava: CVTI SR. 262 s. ISBN 80-85165-58-9.

STEINEROVÁ, J., 1998. Tvorba informačných produktov. Nové prístupy informačnej vedy. Bratislava: CVTISR 1998. ISBN 80-85165-73-2.

STEINEROVÁ, Jela, 2000. Libraries of Central and Eastern Europe: Basic dilemmas. In: Library automation in transitional societies. New York: Oxford University Press, 2000, s. 59–73.

STEINEROVÁ, Jela, 2003. Information science research agenda in Slovakia: history and emerging vision. In: Journal of the American society for information science and technology. 2003, 54(1), 81–86.

STEINEROVÁ, J., GREŠKOVÁ, M., a J. ILAVSKÁ, 2010. Informačné stratégie v elektronickom prostredí. Bratislava: Univerzita Komenského v Bratislave. ISBN 978-80-223-2848-7.

STEINEROVÁ, J. a kol., 2004. Správa o empirickom prieskume používateľov knižníc ako súčasť grantovej úlohy VEGA 1/9236/02 Interakcia človeka s informačným prostredím v informačnej spoločnosti. Bratislava : Filozofická fakulta UK, KKIV, 2004. 113 s.

STEINEROVÁ, Jela  a Jaroslav Šušol. 2007. Users´ information behaviour: a gender perspective. In: Information Research. 2007, 12(3), s. 1–16. ISSN 1368-1613. URL: http://informationr.net/ir/12-3/infres123.html.

STEINEROVÁ, J., GREŠKOVÁ, M., a J. ŠUŠOL, 2007. Prieskum relevancie informácií: výsledky analýz rozhovorov s doktorandmi FiF UK. Bratislava: CVTI SR, 2007. 150 s. ISBN 978-80-85165-93-7.

STEINEROVÁ, J., 2008. Seeking relevance in the academic information use. In Information Research, 13(4), 1–11. Dostupné na: http://www.informationr.net/ir/13-4/paper380.html.

STEINEROVÁ, Jela, Juraj ROHÁČ a Gabriela, PODUŠELOVÁ, 2010. Slovakia: Libraries, Archives, and Museums. In: Encyclopedia of Library and Information Sciences, vol. VI. Boca Raton: Taylor & Francis group, 2010. 5100 s. ISBN 978-0-8493-9712-7. Vyšlo aj: STEINEROVÁ, J.,  J. ROHÁČ  a G. PODUŠOVÁ, 2016. Slovakia: Libraries, Archives, and Museums. In Encyclopaedia of Library and Information Sciences. [online] 2016. 17 p. Dostupné aj na: http://www.elis.com.

STEINEROVÁ, J., 2010. Ecological Dimensions of Information Literacy. In Information Research. 2010, 15(4). Paper CoLIS 719. Dostupné na: http://informationr.net/ir/15-4/colis719.html.

STEINEROVÁ, J., LICHNEROVÁ, L.  a M. ONDRIŠOVÁ,, 2012. Pojmové a tematické mapy ako nástroj informačnej ekológie. In: ProInFLow, 2012, 4(2), 34–49. Dostupné z: http://www.phil.muni.cz/journals/index.php/proinflow/article/view/2012-2-4, //doi.org/10.5817/ProIn2012-2-4.

STEINEROVÁ, J., 2013. Methodological Literacy of Doctoral Students – an Emerging Model. In: Worldwide Commonalities and Challenges in Information Literacy in Research and Practice. European Conference on Information Literacy. ECIL 2013. Istanbul, Turkey, October 22–25. Revised Selected Papers. Eds. S. Kurbanoglu, S. Špiranec, E. Gracian, R. Catts. Cham: Springer International 2013, 148–154. Communications in Computer and Information Science, Vol. 397. ISBN 978-3-319-03918-3.

STEINEROVÁ, Jela a Andrea HRČKOVÁ, 2014. Information support of research information interactions of PhD. students in Slovakia. In: An International Journal on Grey Literature. Summer 2014, 10(2),  79–85. Research Communities and Data Sharing. Grey Literature Network Services.

STEINEROVÁ, J., 2015. Trendy vzdelávania knihovníkov a nových informačných profesionálov. Trends in education of librarians and new information professionals. In: Kolokvium knižnično-informačných expertov krajín V4+. Bratislava, 8.- 9. 6. 2015. Zborník. Banská Bystrica: ŠVK, 2015, s. 99–115.

STEINEROVÁ, J., 2018. Informačné prostredie a vedecká komunikácia: Informačné ekológie. Bratislava: Univerzita Komenského v Bratislave. 229 s. ISBN 978-80-223-4445-6.

STEINEROVÁ, J. 2018b. Perceptions of the information environment by researchers: a qualitative study. In Information Research, Proc. of ISIC. 2018, 23(4), paper isic1812. Dostupné na: http://www.informationr.net /ir/23-4/isic2018/isic1812.html.

STEINEROVÁ, J. 2019. Challenges of Information Infrastructures for Open Science and Academic Libraries. In: Zagadnienia Informacji Naukowej. (ZIN). Studia informacyjne. Issues in Information Science. Information studies, 2019, Vol. 57, No. 1A (113A). 12–27. e-ISSN 2392-2648. ISSN 0324-8194.

STEINEROVÁ, Jela and Miriam ONDRIŠOVÁ, 2019. Research Data Literacy Perception and Practices in the Information Environment. In: Information Literacy in Everyday Life. ECIL 2018. 6th European Conference, ECIl 2018. Revised selected papers. Oulu, Sept., 24–27, 2018. S. Kurbanoglu, S. Špiranec, Y. Ünal, J. Boustany, M. L. Huotari, E. Grassian, D. Mizrachi, L. Roy (eds.). Cham: Springer Nature Switzerland AG, 2019. CCIS 989, pp. 545–555. https://doi.org/10.1007/978-3-030-13472-3_51. CCIS 989. ISBN 978-3-030-13472-3 (eBook).

STEINEROVÁ, J. a Miriam ONDRIŠOVÁ, (eds.), 2020. Informačná veda. Výkladový slovník. Autori: Jela Steinerová, Jaroslav Šušol, Pavol Rankov, Lucia Lichnerová, Ľudmila Hrdináková, Miriam Ondrišová, Marta Špániová, Katarína Buzová, Andrea Hrčková. Bratislava: Univerzita Komenského v Bratislave, 2020. 278 s. ISBN 978-80-223-4866-9.

STEINEROVÁ, J. FÁZIK, J. a NOVÁKOVÁ, F., 2020. Prínos fenomenografických výskumov pre informačnú vedu. In: ProInFlow [online]. 2020, 12(1). Dostupné na: http://www.phil.muni.cz/journals/index.php/proinflow/article/view/2020-1-2/2102.

STEINEROVÁ, Jela, 2020. Etika digitálnych informácií vo svetle sociálnych hodnôt informácií. In: ITLib, 2020, 19(2), 6–21.

SUCHÁ ZBIEJCZUK, L. a STEINEROVÁ, J. 2015. Journal publishing models in the Czech Republic. In: Learned publishing. 2015, 28(4), 239–249. ISSN 0953-1513. Dostupné na: http://ws.isiknowledge.com/cps/openurl/service?url_ver=Z39.88-2004&rft_id=info:ut/000362390400002.

ŠPÁNIOVÁ, Marta a Lucia LICHNEROVÁ, 2017. Digital science in context of book culture history research: Polonica of the 16th–18th centuries in selected databases of written cultural heritage concerning the Kingdom of Hungary. In: Studies into the History of the Book and Book Collections. Varšava: Uniwersytet Warszawski, 2017, špeciálny zväzok, s. 371–380.

ŠUŠOL, Jaroslav, Miriam ONDRIŠOVÁ , Jana ILAVSKÁ a Marcela,KOPECKÁ 2014. Scholarly publishing behaviour in Slovakia...are we ready for repositories? In: An International Journal on Grey Literature, The Grey Journal,2014,  10(3), 163–171. ISSN 1574-1796.

ŠUŠOL, Jaroslav and Marta DUŠKOVÁ, 2017. Impact of performance-based funding on publication patterns: money changes everything...? In: RESSH 2017.  Antwerp: Universiteit Antwerpen, 2017, s. 66–68. [Research evaluation in the social sciences and humanities: medzinárodná konferencia. 2., Antwerp, 6.—7.7.2017]

WIDÉN, Gunilla;´, Jela STEINEROVÁa  Peter VOISEY, 2014. Conceptual modelling of workplace information practices: a literature review.

In :Proceedings of ISIC, the Information Behaviour Conference, Leeds, 2–5 September, 2014: Part 1, (paper isic08). Retrieved from http://InformationR.net/ir/19-4/isic/isic08.html (Archived by WebCite® at http://www.webcitation.org/).

WIDÉN, G. and Jela STEINEROVÁ, 2019. Information Culture. Chapter 3. In: Information at Work. Information Management in the Workplace. Eds. K. Byström, J. Heinström, I. Ruthven. London: Facet Publ., 2019, 63–79. ISBN 978-1-78330-275-8.

Zoznam skratiek

ALA – American Library Association

ASIST – Association for Information Science and Technology

APVV – Agentúra na podporu výskumu a vývoja, Ministerstvo školstva, vedy, výskumu a športu SR

BOBCATSSS – európska organizácia a konferencia vzdelávacích inštitúcií v knižničnej a informačnej vede (Barcelona, Oslo, Budapest, Copenhagen, Amsterdam, Tampere, Stuttgart, Szombathely, Sheffield)

CASLIN – Česká a slovenská knihovní informační síť (Czech and Slovak Library Information Network)

CECUP – Central and Eastern European Copyright User Platform

CELIP – Central and Eastern European Licensing Information Platform

CoLIS – Conceptions on Library and Information Science

DELOS – Network on Excellence on Digital LIbraries

ENWI – European Network on Workplace Information

ELIS – Encyclopedia of Library and Information Science

ECIL – European Conference on Information Literacy

ESF – European Science Foundation

EUCLID – European Association for Library and Information Education and Research

ICIMSS – International Centre for Information Management Systems and Services (Toruň)

ICT – Information and Communication Technologies

IFLA – International Federation of Library Associations and Institutions

ISIC – Information Seeking in Context

ISKO – International Society for Knowledge Organization

JASIST – Journal of the American Society for Information Science

KEGA – Kultúrna a edukačná grantová agentúra MŠVVaŠ SR

KISK MU – Katedra informačních studií a knihovnictví, Masarykova univerzita Brno

KKIV FiF UK – Katedra knižničnej a informačnej vedy, Filozofická fakulta, Univerzita Komenského v Bratislave

LIC – Literárne informačné centrum

LIDA – Libraries in Digital Age

OIR – Online Information Review

OIS – Open Information Science

OSF – Open Society Foundation

QQML – Qualitative and Quantitative Methods in Libraries

RESSH – Research Evaluation in Social Sciences and Humanities

SAK – Slovenská asociácia knižníc

SNK – Slovenská národná knižnica

SSK – Spolok slovenských knihovníkov

ÚISK UK– Ústav informačních studií a knihovnictví, Univerzita Karlova Praha

UNESCO – United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization

ZIN – Zagadnenia Informacji Naukowej, Studija Informacyjne

VEGA – Vedecká grantová agentúra MŠVVaŠ SR a SAV

Článek je pozváním na výstavu Knihovny Uměleckoprůmyslového musea v Praze. Museum je však druhý měsíc zavřeno a nedá se předpovědět, kdy budou moci zájemci instalaci skutečně vidět.^[1] Motivem výstavy je upozornění na jedinečnost Knihovny UPM, přilákání nových čtenářů a potěšení oka všech návštěvníků.^[2]

121 let v jedné z nejkrásnějších studoven

Knihovna byla spolu s Uměleckoprůmyslovým museem v Praze^[3] založena v roce 1885, aby se „krasochuť v řemeslech a průmyslu šlechtila“, jak se píše v prvních stanovách.^[4] Výstava ve foyer musea tak nese ve svém názvu ducha doby i účel vzniku instituce.

Knihovna byla sice poprvé otevřena již v roce 1887 v zapůjčené místnosti v Rudolfinu, ale plného rozkvětu mohla dosáhnout až po otevření v nově postavené budově UPM, kde je od 20. listopadu 1900 přístupná všem zájemcům.

„Nové prostorné a účelně zařízené místnosti měly za následek neobyčejnou, všechno očekávání převyšující návštěvu čítárny. Počet 9 195 čtenářů roku 1901 překvapuje tím více, že knihovna naše není jako v četných jiných městech zároveň školní knihovnou umělecko-průmyslové školy.“^[5]

V roce 2020 jsme si tak připomněli stodvacetileté působení první a největší české veřejně přístupné knihovny zaměřené na umění, architekturu a design, a to v jedné z nejkrásnějších studoven. V knihovně se dodnes dochoval původní interiér – stoly, židle, hodiny, dekorativní výmalba dle návrhů Josefa Schulze a barokní knihovní skříně ze zrušené piaristické koleje v Benešově upravené pro prostory knihovny. Stále se užívá i předmětový katalog z roku 1932 obsahující na sto tisíc lístků. Interiér studovny od loňského roku zdobí vzácné fajánsové vázy a japonské porcelánové zásobnice ze sbírky UPM.

Na výstavu byly vybrány ty nejzajímavější obrazové publikace. Důraz byl kladen zejména na historické tituly vydané v 19. a 20. století, pro které byla knihovna od otevření vyhledávána – předlohy, vzorníky, časopisy. Vystaveny jsou též knižní zajímavosti vynikající svým zpracováním a obsahem, například ručně malovaná kniha Studie květin, hub a motýlů darovaná knihovně autorem, vrchním správcem UPM Františkem Bartošem v roce 1928 (obr. 1a, b),^[6] vzorník látek japonské firmy s podpisem Antonína Slavíčka (obr. 2),^[7] módní časopis z roku 1830 (obr. 3),^[8] katalog k legendární výstavě moderního francouzského umění Spolku výtvarných umělců Mánes v roce 1902 (obr. 4)^[9] nebo vzorník skleněných půllitrů firmy Josef Inwald z roku 1898. Ke zhlédnutí je též jedna z 650 dřevěných krabic, ve kterých je uložena speciální sbírka 63 tisíc kusů předloh.

obr. 1a	obr. 1b	obr. 2
obr. 3	obr. 4

„Vedle sbírek předmětů musejních jest pýchou naší velká a vzorná knihovna musejní a neobyčejně cenná a obsáhlá sbírka předloh těch nejrozmanitějších. Tuto spravuje po dobu téměř 18 roků neúnavný náměstek ředitelův, pan F. A. Borovský způsobem přímo vzorným.“^[10]

Předlohy byly vedle časopisů od počátku nejžádanější výpůjčkou a byly určeny dle svého druhu především studentům uměleckých škol, architektům, stavitelům, typografům a nejrůznějším řemeslníkům, postupně však ztrácely význam kvůli běžnějšímu užití fotografie, ústupu dekorativismu a rozvoji uměleckého školství. Předlohy jsou rozměrné kartony nejčastěji s architektonickými prvky a dekorativními vzory pro dřevořezby, malby, textil. Jakožto příklady nejrůznějšího dekoru rostlinného, zvířecího, fantaskního a ornamentálního sloužily předlohy ke kopírování, pausování, obkreslování, napodobování a cvičení konstrukce ornamentů. Sbírku předloh založil první ředitel musea dr. Karel Chytil. Tištěný katalog předloh vydaný roku 1897 sestavil František Adolf Borovský,^[11] na výstavě je k vidění starší, do té doby užívaný ručně psaný katalog předloh s – pro knihovnu typickou – olejovou předsádkou (obr. 5).

obr. 5

Výstavu připravili zaměstnanci knihovny a vznik umožnila spolupráce ostatních kolegů z UPM.

Zahájení výstavy bylo kvůli uzavření muzeí přesunuto na rok 2021. Získaný čas byl využit pro rozšíření webu knihovny o stránku k výstavě. I díky jednoduchosti a účinnosti práce s redakčním systémem WordPress, na kterém jsou od roku 2020 nově webové stránky knihovny vystavěny, bylo možno pružně reagovat na přesun činností do online prostředí a vytvořit v krátkém čase speciální stránku k chystané expozici využívající hypertextových odkazů.^[12] Naleznete zde obrázky pozoruhodností z fondu s prolinky do katalogu knihovny, přehlednou historii knihovny od založení po současnost, dobové fotografie i poutavé citace z pramenů.

Obr. 1a, b – Studie květin, hub a motýlů, František Bartoš. Darováno knihovně v roce 1928.

Obr. 2 – Vzorník ornamentů textilní firmy Sozayemon Nishimura, Kjoto, 1891.

Obr. 3 – Allgemeine Moden-Zeitung. Eine Zeitschrift für die gebildete Welt. Leipzig, 1830.

Obr. 4 – Katalog V. výstavy Spolku výtvarných umělců „Manes“ v Praze. Moderní francouz. umění. Kinského zahrada od 30. srpna do 2. listop. 1902.

Obr. 5 – Ručně psaný katalog sbírky předloh používaný v knihovně před rokem 1897.

Studovna Knihovny UPM. Foto Ondřej Kocourek © UPM.

A) Spécimens de la Décoration et de L’Ornementation au XIXe Siècle par Liénard. Berlin, 1866. 125 listů rozdělených do tří částí, přírůstek knihovny v roce 1941, signatura A925. Ukázka listů: C 17 – Friese für Töpferkunst, B 28 – Untertheil eines Möbles: Genre Heinrich II.

B) Encyclopédie artistique et documentaire de la plante. Paris, 1908. Čtyři svazky s vloženými listy – kresby, malby, fotografie na kartonu, přírůstek knihovny v roce 1955, signatura B707/1–4. Ukázka: list 219 – Jasmin de Virginie

[1] Psáno v polovině února 2021.

[2] Původním motivem přípravy bylo 120. výročí otevření Knihovny UPM.

[3] Dále jen UPM. V článku je vždy v souvislosti s UPM užito slovo „museum“.

[4] Zpráva kuratoria za správní rok 1886. Uměleckoprůmyslové museum Obchodní a živnostenské komory v Praze, Příloha III: Prozatimní stanovy pro umělecko-průmyslové museum obchodní a živnostenské komory v Praze. V Knihovně UPM pod signaturou IaC113.

[5] Zpráva kuratoria za správní rok 1901.

[6] Signatura C2776, uloženo ve zvláštním fondu – výpůjčka do studovny možná jen po vyplnění badatelského listu.

[7] Signatura B4603.

[8] Allgemeine Moden-Zeitung, signatura IaC7077.

[9] Signatura XXIIC4363/1-5.

[10] Zpráva kuratoria za správní rok 1905.

[11] Signatura D6098.

[12] https://knihovna-upm.cz/historie/

Mgr. Monika Oravová / Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě, příspěvková organizace

Resumé: Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě slaví v roce 2021 již 70 let od svého založení. Vznikla v roce 1951 jako Státní studijní knihovna v Ostravě, postupně měnila název i zřizovatele. Vyvíjely se také zdroje a služby, které nabízela. Článek přibližuje hlavní milníky v historii knihovny a zároveň představuje aktuální stav přípravy novostavby, tzv. Černé kostky.

Klíčová slova: vědecké knihovny, krajské knihovny, Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě, historie, výročí

Prvních padesát let

Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě v letošním roce slaví 70 let od svého založení. Hlavní část oslav směřovala k datu 5. 2. – v tento den roku 1951 totiž byla knihovna oficiálně zřízena výnosem ve Věstníku Ministerstva školství, věd a umění. O vzniku nové vědecké knihovny však bylo rozhodnuto již o rok dříve, a to v reakci na vznikající potřeby průmyslového regionu. Přípravou byl pověřen opavský městský knihovník Drahoslav Gawrecki, který se posléze stal prvním ředitelem vědecké knihovny. Nově vzniklá Státní studijní knihovna v Ostravě byla provizorně umístěna v budově Nové radnice v Moravské Ostravě do doby, než bude vybráno či postaveno nové sídlo a zázemí.

Knihovna byla zakládána s cílem vybudovat ústřední informační základnu pro obory hornictví a hutnictví. Tato specializace se záhy rozšířila o polonika a oblast pracovní hygieny a pracovního lékařství. Tomu odpovídal i prvotní knihovní fond, jehož základem se staly publikace z knihovny zrušeného Průmyslového muzea v Ostravě a dary jiných knihoven (zejména Knihovny vysokých škol technických). V souvislosti s rozvojem vysokého školství v Ostravě i díky poptávce ze strany odborné veřejnosti však knihovna (od roku 1954 působící pod názvem Státní vědecká knihovna v Ostravě) začala brzy doplňovat dokumenty ze všech vědních oborů. Vznikal tak univerzálně zaměřený knihovní fond, potvrzený v roce 1964 získaným právem na celostátní povinný výtisk.

Obr. 1 Půjčovna v roce 1959 (archiv MSVK)

Kromě běžného fondu začala knihovna v 60. letech 20. století doplňovat i některé speciální druhy dokumentů. Reagovala tak na požadavky ze strany průmyslových podniků a vysokých škol. Půjčována tedy byla firemní literatura (včetně zahraniční), dále patentové spisy a normy. Populární se v té době stala i tzv. hvězdicovitá cirkulace těchto fondů, a to včetně odborných lékařských časopisů pro nemocnice.

Již od 70. let je pro ostravskou vědeckou knihovnu významné její metodické působení směrem k jiným knihovnám, zpočátku především odborným (včetně útvarů vědeckotechnických a ekonomických informací – VTEI). Instituce se výrazně podílela také na profesním vzdělávání pracovníků knihoven a informačních pracovišť, např. formou rekvalifikačních kurzů. V průběhu let se pak měnilo obsahové zaměření metodické činnosti i její formy, služby knihovnám však knihovna nabízí neustále, nyní prostřednictvím systému regionálních funkcí.

Obr. 2 Vyhledávání dokumentů v 80. letech (archiv MSVK)

V 80. letech byl stěžejním momentem počátek automatizace, v níž patřila ostravská vědecká knihovna k průkopníkům. Již v roce 1985 byl na krátkou dobu instalován terminálový přístup k Ústřední technické základně (ÚTZ)^[1] a v roce 1989 byla knihovna připravena pro využití sálového počítače. Ten byl však záhy nahrazen osobními počítači, které byly zprvu využívány pro evidenci čtenářů a zpracování firemní literatury. Od roku 1994 již mohli zaměstnanci i návštěvníci knihovny těžit z výhod automatizovaného knihovního systému TINLIB (později pod názvem T-Series), v následujícím roce pak byly zřízeny stanice online katalogu pro čtenáře OPAC a ve stejném roce se knihovna připojila k internetu. Do 21. století tak knihovna vykročila již připravena na nové výzvy související s další automatizací a elektronizací.

Obr. 3 Studovna v roce 1994 (archiv MSVK)

Knihovna pro Moravskoslezský kraj

Zásadním milníkem v dosavadní historii knihovny se stal rok 2001. Tehdy vstoupil v platnost nový knihovní zákon č. 257/2001 Sb., který v návaznosti na reformu veřejné správy ustanovil krajské knihovny. Jednou z nich se stala i Státní vědecká knihovna v Ostravě, jež tak získala nového zřizovatele (Moravskoslezský kraj) i nový název (Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě, dále též MSVK).

Knihovní zákon definoval řadu funkcí, které musela krajská knihovna naplnit. Stala se krajským centrem regionální bibliografie, meziknihovních výpůjčních služeb či regionálních funkcí. Díky zákonu o neperiodických publikacích získala také právo regionálního povinného výtisku a začala budovat regionální konzervační fond. Nad rámec legislativou daných povinností však knihovna začala věnovat pozornost i dalším aktivitám, jejichž cílem byla ochrana a propagace kulturního dědictví Moravskoslezského kraje. Navazovala tak na tvorbu retrospektivních bibliografií jednotlivých okresů, kterou zahájila již v 90. letech 20. století.

Jako jedna z prvních krajských knihoven vybudovala Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě již v roce 2005 vlastní digitalizační pracoviště, které bylo od začátku koncipováno jako celokrajské. Digitalizovány totiž nebyly zdaleka pouze dokumenty z fondu MSVK, ale také z různých paměťových institucí regionu. Monografie a periodika z muzeí, archivů, knihoven i dalších typů organizací byly díky tomu zpřístupňovány v jednotném rozhraní Digitální knihovny Moravskoslezského kraje, která nyní obsahuje již více než 700 000 stran regionálních dokumentů. Vybrané tituly autorsky volných děl jsou navíc od roku 2012 zpřístupňovány také v uživatelsky přívětivější podobě elektronických knih (formáty pdf, epub a mobi) a od roku 2015 vydává knihovna rovněž regionální audioknihy v edici určené nevidomým a slabozrakým čtenářům. Dosavadním vrcholem těchto aktivit se pak v roce 2020 stal portál Vojtěch Martínek (www.vojtech-martinek.cz), věnovaný významnému ostravskému spisovateli a novináři, který integruje všechny uvedené počiny a pozvedává je na vyšší úroveň.

První dvě dekády 21. století bylo pro knihovnu rovněž obdobím pokračující automatizace a elektronizace. Zásadním krokem bylo v tomto ohledu především pořízení nového knihovního systému Aleph v roce 2009, které definitivně stvrdilo přechod od knihovny „lístkové“ k „online“ knihovně. Kromě elektronizace výpůjčních služeb a automatizace odborných činností (akvizice, katalogizace) byly postupně zaváděny i další moderní postupy a technologie – wifi ve studovnách, online platby, RFID apod.

Obr. 4 Půjčovna po rekonstrukci v roce 2018 (archiv MSVK)

Měnila se samozřejmě i skladba zdrojů a služeb, které knihovna nabízí svým uživatelům. Kromě klasického knihovního fondu jsou čím dál více zpřístupňovány také elektronické zdroje, včetně zahraničních odborných databází, které knihovna již od roku 2000 nabízí díky své účasti v konsorciích a rozvojových projektech. Významnou aktivitou se stalo také půjčování elektronických knih prostřednictvím různých platforem. Jeho obliba postupně stoupá, svého vrcholu dosáhly tyto výpůjčky především v době nuceného uzavření knihovny v období pandemie koronaviru. Z hlediska akviziční politiky je nutno zmínit také nově budovaný fond pro zrakově a sluchově handicapované uživatele (od roku 2007).

Změnou procházely poskytované služby. Rozvíjely se například vzdělávací a kulturní aktivity, ať už organizované ve spolupráci s jinými institucemi, či samostatně. Mezi ty prvně jmenované patří Ostravská muzejní noc (www.ostravskamuzejninoc.cz/) a především Festival ostravských knihoven (www.festivalostravskychknihoven.cz), jehož je MSVK hlavním iniciátorem a organizátorem a který nyní na jeden den v roce spojuje již 10 knihoven různého typu a zaměření. V oblasti vzdělávání veřejnosti knihovna postupně realizovala řadu aktivit, nyní svůj zájem směřuje zejména na edukaci v oblasti informační a mediální gramotnosti či kybernetické bezpečnosti. Rozvíjí se také aktivity související s trénováním paměti či popularizací vědy.

Obr. 5 Ostravská muzejní noc – jedna z úspěšných akcí knihovny (archiv MSVK)

Současnost a výhled do budoucna

V roce 2021 slaví vědecká knihovna 70 let od svého vzniku. Za tuto dobu se výrazně proměnila a prošla řadou modernizací. Tento trend pokračuje i nadále. V souvislosti s novou strategií knihovny je nyní kladen důraz především na rozvoj knihovny jakožto instituce podporující vzdělávání studentů, pedagogů a vědců. Své síly soustřeďuje také na digitalizaci, věnuje se vědě a výzkumu.

Co se bohužel během 70 let dosud nezměnilo, je sídlo knihovny. I v roce svého 70. výročí Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě stále funguje ve zcela nevyhovujících prostorách v budově Nové radnice. Ačkoliv se v letech 2018 až 2020 povedlo zásadně zrenovovat všechny prostory určené veřejnosti (půjčovna, studovny), nemůže knihovna ani zdaleka rozvíjet všechny služby tak, aby odpovídaly špičkové informační instituci pro 21. století.

To však již nemusí dlouho platit. Moravskoslezský kraj, jakožto zřizovatel knihovny, se rozhodl vrátit k projektu Černé kostky – tedy novostavby knihovny v podobě, která vzešla z architektonické soutěže v roce 2004. Původní návrh Ladislava Kuby a Tomáše Pilaře, symbolizující pevnou schránku vědění, byl přepracován do podoby tzv. smart knihovny a adaptován v souladu se současnými knihovnickými i společenskými trendy. V únoru 2021, symbolicky právě v době výročí knihovny, byla podána žádost o stavební povolení, přičemž nová knihovna by měla začít sloužit veřejnosti v roce 2024. Věřme tedy, že svoje 75. výročí už bude Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě slavit v důstojném a reprezentativním prostředí, jaké si zaslouží.

Obr. 6 Vizualizace Černé kostky (archiv MSVK)

O historii vědecké knihovny je podrobněji pojednáno v publikaci 70 let vědecké knihovny v Ostravě (https://www.svkos.cz/data/filemanager/source/dokumenty/MSVK_70let_e-kniha.pdf), která obsahuje i výběrovou bibliografii odkazující na další zdroje k dějinám MSVK.

[1] ÚTZ od 70. let 20. století zajišťovala nasazování moderních technologií do informačních procesů a plnila funkci československého databázového centra. Od roku 1984 působila jako středisko automatizované výměny informací, které poskytovalo rešerše ze zahraničních databázových center.

Zdeňka Čížková, Lucie Dorážková, Aneta Špínová, Ivona Zajíčková /
Ústav informačních studií a knihovnictví

ÚISK očima studentů

Jak vidí obor současní studenti ÚISK a proč se rozhodli ho studovat, na to jsme se zeptali spolužaček ze třetího ročníku bakalářského studia.[i] Klára chtěla nejprve směřovat do oborů jako je historie a archivnictví, ale poté si uvědomila, že tam chybí práce s lidmi, kterou by ona ráda vykonávala. Proto hledala jiný obor a narazila na Informační studia a knihovnictví. Rozhodla se o oboru zjistit více, a když se dozvěděla, kolik různých disciplín v sobě tento obor skrývá, byla to pro ni jasná volba. Další, co přispělo k její volbě, je to, že FF UK se nachází v Praze. Sára už od začátku věděla, že by ráda studovala něco, co zahrnuje jak technické, tak humanitní obory, což obor Informační studia a knihovnictví splňuje, a proto si ho vybrala. A stejně jako Klára i ona volila ÚISK, protože se nachází v Praze, ke které má blíž.

Pokud jde o něco, co Kláru překvapilo, byl to již zmíněný rozsah oboru, a to, že zahrnuje celou řadu různých oblastí od klasického knihovnictví přes knižní kulturu až po informační vědu. Sáru překvapila vyváženost studia, při kterém zvládá i občasné brigády.

Letošní rok byl z hlediska výuky naprosto výjimečný, proto se další otázka týkala aktuální situace a přechodu na distanční výuku. Obě respondentky byly s tímto přechodem spokojené a jsou rády, že vyučující zvládli tuto formu dobře. Výuku považují za plnohodnotnou, a když slyší zkušenosti svých známých z jiných vysokých škol, hodnotí tento přechod velmi pozitivně. Jejich jediným problémem je chybějící sociální kontakt se spolužáky, ať už mezi hodinami nebo v metru cestou ze školy. Klára měla nejprve problém se změnou denního režimu, přece jen byla zvyklá každý den dojíždět do školy a na přednášky „reálně“ chodit. Postupem času si ale zvykla na to, že může svůj čas plánovat sama. Také si je vědoma nevýhod, které distanční výuka má, jako třeba horší soustředění při neustálém sledování obrazovky počítače. Oceňuje také přechod učitelů na jednotnou platformu – na rozdíl od jara, kdy používaných systémů bylo mnoho. Ani jedna ze studentek se nebojí přechodu zpět do režimu prezenční výuky, myslí si, že to pro ně nebude problém.

Nedílnou součástí studia vždy byla praxe. Klára byla na praxi v městské knihovně v místě bydliště, kterou již několik let navštěvovala jako čtenářka. Podívala se do zákulisí knihovny a zjistila, jak to vlastně v knihovně chodí, a také se blíže seznámila s řazením fondu, jelikož se zúčastnila i rekonstrukce této knihovny. Díky této praxi se ujistila v tom, že by opravdu v této oblasti chtěla jednou pracovat. Má zkušenosti i ze zahraničí, sama si vyhledala a zúčastnila se třítýdenní praxe v německé knihovně. V budoucnu by ráda pracovala právě v knihovně, samozřejmě až poté, co dokončí magisterské studium.

Sára si jako praxi nechala uznat svoji brigádu v knihovně právnické fakulty, kterou vykonávala v průběhu 1. ročníku. Nyní pracuje jako kurátorka Webarchivu. K oběma těmto pracím se dostala díky našemu ústavu, hodnotí tedy pozitivně, že ústav jí zajistil práci a praxi v oboru už během studia.

Pokud jde o akce pořádané ÚISK, obě se zúčastnily konference KOKON a několika schůzek studentského spolku Librain. Obě by ocenily, kdyby těchto akcí bylo více, to ale bohužel současná situace nedovoluje.

Jeden z posledních dotazů směřoval k Erasmu. ÚISK má partnerské smlouvy s mnoha zahraničními univerzitami, na kterých se vyučuje informační věda a knihovnictví, případně nová média. Klára by ráda vyjela na magisterském studiu, Sára už byla ve Finsku, i když bohužel jen na krátkou dobu, což bylo způsobeno aktuální situací. V Turku studovala podobný obor a z předmětů byla nadšená. Viděla také, že úroveň knihovnictví ve Finsku je v něčem mnohem vyšší než u nás. Všimla si také, že tam mají více knihovníků mužů, a že pro ně není problém, když se nečtenář do knihovny zajde podívat. Má pocit, že to se knihovnám v ČR často nelíbí. Dále ji zaujalo, že knihovník ve Finsku musí mít magisterské vzdělání, což je opravdu rozdíl, protože u nás se v knihovnách často nacházejí knihovníci i bez vysokoškolského vzdělání. Veškeré předměty v zahraničí zdárně dokončila a zvládla také díky distanční výuce dokončit i předměty u nás a nebude tedy muset prodlužovat studium. Určitě chce pokračovat v magisterském studiu, kde by ráda vyjela znovu ať už na studijní pobyt či stáž (ta by se jí líbila třeba v Irsku).

A nakonec už jen přání studentek k 70 letům ÚISKu.

„Aby si zvládli udržet kvalifikovaný vyučující a aby si je vychovávali a mohli se věnovat dál výzkumům a přinášet nová témata. Přijde mi, že třeba teď máme hodně kvalitní právě knihovědná témata a celé knihovnické jádro je dobře vyučované a silné, ale zdá se mi, že některá informační témata jsou trochu roztřepaná. Takže možná by to chtělo se asi víc zaměřit třeba na jedno nebo na dvě, ale dělat je pořádně.“ – Sára

„Dobrá otázka. Tak určitě, aby měl studenty a aby se mu dařilo v rámci univerzity a aby se mu dostalo dostatečné pozornosti, protože myslím, že to je skvělý obor a že stojí za to ho studovat.“ – Klára

ÚISK očima jeho ředitelů

V článku by neměl chybět ani pohled těch, kteří ústav vedli v jeho novodobé historii, proto jsme s prosbou o rozhovor oslovili dr. Drobíkovou a doc. Vlasáka.

Dr. Drobíková se v maturitním ročníku, zajímala o humanitní obory stejně jako o obory technické zahrnující práci s počítači, která tehdy teprve začínala. Díky tomu se také dostala k oboru informační vědy a knihovnictví, jenž se oběma oblastem věnuje a poskytl jí možnost studovat oboje. Za dob, kdy nastupovala na univerzitu, bylo přijímáno zhruba 30 z 200 uchazečů a tento obor se řadil mezi středně žádané. Je ale těžké posoudit, zde byla velká konkurence či nikoliv, v tu dobu do vysokých škol nastupovaly silné populační ročníky.

Pokud jde o porovnání předmětů, domnívá se, že jich je dnes více než dříve a že dříve jich bylo více volitelných. Mezi povinnými předměty, které absolvovala a které dnes už povinnými nejsou, patří například literatura, ať už česká nebo světová. Jejím oblíbeným předmětem bylo věcné pořádání, i když přiznává, že s ním nejprve měla problémy, protože přišla z gymnázia a neměla téměř žádné základy oboru. Když ale principy tohoto předmětu pochopila, stal se jejím oblíbeným.

Co se vývoje oboru týče, nahlíží na něj ze dvou stran, a to ze strany knihovnictví a „informační vědy“. Informační vědu považuje za poměrně mladý obor, který se bude ještě hodně vyvíjet různými směry, jelikož každá vysoká škola na obor nahlíží z jiného úhlu. Samozřejmě má informační věda společný základ, ale ten je rozšiřován o různé další směry. Klasické knihovnictví se také vyvíjí a ideální podmínky pro jeho vývoj tvoří různě založení lidé. Aby se totiž knihovna vyvíjela správným směrem, jsou potřeba nejen odborné oborové znalosti, ale také jiné obory jako například psychologie, pedagogika či počítačové znalosti. Tým složený z lidí z různých oborů totiž může dát knihovně nejvíce. Řeč je především o velkých knihovnách, jelikož v těch malých budou stále jen dva-tři knihovníci. Nicméně na úrovni regionů by už byl různorodý tým také ideální. Když vezmeme v úvahu průnik těchto oborů, knihovnictví a bibliografie by se mohly dál vyvíjet bez informační vědy, ovšem není tomu tak a aplikace některých knihovnických služeb jsou dnes plně spjaty s informační vědou. Ta se ovšem dnes rozšířila natolik, že se netýká pouze knihovnictví.

Naše další otázka se týkala motivace studentů a typického výroku „jdu sem, protože mám rád knihy“. Dle paní doktorky to není úplně špatný typ motivace, jelikož knihovník by měl přece knihy mít opravdu rád, a to i přes velkou míru digitalizace a automatizace. Studenti, kteří se totiž na náš obor hlásí, nemusí mít úplně konkrétní představu, co se zde vyučuje a jak široké je vlastně zaměření ÚISKu. Náš obor totiž, stejně jako například sociologie, patří k těm, které nemají základ na středních školách. Studenti tedy ani nemohou vědět, co přesně je náplní studia. K tomu jim může napomoci například přípravný kurz, který ústav pořádá, nebo literatury zadaná k přijímacím zkouškám. Ze zkušeností dr. Drobíková uvádí, že je znát, když se někdo na obor už hlásí po několikáté nebo když prošel zmíněným přípravným kurzem. Také zastává názor, že kniha jakožto médium tu bude vždy, takže motivace mít rád knihy není úplně na škodu.

Přechod na distanční výuku podle ní proběhl hladce a velmi dobře. Určitě tomu napomohlo i to, že někteří vyučující měli už zkušenosti s online výukou z dřívějška. Sama paní doktorka je s tímto přechodem spokojena, myslí si, že proběhl i přes těžkou situaci dobře a vnímá ho pozitivně. V případě, že nouzový stav zmizí včetně ohrožení nemocí Covid-19, dojde nutně k přechodu zpět na výuku prezenční, jak to vyžaduje akreditace. I to se ale může v průběhu let změnit, jelikož už nyní je na některých světových univerzitách trend pořádat kratší i delší kurzy pro veřejnost online. Tyto kurzy jsou nazvané MOOC – Masive online open courses a měly by být dostupné široké veřejnosti. Je tedy možné, že nabyté znalosti a schopnosti, pokud jde o výuku online, budou na univerzitách využívány i nadále. Bylo by totiž škoda je nevyužít, když už je vyučující získali praxí i nejrůznějšími školeními.

„Já bych popřála ÚISKu jen to dobré, aby přicházeli lidé habilitovaní, kteří můžou vést různé programy a garantovat předměty. Aby přicházeli i lidé ze zahraničí, což by mohlo obohatit růst a obor jako takový. Lidi, kteří se nebojí nových věcí a dělají výzkum, protože v tom našem oboru je pořád hodně nových věcí. A dále přeji odvážný a smělý rozvoj.“

Docent Vlasák se zasloužil o zviditelnění oboru a zvýšení jeho prestiže. Jak sám říká, knihovnictví nebyla jeho první volba, ale díky kamarádovi se dozvěděl o možnosti studovat „tenkrát“ obor čeština a knihovnictví, později k tomu přidal i předmět technologie, který byl na začátku vývoje. V té době se předpokládalo, že po vystudování budou absolventi pracovat jako rešeršéři – tehdy ještě v bibliografických kartotékách. Jak ale dodává doc. Vlasák jedním dechem, na konci studia se společně se dvěma programátory podílel na prvním automatizovaném vědecko-informačním systému, kde pracoval na vytváření děrných štítků, kam se ukládaly bibliografické a dokumentační informace a z nich se tvořily rejstříky, protože „online to tehdy nebylo“.

Po ukončení studia se doc. Vlasák, díky prof. Cejpkovi, vrátil zpátky na katedru a pomohl se stabilizací ústavu po listopadových událostech roku 1989. Od roku 1994 do roku 2004 pak stál v čele ústavu. Za jeho ředitelování obor doznal mnoha změn. Pan docent se zaměřil především na rozvětvení oboru. Kladl velký důraz na rozdíl mezi studováním veřejného knihovnictví a studiem vědecko-technických informací. Dával šanci mladým lidem, kteří uměli cizí jazyky a uměli pracovat s výpočetní technikou. Knihovník by měl umět zprostředkovat své znalosti lidem. Především se pan docent Vlasák snažil zvýšit prestiž oboru. Podařilo se mu to, co nedokázali ani profesor Drtina nebo profesor Cejpek, a totiž, že obor získal statut vědeckého oboru, ÚISK mohl začít nabízet doktorské studium. Týkalo se to doktorského studia informačních věd, což tenkrát byla „velká věc“; pan docent zmiňoval, že toho dosáhl po velkém a dlouhém boji, protože se setkával s tím, že akreditační komise nevěděla, co přesně tento obor znamená.

Za působení docenta Vlasáka se ústav velmi rozrostl, z malého ústavu se stal ústav, který zaštiťoval 400 studentů z různých oborů a podoborů, které se pomalu rozvíjely. Rozkvět se podepsal i na materiální stránce. Ústav se z nuzných podmínek, kde byla počítačová učebna o sedmi počítačích na 30 lidí, přestěhoval do nové budovy v Jinonicích, kde pak sídlil dlouhá léta. Doc. Vlasák se pravidelně zúčastňoval mezinárodních konferencí a snažil se navazovat spolupráci mezi knihovnami. Na konci jeho působení byl založen další obor – studia nových médií. Ten byl tehdy, okolo roku 2004, velmi nový a dnes se mu dostává více prostoru. Pan docent si myslí, že dojde k dalšímu rozvětvení oborů v ústavu vlivem dnešní doby. Jedním dechem dodává, že nynější profesoři a lidé v ÚISK jsou velmi kvalifikovaní a přispívají k dalšímu vývoji našeho ústavu a různých oborů

Na závěr jsme se dostali k otázce, zda je v dnešní době knihovník potřeba. Pan docent nemusel ani váhat a odpověděl, že určitě. I v dnešní době, kdy vládnou především počítače a technika, bude potřeba lidí, kteří předají své znalosti dalším lidem. Jako příklad nám dával dobu vzniku fotografie, tehdy se říkalo, co bude s malíři. Nebo vznik filmu a kin, kdy se totéž říkalo o divadlech. Ve skutečnosti se tiskne a produkuje mnohem více papíru a není problém vydávat tlusté knížky. Jako úplnou tečku dodal, že dokud bude existovat papír, bude knihovník potřeba.

ÚISK a veřejnost

ÚISK se nevěnuje pouze svým studentům, ale myslí také na veřejnost. Pořádá kurzy a přednášky nejen pro odbornou veřejnost, ale i pro seniory, a dokonce pro děti.

Pokud jde o ty nejmenší, pravidelně pro ně studenti připravují pořady v rámci Dětské univerzity FF UK Hledá se Sofie. Pořady jsou zaměřené např. na oblast informační gramotnosti či informační bezpečnosti a jsou určeny pro děti na prvním stupni základních škol. Výuka je tradičně připravována studenty při projektovém semináři „Informační a knihovní služby“, nyní pod vedením Mgr. Niny Wančové. V nadcházejícím letním semestru se děti, pokud to situace dovolí, mohou těšit na interaktivní přednášku Gutenbergův vynález, která se bude zabývat významnou osobností Johanna Gutenberga, vynálezce knihtisku. (Dětská univerzita 2020)

Dětská univerzita FF UK (Archiv: N. Wančová)

Pravidelně se také pořádají kurzy pro Univerzitu třetího věku (U3V) FF UK. Účastníci kurzů mají status posluchačů univerzity, nejsou však studenty ve smyslu zákona o vysokých školách. Programy, které ÚISK v minulých letech nabízel, byly zaměřeny především na využívání různých internetových služeb a bezpečnost na internetu, v letošním roce, kdy i výuka U3V probíhá distančně, je hlavním tématem knižní kultura. (Univerzita třetího věku © 2021)

Kdo by chtěl nahlédnout pod pokličku ÚISK a vrátit se zpátky do lavic, pro toho je určen cyklus přednášek Informační pondělky (po přestěhování ústavu z Jinonic nutně zmizelo adjektivum Jinonické, ale oblíbený cyklus zůstal). Přednášky se věnují aktuálním otázkám a tématům z oblasti informační vědy a nových médií. Jsou určeny nejen studentům bakalářského a magisterského studia v rámci výběrového semináře, ale také všem z odborné veřejnosti, knihovníkům a informačním pracovníkům. V letošním roce, vzhledem k epidemické situaci, přednášky probíhají online přes platformu ZOOM. (Informační pondělky 2020)

Závěr

Vysokoškolské studium knihovnictví a informační vědy v našich zemích má za sebou již sedmdesát let. Ke studiu na Univerzitě Karlově v jejich průběhu přibylo studium na Masarykově univerzitě v Brně a Slezské univerzitě v Opavě, přičemž každé z pracovišť se oborem zabývá z trochu jiného úhlu, a společně pak poskytují zájemcům o obor široké spektrum témat ke studiu i vědeckému bádání. Cílem ÚISK je rozvíjet studium oboru i v dalších desetiletích v souladu s nejnovějšími trendy a nabízet zajímavou budoucnost lidem, kteří mají zájem o svět informací, ať už posléze zamíří do knihoven či do jiných oblastí.

[i] Jména jsou z důvodů anonymizace změněna.

Literatura:

Dětská univerzita FF UK na ÚISK. Ústav Informačních studií a knihovnictví, Filozofická fakulta, Univerzita Karlova. [online]. 2020 [cit. 2020-11-23]. Dostupné z: https://uisk.ff.cuni.cz/cs/pro-verejnost/detska-univerzita_ff_uk/.

Informační pondělky. Ústav Informačních studií a knihovnictví, Filozofická fakulta, Univerzita Karlova. [online]. 2020 [cit. 2020-11-23]. Dostupné z: https://uisk.ff.cuni.cz/cs/pro-verejnost/informacni-pondelky/.

Univerzita třetího věku. Filozofická fakulta, Univerzita Karlova [online]. © 2021 [cit.2020-11-23]. Dostupné z: https://www.ff.cuni.cz/studium/dalsi-vzdelavani/univerzita-tretiho-veku/.

Zdeňka Čížková, Lucie Dorážková, Aneta Špínová, Ivona Zajíčková /
Ústav informačních studií a knihovnictví, Filozofická fakulta UK

Doc. PhDr. Jaroslav Drtina, CSc.

Narozen 16. 8. 1908 v Plzni, zemřel 9. 8. 1967 v Praze.

Na otcovu radu začal nejprve studovat práva na Univerzitě Karlově, po dvou letech ale přestoupil na Filozofickou fakultu, kde si zapsal přednášky z oblasti sociologie a filozofie. Po dosažení doktorátu z filozofie nastoupil v roce 1936 jako dobrovolník do pražské Univerzitní knihovny. V tomtéž roce začal také navštěvovat knihovnické kursy u Z. V. Tobolky a složil knihovnické zkoušky.

Při práci v knihovně se věnoval převážně bibliografii, o jejíž historii napsal drobnou publikaci Česká bibliografie (1944), první svého druhu u nás. Působil jako referent zpravodajského (bibliografického, referenčního) oddělení a v letech 1938–1944 zpracovával věcné rejstříky ročenek Bibliografického katalogu. Bibliografii dále pak také přednášel na knihovnických kurzech i školách.

Usiloval o jednotnou soustavu vědeckých a lidových knihoven a o vznik knihoven u všech nových vysokých škol. Angažoval se také ve Svazu českých knihovníků, kde byl zvolen do výboru. V roce 1947 se zúčastnil Kongresu IFLA v Oslo za Československo.

Jeho zásluhou vznikla vysokoškolská forma knihovnického studia, tedy lektorát knihovnictví. Ten byl zřízen výnosem Ministerstva školství a osvěty v roce 1950. Drtina se stal jeho vedoucím a hlavním odborným učitelem. Na lektorátu měl více času věnovat se vědecké práci, a tak vzniklo několik jeho publikací. V roce 1958 byla z jeho iniciativy uspořádána 1. mezinárodní konference o vysokoškolském knihovnickém vzdělávání, která měla obrovský dosah a zapříčinila následné mezinárodní styky knihovnických kateder.

V letech 1945–1955 byl vedoucím redaktorem časopisu Knihovna, současně redaktorem časopisu ÚKR Knihovník (1956 do roku 1962) a členem širší redakční rady mezinárodního knihovnického časopisu Libri. (Drtina 2020)

Prof. PhDr. Jiří Kábrt, DrSc.

Narodil se 8. března roku 1928 v Náchodě, zemřel 6. října 2010.

Vystudoval reálné gymnázium v Hradci Králové a na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy nastoupil v roce 1947, v roce 1953 získal doktorát z filozofie. Během svého studia působil ve fakultních knihovnách. Po dokončení studia začal pracovat ve Státní pedagogické knihovně a stal se asistentem na katedře knihovnictví. V letech 1952–1959 působil na Střední knihovnické škole, přednášel na Univerzitě Komenského v Bratislavě a působil jako lektor knihovnických kurzů. V roce 1966 byl jmenován docentem v oboru knihovnictví. V následujícím roce se stal vedoucím Katedry vědeckých informací a knihovnictví. Ve svých výzkumech se zaměřoval na dějiny české bibliografie. V roce 1982 získal titul doktora historických věd. Následný rok se stal prvním univerzitním profesorem oboru vědecké informace a knihovnictví. Působil v organizaci IFLA. Spolupracoval na mnoha publikacích – Základy knihovnictví (spoluautorství s J. Cejpkem, 1956). (Kábrt 2020)

Prof. PhDr. Jiří Cejpek, CSc.

Narodil se 20. 2. 1928 v Jevíčku, zemřel 26.12.2005 v Praze.

Jiří Cejpek je jednou z nejdůležitějších osobností, které kdy působily v oboru knihovnictví na Univerzitě Karlově. Mezi lety 1947–1950 vystudoval knihovnictví a vzdělávání dospělých na UK. Dále absolvoval postgraduální studium knihovnictví a lingvistiky na Filozofické fakultě a poté nastoupil na místo asistenta a vědeckého aspiranta na katedře knihovnictví. Roku 1968 se stal místopředsedou nově založeného Svazu knihovníků a informačních pracovníků (SKIP). O několik málo let později odešel kvůli politické situaci do knihovny v Bratislavě a zpět na katedru knihovnictví se vrátil až po roce 1989, kdy byl na několik let zvolen do jejího čela (1990–1994). Později působil na Slezské univerzitě v Opavě.

Je mimo jiné také autorem mnoha monografických publikací, učebnic a odborných článků. Jeho nejznámějšími díly jsou Dějiny knihoven a knihovnictví a Informace, komunikace a myšlení. Roku 2000 mu byla udělena cena Zdeňka Václava Tobolky a o rok později Cena českých knihovníků. (SKIP 2020)

Na katedře knihovnictví prosadil nový studijní program knihovědy. Byl velmi oblíben jak mezi kolegy, tak i mezi studenty. Je také důležité zmínit, že se stal spoluzakladatelem katedry knihovnictví. Po svém návratu v roce 1989 se zasadil o řadu změn, například o přeměnu katedry, která se stala Ústavem informačních studií a knihovnictví. (Šafářová 2013)

Doc. PhDr. Rudolf Vlasák

Narodil se 15. června 1936 v Praze.

Docent Vlasák je vysokoškolský pedagog, bývalý ředitel Ústavu informačních studií a knihovnictví FF UK a čelní představitel české informační vědy. Je specialistou v oblasti projektování automatizovaných informačních systémů a informační politiky. Zásadně se zasloužil o rozvoj oboru vědecko-technických informací a Ústavu informačních studií a knihovnictví FF UK.

Původně studoval na Českém vysokém učení technickém, fakultu inženýrského stavitelství, ale záhy se rozhodl změnit nejen obor, ale i univerzitu a přešel na Filologickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, na katedru knihovnictví, kde v roce 1961 obhájil diplomovou práci na téma Předmětový rejstřík k systematickému katalogu. V roce 1967 byl projektantem a spoluautorem jednoho z prvních českých automatizovaných bibliografických systémů KOMPAS.

Od konce šedesátých let až do roku 1992 působil na různých pozicích Ústředí vědeckých, technických a ekonomických informací (ÚVTEI), byl mimo jiné vedoucím oddělení automatizace systémů úseku výzkumu racionalizace či členem týmu pracujícím na projektu automatizace Státní technické knihovny ÚVTEI a zabýval se i dalším dílčím výzkumům automatizace knihoven.

V roce 1992 nastoupil jako odborný asistent na Katedře vědeckých informací a knihovnictví Univerzity Karlovy, kde obhájil habilitační práci, získal titul docent v oboru vědeckotechnické informace a posléze zastával funkci ředitele tehdy již Ústavu informačních studií a knihovnictví (1994-2002). Působil také jako vyučující v dalších institucích, na Slezské univerzitě v Opavě, Vyšší odborné škole informačních služeb a Vysoké škole Karlovy Vary.  V letech 1992-2000 byl předsedou Českého národního výboru FID, podílel se na založení Svazu knihovníků a informačních pracovníků ČR, byl členem redakčních rad několika oborových časopisů a autorem téměř tří set odborných prací. Jako vyučující působil na Ústavu informačních studií a knihovnictví až do roku 2009, do současnosti se však jako externista účastní doktorských zkoušek a obhajob. (Bratková, 2016)

Doc. PhDr. Richard Papík, Ph.D.

Doc. PhDr. Richard Papík, Ph.D. je významný představitel české informační vědy, zabývá se metodou rychlého čtení a metodami osobní práce s informacemi.

Narodil se 27. 1. 1962 v Praze. Vystudoval Střední průmyslovou školu sdělovací techniky v Praze se zaměřením radiokomunikační techniku. V roce 1984 nastoupil do Ústavu vědeckých informací Ministerstva obrany ČR, kde pracoval na pozici informační specialista. Po dvou letech byl přijat ke studiu na Katedru vědeckých informací a knihovnictví Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Od roku 1991 byl vedoucím pracoviště externích a zahraničních databází a pracovníkem vědeckovýzkumné základny ministerstva. Mezi lety 1994–2000 také pracoval jako informační specialista a rešeršér společnosti Medistyl Praha. V roce 1994 pak započal dráhu vysokoškolského pedagoga, když nastoupil na pozici odborného asistenta ÚISK. Nejdříve byl jmenován zástupcem ředitele a po dvou letech se stal ředitelem ÚISK (2002–2012). Během let 2012–2015 byl garantem studijních programů ÚISK. Nyní působí na Slezské univerzitě v Opavě a vyučuje na několika dalších vysokých školách. Je členem vývojářského týmu komerčního projektu Rozečti.se. (Papík 2013)

PhDr. Barbora Drobíková, PhD.

Narodila se 27. 7. 1976 a vystudovala knihovnictví na Univerzitě Karlově. Roku 2012 se stala první a zároveň nejmladší ředitelkou Ústavu informačních studií a knihovnictví. Je členkou několika institucí, například Stálého výboru katalogizační sekce Mezinárodní federace knihovnických institucí a asociací (IFLA) nebo také revizní skupiny IFLA pro FRBR. Mezi témata jejího vědeckého zájmu patří teorie informační vědy, teorie a praxe katalogizačního procesu, konceptuální modelování a teorie bibliografických informací. Napsala také knihu Teoretická východiska informační vědy: Využití konceptuálního modelování v informační vědě, která vyšla roku 2018. Ve funkci ředitelky působila do 30. 9. 2019 (Barbora Drobíková, © 2013)

Mgr. Adéla Jarolímková, Ph.D.

Narodila se 29.7. 1975 v Praze. V Ústavu Informačních studií a knihovnictví vystudovala jak magisterské, tak i doktorské studium. Po dokončení magisterského studia působila jako rešeršér v Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) a po roce byla povýšena na pozici vedoucí knihovny. V roce 2010 se opět začala věnovat rešerším, tentokrát v Národní lékařské knihovně. Zde byla o rok později jmenována vedoucí Oddělení informačních a speciálních služeb.

V roce 2016 nastoupila do ÚISK jako odborný asistent, od roku 2019 je ředitelkou ústavu.

Adéla Jarolímková je členkou několika odborných a profesních společenství jako je například Česká společnost zdravotnické informatiky a vědeckých informací ČLS JEP, European Association of Health Information and Libraries a Svaz knihovníků a informačních pracovníků ČR.

Literatura:

Barbora Drobíková. In: Wikisofia [online]. © 2013 [cit. 2020-12-03]. Dostupné z: https://wikisofia.cz/wiki/Barbora_Drob%C3%ADkov%C3%A1.

BRATKOVÁ, Eva. Doc. PhDr. Rudolf Vlasák osmdesátníkem. Knihovna: knihovnická revue. 2016, 27(1), 93–97. ISSN 1801-3252.

Drtina, Jaroslav, 1908–1967. In: SKC – Slovník českých knihovníků [online]. 2020. [cit. 2020-12-3]. Dostupné z: https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000000146&local_base=SCK.

Jiří Cejpek. SKIP: Svaz knihovníků a informačních pracovníků České republiky [online]. [cit. 2020-11-05]. Dostupné z: https://www.skipcr.cz/co-je-skip/knihovnicky-parnas/cena-ceskych-knihovniku/jiri-cejpek.

Kábrt, Jiří, 1928–2010. In: SKC – Slovník českých knihovníků [online]. 2020, [cit. 2021-01-08]. Dostupné z: https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000000153&local_base=SCK.

Richard Papík. In: Wikisofia [online]. 2013 [cit. 2021-01-11]. Dostupné z: https://wikisofia.cz/wiki/Richard_Pap%C3%ADk.

ŠAFÁŘOVÁ, Kateřina. Knihovnictví jako profese: Prof. PhDr. Jiří Cejpek, CSc. – život a dílo [1. část]. Ikaros [online]. 2013, 17(6) [cit. 2020-11-05]. urn:nbn:cz:ik-14091. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/14091.

Úvod

Ústav informačních studií a knihovnictví (ÚISK) oslavil minulý rok 70 let od svého založení. Výročí, které se bohužel nepodařilo oslavit formou společenské akce, jak bývá zvykem, si připomeňme alespoň tímto článkem, který popisuje historii a současnost ústavu. Dále potom osobnosti, které formovaly vývoj oboru do dnešní podoby známe dnes. Vzhledem k tomu, že historie vysokoškolského studia oboru před rokem 1989 je podrobně popsána ve sborníku k 40. výročí ÚISK (Cejpek 1991), věnujeme se především vývoji v následujícím období a srovnání se současností.^[1]

Historie ÚISK

Knihovnické kurzy existovaly již od roku 1918, ale k jejich zařazení do vysokoškolského studia došlo až v roce 1927 z iniciativy Zdeňka Tobolky. Jednalo se o dvouleté kurzy pro vzdělávání v knihovnictví vědeckém a administrativním. Samotný obor v rámci Filozofické fakulty Univerzity Karlovy (UK) se dočkal svého založení v roce 1950, tehdy jako lektorát knihovnictví pod vedením PhDr. Jaroslava Drtiny.

Docent Drtina posléze proměnil dvouletý lektorát* knihovnictví na katedru knihovnictví se čtyřletým, později pětiletým dvouoborovým studiem. V šedesátých letech 20. století se katedra stala součástí nově vytvořeného Institutu osvěty a novinářství Univerzity Karlovy, později Fakulty sociálních věd a publicistiky UK. Mezi lety 1958–1967 byly do výuky zavedeny nové předměty z oblasti dokumentace a vědeckých informací. Spojení knihovnicko-bibliografického zaměření s vědeckými informacemi vedlo k přejmenování katedry na Katedru knihovnictví a vědeckých informací. Bylo zavedeno nástavbové a později postgraduální studium pro absolventy vysokých škol. Výuka na katedře zrcadlila celospolečenské změny v šedesátých letech a měnila se i forma studia. Upustilo se od povinných přednášek ve prospěch individuálnějšího přístupu ke vzdělávání. V téže době nastoupil do funkce vedoucího katedry PhDr. Jiří Kábrt.

Po roce 1968 se katedra vrátila zpět na Filozofickou fakultu. Došlo k oslabení personálu katedry, především z politických důvodů. V období normalizace se forma studia najela do starých kolejí. Návštěva přednášek byla povinná a počet výukových hodin se pohyboval mezi 30 až 35 hodinami týdně. Dbalo se na propojení odborných přednášek s výukou marxismu-leninismu. Omezoval se i počet externích vyučujících, a to jak z důvodu politických, tak pro nedostatek finančních prostředků. Katedra zajišťovala výměnné bezdevizové praxe v Německé demokratické republice, Polsku a Bulharsku. Pro malý zájem studentů se praxe v Polsku přestala uskutečňovat.

Období 80. let byla pro studenty „nudná“ a „plná apatie“ v jejich oboru. Katedra získala v roce 1989 titul „vzorná katedra“ za plnění pedagogických a administrativních úkolů. „Vědeckovýzkumný program katedry, jehož výsledky nebyly příliš zveřejnovány a v podstatě celkovému úpadku katedry nemohly zabránit, vedl ke zlepšení materiálního vybavení katedry a k posílení výuky počítačových předmětů a laboratorní praxe.“(Cejpek 1991)

Sametová revoluce zamíchala i s vedením na katedře, staré vedení odstoupilo a vedoucím se stal Jiří Cejpek. Za jeho působení došlo k přeměně katedry na Ústav informačních studií a knihovnictví. Jeho ředitelem se v roce 1994 stal doc. PhDr. Rudolf Vlasák, který ve funkci setrval do roku 2002. V novém tisíciletí ústav přesídlil do Jinonic. Roku 2002 byl zvolen do funkce ředitele doc. PhDr. Richard Papík, Ph.D., kterého po deseti letech vystřídala PhDr. Barbora Drobíková, Ph.D. K poslední personální změně došlo v roce 2019, kdy se ředitelkou ústavu stala Mgr. Adéla Jarolímková, Ph.D. (Historie Ústavu © 2013).

Nejvýznamnější událostí prvního desetiletí 21. století byl v ÚISK vznik navazujícího magisterského oboru Studia nových médií, který se poprvé otevřel v akademickém roce 2006/07 a za jehož vznikem stály osobnosti jako Petra Jedličková, Denisa Kera a Daniel Říha. Na rozdíl od podobně nazvaných oborů na jiných vysokých školách klade tento obor důraz na otázky informační vědy a vztah k „tradičním“ médiím a institucím. (Jedličková 2007) Obor (či dnešní terminologií program) Studia nových médií patří na FF UK k nejžádanějším. Od roku 2008 je jeho vedoucím Mgr. Josef Šlerka, Ph.D., významný odborník v oblasti sociálních sítí, mezi výrazné tváře oboru patří také Mgr. Vít Šisler, Ph.D., který je jedním z tvůrců úspěšné hry Československo 38–89^[2], a Mgr. Michaela Slussareff, Ph.D., která se zabývá především vztahem dětí a rodičů k digitálním technologiím.

Proměnou prošly postupně i tradiční obory ÚISK. V letech 2013–2014 byl s podporou Operačního programu Praha – Adaptabilita (OPPA) modernizován bakalářský program Informační studia a knihovnictví. Další proměna tohoto programu pak následovala v roce 2019. Ačkoliv zaměření programu zůstává pevně ukotveno ve třech pilířích – informační vědě, knihovnictví a knižní kultuře, nová struktura studijního plánu umožňuje rychleji reagovat na aktuální potřeby oboru snazším zařazováním nových předmětů. V této podobě byl program zahájen v letošním akademickém roce 2020/21. Navazující magisterský obor Informační studia a knihovnictví prošel aktualizací o rok dříve, nová akreditace byla udělena v roce 2018. Obor, který byl dlouhá léta vyučován ve třech specializacích – knihovnické, informační a knihovědné, se změnil na program s novým názvem – Informace, média a knižní kultura. Studenti si v něm mohou volit ze dvou hlavních modulů, jeden je věnován informačním technologiím a službám a druhý knižní kultuře, a své hlavní zaměření pak doplňují předměty z oblasti informační společnosti, čtenářství a kurátorství. Modernizoval se samozřejmě i doktorský program Informační věda.

V oblasti zahraniční spolupráce je významným mezníkem rok 2015, kdy se ÚISK stal členem mezinárodního uskupení informačně-vědních škol iSchools, které v současné době má již přes sto členů z celého světa. iSchools je významnou platformou pro spolupráci ve výuce i výzkumu, díky ní se ÚISK podílel např. na mezinárodních srovnávacích studiích Reseach Data Management and Data Literacy ^[3] či Global Tech Help Project^[4]. Na podzim vznikla v rámci evropských iSchools iniciativa společných online seminářů pro doktorandy, která může naším studentům přinést užitečné kontakty a zpětnou vazbu od zahraničních kolegů. Stejně jako v jiných oblastech, i v oblasti zahraniční spolupráce se negativně projevila pandemie. Z tohoto důvodu se v minulém roce nemohl uskutečnit oblíbený Summer Seminar pořádaný společně se School of Library and Information Science (University of North Carolina at Chapel Hill), ale kontakty mezi školami přerušeny nebyly. Velmi úspěšní jsou studenti ÚISK ve výběrových řízeních na stáž v knihovně Evropského univerzitního institutu ve Florencii, v posledních letech jsme mezi vybranými měli vždy nejméně jednoho zástupce.

Sídla ÚISK v průběhu let

Od svého založení sídlila katedra a později ústav v Celetné ulici, a to v prvním patře, kde se nacházely kanceláře, studovna, několik dalších místností a později i jedna počítačová učebna. Výuka většího počtu studentů zde byla komplikovaná a bylo nutné se vždy s Univerzitou Karlovou domluvit na zapůjčení dalších učeben v budově.

Areál Jinonice

V roce 2000 se ústav přestěhoval do nových prostor v Praze 5 Jinonicích. Jedná se o komplex budov několika fakult a institucí Univerzity Karlovy. Sídlila zde část Fakulty humanitních studií, ústavy Filozofické fakulty, Fakulta sociálních věd a Centrum pro otázky životního prostředí.

Tyto budovy v ulici U Kříže byly původně stavěny pro Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR. Avšak v roce 1999 ministerstvo přenechalo rozestavěný projekt Univerzitě Karlově, která v té době řešila nedostatek prostor způsobený nárůstem počtu studentů univerzity i vznikem nových oborů. (Modernizace 2020)

Komplex tvoří dvě budovy, třípodlažní budova A a šestipodlažní budova B, které jsou propojené. Nachází se zde knihovna T. G. M. se studovnou a menza s bufetem. K dispozici je zde zdarma šatna a součástí areálu je dokonce i univerzitní hotel.

Dalo by se říci, že přesun z Celetné do Jinonic byl pro ÚISK revoluční. Obor se mohl začít více rozvíjet a díky větším prostorům přijímat více studentů a zajistit jim kvalitnější studijní podmínky.

Od roku 2020 areál prochází rozsáhlou rekonstrukcí a přestavbou, po jejímž dovršení zde bude sídlit pouze Fakulta sociálních věd.

Obr. 1 Budova v Jinonicích, zdroj:https://centrumcarolina.cuni.cz/CC-120.html

Na Příkopě 29

Na konci ledna 2020 se ústav z důvodů probíhající rekonstrukce areálu v Jinonicích opět přestěhoval, tentokrát do budovy Na Příkopě 29. Pro výuku jsou využívány učebny přímo v budově, v nedalekém Šporkově paláci, v Celetné ulici a v hlavní budově FF.

Studenti ale na tomto místě kvůli současné koronavirové situaci dlouho nepobyli. Měli možnost zde navštívit několik přednášek začátkem letního semestru, zbytek byl už ve znamení distanční výuky z domova, jako je tomu i v době psaní tohoto článku.

Historie budovy Na Příkopě 29 je zajímavá. Palác Šramota s kavárnou Lloyd vznikl jako novostavba na místě staršího domu v letech 1926–1927. Budovu projektovala a postavila firma Ing. Belada & spol. Tato stavba dominovala okolním postarším obchodům svou novostí a elegancí. (Novostavba paláce 1927)

Budova má celkem osm pater, dvě pod zemí a šest nad zemí. Pod zemí se nacházely velké restaurační prostory s moderním příslušenstvím. Restaurace patřila ke špičce tehdejšího pohostinství. Přízemí zaujímaly rozsáhlé obchodní místnosti. Další dvě patra obsadila velkokavárna Lloyd. Kavárna nabízela útulné prostředí, prostorné herny, kulečníkovou síň a každý večer se zde pořádaly koncerty. Její jedinečnost podtrhávala i rozlehlá letní terasa. Nad kavárnou se nacházela dvě patra, která sloužila k bankovním účelům, a poslední obýval velký moderní fotoateliér. Plochá střecha byla využívána jako terasa a naskýtal se z ní rozhled na celou Prahu.

V letech 1959–1960 byla budova podle návrhu architektů Jiřího Kadeřábka, Karla Firbase a V. Tomeše přestavěna na restauraci a bufet Moskva. Na fasádě je od té doby v úrovni prvního a druhého patra, kde se předtím nacházela kavárenská terasa, závěsná prosklená stěna. (Novostavba paláce, 1927)

V současnosti budova slouží jako sídlo pobočky České spořitelny a několika kateder Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.

Obr. 2 Současná budova v ulici Na Příkopě, zdroj: https://uisk.ff.cuni.cz/cs/o-ustavu/historie-ustavu/historie-budovy-na-prikope-29/

Vývoj vyučovaných předmětů

Skladba vyučovaných předmětů se v průběhu historie vysokoškolského studia informační vědy a knihovnictví proměňovala podle toho, jak se obor rychle vyvíjel. Doc. Vlasák, jedna z významných osobností oboru a ředitel ÚISK v letech 1994–2002 vzpomíná, že za dob jeho studia v padesátých letech 20. století měly některé předměty podobné názvy jako dnes, například věcné pořádání, jmenný popis nebo dějiny knihovnictví, obsahem se ale v dnešní době liší. Mezi další předměty, na které si doc. Vlasák vzpomíná, patří například psychologie čtenáře, práce se čtenářem, sovětské knihovnictví, kulturní politika nebo dějiny předmětového katalogu. Některé z těchto předmětů mají dodnes ve studijních plánech „příbuzné“, ovšem takové jako třeba sovětské knihovnictví už dnes nejsou vyučovány vůbec.

Obr. 3 Ukázka starého indexu (65 LET, 2015)

Ze starého indexu, jehož fotografie byla použita na výstavním panelu k 65 letům ÚISK, můžeme vidět další příklady předmětů, jako obrana soc. státu, řízení a ekonomika a předmět zvaný sociální seminář, ovlivněných minulým režimem, které byly z kurikula vyškrtnuty bez náhrady. Naopak předmětem, který zůstal nadále vyučován, jsou například selekční jazyky, i když pod jiným názvem. U mnoha předmětů byly naopak převzaty názvy a naprosto se změnil jejich obsah, což je vidět na příkladu Identifikačního popisu.

V následujícím srovnání se budeme věnovat především změnám předmětů po roce 1989. Mezi povinné předměty společného základu pro studenty, kteří začínali své studium na katedře vědeckých informací a knihovnictví, v akademickém roce 1990/1991 patřily například tyto: dějiny filozofie, ekonomie, sociální psychologie a logika. Tři z nich jsou povinné na Ústavu informačních studií a knihovnictví dodnes, i když pod jinými názvy. Úvod do filozofie (zde mají nyní studenti možnost zvolit si z několika variant, které nabízí Ústav filozofie a religionistiky), základy informační ekonomiky a základy logiky. Změna struktury vysokoškolského studia v České republice se odrazila i na struktuře studia na ÚISK. Dříve existovalo pouze pětileté magisterské studium, zatímco dnes studenti studují nejprve tříletý bakalářský stupeň studia s možností pokračovat v navazujícím magisterské studiu. Pokračovat ve studiu dále, konkrétně v doktorském stupni, bylo možné tehdy a je možné i dnes.

Pokud se podíváme na společné oborové předměty, dodnes zůstala zachována třeba sociální komunikace, kurz rychlého čtení, praxe, úvod do studia či dokumentografické systémy. Naprosto se vytratil kurz práce s mikropočítačem a předmět, kde se studenti učili užívat aplikaci D-base III+. Mezi dnešní poměrně nové předměty patří úvod do informační vědy, informační technologie v knihovnách a informačních institucích (i když základ tohoto předmětu se mohl schovávat v předmětu teoretické základy informačních systémů) a lektorské a prezentační dovednosti. Poslední ze zmíněných předmětů nám také ukazuje, kam se obor knihovnictví vyvíjí. Na povolání knihovníka jsou kladeny větší požadavky, mimo jiné by měl být schopen zastat pozici lektora. Moderní knihovny jsou totiž také místem pro vzdělávání čtenářů.

Velkým a zásadním rozdílem jsou jazykové požadavky na studenta. Dříve musel mít student zkoušku ze tří jazyků, posléze stačila jedna zkouška na úrovni B2 v bakalářském studiu a zkouška z akademického čtení z druhého jazyka pro navazující magisterské studium. Od roku 2020 jsou v rámci bakalářského studia opět povinné dva jazyky, jeden na úrovni B2, druhý v podobě akademického čtení.

K předmětům, které bychom dnes nazvali povinně volitelné, jich dříve patřilo mnoho, dnes bychom je našli spíš na jiných ústavech, např. genealogie, kodikologie nebo základy křesťanských nauk. Také mnoho předmětů, které byly dříve řazeny mezi povinné, najdeme dnes v sekci volitelných, jako například psychologie nebo dějiny literatury, a to světové i české. Studenti mohou vybírat i libovolné předměty z nabídky Filozofické fakulty.

V tabulce je zpracován základní přehled porovnávající stejné a rozdílné předměty. Povinné předměty byly povinné v první části studia, což by se dalo přirovnat k dnešnímu bakalářskému studiu. Předměty, které jsou označeny jako povinně volitelné, na ně poté navazovaly dle zaměření, což by se rovnalo dnešnímu výběru zaměření na magisterském studiu.

Použitá literatura:

CEJPEK, Jiří. Obor vědeckých informací a knihovnictví – minulost, současnost a zárodky budoucnosti. In: 40 let katedry vědeckých informací a knihovnictví filozofické fakulty Univerzity Karlovy: konference, Praha 20. 10. 1990: sborník. Praha: Svaz knihovníků a informačních pracovníků ČR, 1991. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:0869a4a0-a146-11e2-bc29-005056825209.

Historie Ústavu informačních studií a knihovnictví UK. In: Wikisofia [online]. © 2013 [cit. 2020-12-03]. Dostupné z: https://wikisofia.cz/wiki/Historie_%C3%9Astavu_informa%C4%8Dn%C3%ADch_studi%C3%AD_a_knihovnictv%C3%AD_UK.

JEDLIČKOVÁ, Petra. Řekl někdo nová média? Ikaros [online]. 2007, 11(1) [cit. 2015-04-28]. urn:nbn:cz:ik-13347. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/13347.

KOKON 2019 – konference studentů ÚISK. Ústav Informačních studií a knihovnictví, Filozofická fakulta, Univerzita Karlova. [online]. 4. 5. 2019 [cit. 2020-11-23]. Dostupné z: https://uisk.ff.cuni.cz/cs/2019/05/04/kokon-2019-konference-studentu-uisk/.

Modernizace a rozšíření prostorového zázemí výuky v areálu Jinonice. Fakulta sociálních věd, Univerzita Karlova [online]. [cit. 2020-11-10]. Dostupné z: https://www.opvvv016-jinonice.fsv.cuni.cz/.

Novostavba paláce Šramota v Praze Na Příkopě. Český svět: ilustrovaný čtrnáctidenník. 1927, 23(47), 18. Dostupné také z: http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/view/uuid:bb1128c0-d3db-11e4-b880-005056825209?page=uuid:d61c7070-d3ef-11e4-97af-005056827e51.

Učební program Katedry vědeckých informací a knihovnictví Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. In: 40 let katedry vědeckých informací a knihovnictví filozofické fakulty Univerzity Karlovy: konference, Praha 20. 10. 1990: sborník. Praha: Svaz knihovníků a informačních pracovníků ČR, 1991. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:0869a4a0-a146-11e2-bc29-005056825209.

65 let Ústavu informačních studií a knihovnictví: Retrospektivní výstava k 65. výročí založení ústavu na Filozofické fakultě UK. In: issuu [online]. 2015 [cit. 2020-11-13]. Dostupné z: https://issuu.com/uiskffuk/docs/vystava_65_uisk?fbclid=IwAR29HI1947HCBrfiPHJxJYsCRRnvVQSCPp3snJQGk90Qaie0Y0c6juURIG.

[1] Text článku vznikl v rámci projektového semináře Informační a knihovnické služby.

[2] Hra Československo 38-89 je výuková hra zaměřená na moderní české dějiny a je vyvíjena ve spolupráci FF UK a MFF UK.

[3] https://inlitas.org/category/research-projects/redam/

[4] http://dorrstreet.org/techhelp/.

[5] STRAKA, 1991, s. 87

[6] Podle akreditačních spisů programů Informační studia a knihovnictví (Bc.) a Informace, média a knižní kultura (nMgr.)

[7] PV = Povinně volitelný předmět

* pozn. redakce: Lektorát - forma přednáškové činnosti na vysokých školách n. při něj instituci.
KRAUS, Jiří a kol. Akademický slovník cizích slov. 1. vyd. Praha: Academia, 1995. 2 sv. ISBN 80-200-0497-1.

1. Kdy a za jakým účelem vznikla / byla založena knihovna DAMU?

Divadelní fakulta Akademie múzických umění (DAMU) zahájila svou činnost ve školním roce 1947/1948. Od roku 1948 také existuje knihovna DAMU, která od počátku sloužila zejména studentům a pedagogům Akademie múzických umění (AMU). Základ knihovny vznikl z fondů knihovny tehdejší Státní konzervatoře, soukromých darů umělců a později také z některých pozůstalostí (více zde: https://www.damu.cz/cs/vse-o-fakulte/knihovna/historie-knihovny/). Knihovna DAMU je součástí sítě knihoven AMU, kam spadají ještě knihovna Filmové a televizní fakulty (FAMU) a Hudební a taneční fakulty (HAMU).

2. Kdo jsou uživatelé a čtenáři knihovny DAMU?

Uživateli knihovny jsou pedagogové, studenti a také zaměstnanci AMU (student/pedagog/zaměstnanec jakékoliv fakulty AMU si může půjčovat knihy v jakékoliv knihovně AMU). Fond ale může využívat i veřejnost, a to formou prezenční výpůjčky do studovny, v rámci MVS je možné objednat si knihu i do jakékoliv knihovny v ČR (prostřednictvím NK ČR pak i kamkoliv jinam).

Jednotlivé katedry DAMU jsou velmi rozmanité, proto jsou takové i požadavky uživatelů knihovny. Herci a režiséři studující na Katedře činoherního divadla nebo Katedře alternativního a loutkového divadla mají zájem o teoretické texty o herectví nebo režii, zároveň v rámci výuky dějin divadla i své vlastní práce často využívají dramatické texty. Studenti scénografie pak využívají dokumenty vztahující se k módě nebo dobovým reáliím, pro Katedru produkce máme knihy s tematikou managementu, pro studenty Katedry výchovné dramatiky zase naši akvizici zaměřujeme na pedagogiku. Studenti Katedry autorské tvorby a pedagogiky, kterou tu založil Ivan Vyskočil, se zase hodně zajímají o pohyb nebo tanec. Studenti Katedry teorie a kritiky pak často potřebují teoretické nebo filosofické texty. Podobně jako pedagogové z našich tří výzkumných ústavů (Ústav teorie scénické tvorby, Ústav pro výzkum a studium autorského herectví a Výzkumný ústav divadla alternativního, loutkového a specifického).

3. Jaké služby jim poskytujete?

Kromě klasických absenčních a prezenčních výpůjček nabízíme i konzultace, případně vzdělávací semináře týkající se práce s dokumenty zejména při psaní seminárních a závěrečných prací, konkrétně jak citovat nebo jak se vyhnout plagiátorství. Nabízíme ale i podporu v práci s elektronickými zdroji, kterých v posledních letech přibývá. Studovna je pak nejen klidným místem ke studiu, ale také k odpočinku, proto jsme ji v loňském roce vybavili několika sedacími polštáři (fatboyi).

Pořádáme také různá vzdělávací nebo kulturní setkání. Mezi vzdělávací akce patří přednášky o využití umělé inteligence (AI) při psaní akademických textů, které jsou určeny pedagogům, pro studenty jsme například v loňském roce uspořádali přednášku o orální historii jako metodě, kterou mohou využít při vlastním výzkumu. Z kulturních aktivit bych jmenoval setkání se spisovatelkou Alenou Machoninovou, která byla za svůj román Hella oceněna Magnesií Literou, s komiksovou výtvarnicí Štěpánkou Jislovou, která za autofikční komiks Srdcovka získala několik cen Muriel, anebo setkání s hudebním publicistou Karlem Veselým, básníkem a překladatelem Petrem Borkovcem nebo hudebníkem Martinem Kyšperským (skupina Květy).

4. Jak velký je fond knihovny a co všechno obsahuje? Můžete prosím popsat i proces vyřazování knih, depozitáře...

Pokud jde o signatury vztahující se k jednotlivým titulům, máme jich přes 50 000. V nich jsou zahrnuty knihy (ty dělíme podle velikosti na A, B, C a D), vysokoškolské kvalifikační práce a audio- nebo videozáznamy. Část z nich už jsme samozřejmě během těch více než sedmdesáti let vyřadili, zároveň ale máme od některých titulů více kusů, takže počet svazků je asi 40 000. A k tomu máme už skoro 400 e-knih. Vzhledem k velikosti našich tří depozitářů (pokud nepočítám vzdálený sklad v Berouně, kam budeme přesouvat diplomové práce, které jsou od roku 2016 veřejně dostupné v úložišti DSpace) musíme nové akvizice, jichž bývá asi 1 000 ročně, vyrovnávat odepisováním dokumentů, které se už nevyužívají. Většinou jde o multiplikáty titulů, s nimiž studenti dříve hodně pracovali a které teď nahradily novější publikace. Vyřazujeme ale i další tituly, které nejsou využívány, často proto, že jsou zastaralé nebo jsou třeba v ruském jazyce. Všechny vyřazené dokumenty nejprve nabízíme našim katedrám, poté knihovnám, a nakonec k rozdání studentům v našich dvou knihobudkách.

5. Jaké máte plány do budoucna?

Pokud jde o nejbližší budoucnost, chtěli bychom v počítačové studovně, v níž máme také jeden z depozitářů, umístit výpůjční box, který by mohli pro výpůjčky využívat jak dálkoví studenti (ti bývají ve škole často o víkendu, kdy je knihovna zavřena), ale také ji využít jako místo, kam bychom studentům připravovali dokumenty pro jejich studium mimo otevírací dobu knihovny (ta je od pondělí do čtvrtka od 10 do 17 hodin, v pátek do 14 hodin). Z učebny, která je kromě hodin, kdy je využívána pro výuku otevřena celý den, by tak vznikla jakási noční studovna, již by mohli studenti využívat až do uzavření fakulty, což je asi ve 23.00 hodin. Knihy by si tu vyzvedli a při odchodu by je mohli zase vrátit do boxu.

Dalším plánem je udělat jakousi letní studovnu na střeše divadla DISK, která je v teplých dnech často využívána jako oddechová zóna. Prostě bychom umožnili průchod z knihovny rovnou na střechu. V plánu máme také pořízení velkoplošného skeneru, který by uvítali studenti scénografie.

V dlouhodobějším výhledu bychom se chtěli stát vědeckovýzkumným centrem školy, kde by studenti a pedagogové získávali rady, jak publikovat, jak pracovat v podmínkách otevřené vědy (jak třeba získat DOI nebo ORCID). Zkrátka chceme podporovat studenty i pedagogy v jejich vědecké práci nebo kariérním postupu a pomáhat tak získat škole větší prestiž.

Za rozhovor Jiřímu Růžičkovi, vedoucímu knihovny DAMU, děkuje redakce.