Ve dnech 10. až 13. srpna 2026 hostil jihokorejský Busan, česky tradičně Pusan 90. Světový knihovnický a informační kongres IFLA (World Library and Information Congress – WLIC)¹. Do Koreje se kongres vrátil po dvaceti letech, naposledy se zde konal v roce 2006 v Soulu. Letošní ročník přivítal přes 3 tisíce účastníků ze 111 zemí a teritorií, 305 řečníků a nabídl více než dvě stovky odborných setkání. Výrazné zastoupení měli domácí, korejští knihovníci a celému kongresu byla věnována značná pozornost i ze strany korejských veřejných institucí.

Foto 1  Prezidentka IFLA Leslie Weir při zahajovacím ceremoniálu (archiv autorky)

Knihovny jako hybatelé proměny

Motto letošního kongresu „Libraries Powering Transformation“ – knihovny jako hybatelé proměny – nebylo jen zastřešujícím sloganem. V různých podobách se vracelo po celou dobu kongresu. Program se soustředil na tři hlavní oblasti: proměnu společnosti, proměnu života lidí a proměnu informačního prostředí. V pozadí přitom stála otázka, zda jsou knihovny především institucemi, které se musí přizpůsobovat změnám kolem sebe, nebo zda mají samy schopnost tyto změny aktivně ovlivňovat.

Jedním z témat, která nejvíce rezonovala, byla podle očekávání umělá inteligence. Nešlo však primárně o prezentace jednotlivých nástrojů. O AI se diskutovalo v souvislosti s přístupem k informacím, nerovnostmi, vzděláváním, důvěrou a budoucí rolí knihoven. První keynote speaker Jiho Cha, lékař a výzkumník, vycházel mimo jiné ze zkušeností z oblastí zasažených krizemi a ze znevýhodněných regionů, kde chybějí odborníci a potřebné znalosti. AI podle něj může pomoci část těchto nerovností překonávat. Knihovny přitom mohou sehrát důležitou roli při zajišťování spravedlivého a důvěryhodného přístupu k novým technologiím.

V Koreji samozřejmě nezůstává jen u teorie. Na kongresu bylo možné vidět například roboty určené k doporučování knih, navigaci mezi regály nebo manipulaci s vrácenými dokumenty. Do jaké míry jsou podobná řešení v korejských knihovnách běžně rozšířena, je ale obtížné posoudit. Některé technologie už nicméně své místo v knihovnách mají. Příkladem je malý AI čtenářský asistent Luka, který pomocí kamery rozpozná obrázkovou knihu a při obracení stránek ji dítěti předčítá. V několika korejských veřejných knihovnách je již součástí služeb pro děti a někde si jej mohou rodiny půjčit i domů společně s knihami. Technologie zde slouží především jako prostředek k podpoře zájmu dětí o čtení.

Foto 2 Robot Luka (archiv autorky)

Jiným způsobem otevřel téma změny druhý hlavní řečník, politolog a futurista Sohail Inayatullah. Publikum zapojil do přemýšlení o možných scénářích budoucnosti knihoven. Základní poselství bylo jednoduché: budoucnost knihoven není předem daná. Záleží také na tom, jak o knihovnách přemýšlíme dnes a jaké představy o jejich poslání máme. Transformace neznamená pouze digitalizaci nebo zavádění AI, ale znamená také proměnu vztahu knihoven ke komunitám a společnosti.

Knihovny pod tlakem

Zatímco velká část kongresu hleděla do budoucnosti a zabývala se tím, jak se knihovny mohou rozvíjet a aktivně podílet na proměně společnosti, blok přednášek „Libraries Under Attack“ připomněl problémy, kterým musí čelit už dnes. Tématem byl rostoucí tlak na knihovny a problematika svobodného přístupu k informacím. Tlak na knihovny dnes nemusí mít podobu tradiční státní cenzury. Může přicházet prostřednictvím organizovaných kampaní, stížností, požadavků na odstranění knih, politického a společenského tlaku nebo osobního zastrašování zaměstnanců. Zazněly zde zkušenosti knihovníků z Jižní Koreje, USA, Irska a Brazílie. Výrazným příkladem jsou Spojené státy, které téma omezování přístupu ke knihám přináší na kongresy IFLA opakovaně – američtí kolegové o sílícím tlaku na knihovny hovořili také na předchozím WLIC v Astaně. V Busanu byla velmi výrazná především informace, že nejde jen o množství knih, které byly napadány, ale také o stále koordinovanější charakter těchto aktivit. American Library Association² zaznamenala v roce 2025 pokusy o omezení přístupu k 4 235 různým titulům, což je druhý nejvyšší počet v historii jejího sledování. Za 92 % požadavků stály nátlakové skupiny, veřejní činitelé a další rozhodovací orgány, zatímco jednotliví rodiče představovali méně než 3 %. Často přitom nejde o spontánní námitku proti jedné konkrétní knize. Organizované skupiny pracují s rozsáhlými seznamy titulů a připravenými nástroji, které umožňují stejné nebo podobné požadavky uplatňovat v různých školách a knihovnách. V roce 2025 bylo 94 % napadených titulů součástí právě takových hromadných podnětů. Terčem jsou zejména knihy věnované tématům LGBTQIA+, rasové problematice a dalším společenským otázkám.

Podobný tlak má v různých zemích odlišné podoby. V Irsku se tlak přesunul přímo do knihoven, kde aktivisté natáčeli zaměstnance a požadovali odstranění knih s tematikou LGBTQ+, přičemž využívali postupy známé již z USA. Knihovny reagovaly nejen veřejnou obhajobou svobodného přístupu k informacím, ale také přípravou pravidel pro tvorbu fondů a školením pracovníků. Zapojily se rovněž do širších aktivit zaměřených na boj proti dezinformacím.

V Jižní Koreji se pozornost přesouvá od historické cenzury „shora“, spojené s autoritářskými režimy, k současnému tlaku různých zájmových skupin „zdola“. Příkladem je provincie Gyeonggi, kde bylo z volného výběru odstraněno přes 2 500 knih, včetně díla pozdější nositelky Nobelovy ceny Han Kang; jiné případy zároveň otevírají otázku, kde končí ochrana dětí a začíná cenzura. Korean Library Association proto v roce 2024 vydala doporučení k ochraně intelektuální svobody.

V Brazílii se pozornost soustředila především na reakci knihovnické komunity na případy cenzury. Brazilská federace knihovnických asociací FEBAB zahájila v roce 2020 kampaň Bibliotecas que não se calam („Knihovny nebudou mlčet“), na kterou navázal výzkum mapující případy cenzury od roku 1989. Jeho výsledkem je také interaktivní mapa, časová osa a praktický průvodce pro knihovníky.

Diskuse směřovala nejen k obraně svobody přístupu k informacím, ale také k velmi praktické otázce, jak knihovníky na podobné situace připravit a jakou institucionální oporu jim poskytnout.

Foto 3  Brazilský příspěvek v bloku přednášek "Knihovny pod tlakem"  (archiv autorky)

Knihovny, důvěra a společnost

Další výraznou linkou kongresu byla důvěra a společenská role knihoven. Objevovala se v debatách o AI, dezinformacích, vědě i demokratické společnosti. Závěrečná přednáška spojila dva rozdílné pohledy na tuto roli knihoven – malajsijské odbornice na komunikaci vědy Mahaletchumy Arujanan a finského odborníka na veřejný prostor a městské služby Tommiho Laitia. Arujanan zdůraznila knihovnu jako prostředníka mezi vědou a společností, Laitio jako prostor, kde se společnost učí žít se svou rozmanitostí. Knihovny nejsou vědeckými institucemi ani médii, ale mohou vytvářet prostředí, v němž se lidé dostávají k ověřeným informacím, mohou jim porozumět a diskutovat o nich. Právě důvěryhodnost, otevřenost a relativně nízké bariéry vstupu mohou být v době rostoucí nedůvěry ve veřejné instituce jednou z jejich největších předností.

Evropský pohled do programu přineslo zasedání věnované nové zprávě „Strengthening Europe through Public Libraries“³, která vznikla jako výsledek práce expertní skupiny OMC (Open Method of Coordination – tevřená metadata spolupráce, neformální pracovní skupina odborníků ze zemí EU) v rámci Pracovního plánu EU pro kulturu 2023–2026. Nešlo přitom pouze o představení samotného dokumentu. Následující panelová diskuse se zaměřila především na otázku, nakolik mohou jeho závěry inspirovat veřejné knihovny i mimo Evropu. Zpráva pojmenovává širší společenskou roli knihoven prostřednictvím čtyř metafor knihovny a sedmi rolí knihovníků a nabízí tak též argumenty využitelné při prosazování významu knihoven vůči zřizovatelům a tvůrcům veřejných politik.

Na téma nepřímo navázala také „prezidentská session“ A User’s Guide to Being Bold („Návod, jak být odvážnější“), vedená prezidentkou IFLA Leslie Weir. Zdůraznila potřebu, aby knihovny dokázaly jasně formulovat a obhajovat svou roli ve společnosti a nebály se vystupovat na podporu svobodného přístupu k informacím a demokratických hodnot. Odvaha v tomto pojetí neznamená politický aktivismus, ale ochotu knihoven stát si za principy, na nichž je jejich činnost založena.

Mezinárodní spolupráce a vzdělávání knihovníků

Kongres je tradičně také místem, kde se představují projekty a aktivity odborných sekcí IFLA a dalších mezinárodních knihovnických organizací. Jedním z nich byl evropský projekt ELAN (European Library Association Network), který realizuje EBLIDA a který se zaměřuje na vzájemnou spolupráci knihovnických asociací a schopnost prosazovat společné zájmy. Dosavadní zkušenosti projektu představila samostatná sekce věnovaná významu profesních sítí, rozvoji kapacit a jejich dopadu na knihovnický sektor.

Vzdělávání knihovníků se věnoval programový blok připravený sekcí IFLA pro vzdělávání a odbornou přípravu. Pět krátkých příspěvků nabídlo zkušenosti z různých částí světa – od mezinárodního propojování studentů a komunitní práce až po rozvoj měkkých dovedností a přípravu knihovníků na práci v prostředí ovlivněném umělou inteligencí. Na přípravě programu a moderování závěrečné diskuse se podílela také ředitelka Knihovnického institutu NK ČR Michaela Mrázová jako členka této sekce.

Inspirace z Koreje

Kongresový program doplnily tradiční návštěvy knihoven. A právě ty dobře ukázaly, že korejské pojetí knihovny často překračuje představu jedné univerzální instituce. Zajímavou inspirací jsou venkovní knihovny, se kterými jsme se setkali v Busanu i v Soulu. Nejde přitom jen o přenesení knih a několika křesel před budovu knihovny. Soul pracuje s konceptem „knihovny bez budovy“ systematicky a jednotlivé venkovní knihovny přizpůsobuje místu i skupinám, které se v něm přirozeně pohybují. Jinak je tak koncipována knihovna pro rodiny na Seoul Plaza, jinak prostor v Gwanghwamun určený mimo jiné mladým lidem a kancelářským pracovníkům a jinak knihovna podél vodního toku Cheonggyecheonu, kterou využívají také turisté. V roce 2026 Soul nabídku pro zahraniční návštěvníky ještě rozšířil o speciální programy a komentované trasy propojující jednotlivé venkovní knihovny. Soul Outdoor Library⁴ funguje od roku 2022 a v roce 2025 měla 2,83 milionu návštěvníků. Koncept se rozšířil také do městských částí a dalších korejských měst. Soul uvádí, že v roce 2025 fungovaly venkovní knihovny celkem ve 229 lokalitách v Koreji, jako například právě v Busanu. Bibliotheca Busan v Millak Waterside Park funguje přímo na pobřeží a propojuje knihy, čtení, odpočinek a kulturní program. Venkovní knihovny tak ukazují velmi jednoduchý princip – knihovna nemusí čekat, až lidé přijdou za ní, ale může sama vstoupit do veřejného prostoru a stát se přirozenou součástí života města.

Foto 4  Venkovní knihovna na nábřeží Cheonggyecheonu v centru Soulu (archiv autorky)

Závěrem

Busanský kongres ukázal knihovny v širokém rozpětí – od institucí experimentujících s robotikou a umělou inteligencí přes knihovny podporující vědu, vzdělávání a demokratickou diskusi až po knihovny fungující jako komunitní centra nebo dočasné veřejné prostory na pláži. Právě v tomto smyslu dobře fungovalo motto „Libraries Powering Transformation“. Nešlo jen o otázku, jak se knihovny dokážou přizpůsobit technologickým a společenským změnám. Mnohem zajímavější byla druhá část této úvahy: jakou změnu mohou samy vyvolat.

Foto 5  V. Pillerová a M. Mrázová z Národní knihovny ČR (archiv autorky)

Poznámky

1 INTERNATIONAL FEDERATION OF LIBRARY ASSOCIATIONS AND INSTITUTIONS. IFLA WLIC 2026: Libraries Powering Transformation [online]. 2026 [cit. 2026-09-15]. Dostupné z: https://2026.ifla.org/

2 AMERICAN LIBRARY ASSOCIATION. Censorship by the Numbers: Banned Books Data [online]. Chicago: American Library Association [cit. 2026-09-15]. Dostupné z: https://www.ala.org/bbooks/book-ban-data

3 EUROPEAN COMMISSION, Directorate-General for Education, Youth, Sport and Culture. Strengthening Europe through public libraries: How sustained investment in public libraries and their multiple roles delivers social, cultural and democratic returns. Luxembourg: Publications Office of the European Union, 2026. ISBN 978-92-68-29124-5. DOI 10.2766/1906144

4 SEOUL METROPOLITAN GOVERNMENT. Seoul Outdoor Library [online]. Seoul: Seoul Metropolitan Government [cit. 2026-09-15]. Dostupné z: https://english.seoul.go.kr/seoul-outdoor-library/

Renáta Krejčí Salátová / Knihovnický institut Národní knihovny ČR

Ve dnech 11.–15. května 2026 hostila knihovna Suna Kıraç (Suna Kıraç Library) při univerzitě Koç (Koç University) v Istanbulu sedmý ročník knihovnického týdne (International Istanbul Library Staff Week), tentokrát s mottem Rethinking Higher Education and Libraries in the Age of AI (Přehodnocení vysokoškolského vzdělávání a knihoven v éře umělé inteligence). Do Istanbulu přijelo přibližně třicet knihovníků z evropských zemí, Ázerbájdžánu, Libanonu a Gruzie, aby sdíleli zkušenosti s proměnou knihovnické práce v době generativní umělé inteligence.

Foto 1 Účastníci Erasmu (archiv autorky)

Hostitelská Suna Kıraç Library má pět poboček ve třech tureckých městech a ústřední knihovnu. Její čtyřpatrová budova nabízí klasické studovny, místnosti pro individuální i skupinovou práci a otevřené pracovní zóny. O více než deset tisíc uživatelů se stará 39 zaměstnanců spolu s dvaceti placenými studenty-dobrovolníky, kteří jsou vybíráni vždy na začátku akademického roku.

Foto 2 Koç University (archiv autorky)

Foto 3 Suna Kıraç Library (archiv autorky)

První dva dny patřily prezentacím účastnických institucí a praktickým workshopům zaměřeným na práci s AI. Následující přednášky a diskuse se věnovaly digitálním sbírkám, automatizaci metadat, AI gramotnosti, tématu AI a její rizika, čtecím robotům, převodu lístkových katalogů i tvorbě digitálních výstav atd.

Foto 4 Učebna v Suna Kıraç Library (archiv autorky)

AI v digitálních sbírkách

Jedním z témat byla činnost Suna Kıraç Library na poli digitalizace (https://librarydigitalcollections.ku.edu.tr/en/), která představuje digitální platformu zpřístupňující jak speciální sbírky, tak digitalizované i původem digitální (e-born) dokumenty, například rukopisy, fotografie, noviny, mapy, plakáty, pohlednice, závěrečné práce a audiovizuální zdroje, a zajišťující jejich dlouhodobé uchování, dohledatelnost a zpřístupnění. V prezentaci bylo řečeno, že digitální archivace nepředstavuje pouze samotné skenování, ale zahrnuje tvorbu a správu metadat, migraci formátů, kontrolu kvality, dokumentaci provenience a průběžné zajišťování dlouhodobé ochrany digitálních objektů.

V digitální archivaci lze s pomocí AI automatizovat tvorbu metadat, rozpoznávání textu (OCR – Optical Character Recognition), analyzovat obrazový obsah, přiřazovat věcná hesla nebo podpořit vícejazyčné vyhledávání. Jsou zde ovšem i rizika: ochrana osobních údajů a autorských práv, algoritmická zaujatost, nepřesné výstupy, závislost na komerčních platformách či vysoké výpočetní nároky.

Čtyři zásady práce s AI

Významným metodickým východiskem prezentovaným v průběhu programu byl model 4D, který poskytuje praktický rámec pro odpovědné a kontrolované využívání AI v informačních profesích.

4D zahrnuje principy delegování, popisu, rozlišování a důslednosti. Delegování představuje vědomé rozhodnutí o tom, které úkoly je vhodné svěřit AI a které musí zůstat v odpovědnosti člověka. Popis vychází z potřeby zadávat AI jasné, strukturované instrukce. Rozlišování znamená kritické posouzení výstupů AI z hlediska přesnosti, relevance a možných zkreslení. Konečná odpovědnost za využívané či zveřejňované výstupy zůstává vždy na člověku.

Pravidla a odpovědnost

Další významnou částí programu bylo téma institucionálního řízení umělé inteligence (AI governance), tedy soubor pravidel s odpovědností, které organizaci umožňují AI zavádět, spravovat, kontrolovat a využívat v souladu s právními, etickými a provozními požadavky. Bez odpovídajícího dohledu může AI přinášet právní, reputační i provozní rizika – od porušení ochrany osobních údajů a diskriminačních výstupů až po oslabení důvěry zaměstnanců a uživatelů.

Diskuse: co mohou knihovny udělat?

Bylo doporučeno zejména zpracování interních zásad používání AI, systematické vzdělávání zaměstnanců, kontrola používaných nástrojů, klasifikace dat před jejich použitím v systémech AI a jasné a srozumitelné informování uživatelů o tom, kdy a jak jsou nástroje AI využívány. Součástí diskuse byla rovněž regulatorní rovina využívání AI, zejména dopady evropské legislativy a související povinnosti organizací poskytujících služby uživatelům v Evropské unii. Zdůrazněna byla potřeba systematicky rozvíjet gramotnost zaměstnanců v AI, věnovat zvýšenou pozornost oblastem s vyšší mírou rizika, jako je například využití AI v personálních procesech, a průběžně posuzovat dopady nasazovaných nástrojů na ochranu dat, dále transparentnost a odpovědnost instituce.

Jako inspirace byl vysvětlen třístupňový model Koç University, který dělí nástroje AI podle rizika do tří úrovní, a to na bezpečné institucionální nástroje, kontrolovaně použitelné externí služby a veřejné platformy vhodné pouze pro práci s veřejně dostupnými informacemi.

Roboti podporují čtení

V rámci programu byl představen rovněž doktorandský výzkum zaměřený na využití „čtecích robotů“ v každodenním životě, zejména při podpoře dětského čtenářství. Prezentované poznatky ukázaly, že společné čtení může dětem poskytovat podpůrné a podnětné prostředí pro rozvoj jazykových a sociálních dovedností. Bylo zjištěno, že roboti mohou v určitých situacích fungovat jako trpěliví a nehodnotící partneři pro čtení, což může být přínosné zejména pro děti, které nemají pravidelnou podporu při čtení v domácím prostředí.

Digitalizace lístkových katalogů

Další představený projekt byl zaměřen na digitalizaci tradičních lístkových katalogů a jejich převod do podoby využitelné v moderních digitálních knihovních systémech. Bylo poukázáno na skutečnost, že staré lístkové katalogy často nejsou včleněny do současných digitálních katalogů, a přestože bývají digitalizovány ve formě obrazových kopií, zůstávají pro uživatele obtížně využitelné. Tento stav omezuje dohledatelnost dokumentů ve fondech, snižuje využívání tištěných materiálů a komplikuje meziinstitucionální spolupráci. Navržené řešení spočívalo ve využití nástrojů AI pro převod obrazu na text, automatizovanou extrakci metadat a vytváření exemplářových záznamů v digitálním katalogu. Cílem bylo zlepšit možnosti vyhledávání, zvýšit dostupnost a viditelnost fondů a současně posílit odborné kapacity v oblasti HTR (Handwritten Text recognition – rozpoznávání rukopisu), zpracování metadat a automatizovaných workflow.

AI gramotnost ve výuce

Samostatná část programu byla věnována rovněž AI gramotnosti ve vysokoškolském vzdělávání. Z prezentovaných poznatků vyplynulo, že gramotnost v oblasti AI zahrnuje nejen technické porozumění nástrojům umělé inteligence, ale také schopnost kriticky hodnotit jejich výstupy, rozumět jejich společenským dopadům a etickým rizikům a smysluplně je začleňovat do vzdělávacího procesu. Bylo zdůrazněno, že generativní AI již významně proměňuje humanitní a sociální vědy, a to jak z hlediska výzkumných metod, tak z hlediska výuky a očekávaných kompetencí absolventů. Současně však přetrvává výrazná mezera mezi reálným používáním nástrojů AI studenty a jejich schopností tyto nástroje kriticky vyhodnocovat. Jako vhodný přístup bylo identifikováno začlenění AI gramotnosti přímo do existujících oborových kurzů, nikoli jako oddělené tematické oblasti. Představený výukový model ukázal, že AI gramotnost lze systematicky rozvíjet prostřednictvím strukturovaných modulů založených na debatě, argumentaci a aktivní práci studentů s konkrétními situacemi. Navíc studenti humanitních a sociálních věd již mají předpoklady pro rozvoj těchto kompetencí, zejména schopností kritické analýzy, etického uvažování, interpretace kontextu a citlivosti vůči společenským nerovnostem. Tyto obory tak mohou představovat vhodné prostředí pro systematické budování AI gramotnosti.

Digitální výstavy

Závěrečná tematická část byla věnována přechodu od fyzických archivů k digitálním výstavám a širším souvislostem digitalizace kulturního dědictví. Digitalizace podporuje výzkum a vzdělávání, chrání fyzicky ohrožené materiály a zpřístupňuje je širšímu publiku. Vedle archivních principů provenience a původního uspořádání je třeba řešit výběr materiálů, obrazové standardy, metadata, OCR a HTR, kontrolu kvality i dlouhodobou udržitelnost. U digitálních výstav je stejně důležitá přístupnost, srozumitelnost a promyšlený příběh. Další rozvoj mohou přinést sémantické vyhledávání, participativní archivy, propojená data a objevování obsahu podporované umělou inteligencí.

Odbornost rozhoduje

AI může knihovnám pomoci zpřístupnit i skryté fondy, urychlit rutinní procesy a nabídnout nové formy vzdělávání. Žádný z představených projektů se však neobešel bez kvalitních metadat, znalosti kontextu, kontroly výstupů a jasně určené odpovědnosti. Právě v tom spočívá nezastupitelná role knihovníků a dalších informačních profesionálů. Nejdůležitějším závěrem proto není otázka, zda AI v knihovnách používat, ale jak ji používat bezpečně, transparentně a smysluplně. Instituce, které propojí technologické možnosti s odborným úsudkem, průběžným vzděláváním a respektem k uživatelům, mohou z proměny vytěžit nejvíce – aniž by ztratily důvěru, na níž jejich služby stojí.

Program doplnily návštěvy istanbulského Muzea literatury a knihovny Ahmeta Hamdiho Tanpınara https://ahtem.kutuphane.gov.tr/# a rozsáhlé knihovny Rami https://ramikutuphanesi.gov.tr/en

Foto 5 Knihovna Rami (archiv autorky)

Foto 6 Muzeum literatury a knihovna Ahmeta Hamdiho Tapinara (archiv autorky)

Kateřina Lukaničová / Transitions

Co se stane, když se u jednoho stolu sejdou knihovník, student, senior, rodič a učitel? Možná se neshodnou na tom, které zprávě věřit, co už je podvod nebo zda lze poznat obrázek vytvořený umělou inteligencí. Právě ale z odlišných názorů může vzniknout skvělá diskuse.

Desková hra “Člověče, neklikej!” se opírá o situace z digitálního světa, odehrává se však zcela offline. Lidé sedí naproti sobě, házejí kostkou, posouvají figurky a mluví spolu. Bez displeje mezi nimi, bez komentářů anonymních uživatelů a bez algoritmu, který rozhoduje, co komu ukáže. Jen tady a teď. A právě takové chvíle nám dnes možná trochu chybějí.

Na internetu se každý pohybujeme v trochu jiném prostředí. Vidíme jiné příspěvky, sledujeme jiné lidi a máme za sebou jiné zkušenosti. To, co jednomu připadá jako zjevný podvod, může druhý považovat za běžnou nabídku. Co jednoho rozčílí, nad tím se jiný jen pousměje. U společného stolu se tyto rozdílné světy na chvíli potkají.

Hra, která nezačiná poučováním

Když se mluví o mediální gramotnosti, často přicházejí na řadu velká slova: dezinformace, manipulace, polarizace, kybernetické hrozby. Jsou důležitá, ale také únavná. Mohou vyvolávat dojem, že digitální prostředí je minové pole a člověk potřebuje odborníka, který ho jím bezpečně provede.

V Transitions se snažíme začít jinde: u zvědavosti a každodenní zkušenosti. Člověče, neklikej! využívá princip hry, kterou zná téměř každý. Na herním plánu se ale místo obyčejného čekání na šestku objevují situace z online života – zpráva o nedoručeném balíku, překvapivý titulek, neobvyklá fotografie, podezřelá nabídka nebo obsah vytvořený umělou inteligencí.

Nejcennější chvíle nepřichází nutně tehdy, když někdo rychle řekne správnou odpověď. Přichází ve chvíli, kdy se hráči zastaví a jeden se druhého zeptá: Proč si to myslíte? Podle čeho jste to poznal? Stalo se vám někdy něco podobného? Z otázky na kartičce se stává rozhovor, ve kterém se propojují zkušenosti lidí různého věku i profesí.

Nejde jen o to, kdo zná odpověď

Mediální vzdělávání se někdy podobá testu: poznáte, co je pravda a co lež? Jenže skutečný život většinou nenabízí tři přehledné možnosti, z nichž je právě jedna správná. Často rozhodujeme ve spěchu, s neúplnými informacemi a pod vlivem emocí. A někdy odpověď jednoduše neznáme.

Hra dovoluje tuto nejistotu přiznat. Nemusíme předstírat, že máme jasno, ani se stydět za to, že jsme někdy naletěli. U herního stolu lze situaci bezpečně prozkoumat, vyslechnout jiný pohled a třeba svůj názor změnit. Nejde o souboj těch, kteří se na internetu vyznají, s těmi, kteří se teprve učí. Každý může do rozhovoru přinést něco jiného.

Senior může znát přesvědčovací taktiku z doby dávno před sociálními sítěmi. Student může ukázat, jak se podobný princip proměnil na TikToku. Knihovník přidá zkušenost s hledáním zdrojů, rodič s rodinnými skupinami a učitel s otázkami, které slýchá od žáků. Role se přirozeně střídají: jednou něco vysvětluji já, za chvíli se učím od člověka naproti.

Satrší lidé nejsou jen cílová skupina

Hra Člověče, neklikej! původně vzniká především pro práci se staršími dospělými. Od začátku však nechceme seniory vnímat jen jako příjemce pomoci. Jsou nositeli zkušeností, znalostí a paměti, kterou může společný rozhovor zpřístupnit ostatním. Při testování hry proto nejsou pouze hráči. Svými reakcemi, připomínkami a příběhy spoluutvářejí její další podobu.

Ukazuje se také, že otázky nepatří jedné generaci. Falešná zpráva může přijít komukoli. Tlak na rychlou reakci, silný titulek nebo dokonale upravený obraz působí na mladé i starší, jen se s nimi každý setkává jinde. Mezigenerační skupina proto není překážkou, ale předností. Rozdílnost zkušeností udržuje rozhovor v pohybu.

Knihovna jako místo, kde můžeme být spolu

Právě knihovny mohou podobným setkáním nabídnout přirozené zázemí. Jsou jedním z mála míst, kam lze přijít bez nutnosti něco koupit a kde vedle sebe mohou sedět lidé, kteří by se jinak možná nepotkali. Knihovny mají důvěru svých komunit a dokážou propojit informace, vzdělávání i obyčejnou lidskou blízkost.

Hra do tohoto prostředí přináší téma digitálního světa, ale nenutí účastníky zůstat v něm. Naopak je na chvíli vrací ke společnému stolu. Internet je námětem rozhovoru, nikoli jeho prostředníkem. V době, kdy spolu často komunikujeme prostřednictvím obrazovek, je i toto samo o sobě důležitou zkušeností.

Mediální gramotnost jako společná činnost

Člověče, neklikej! vzniká v návaznosti na několik evropských projektů, které hledají hravé a zapojující cesty k mediálnímu vzdělávání starších lidí. Český tým Transitions hru dále vyvíjí a testuje se seniory, knihovníky i dalšími vzdělavateli. Její finální podoba se teprve rodí – stejně jako dobrý rozhovor vzniká postupně a s lidmi, kterým je určena.

Možná tedy lekce mediální gramotnosti nemusí vždy začínat prezentací o hrozbách. Může začít rozloženým herním plánem, kostkou a otázkou, nad níž se lidé na chvíli zastaví. Ne proto, aby zjistili, kdo z nich ví nejvíc, ale aby si navzájem lépe porozuměli. A možná je právě to jedna z nejdůležitějších dovedností, které dnes potřebujeme.

O projektu a organizaci

Transitions je nezisková organizace se sídlem v Praze, která se věnuje mediálnímu vzdělávání, podpoře nezávislé žurnalistiky a občanské angažovanosti. Programy pro seniory propojují témata dezinformací, online bezpečnosti, umělé inteligence a mezilidské komunikace. Projekt je spolufinancován Evropskou unií. Pokud máte zájem uspořádat podobné setkání nebo se jen chcete dozvědět víc, napište nám na e-mail Tereza.Baubinova@tol.org. Více vzdělávacích materiálů najdete na některé z našich projektových stránek, například: levelup.fundacionmaldita.es/cz/ nebo www.wearesum.eu/.

V druhém zářijovém týdnu se konala stálice mezi českými knihovnickými konferencemi – konference Knihovny současnosti v Mahlerově městě a srdci Vysočiny – Jihlavě. Sjeli jsme se tradičně ze všech koutů naší republiky, ale byli zde i hosté ze Slovenska, Dánska a Islandu. Mimo jiné zazněly příspěvky na témata knihovny v době algoritmů, jak komunikovat hodnoty a značku knihoven, bezpečnost knihoven v těžkých časech, lidé-generace, které se v knihovnách potkávají.

První den, po zdravici, následoval diskusní panel, ve kterém vystoupili bývalá slovenská prezidentka Zuzana Čaputová a publicista Erik Tabery. Debatu moderoval Tomáš Foltýn, generální ředitel Národní knihovny ČR. Po tomto „kulatém stole“ následovalo vyhlášení Ceny J. V. Tobolky a ceny Bibliotheca Inspirans. Závěr prvního dne patřil zahraničním hostům: Naděždě Andrejčíkové, která mluvila o umělé inteligenci a jejích úskalích, Lisbeth Overgaard a Susanne Gilling z Dánka a Soffíi Karlsdóttir a Líse Zachrison Valdimarsdóttir z Islandu. V článku nepopisujeme celou konferenci, ale jen vybrané přednášky a workshopy, kterých jsme se zúčastnily.

Foto 1 Kulatý stůl se Zuzanou Čaputovou, Erikem Táberym a Tomášem Foltýnem (archiv autorů)

Foto 2, 3 Časopisy Knihovna : knihovnická revue a Knihovna plus byly mediálním partnerem konference (archiv autorů)

Druhý den jsme začali i zakončili příjemným cvičením pilates, která vedla naše kolegyně z městské knihovny v Táboře Iva Horatlíková.

Druhý den byl rozdělen do několika bloků. Blok s názvem Knihovny v éře algoritmů otevřel svou přednáškou o tvorbě obsahu Tomáš Novák z videoportálu Stream.cz. Naznačil, že se obsah nabízený lidem bude nadále více personalizovat a že platformu Stream.cz čekají do budoucna jisté změny. Následovala panelová diskuse s názvem Od katalogu k Netflixu: Jak navrhovat knihovní platformy, které lidé skutečně používají moderovaná Danielem Zachem z Českého rozhlasu Vysočina, které se zúčastnil výše zmíněný Tomáš Novák, dále přizváni byli Maya Veselá Kopecká (z Alma Career Czechia) a za knihovny Libuše Pavlicová a Michal Denár. Zajímavý byl střet komerční sféry s pohledem knihovnickým. Ukázalo se totiž, že klienta/diváka/čtenáře chceme oslovit všichni a všichni k tomu hledáme ty nejvhodnější strategie. V další přednášce Lenka Maixnerová z Národní knihovny ČR představila Registr českých knih. Reček (nebo také Křeček, jak ReČeku/ReČKu v knihovně říkají) má pro nakladatele startovat 2. listopadu 2026 a měl by být revolucí – nejen – v přidělování čísel ISBN.

O novinkách ve službě Získej referovala Petra Kubálková. Služba má do budoucna nabídnout modernější uživatelský zážitek či chytřejší algoritmy. O podpoře studia češtiny díky projektu HičKoK mluvily Michaela Bežová a Jana Hrzinová a představily tak další možnosti práce s digitalizovanými daty. V následující přednášce Martin Krčál shrnul deset let práce na portálu knihovny.cz a dopolední blok Knihoven v éře algoritmů uzavřel Tomáš Vlasák ze strakonické knihovny, který pro svou knihovnu interně vyvinul mobilní aplikaci, která nabízí rozhodně víc než jen kartičku do knihovny.

Souběžně s výše popsaným blokem se uskutečnil blok Naše značka – vaše značka: jak budovat dojem naší nepostradatelnosti. V této sekci jsem vyslechla tři přednášky. První od Pavlíny Kolínové, která se zabývala tím, co si o knihovnách myslí mladí uživatelé do 30 let. Svá zjištění nám přednesla na základě svého výzkumu. Druhým přednášejícím byl Jan Páv, který nastínil zajímavou věc – když jste pro všechny, tak nejste pro nikoho. Stručně shrnuto: i knihovny si musí vybrat, na koho zacílí. Dále se věnoval tomu, proč je důležité mít svoje vlastní logo, přičemž logo není značka. Třetí přednáškou tohoto bloku byl příspěvek Radka Blažka, který představil, jak funguje knihkupectví Luxor na sociálních sítích. Bylo to velmi zajímavé a poučné.

Foto 4 přednáška Jana Páva (archiv autorů)

Odpoledne se redakce zúčastnila několika přednášek v bloku Lidé: generace v dialogu. Zaznělo několik zajímavých krátkých přednášek, např. příspěvek na téma pubescentů v knihovně – teenager kluby v různých knihovnách a zkušenosti s nimi. Poté následovaly opět tři delší přednášky. Začala Beáta Soperová se zajímavou přednáškou Od novinky ke skladové jednotce aneb Životní cyklus knihovníka. Přednášející navazovala na svoje pracovní zkušenosti v Národní technické knihovně a snažila se popsat „životní cyklus“ pracovníka knihovny. Ve své přednášce vedené s jemným humorem nikoho neurážela, ale spíše se zamýšlela nad generacemi knihovníků ve své instituci.

Iva Zadražilová se zaměřila na důvody, proč z knihoven odcházejí (mladí) knihovníci. Průzkum, který provedla, se sice týkal jen několika málo osob, přesto přinesl zajímavá zjištění. Proč vlastně z knihoven odcházejí mladí a oborově vzdělaní lidé? A proč se často nechtějí vracet?

Poslední příspěvek této sekce byl věnován roli odborů v knihovnách. Monika Horáková z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy představila odbory jako nedílnou součást fungování demokratické instituce. Vyzdvihla úlohu odborů při sociálním dialogu, péči o zaměstnance a prosazování jejich práv.

Jedním z nabízených odpoledních setkání byl workshop Mariky Zadembské s názvem Ženy, které čtou, jsou nebezpečné. Účastníci workshopu měli za úkol pracovat s obrazy, na nichž jsou vyobrazeny právě ženy čtoucí knihy nebo s knihami pózující. Vznikaly tu plodné diskuse a odhalili jsme nejedno tajemství, které by při letmém pohledu na daný obraz zůstalo pozorovateli možná skryto. Pokud neznáte stejnojmennou knížku Stefana Bollmanna, po absolvování workshopu vám ji rozhodně doporučujeme.

Další odpolední akcí byl workshop s názvem S knihovnou na Erasmus, který vedla Eliška Bartošová ve spolupráci s Domem zahraniční spolupráce. Po představení Domu zahraniční spolupráce (příspěvková organizace MŠMT), který zprostředkovává granty, pobyty, konzultace a školení, byla samozřejmě řeč zejména o projektu Erasmus+. Čerstvou novinkou je to, že od roku 2027 se k projektu připojují další dvě země: Velká Británie a Švýcarsko. Rozšířily se tak možnosti spolupracujících zemí a institucí. I když pro někoho může být první výjezd stresující, není se čeho bát. Po vyplnění několika formulářů a vyřízení dalších nezbytností vám nic nebrání rozjet se do světa zjistit, jak to funguje v knihovnách jinde.

Dalším ze zajímavých workshopů byl workshop organizovaný Moravskou zemskou knihovnou v Brně, vydavatelkou časopisu Duha, který slavil 40. výročí vydávání. V souvislosti s tímto výročím MZK na konferenci předložila „návod“ Jak chytit čtenáře na útěku? Filip Rožánek, novinář a mediální analytik, upozornil, že lidská pozornost ke čtení se zkracuje, a poradil, jak zaujmout čtenáře v době, která nabízí tolik druhů mediálního rozptýlení. Na konkrétních příkladech ukázal, proč je např. lepší mít e-časopis nejen ve formátu pdf, ale rovnou umístění článku na stránku https, nebo jakou roli může hrát kanál WhatsApp v šíření obsahu článku apod.

Foto 5, 6 foto z prezentace Jak chytit čtenáře na útěku (archiv autorů)

Poslední den jsme se věnovali Koncepci knihoven a její aktualizaci (Libuše Nivnická a Roman Hájek), dále tématu umělé inteligence a jejího vlivu na naši paměť (Filip Dechtěrenko z Psychologického ústavu AV ČR), tématům Cesta k digitální demokracii, AI média v žurnalistice. Blok byl zakončen panelovou diskusí.

Součástí programu byly i exkurze po Jihlavě, do jejího podzemí, návštěva nově zrekonstruované budovy Galerie Vysočina.

Foto 7, 8 foto z exkurze do zrekonstruované budovy Galerie Vysočiny a z procházky po Jihlavě (archiv autorů)

Celkově konference splnila naše očekávání – dozvědět se něco nového, potkat kolegy ze všech koutů republiky a Slovenska. Zajímavý byl i výběr hostů do panelových diskusí. Začínat i končit konferenční den cvičením, jít si „pohrát“ na workshopu, vyslechnout zajímavé přednášky a podnětné diskuse – i to byly Knihovny současnosti 2026. Organizátorům děkujeme za možnost být u toho a přejeme jim hodně sil v jejich přínosné práci.

Letošní konference Knihovny současnosti 2025 se konala na Vysoké škole polytechnické v Jihlavě a přivedla tak účastníky poprvé do krajského města Vysočiny. Je zajímavé, že zrovna moje první knihovnická konference mě zavedla zpět do města, odkud pocházím. Město tedy dobře znám, avšak v prostorách místní vysoké školy jsem byla poprvé.

Program konference byl opravdu bohatý a tematicky rozmanitý. Mezi hlavní témata patřila demokracie, umělá inteligence, propojování knihoven a škol, prosazování zájmů knihoven (advokacie) a centrální služby knihoven. Účastníky celou konferencí provázela aplikace Eventee, která nabízela nejen kompletní harmonogram, ale také mapu areálu, možnost registrace na workshopy a další užitečné nástroje. Funkci sestavení vlastního programu jsem ocenila především ve středu, kdy se jednotlivé bloky časově překrývaly, a já jsem si chtěla být jistá, že mi žádná důležitá přednáška neunikne.

Program prvního dne byl jednotný, stejně jako ve čtvrtek, a přinesl hned několik zajímavých témat. Po úvodních slovech v aule zazněla přednáška polsko-australského profesora Marka Kowalkiewicze o knihovnách v době vlivu algoritmů. Ty označuje za tzv. „digital minions“, často neviditelné, ale aktivní nástroje, které mohou mít jak pozitivní, tak negativní dopad.

Konference měla skutečně mezinárodní rozměr. Vystoupili zde přednášející z Velké Británie, Nizozemska, Švédska, a dokonce i z Ruska. Knihovník Vladimir Kosarevskiy přednesl silnou a inspirativní řeč o situaci v ruských knihovnách během války, o cenzuře i o své emigraci a cestě za novým životem ve Španělsku. Nechybělo ani tradiční předání medailí Z. V. Tobolky za celoživotní práci a za významný přínos českému knihovnictví, stejně jako ocenění Bibliotheca inspirans, udělované za podnětnou praxi českých knihoven.

Ve středu jsem se zaměřila na blok věnovaný umělé inteligenci, na kterou přednášející nahlíželi z různých perspektiv. Dozvěděli jsme se o aktuálních trendech ze světa AI – o „AI gramotnosti“ a jejím uchopení v různých částech světa, o multiagentních systémech nebo o novince v podobě chytrých brýlí Meta AI Glasses s integrovanou umělou inteligencí. Nechyběl ani právní pohled na umělou inteligenci, zejména ve vztahu k autorskému právu. Dále zazněla témata týkající se ekologické stopy a energetické náročnosti systémů AI a také příklady jejího využití v knihovnách, jak českých, tak zahraničních. Velmi mě zaujala diskuse se spisovateli, kteří sdíleli své zkušenosti a obavy z dopadů AI na jejich literární tvorbu.

Poslední den se nesl v duchu odpovědnosti, a to jak odpovědnosti knihoven, tak i v širším smyslu v oblastech, které mohou zásadně ovlivnit lidskou společnost, například v souvislosti s rozvojem umělé inteligence. K tématu se vyslovil soudce Ústavního soudu Jiří Přibáň, ale i právník a důstojník Armády ČR Otakar Foltýn. Závěrečnou část konference tvořila podnětná debata na téma „Slovo a odpovědnost“, do které se mimo dvou zmíněných osobností zapojila také zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková a dvě studentky oboru Informační studia a knihovnictví. Každý z nich přispěl svým pohledem na téma, které je aktuální napříč obory i generacemi.

Nabídka doprovodného programu byla také velmi pestrá. Od pilates přes tematické workshopy až po prohlídku města, knihovny či jihlavského podzemí. Sama jsem se zúčastnila workshopu vedeného spisovatelkou a marketérkou Olgou Zbranek Biernátovou, během něhož jsme se ponořili do světa nástroje ChatGPT a věnovali se vytváření vlastních osobních asistentů.

Z konference si odnáším nejen mnoho nových informací, podnětů a témat k zamyšlení, ale také silný dojem z toho, jak aktivní, široká a angažovaná je knihovnická komunita. Je obdivuhodné, kolik pracovitých lidí usiluje o rozvoj českých knihoven a přináší do nich témata, která rezonují napříč celou společností.

Foto: redakce

Dne 5. 3. 2025 se uskutečnilo setkání redaktorů knihovnických časopisů, tentokrát v online prostředí. V minulosti jsme se sešli několikrát, vždy fyzicky. I nyní byli pozváni redaktoři českých a slovenských knihovnických časopisů, celkem nás bylo 18 a připravili jsme bohatý dopolední program. „Čistě redaktorské“ prezentace byly doplněny příspěvky Michaely Dombrovské, Hany Heringové a Jakuba Šindeláře, Richarda Papíka.

Začali jsme prezentací Romana Hájka s názvem Čtenář – časopis (nejen) pro knihovny. R. Hájek, ředitel Středočeské vědecké knihovny v Kladně, ve své prezentaci popsal cestu, která vedla k novému designu/kabátu časopisu Čtenář, jeho nové periodicitě (místo měsíčníku dvouměsíčník), novému systému práce redakční rady apod. Uvedl, že studium tohoto časopisu si mohou knihovníci započítat do doby odborného vzdělávání (dle standardu). V r. 2023 byla uspořádána anketa mezi odběrateli o kvalitě článků a podobě časopisu, včetně analýzy, kdo kolik kusů tištěného čísla odebírá. Nejvíce odebírají profesionální knihovny a pověřené krajské knihovny. Z hlediska regionů je největším odběratelem Středočeský kraj. Nejméně odebírají Čtenáře individuální předplatitelé (3,4 %). Časopis má také nový web. Formát časopisu je větší než původní a celobarevný, vazba lepená. Je kladen větší důraz na ústřední téma každého čísla. Na webu se vystavuje i multimediální obsah. Budou vítány novinky z regionů a knihoven. Fungují automatické překlady. Jedenkrát za 14 dní vychází přehledový newsletter, ve kterém nalezneme výběr nových článků na webu.

Druhým prezentujícím byl Jan Lidmila, který spravuje časopis Duha, jenž je vydáván Moravskou zemskou knihovnou v Brně. Časopis se distribuuje do knihoven zdarma (placeno z dotací Jihomoravského kraje). Na webu je v plné verzi, identické s tištěnými čísly.Každý ročník má svoje hlavní téma. Připravuje se nový web časopisu s prvky AI, současně s novým webem MZK. Časopis Duha si bude v roce 2026 připomínat 40. výročí svého vzniku.

Jakub Fázik, zástupce šéfredaktora Tomáše Fialy, nás uvedl do slovenského redaktorského prostředí a do časopisu ITlib – Informačné technológie a knižnice. Vydavatelem časopisu je Centrum vedecko-technických informácií SR (CVTI SR). Pod dnešním názvem vychází od roku 2001, předtím vyšly čtyři ročníky jako Bulletin Centra VTI SR. ITlib vycházel do roku 2021 4x ročně, od roku 2024 vychází 2x ročně. Je to recenzovaný časopis, jeho tištěná verze stojí 15 euro/rok. Občas se vydává speciální číslo navíc. V redakci pracuje pět lidí, ale každý z nich má i další pracovní povinnosti. Na webové stránce časopisu jsou zveřejňovány články v plné verzi zatím s měsíčním embargem. Časopis je veden v mezinárodních databázích EBSCO Library, Information Science & Technology Abstracts (LISTA), Information Scince & Technology Abstracts (ISTA). Má ambice vstoupit i do jiných časopiseckých databází.

Alexandra Surá představila časopis Lékařská knihovna, časopis pro knihovny a informační střediska ve zdravotnictví. Vychází od roku 1962 (původně jako Zdravotnická dokumentace, od roku 1992 jako Zpravodaj Národní lékařské knihovny, od roku 1996 Lékařská knihovna). Od roku 2009 vychází pouze elektronicky. Autorka nás seznámila s obsahem časopisu, komu je primárně určen a kde ho můžeme najít.

Renáta Krejčí Salátová promluvila o své zkušenosti se začínajícími autory. Upozornila své kolegy, nač je třeba dávat při této práci pozor. Uvedla, že redaktor má být spíše průvodcem na cestě k publikování než mentorem.

V sekci odborných přednášek se slova ujala nejprve Michaela Dombrovská, vedoucí oddělení knihovnictví a bohemistiky Slezské univerzity v Opavě. Popsala, jak se pracuje s knihovnickými časopisy ve výuce. Co jsou cenné příspěvky pro práci se studenty – přehledové články, rozhovory s osobnostmi, historická témata. Pro studenty je důležité mít v článku širší kontext tematiky. M. Dombrovská se dále věnovala konkrétní práci se studenty, kterým vysvětluje, jak psát. Začíná se drobnějšími úkoly – napsat anotaci či upoutávku. Důležité je naučit studenty etickým principům. Též padl návrh, aby studenti knihovnictví při své praxi spravovali například sociální sítě časopisů či knihoven.

Hana Heringová a Jakub Šindelář z Národní technické knihovny (NTK) hovořili o persistentních identifikátorech (PIDs). NTK je Národním centrem DOI (Digital Object Identifier) a jeho podpory v České republice. Přednášející uvedli přínosy PIDs, jejich využití a ostatní benefity, například ve formě úspory času při hledání článku apod. Systém DOI vznikl v roce 1997 (DOI Foundation, https://www.doi.org/), postupně vznikly tzv. registrační agentury (RA). V současnosti jsou u nás nejznámějšími registračními agenturami pro DOI CrossRef a DataCite (přehled dnes existujících RA je na https://www.doi.org/the-community/existing-registration-agencies/).

Národní centrum DOI vzniklo v roce 2023 díky projektu CARDS (Operační program Jan Amos Komenský). Úhrada členských poplatků je zabezpečena do roku 2028. Dále autoři mluvili o identifikátorech ROR (Research Organization Registry – rejstřík výzkumných organizací), ORCID (Open Researcher and Contributor IDentifier – trvalý identifikátor osob/výzkumníků). Přehled trvalých identifikátorů je na stránkách https://identifikatory.cz/cs/.

Setkání zakončil Richard Papík se svojí prezentací Oborové časopisy a studenti knihovnicko-informačních studií a jejich učitelé. Zdůraznil důležitost oborových časopisů, obzvlášť v době hodnocení publikačních výstupů. Je důležité pokračovat ve vydávání a nenarušovat tradici. Autoři si mohou vybrat téma, které je aktuální (a ne vždy musí korespondovat s děním v našem oboru) a pracovat na něm. Není dobré se orientovat jen na recenzované články. Časopisy se využívají pro studijní účely, proto by bylo dobré a potřebné udržovat také seznam kvalifikačních prací v časopisech. Za velmi přínosnou označil i excerpci knihovnických časopisů do databáze KKL. Bohužel ne každý o ní ví. Tato databáze funguje jako důležitý monitoring zahrnující i regionální knihovnické časopisy. Pro studenty je velmi důležitá dostupnost časopisů v režimu open access. Na konci svého příspěvku nám, redaktorům, doc. Papík poděkoval za naši záslužnou práci a popřál nám hodně štěstí do budoucnosti.

Díky programu Erasmus + jsme měly v červnu 2025 možnost navštívit Národní knihovnu Portugalska (Bibliotheca Nacional de Portugal. https://www.bnportugal.gov.pt/). Jelikož pracujeme v akvizici (knih a časopisů) a také ve službách, naší prioritou bylo navštívit v Národní knihovně Portugalska oddělení zaměřená na zpracování fondu a na služby. Součástí pobytu byla i návštěva knižního veletrhu, který se konal od 4. do 22. 6.

Obr. 1 Současná podoba budovy

Obr. 2 Historický pohled na budovu NK

Národní knihovna Portugalska - Biblioteca Nacional de Portugal - BNP

Národní knihovna má dlouhou historii. V roce 1796 byla založena na příkaz Marie I. Portugalské jako Královská veřejná knihovna . V roce 1797 se otevřela veřejnosti v prostorách paláce Convento de São Francisco v Lisabonu, kde knihovna působila až do svého přestěhování v roce 1969. Po útěku portugalského dvora do Brazílie v letech 1808–1821 byla část sbírek přemístěna do Rio de Janeira. Po vzniku Portugalské republiky (1910) byla knihovna přejmenována na Biblioteca Nacional de Lisboa. V letech 1956–1969 probíhalo plánování a výstavba nové budovy knihovny v areálu Campo Grande (Lisabon) a v roce 1969 byla nová knihovna oficiálně otevřena. V roce 2007 došlo ke zprovoznění Digitální knihovny Biblioteca Nacional Digital, která obsahuje vzácné dokumenty včetně rukopisů. V letech 2008–2011 byly rekonstruovány a rozšířeny depozitáře, díky čemuž se zvýšila kapacita skladů. Byl také odstraněn azbest. V roce 2012 knihovna změnila název na Biblioteca Nacional de Portugal (Národní knihovna Portugalska).

Knihovní fond v současné době čítá více než tři miliony knih, rukopisů, map, grafik, tisků, partitur a dalších dokumentů. Osahuje stovky vzácných historických map (např. z období zámořských objevů v 15.–17. století). Pracuje zde kolem 200 zaměstnanců včetně neslyšících osob. Zaměstnanci jsou velmi přátelští, ale nejsou příliš zběhlí v angličtině.

Generálním ředitelem je nyní historik a profesor Diogo Ramada Curto, 22. dubna 2024 dočasně jmenovaný za ředitelku, která odešla do důchodu.

Návštěva Národní knihovny

První den po seznámení s mentorkou Aurorou Machado nás čekalo překvapení v podobě dopolední návštěvy u ředitele národní knihovny Dioga Ramada Curta.

Po návštěvě u pana ředitele jsme absolvovaly prohlídku knihovny, poté již následovalo důkladnější seznámení s Oddělením akvizice (Serviço agência Bibliográfica Nacional e Aquisições) patřícího do odboru Direção de Serviços Bibliográficos Gerais řízené ředitelkou Aurorou Machado. Oddělení má kolem 10 zaměstnanců.

.Knihovna získává do fondu dokumenty nákupem, dary a povinným výtiskem.

Pro nákup jsou určeny specializované obchody, využívají se online aukce. Knihovna získává katalog v předstihu a při nákupu má přednost před dalšími subjekty. Pokud chce knihovna něco zakoupit, posílá seznam knih včetně cen ke schválení řediteli, který dle aktuální finanční situace rozhode o případném nákupu.

Dalším způsobem získávání dokumentů jsou dary. Knihovna si vybírá ze seznamu, přijímá i celé knihovny, např. po smrti významných osobností. Větší dary jsou obvykle podchyceny smlouvou mezi ředitelem a dárcem, ve které je uvedeno, jak může knihovna s darem nakládat.

Pro zpracování darů používá knihovna akviziční modul systému HORIZON. Do systému se vkládá v případě darů jméno a adresa dárce a vytváří se akviziční záznam. Pokud již záznam existuje, jen se připojí označení jednotky. V záznamu se uvede způsob získání dokumentu (aukce, nákup) a do jaké sbírky kniha bude umístěna. Přidělí se přírůstkové číslo.  Přírůstkové číslo tvoří sbírka, rok získání dokumentu, pořadové číslo v daném roce.

Povinný výtisk je důležitým zdrojem získávání dokumentů. Je stanoven zákonem č. 74/82 ze dne 3. března 1982 a následnými vyhláškami. Odevzdává se celkem 11 povinných výtisků. Výjimkou jsou náklady do 100 exemplářů, drahé bibliofilie vydané nákladem do 300 exemplářů, plakáty, pohlednice, katalogy k výstavám nebo programy divadel, u nich se odevzdává pouze jeden exemplář do BNP.

Nakladatelé posílají všechny výtisky do BNP, která je pak cca 1x měsíčně rozesílá do dalších knihoven (např. Městská knihovna v Lisabonu, Univerzitní knihovna Coimbra, do měst Porto, Évora, Rio de Janeiro, na Azory a Madeiru).

Každé publikaci, která v Portugalsku vyjde, musí být přiděleno číslo povinného výtisku. Vydavatel (nebo autor) musí před vydáním publikace požádat o přidělení čísla povinného výtisku. Lze to provést elektronicky (portál Depósito Legal, který je na stránkách BNP), případně je možné požádat písemně. Po schválení žádosti systém vygeneruje číslo povinného výtisku, které je nutné uvést v publikaci (obvykle na rubu titulního listu nebo v tiráži). Po vydání publikace je nakladatel povinen zaslat stanovený počet výtisků.

Obr. 3 Systém registrace povinných výtisků

Obr. 4 Záznam povinného výtisku

Obr. 5 Oddělení akvizice

Obr. 6 Povinné výtisky připravené do dalších knihoven

Obr. 7 Lístek, který se vkládá do knihy a putuje celým procesem zpracování dokumentu

Oddělení zpracování dokumentů

V Oddělení zpracování pracuje 15 lidí. V Oddělení zpracování dokumentů zpracovávají všechny druhy dokumentů, jednotliví pracovníci se specializují, např. na časopisy. Pracují v knihovnickém systému Horizon, používají formát UNIMARC a portugalská katalogizační pravidla. V oddělení zpracování se vytváří katalogizační záznam a záznam autorit. Oproti české praxi se autoritní záznam vytváří i pro nakladatele, u časopisů i pro šéfredaktora.

Národní knihovna v rámci povinného výtisku získává dva exempláře. Jeden se zpracovává jako originál a druhý jako kopie, což je vidět i na štítku se signaturou. V OPACu je druhý exemplář skrytý, viditelný je jen pro pracovníky knihovny. U časopisů se dlouhodobě uchovává pouze jeden exemplář.

Signatura dokumentu obsahuje písmena a čísla: označení sbírky (všeobecné, kartografické a další dokumenty), předmět a formát dokumentu a také, zda se jedná o originál (1PV) anebo duplikát (2PV), ten má označení D.

Při oběhu dokumentu linkou zpracování se používá barevný lístek, kde se zaznamenávají jednotlivé fáze jeho zpracování od počátku až do uložení ve skladu. Pro každý měsíc se používá jedna barva. Dokud nejsou dokumenty z daného měsíce zpracovány a neprojdou supervizí, nezačínají se zpracovávat přírůstky za nový měsíc. Přednostně se zpracovávají povinné výtisky a až pak dary.

Dokumenty kromě čísla povinného výtisku obsahují také CIP – maketu katalogizačního lístku v knize.

Časopis se katalogizuje dle prvního došlého čísla. Při změně vydavatele nebo podnázvu se záznam již neaktualizuje. V záznamu se eviduje nové došlé číslo, nevytvářejí se jednotky pro ročník (nebo došlé číslo). Čtenář si při objednání dokumentu musí napsat rok, o který má zájem.

Dokumenty při zpracovávaní dostávají štítek se signaturou, čárový kód se lepí na zadní stranu dokumentu. Jelikož se dokumenty nepůjčují domů, nejsou opatřeny žádnou elektronickou ochranou. Při zpracování se skenují obálky novin a časopisů přímo v oddělení katalogizace, které jsou pak součástí záznamu v OPACu.

Obr. 8 + Obr. 9 Zpracované dokumenty

Obr. 10 Oddělení zpracování

Obr. 11 Zpracování dokumentu v systému Horizon

Projekt DDJ

Projekt DDJ  (Depósito Digital de Jornais) je tři roky starý projekt digitalizace novin a časopisů, respektive projekt přístupu k plným textům novin a časopisů. V současné době je zapojeno 25 vydavatelů a je snaha zapojit i další knihovny. Projekt umožňuje přístup k dokumentům v elektronické podobě dle licenčního ujednání s vydavateli. Přístup je k dokumentům možný např. po 90 dnech od vydání/zveřejnění? Řada titulů je přístupná pouze v rámci NK. Webová stránka projektu: https://ddj.bnportugal.gov.pt/.

Referenční centrum

Referenční centrum v BNP slouží jako vstup do knihovny. Vstup do referenčního centra je zdarma a je možné zde využívat počítače s přístupem na internet. V referenčním centru se uživatel registruje do knihovny (na týden nebo rok) nebo si zde může registraci prodloužit. Čtenář si tady elektronicky objedná místo ve studovně, může si také objednat přes své konto dokumenty ke studiu v hlavní studovně. Objednávky jsou možné v době od 9:30 do 17:00 hodin. Dokumenty je nutné si při každé návštěvě objednat znovu, jelikož vypůjčené dokumenty se každý den vrací do skladiště. Objednávky dokumentů jsou možné online nebo i papírovou žádankou. Národní knihovna má cca 80 % dokumentů zpracovaných v systému Horizon a vyhledatelných přes OPAC PORBASE. Cca 20 % dokumentů je nutné dohledat v lístkovém katalogu a objednat přes papírovou žádanku. U časopisů je nutné uvést roky, které čtenář chce studovat.

V referenčním centru poskytují referenční informace, zpracovávají odpovědi na dotazy včetně rešerší a také zajištují meziknihovní služby (MVS z Portugalska) včetně výpůjček z knihoven ze zahraničí (MMVS). MMVS z Evropy jsou možné vyjma Velké Británie. Na zajištění MMVS jsou využívány vouchery IFLA.

V Referenčním centru je možné také zakoupit publikace vydávané Národní knihovnou.

Obr. 12 - 14 Výběr místa v hlavní studovně

Všeobecná studovna

Všeobecná studovna je hlavní studovnou v Národní knihovně. Slouží pro studium objednaných dokumentů. Nabízí 240 míst, speciální místa jsou vepředu před pultem u služby. Ta jsou určena především ke studiu speciálních či vzácných dokumentů, kde je nutný větší dohled na čtenáře a dokumenty samotné. Dokumenty jsou expedovány na předem zamluvené místo, po zadání požadavku čtenář své dokumenty dostává přímo na zadané místo.

Ke Všeobecné studovně přiléhá studovna mikrofilmů s 12 čtečkami mikrofilmů a také reprografické centrum, kde je možné si zhotovit tištěné nebo digitální kopie nebo o ně požádat.

Obr. 15

Obr. 16 K Všeobecné studovně přiléhá studovna mikrofilmů a reprografické centrum

Obr. 17 Dvanáct čteček mikrofilmů

Obr. 18 Reprografické centrum - samoobslužné nebo je možné požádat o zhotovení tištěné nebo digitální kopie

Depozitáře

Depozitáře Portugalské národní knihovny jsou součástí hlavní budovy. Je zde devět pater skladů, které jsou rozděleny dle druhu dokumentů. Používá se formátové řazení – tři velikosti formátů. Sklady byly rozšířeny v letech 2010–2011, ale jejich kapacita se již naplňuje. Bude nutné je rozšířit, pravděpodobně přístavbou ke stávajícím skladům.

Ve skladech je uloženo velké množství vysokoškolských prací, v současné době se uchovávají již pouze dizertace a vědecké práce vysokých škol z celé země. Postupně jsou fondy digitalizovány, včetně dizertací. Co je zdigitalizované, to se již v papírové podobě nepůjčuje.

V depozitářích jsou kromě expedice výpůjček prováděny drobné opravy poškozených dokumentů. Větším opravám se věnuje specializované oddělení. Dokumenty jsou pak ukládány do archivních krabic.

Zajímavostí jsou barevné lístky v dokumentech. Z nich lze rychle vyčíst, zda je dokument digitalizovaný, zda potřebuje nějakou opravu nebo vazbu, což umožňuje rychlou přípravu dokumentů např. právě na vazbu.

V depozitáři je denně vyřizováno cca 200 požadavků. Na každé patro skladu jsou určeni 1–2 zaměstnanci, u periodik jsou vždy dva zaměstnanci. Vyhledávání dokumentů dle požadavků čtenářů je průběžné po celou otevírací dobu. Expedice dokumentů končí v 17 hodin, otevírací doba knihovny je do 19:30. Požadavky jsou do cca 20 minut vyřízeny.

Časopisy jsou ve skladu ukládány průběžně, daný titul je po celou dobu na stejné signatuře na jednom místě – je tedy nutné rezervovat místo u pokračujících titulů. Většina časopisů je již zdigitalizována.

Obr. 19 - 21 Dokumenty v archivních krabicích

Obr. 22 Největší dokumenty ve skladech

Obr. 23 Sklad časopisů

Obr. 24 Výtah pro převoz dokumentů ze skladů do Všeobecné studovny

Knižní veletrh Lisabon – Feira do Livro de Lisboa

V letošním roce se konal již 95. ročník knižního veletrhu Feira do Livro de Lisboa v Lisabonu, a to ve dnech 4.–22. 6. 2025. Veletrhu se koná v parku Parque Eduardo VII, vstupné je zdarma a otevírací doba 12–22 hodin ve všední den, v pátek dokonce do 23 hodin a o v sobotu 10–23, v neděli 10–22 hodin.

Veletrh nabídl kromě prodeje knih i řadu doprovodných akcí jako autogramiády, workshopy či literární debaty. Výhodou bylo příjemné prostředí parku v blízkosti stanice metra a možnost využití různých speciálních slevových akcí.

Obr. 25–29 Knižní veletrh v Lisabonu

Závěr

Portugalská národní knihovna je zajímavá, určitě stojí za návštěvu. Jedná se o knihovnu zapojenou do sítě CENL. Spravuje národní kulturní dědictví. Nabízí zázemí pro studenty i badatele. V národní knihovně je možné studovat cenné historické fondy i moderní dokumenty. Knihovna má řadu dokumentů již digitalizovaných a v digitalizaci dále pokračuje. Dokumenty získává povinným výtiskem, dary a nákupy. Elektronický povinný výtisk bohužel zatím nemá. Snaží se spolupracovat s vydavateli na dobrovolném odevzdávání elektronických dokumentů, které se nyní rozbíhá. Katalogy knihovny jsou přístupné ve formě otevřených dat, knihovna se zapojuje do řady projektů a je také aktivní v pořádání různých seminářů a akcí ve svém sídle i mimo ně. Díky své poloze v centru města a v blízkosti univerzit je pro uživatele dobře dostupná. Výhodou jsou depozitáře v hlavní budově, odpadá tedy nutnost dokumenty dovážet a je možné je po objednávce rychle studovat. Dokumenty knihovna domů nepůjčuje, jsou přístupné pouze k prezenčnímu studiu. Lidé pracující v Národní knihovně jsou velmi přátelští a ochotní.

Použité zdroje:

Web: Lisabon VIP dostupné z:  The National Library of Portugal

Web: Biblioteca Nacional de Portugal. Dostupné z: Biblioteca Nacional de Portugal

Fotografie jsou z archivu autorek.

Konference Knihovny.digital – Na cestě k digitálním službám ve středu 18. 2. 2026 v Městské knihovně v Praze byla ohlédnutím za dvěma roky aktivního úsilí knihoven o osvojení si tématu digitální gramotnosti. Představeny byly projekty, na jejichž realizaci se aktuálně pracuje, a spolu s nimi výhled na následující roky.

Konferenci uspořádala Městská knihovna v Praze ve spolupráci s Nadací OSF¹ (Open Society Foundation – Nadace otevřené společnosti), která je dlouhodobým partnerem při rozvíjení digitální gramotnosti v knihovnách a v minulosti podpořila mnohé z prezentovaných projektů.

„V Nadaci OSF věříme, že tím bezpečným místem, kde leží řešení digitálního vyloučení, jsou knihovny. Knihovníci patří k nejdůvěryhodnějším profesím v zemi – důvěřuje jim 94 % lidí. V Česku máme 5 300 knihoven, v každém koutě republiky. Jsou profesionální, propojené a hluboce zakořeněné v místních komunitách. O knížkách už to dávno není. Lidé do knihoven chodí pracovat, učit se nové věci, diskutovat, vyhledávat důvěryhodné zdroje nebo relaxovat. Pro mnohé komunity jsou to centrální a bezpečná místa. V nadaci máme dosah do 800 knihoven a poslední roky systematicky podporujeme knihovníky jako lídry digitalizace. V době polarizace, dezinformací a strachu je to přesně ten typ leadershipu, který společnost potřebuje,” věří Martina Břeňová, ředitelka Nadace OSF.

Plný sál Ústřední knihovny uvítal mimo jiné videozdravicí europoslanec Luděk Niedermayer a předseda Sdružení knihoven Tomáš Řehák. Slovo dostali i předseda Svazu knihovníků a informačních pracovníků Roman Hájek, výkonná ředitelka Nadace OSF Martina Břeňová nebo náměstkyně generálního ředitele Národní knihovny ČR Lenka Maixnerová. Spojovacím článkem všech proslovů byl apel na knihovny, aby s tématem dále pracovaly a posílily tak svoji roli v oblasti překlenování digitálních propastí ve společnosti.

„Dnešní konference není jenom završením etapy, kterou máme za sebou, ale zároveň je začátkem etapy nové, která se musí zaměřit na to, aby jako knihovny chtěly a uměly lidem pomáhat žít v digitálním světě,” vzkázal diváctvu Tomáš Řehák, předseda Sdružení knihoven a ředitel Městské knihovny v Praze.

První tematický blok nazvaný příhodně Digitální kompas byl zaměřený na strategie a směřování knihoven v oblasti digitální problematiky. Vystoupili Zuzana Ujhelyiová z Digitální a informační agentury, Michaela Mrázová a Dominika Pavčík Borbélyová z Knihovnického institutu a Michal Fojtík z Ministerstva kultury ČR.

„Naším cílem je, aby občan věděl, co si může zařídit online, jak si to může zařídit online, jaké jsou výhody toho, že si to může zařídit online a jak to udělat bezpečně,” popsala Zuzana Ujhelyiová z Digitální a informační agentury účel materiálů a metodik připravených pro veřejnost a vzdělavatele na platformě eAkademie.

Druhý blok, Digitální praxe, přinesl inspiraci z terénu. Zkušenosti se vzděláváním v oblasti digitálních služeb státu a s realizací akcí zaměřených na rozvoj digitální gramotnosti sdílely zástupkyně menších i větších knihoven. Od Obecní knihovny Doubravčice přes Městskou knihovnu Frenštát pod Radhoštěm a Masarykovu veřejnou knihovnu Vsetín po Krajskou knihovnu Františka Bartoše ve Zlíně.

"Ve Zlíně věříme, že knihovna není budova, ale služba. Věříme, že naši čtenáři mohou být odkudkoli, když nás potřebují, jsme tady pro všechny. Věříme, že plnohodnotný čtenář vůbec nepotřebuje mít průkazku. Knihovník a čtenář se nemusejí vždy potkat tváří tvář, i když je to hezké. [...] Věříme, že většina lidí je dobrá a důvěryhodná a jsou schopni zvládnout digitální služby státu a že knihovníci to zvládnou také,” řekla ve své prezentaci Libuše Pavlicová, vedoucí útvaru odborných činností Krajské knihovny Františka Bartoše ve Zlíně.

Závěrečný blok s názvem Digitální rozcestník představil další směřování tématu digitální gramotnosti v knihovnách a jeho podporu, ale také rozšířil témata o otázky bezpečnosti v digitálním prostředí. Zahájil ho společný vstup manažerky programu Knihovny jako průvodkyně 21. stoletím Halky Jaklové za Nadaci OSF a koordinátorky tématu digitální gramotnosti v knihovnách Kamily Pliskové z Městské knihovny v Praze. Dále vystoupil Tomáš Javorčík s příspěvkem o vývoji vzdělávací platformy, Michaela Slussareff pohovořila o digitálním zdraví dětí, kdy zmínila i dnes velmi diskutované téma závislosti na sociálních sítích, a Pavel Schweiner představil projekt E-bezpečí.

„Je třeba říct, že internet stále vnímáme jako velmi kladné prostředí a pozitiva internetu převažují nad jeho negativy, přestože jsme preventivní program. Převážně u dětí, ale i u dospělých, je potřeba vyvážit svět online a offline a to je základ všeho,” okomentoval Pavel Schweiner dnes již všudypřítomný digitální svět, který s sebou přináší mnohá rizika, především pokud se jedná o děti.

Konference poskytla prostor také pro networking, účastníci měli možnost potkat se se zástupci následujících organizací: Moudrá Sovička z.s. a Moudrá Síť z. s., Ministerstvo vnitra ČR, Elpida, Transitions, Safer Internet Centrum ČR, CZ.NIC, Make More, Digitální odysea, Nadace Vodafone. Nechyběla ani praktická ukázka jedné z aktivit vzniklých v rámci tématu digitální gramotnosti, účastníci měli možnost zahrát si speciální edici Knihovnického kvízu.

Obsah konference velmi dobře shrnují slova náměstkyně generálního ředitele Národní knihovny České republiky Lenky Maixnerové: „Dnešní program ukazuje, že digitální gramotnost má mnoho podob. Od strategických směrů přes konkrétní praxi v knihovnách až po spolupráci s partnery, kteří knihovnám pomáhají rozšiřovat jejich možnosti. A přesně tohle propojování je jedním z největších přínosů celého tématu.”

Program, záznamy i doprovodné materiály budou dostupné na: https://koncepce.knihovna.cz/konference-knihovny-digital-na-ceste-k-digitalnim-sluzbam-2/

Fotocredit: Ondřej Besperát

Poznámky

1 V Nadaci OSF s knihovnami spolupracujeme od roku 2018, kdy jsme se do podpory knihoven, zpočátku především v oblasti mediálního vzdělávání, pustili společně se Svazem knihovníků a informačních pracovníků ČR (SKIP). V roce 2023 jsme naši spolupráci rozšířili i o téma digitální gramotnosti. Finančně podporujeme aktivity knihoven v oblasti neformálního vzdělávání a propojování místních komunit, přispíváme k rozšíření jejich programové nabídky i další profesionalizaci.

Světový knihovnický a informační kongres IFLA, 18. - 21. 8. 2025 Astana, Kazachstán

Michaela Mrázová / Národní knihovna České republiky

Ve dnech 18.–22. srpna 2025 se uskutečnil 89. ročník světového kongresu IFLA (World Library and Information Congress, WLIC), který se konal v Astaně, hlavním městě Kazachstánu. Jednalo se o historicky první konání této klíčové knihovnické události ve Střední Asii, což přineslo nejen nové kulturní zážitky, ale i důležité posílení role regionu na mapě světového knihovnictví. Hlavní motto letošního kongresu znělo Sjednocování znalostí, budování budoucnosti (Connecting Knowledge, Building the Future) , což se promítlo jak do odborného programu, tak do strategických diskusí o budoucnosti IFLA a knihovnické profese.

Do Astany dorazilo přibližně 1 500 delegátů z více než stovky zemí. Tento počet je výrazně nižší než při předchozích kongresech. Zahajovací ceremoniál proběhl v Kongresovém centru Astana (Astana Congress Centre) za účasti prezidentky IFLA Vicki McDonald, zástupců kazachstánské vlády a vedení kulturních institucí. Kulturní část programu obsahovala hudební a taneční vystoupení v moderním stylu inspirovaném kazašskými tradicemi.

V průběhu celého kongresu organizátoři umožnili účastníkům příjem simultánního překladu prostřednictvím mobilní aplikace založené na umělé inteligenci. Namísto použití klasických sluchátek se tak účastníci mohli připojit prostřednictvím svých telefonů a sledovat nebo poslouchat překlad přímo do mateřského jazyka. Přestože kvalita překladu z kazaštiny nebyla vždy ideální, systém se projevil jako praktický nástroj a ukázal, že IFLA se snaží držet krok s technologickými trendy a zároveň zpřístupnit obsah konference velkému množství domácích účastníků, pro které mohla být angličtina bariérou.

Odborný program

Program zahrnoval více než 80 sekcí a 15 doprovodných akcí, které se věnovaly širokému spektru témat: od umělé inteligence, velkých dat a digitálních knihoven, přes inkluzi, otevřenou vědu a udržitelnost až po tradiční knihovní služby a jejich modernizaci. Samozřejmostí bylo také množství „přesahových“ témat.

Umělá inteligence

AI byla průřezovým tématem celého kongresu. Diskutovalo se o jejím využití pro překlady, vyhledávání zdrojů, rešerše, tvorbu výukových materiálů i pro každodenní práci knihovníků. Ve výstavní sekci se prezentovalo hned několik startupů a firem s nástroji založenými na AI. Například norský startup Keenious vyvíjí nástroj, který propojuje psaní akademických textů s automatickým doporučováním souvisejících zdrojů. Tento přístup ukazuje, jak AI může podporovat vzdělávání, akademické kompetence a kritické myšlení, nikoli pouze nahrazovat vlastní tvůrčí činnost a generovat nekvalitní odborné texty.

Prosazování zájmů knihoven (advokacie) a udržitelnost

Velkou účast měl workshop o „advokačních strategiích“ a finanční udržitelnosti knihoven. Malajsijská knihovnická asociace představila model spolupráce s kulturními organizacemi a soukromým sektorem, kde knihovny sdílejí prostory a know-how a výsledkem je společný zisk (např. z pronájmů či investic). Americká asociace knihoven zase uspěla s programem Adopt your librarian, který umožňuje veřejnosti přímo podporovat své knihovníky a tím (v současné době velice křehkou) demokracii ve Spojených státech.

Silnou odezvu vyvolala také témata udržitelného rozvoje a rovnosti. Profesorka Bertil Emrah Oder z Turecka během ústředního projevu upozornila, že do roku 2030 nebude splněno všech 17 cílů udržitelného rozvoje OSN. Kritickou oblastí zůstává zejména rovnost pohlaví, jak v rozvojových zemích, kde je problémem nedostatečný přístup dívek ke vzdělání, tak i v zemích vyspělých, kde přetrvává platová nerovnost a nízké zastoupení žen v politice.

Vůdčí schopnosti a profesní rozvoj

Emerging Leaders, mladí knihovníci podporovaní IFLA, se letos zabývali tématem udržitelného vůdcovství. Diskutovali, jak vést organizace s ohledem na dlouhodobý úspěch, dopady na zaměstnance i společnost. Účastníci ocenili vedoucí pracovníky, kteří dokáží stmelovat týmy, působí důvěryhodně a podporují pohodu zaměstnanců. Zároveň se ale ukázalo, že knihovnickému sektoru chybí kvalitní vzdělávací kurzy a finanční prostředky na systematické rozvíjení manažerských dovedností.

Velký ohlas měl také workshop BE BOLD! vedený paní Leslie Weir (ředitelka Library and Archives Canada). Diskutovalo se o tématu „Co dnešní svět potřebuje od knihoven?“. Zaznívaly odpovědi jako otevřený přístup k informacím, celoživotní vzdělávání, prostor pro setkávání a občanskou diskusi či propojení lidí s ověřenými zdroji. Heslo BE BOLD je také mottem pro prezidentský mandát Leslie Weir, nastupující prezidentky IFLA pro roky 2025–2027.

Ocenění a ceny

Již tradičně bylo během kongresu uděleno několik ocenění:

• IFLA/Baker & Taylor Public Library of the Year 2025: Gabrielle-Roy Library (Québec, Kanada). Finalisty byly New Canaan Library (USA) a Heping Library (Šanghaj, Čína). Hodnocenými kritérii byly udržitelná architektura, digitální inovace, flexibilní prostory a zapojení komunity¹.
• IFLA Green Library Award 2025: ocenění získala pařížská James Baldwin Library (inkluzivní programy a spolupráce s domovem pro uprchlíky) a Thammasat University Library v Bangkoku (projekt „Od odpadu k bohatství“ podporující cirkulární ekonomiku).²
• IFLA PressReader International Marketing Award 2025: Worcester Public Library (USA) s kreativní kampaní „March Meowness“ („Březnové mňoukání“), která do knihovny přilákala nové uživatele prostřednictvím aktivit zaměřených na kočky.³

Závěr

Kongres IFLA 2025 v Astaně potvrdil svůj význam a důležitost osobního setkávání členů knihovnické komunity. Přestože účast byla nižší a program střídmější než v minulých letech, odborný obsah i diskuse o současnosti i budoucnosti knihoven byly velmi podnětné. Klíčovými tématy byly umělá inteligence, udržitelnost, otevřený přístup k informacím, prosazování zájmů knihoven a podpora profesního rozvoje. Další kongres se uskuteční v roce 2026 ve městě Busan v Jižní Koreji a podle prezentace korejské delegace při ukončení kongresu se máme rozhodně na co těšit!

Část české delegace v Astaně, zleva: Petra Vávrová (NK), Michaela Mrázová (NK), Petra Kubálková (NTK), Lenka Prucková (Knihovna města Olomouce), Lenka Dostálová (MZK) a Vladana Pillerová (NK)

Symbol hlavního města Kazachstánu zvaný Bajtěrek („vysoký topol")

Prezentace o projektu Supercharged by AI, kterého se zúčastnila i NK ČR

Michaela Mrázová seznamuje s poznatky vzešlé z realizace projektu v českých knihovnách

Fotografie jsou z archivu autorky.

Poznámky

1 https://www.ifla.org/news/winner-announced-for-the-ifla-baker-taylor-public-library-of-the-year-award-2025/

2 https://www.ifla.org/news/10th-ifla-green-library-award-2025-results/

3 https://www.ifla.org/news/ifla-pressreader-international-marketing-award-2025-ceremony-in-astana/;

https://www.novinky.cz/clanek/koktejl-knihovna-odpusti-americanum-pokuty-staci-k-tomu-fotka-kocky-40464022

V jeden krásný březnový den  jsme se mohli se SKIP zúčastnit exkurze do knihovny Památníku národního písemnictví.

Památník národního písemnictví (PNP) se nachází v několika budovách, a to v budově Muzea literatury, v letohrádku Hvězda, zámečku Petrkov, Císařské kuchyni v oboře Hvězda, Malé vile a Centrálním depozitáři v Litoměřicích.

PNP byl založen v r. 1952, jako jedno z oddělení byla zřízena odborná knihovna. V počátcích budování bylo sídlo PNP ve Strahovském klášteře, a tudíž pro knihovnu to znamenalo správu Strahovské knihovny. Knihovníci v té době pracovali také se svozy ze zrušených klášterních knihoven. Významné akvizice z tohoto období pocházejí ze zrušených nakladatelství (např. J. R. Vilímka).

Knihovna Památníku národního písemnictví je specializovanou muzejní knihovnou, která se musí řídit dvojí legislativou, a tou je knihovní zákon 257/2001 Sb. a muzejní legislativa. Například každá publikace pořízená do fondu je publikací sbírkovou. Knihovna získává, zpracovává, uchovává a zpřístupňuje tištěné dokumenty k vývoji české literatury a knižní kultury od konce 18. století až do současnosti. Je přístupná badatelům i široké veřejnosti. Zároveň je veřejnou knihovnou v síti knihoven (dle slov paní průvodkyně je to knihovna muzejní, nikoli knihovna muzeální).

Jádro knihovny tvoří osobní knihovny osobností, nakladatelů apod. V současnosti knihovna čítá 250 000 knih, dvě knihovní podsbírky (více se můžete dočíst zde: https://www.muzeumliteratury.cz/o-knihovne) byly zapsány do Centrální evidence sbírek (CES).

Další zajímavostí je například rozsáhlá Karáskova sbírka (básník, bibliofil a sběratel Jiří Karásek ze Lvovic (1871–1951), https://karasek.pamatniknarodnihopisemnictvi.cz/historie-galerie-jiriho-karaska#/), která byla od roku 1925 umístěna v Tyršově domě a po úmrtí svého původce se dostala do fondu knihovny Památníku národního písemnictví. Sbírka obsahuje jak předměty muzejní, tak vzácné knihy a dle darovací listiny je nedělitelná.

Na současném stavu knihovního fondu se odrazily legislativní změny po roce 1989. Knihovna například ztratila právo povinného výtisku a historické knižní fondy se ztenčily v důsledku uplatnění restitučních nároků původních majitelů.

V současnosti je tato zajímavá knihovna členem SDRUK, SKIP a AMG, spolupracuje se Souborným katalogem NK ČR i s pracovištěm národních autorit. Fond je půjčován v režimu prezenčních výpůjček, ale funguje zde i služba MVS, která umožňuje půjčit exempláře například na výstavu.

V knihovně v současnosti pracuje 15 zaměstnanců. Instituce se též podílí na digitalizaci (například je zdigitalizována knihovna V. Holana). Do digitalizace se mohli kolegové zapojit díky Národnímu plánu obnovy. Digitalizují se osobní knihovny, například již zmíněného V. Holana, a to z důvodu jedinečných vpisků do knih, poznámek, které dokreslují život a tvorbu spisovatelů.

Na závěr jsme si mohli prohlédnou Muzeum literatury, kde je v současnosti k vidění výstava Rainer Maria Rilke a české země či stálá expozice české literatury 19. a 20. století. Určitě stojí za vidění!

Fotografie z exkurze do knihovny Památníku národního písemnictví a Muzea literatury (archiv autorky).

Použité zdroje:

https://www.muzeumliteratury.cz/knihovna

Díky finanční podpoře Ministerstva kultury ČR v programu Kulturní aktivity (část aktivity mezinárodní) mohlo šest zaměstnanců z Národní knihovny ČR navštívit Kongresovou knihovnu (Library of Congress, dále také LC) a další washingtonské knihovny. Cesta do Washingtonu se uskutečnila v listopadu 2024. Hlavním cílem byla návštěva Kongresové knihovny, kde jsme se chtěli seznámit s aktuálními trendy a inovacemi v knihovnictví, inspirovat se novými přístupy, sdílet znalosti a navázat kontakty s významnými odborníky v oblasti knihovnictví. Zvláštní důraz byl kladen na vývoj a využití technologií v knihovních procesech souvisejících se zpracováním a zpřístupňováním dat. Kromě Kongresové knihovny jsme pobyli ve Washingtonské městské knihovně (District of Columbia Public Library, DCPL), konkrétně v její ústřední knihovně a jedné z jejích poboček. Naše další cesta mířila do Konsorcia washingtonských vědeckých knihoven (Washington Research Libraries Consortium, WRLC), kde jsme se seznámili s jejich provozem a debatovali o řadě otázek z knihovnické praxe.

Obr. 1 Kapitol Spojených států amerických, foto: Petr Žabička

Library of Congress (LC)

LC představuje největší a nejobsáhlejší knihovnu na světě, která spravuje sbírku více než 170 milionů dokumentů ve více než 470 jazycích. Hlavním posláním knihovny je poskytovat Kongresu, federální vládě a americkému lidu bohatý, rozmanitý a trvalý zdroj informací. LC má pobočky v dalších šesti místech po celém světě: Káhira (Egypt), Islámábád (Pákistán), Jakarta (Indonésie), Nairobi (Keňa), Nové Dillí (Indie) a Rio de Janeiro (Brazílie). LC sídlí ve třech budovách pojmenovaných po amerických prezidentech: Jefferson Building, Adams Building a Madison Building. Budovy propojují fascinující tunely pro pěší i pro malé dopravní vozíky s řidičem. Ve všech budovách je přítomna policie Kongresu.

Hlavní část našeho jednání se uskutečnila v Madison Building, která je nejmladší ze tří jmenovaných budov, byla postavena v 70. letech 20. století. Na závěr programu jsme zavítali i do nejstarší budovy, Jefferson Building, s impozantní čítárnou a výstavními prostorami. Po příchodu do budovy jsme povinně prošli bezpečnostní kontrolou, při odchodu jsme museli ukázat obsah zavazadel. Před návštěvou hlavní studovny jsme museli kromě mobilu a pasu vše odevzdat v šatně.

LC nemá právo povinného výtisku, ale plní funkci amerického úřadu pro přidělování copyrightu (U.S. Copyright Office). Součástí zákona o copyrightu, který vymezuje práva a povinnosti spojené s autorskoprávní ochranou, je i odevzdávání dvou kopií vybraných typů dokumentů a děl do LC.

Denní přírůstek v LC činí okolo 15 000 jednotek, a to nejenom dokumentů získaných na základě copyrightu, ale i výměnou, dary, CIP a cílenou akvizicí. Ve svých sbírkách má LC celou řadu velice vzácných dokumentů. Spravuje jednu z největších sbírek telefonních seznamů na světě. V LC pracuje přibližně 3 200 zaměstnanců. Roční provozní rozpočet se pohybuje okolo 828,5 milionů dolarů.

Program návštěvy v LC byl rozvržen do dvou dnů. Na základě našich požadavků ho připravila Jacqueline Chapman, která nás po celou dobu doprovázela. Hlavním diskutovaným tématem byl přechod na nový knihovní systém na platformě FOLIO, do jehož vývoje LC investovala 7,77 mil. dolarů, a změna katalogizačních standardů. V době návštěvy již LC používala standard propojených dat BIBFRAME a měla krátce v „ostrém“ provozu nově vytvořený modul pro agendu akvizice. Následovat budou další moduly. V červnu 2025 by měl být k dispozici modul pro katalogizaci.

Na vývoji nového knihovního ekosystému založeného na platformě FOLIO spolupracuje LC s firmou EBSCO, která se stala v roce 2022 vítězem výběrového řízení na dodavatele řešení pro LCAP (Library Collection Access Platform = platforma pro přístup ke knihovním fondům). Finančně velmi štědře dotovaný vývoj dílčích nástrojů pro potřeby LC může být následně k dispozici i dalším členům komunity, zapojeným do vývoje a využívání platformy FOLIO. Konkrétně bude záležet na využitelnosti v komunitě FOLIO i na smluvních podmínkách s firmou EBSCO. V harmonogramu vývoje dochází k různým změnám, které vycházejí z aktuálních podmínek.

Systém FOLIO je jednou z možností zvažovaných pro NK ČR, která je nyní ve stadiu příprav přechodu na nový systém. V LC jsme získali řadu poznatků o zkušenostech souvisejících se změnou akvizičních a katalogizačních procesů, s vedením procesu změn, se vzděláváním pracovníků v zájmu hladkého přechodu na nový knihovní systém, změnou katalogizačních standardů a pracovních postupů. Zajímavá byla např. informace, že ke změně katalogizačních pravidel chce LC přistoupit až v roce 2026. Přitom tato změna se doporučuje pro lepší přechod na standard propojených dat. Kolegové z LC nám vysvětlili, že mají obavy z příliš velkých změn, které by se dotkly zejména akvizitérů a katalogizátorů. Kromě úprav katalogizačních standardů změnili také náplň práce akvizitérů. Všichni akvizitéři se museli naučit katalogizovat včetně věcného zpracování. Katalogizace je tak nyní v jejich pracovní náplni.

V LC jsme mohli také navštívit celou řadu zajímavých pracovišť: pracoviště digitalizace, ochrany fondů, akvizice, zpracování přírůstků, restaurování, různé studovny včetně hlavní studovny.

Na většině pracovišť se nám věnovali zapálení knihovníci, a pokud by nám naše průvodkyně „nehlídala čas“, bylo by pro nás asi obtížné některá pracoviště opustit.

Dvoudenní program v LC jsme zakončili komentovanou prohlídkou historické Jeffersonovy budovy, a to s průvodkyní, která přišla v 60. letech do USA z Československa. Hlavní budova LC byla postavena na konci 19. století. Její dominantou je čítárna, která stále slouží především studijním účelům, i když zájem o její využití se snižuje. Návštěvníci z řad turistů mají možnost prohlédnout si prostory jen ve vyhrazeném čase. Nahlédli jsme rovněž do historické pracovny hlavního knihovníka Kongresové knihovny a prohlédli si Jeffersonovu sbírku knih, která má své čestné místo v části hlavní budovy, a kromě reprezentační role slouží badatelským účelům.

Obr. 2. Library of Congress, Jefferson Building, foto: Lenka Maixnerová

Obr. 3 Library of Congress, Office of the Librarian of Congress, foto: Lenka Maixnerová

Obr. 4 Library of Congress, Main reading room, foto: Petr Žabička

Obr. 5 Library of Congress, setkání s ředitelem digitálních služeb Davidem Bruntonem a Caitlin Stewart vedoucí Platform Management Section, Collections Discovery & Metadata Services Division, foto: Lenka Maixnerová

Obr. 6 Library of Congress, setkání s Beacherem Wigginsem, ředitelem Acquisitions & Bibliographic Access Directorate, Angelou Kinney, jeho zástupkyní a Sally McCallum, vedoucí Network Development & MARC Standards Office, foto: Lenka Maixnerová

Obr. 7 Library of Congress, Madison Building, foto: Lenka Maixnerová

Martin Luther King. Jr. Memorial Library

Knihovna Martina Luthera Kinga Jr, (Martin Luther King. Jr. Memorial Library, MLK) je ústřední knihovnou Washingtonské městské knihovny (District of Columbia Public Library, DCPL). Knihovna má přibližně 600 zaměstnanců a obsluhuje 26 poboček. Ústřední knihovna se nachází v budově z roku 1972, kterou navrhl Ludwig Mies van der Rohe (světově proslulý německý architekt žijící v USA, navrhl pouze tuto jednu knihovnu, je autorem též známé brněnské vily Tugendhat) a která v letech 2017–2020 prošla rozsáhlou rekonstrukcí, za niž získala v roce 2023 ocenění Interior Architecture Award. DCPL se zaměřuje na široké spektrum služeb s důrazem na aktivní interakci s veřejností. Vychází z konceptu „třetího místa“, kdy se knihovna snaží stát přirozeným centrem pro trávení času vedle domova a práce. Kromě tradiční role podporuje informační gramotnost i v oblastech přesahujících běžnou působnost knihoven, například v hledání zaměstnání či bydlení. Návštěvnost se pohybuje okolo 700 tisíc návštěv ročně. DCPL má velmi vstřícnou politiku registrací. Zdarma se mohou registrovat osoby, které mají své bydliště ve Washingtonu, případně zde pracují, platí daň z nemovitosti nebo zde chodí do školy. Získaný čtenářský průkaz má platnost tři roky, registraci je poté možné obnovit pouze při fyzické návštěvě knihovny. Vzhledem k poloze DC se registrace zdarma vztahuje i na rezidenty z vybraných okresů států Maryland a Virginia. Podobně vstřícná jsou vůči čtenářům i pravidla absenčních výpůjček. Výpůjční lhůtu většiny fyzických dokumentů lze prodloužit až pětkrát (buď ručně, nebo jsou prodlouženy automaticky). Výjimkou je samozřejmě situace, kdy má o dokument zájem jiný uživatel, čtenáři vypršela platnost registrace nebo má neuhrazené dluhy vůči knihovně. V případě nutnosti dokument nahradit jsou podle druhu dokumentu stanoveny fixní poplatky.

Knihovna používá vlastní knihovní systém, provozuje centrální katalogizaci, kterou zajišťují čtyři katalogizátoři a čtyři kopírující/stahující katalogizátoři. Pro lepší orientaci v ústřední pobočce používají virtuálního průvodce GoodMaps, původně navrženého pro uživatele se sníženou orientací v prostoru. Prostor byl celý naskenován a navigace je možná přes kameru v mobilu, podobně jako Google Maps Live View. Centrální pobočka je otevřena sedm dní v týdnu. Monitoring prostoru je zajištěn vlastními ozbrojenými a uniformovanými zaměstnanci knihovní policie, kteří mají na starosti jak hlavní budovu, tak i pobočky, kde je to potřeba. V budově se nachází i řada dílen s různým vybavením (3D tisk, laserová gravírka a řezačka, šicí stroje apod.), taneční sál, výstavní prostory, relaxační zóny, konferenční místnosti, kavárna. Prostor dětského oddělení nabízí zpestření v podobě skluzavky mezi patry. V knihovně mají i speciální místnost využívanou ve spolupráci s vězeňskou službou pro vzdálené setkávání odsouzených s rodinnými příslušníky přes videotelefony. Pracovníci ve službách mají k dispozici zařízení pro komunikaci s neslyšícími.

Obr. 8 Martin Luther King. Jr. Memorial Library, relaxační zóna, foto: Lenka Maixnerová

Pobočka DCPL Southwest Neighborhood Library

Rádi jsme využili možnost seznámit se vedle centrální budovy DCPL také s jednou z jejích poboček. Na doporučení Richarda Reyes-Gavilana, výkonného ředitele DCPL, jsme navštívili nedávno rekonstruovanou pobočku Southwest Neighborhood Library (Jihozápadní „sousedská“ knihovna). Čtvrť Southwest sousedí s řekou Potomac, najdeme zde nábřeží The Warf s moderními budovami či přístavištěm hausbótů, ale také promenádu National Mall lemovanou řadou muzeí.

Southwest Neighborhood Library (také Southwest Library) původně sídlila v budově z roku 1965, která byla pro knihovnu postavena v rámci obnovy čtvrti. Cihlová budova knihovny byla kritizována pro nedostatek denního světla či nevlídné vstupní prostory. Oproti jiným pobočkám DCPL měla i nižší fyzickou návštěvnost. Pro veřejnost se tehdejší budova knihovny uzavřela v červnu 2019. Po dobu demolice původní budovy a stavby nové poskytovala Southwest Library služby své komunitě dočasně v prostoru sestaveném z kontejnerů.

I když nová budova Southwest Library stojí na stejném místě jako její předchůdkyně, má naprosto jiný charakter. Leitmotivem návrhu nové podoby pobočky byla vize „pavilonu v parku“. Nová budova skutečně vizuálně připomíná pavilon či podobnou lehkou stavbu. Změnila se i orientace budovy, která je nyní situována tak, aby více komunikovala se sousedícím parkem. Na funkci budovy odkazuje i profil střechy vycházející z tvaru otevřené knihy. Nová budova dodržuje zásady udržitelnosti. Na střeše jsou např. instalované solární panely a takto vyrobená elektřina se používá pro provoz knihovny.

Cílem rekonstrukce mimo jiné bylo, aby se knihovna stala přirozenou součástí sousedství. K návštěvě knihovny měl místní komunitu povzbudit i zvolený architektonický koncept. Díky jedné ze stěn, která je prosklená po celé výšce budovy, je knihovna plná přirozeného světla a průhled stěnou láká kolemjdoucí vstoupit. Budova knihovny působí velmi přívětivě i díky použitému materiálu. Základem stavby se totiž stala masivní dřevěná konstrukce, která je přiznaná v exteriéru a interiéru. I když je současná budova o jedno patro nižší než původní stavba, nabízí místní komunitě více různých služeb a prostorů. Nová budova Southwest Library se pro veřejnost otevřela v květnu 2021. O dva roky později získala pobočka ocenění Interior Architecture Award.

Podobně jako ostatní pobočky i Southwest Library se zaměřuje na služby pro místní komunitu. Otevřená je sedm dní v týdnu, ve večerních časech je dostupná v samoobslužné režimu. V rámci sítě DCPL nedochází k pravidelné rotaci pracovníků mezi jednotlivými pobočkami, nicméně pracovník má možnost požádat o přeložení na jinou pobočku. V Southwest Library pracuje stabilní tým 12 knihovníků. Veškeré provozní záležitosti poboček (včetně akvizice, katalogizace, IT infrastruktury, údržby atd.) zajišťuje centrální knihovna, tj. Knihovna Martina Luther Kinga Jr. Pracovníci poboček se soustřeďují výhradně na poskytování služeb – od komunitních po odborné. V této konkrétní pobočce, podle její vedoucí Melindy MacCall, převažují spíše služby komunitního charakteru včetně asistence při práci s technikou či pomoci s administrativními úkony, které požadují správní orgány. Knihovna pořádá např. pravidelné „Techy Tuesdays“, při kterých pomáhá návštěvníkům s nastavením a ovládáním mobilů, tabletů notebooků apod. Vzhledem k poměrně velké byrokracii amerických úřadů a nutnosti dodat řadu dokumentů v papírové podobě patří mezi velmi oblíbené služby možnost tisku.

Přívětivost nové budovy podporuje i její vnitřní uspořádání – přízemí i patro jsou z velké části otevřené, prostor je rozčleněný nábytkem. V přízemí je u vstupu centrální výpůjční pult, místa k setkávání či studiu a prostor pro děti. Patro je určené dospělým a teenagerům, k dispozici jsou zde i počítače včetně možnosti tisku. Knihovna nabízí také uzavřené prostory – multifunkční místnosti v přízemí využívá knihovna např. pro vyprávění příběhů (storytelling) nebo setkávání maminek s dětmi, v patře je pak tzv. Innovation Lab a několik menších studoven (max. pro čtyři osoby), které si mohou prostřednictvím rezervačního systému DCPL objednat čtenáři s platným průkazem. Rezervace je do 48 hodin potvrzena pracovníkem knihovny.

Čtenáři si mohou knihy a další dokumenty k vypůjčení mimo budovu vybrat přímo na místě z volného výběru, pobočka nemá žádný externí sklad, v němž by měla deponovanou další část fondu. Vybrané knihy si mohou čtenáři vypůjčit prostřednictvím selfchecku, který je uzpůsoben pro půjčování na základě čárových kódů (DCPL nepoužívá technologii RFID pro správu a ochranu fondu) a po přečtení vložit do návratového boxu, který je dostupný 24 hodin denně. Administrativu související s vrácením pak zajistí pracovníci pobočky. Pro čtenáře je k dispozici i knihovník u centrálního pultu, tj. pokud preferují osobní kontakt, může výpůjčku i vrácení provést knihovník. V rámci sítě DCPL si čtenáři mohou do své pobočky objednat knihy, které se nacházejí v jiné pobočce. Pro transport knih mezi pobočkami disponuje DCPL několika auty a řidiči. Po vrácení čtenářem se dokumenty převážejí zpět do své „mateřské“ pobočky.

Obr. 9. Southwest Neighborhood Library, foto: Lenka Maixnerová

Obr. 10 Southwest Neighborhood Library, studijní zóna, foto: Petr Žabička

Washington Research Libraries Consortium

Poslední navštívenou organizací bylo Konsorcium washingtonských vědeckých knihoven (Washington Research Libraries Consortium, WRLC) které se nachází asi hodinu autem od Washingtonu. Konsorcium založené v roce 1987 jako nezisková organizace nyní sdružuje devět washingtonských univerzit různého oborového zaměření. Ke strategickým prioritám WRLC patří koordinovaná tvorba sbírek, vytváření robustní infrastruktury pro vyhledávání a přístup, zajištění dlouhodobého uchování fyzických i digitálních informačních zdrojů a sdílení znalostí. WRLC pro „své“ univerzity do značné míry funguje jako technologické a servisní centrum. Zajišťuje sdílený informační systém, provoz sdíleného knihovního systému ALMA (od roku 2018), sdílený depozitář, sdílené datacentrum (v současné době však WRLC přesouvá data do cloudu), konsorciální přístup k elektronickým informačním zdrojům i centrální digitalizaci. V centrále WRLC pracuje 19 zaměstnanců. V celém konsorciu je přes 550 knihovníků, kteří poskytují služby více než 110 000 studentů ze zapojených univerzit.

Věnoval se nám ředitel úseku knihovních služeb Aaron Krebeck a správkyně sdíleného katalogu Jackie Saavedra. Kromě obecného představení činnosti konsorcia, otázek kolem jeho správy a fungování jsme byli podrobně seznámeni se zkušenostmi WRLC s knihovním systémem ALMA. Ten patří při přípravě přechodu na nový knihovní systém NK ČR k jedné z možností. WRLC od července 2018 provozuje knihovní systém ALMA s discovery rozhraním Primo. Knihovny WRLC na systém ALMA přecházely z několika knihovních systémů (Voyager, Sierra). Tento přechod trval 18 měsíců a dalších 9 měsíců bylo věnováno zaučování knihovníků. Vzhledem k tomu, že každé tři měsíce dochází k aktualizaci systému, celé prostředí systému ALMA se od nasazení v roce 2018 již téměř kompletně změnilo.

Topologie systému ALMA je ve WRLC založena na jedné Network Zone (síťová zóna) a 15 institucionálních zónách (Institution Zone). V Network Zone jsou uloženy bibliografické záznamy. Holdingové záznamy, záznamy o jednotkách, záznamy o uživatelích, údaje o výpůjčkách atd. jsou součástí institucionálních zón. V institucionální zóně je i systém Rapido používaný některými knihovnami pro poskytování meziknihovních služeb; nebo systém ALMA Digital pro správu a zpřístupnění digitalizovaného obsahu (využívá Maymount University). Jednotlivé univerzity mají vlastní personální kapacity pro katalogizaci. Při nahrávání nových záznamů do systému ALMA jsou po importu dostupná všechna pole, včetně věcného popisu. O tom, která pole se uživatelům zobrazí, rozhodují samotné instituce v jejich institucionální zóně. Zapojené knihovny si konfigurují Primo individuálně a určují, které záznamy budou viditelné v katalogu. Při přechodu do systému ALMA bylo nutné vyřešit, že systém pracuje s tzv. holdingovými záznamy¹. Ty byly k dispozici ve Voyageru, ale knihovní systém Sierra s nimi nepracoval a bylo nutné je vytvořit z bibliografického záznamu a záznamu jednotky. WRLC pro svoje potřeby nad systémem ALMA vyvinulo některé vlastní aplikace, které však vzhledem k jejich specifičnosti nenabízí pro ostatní knihovny prostřednictvím oficiálního úložiště externích aplikací. Pro využívání prostřednictvím API rozhraní má WRLC k dispozici denní limit 1 mil. API volání, který je pro potřeby konsorcia dostačující. V rozhraní Primo mohou uživatelé po přihlášení nově prostřednictvím Primo Research Assistant využívat umělou inteligenci. Assistant je aktivovaný např. v katalogu American University.

Součástí naší návštěvy WRLC bylo i seznámení se sdílenými depozitáři, které WRLC pro zapojené knihovny provozuje, a se způsobem jejich obsluhy. Aktuálně je ve třech depozitářových halách uloženo přes 3,5 mil. jednotek v téměř 85 000 krabicích. Základem je maximální efektivita využití dostupného skladovacího prostoru. Dokumenty jsou nejprve roztříděny podle formátu, poté uloženy do krabic a ty operátor pomocí vysokozdvižného vozíku umístí na dané místo v depozitáři. V systému je zároveň uchována informace o místě uložení (tj. identifikace depozitáře, sekce a konkrétní krabice). Knihovny platí WRLC roční poplatek 1,05 USD za uložení knihy ve sdíleném depozitáři. V případě uložení knihy v běžných depozitářích knihoven vycházejí náklady na jednu knihu na 5,95 USD (viz článek On the Cost of Keeping a Book).

Obr. 11 WRLC, sdílený depozitář, foto: Lenka Maixnerová

Knihovny do sdílených depozitářů WRLC přesouvají své fyzické fondy zejména v situaci, kdy chtějí prostory využívat spíše pro uživatele než pro uložení fondů (např. Gallaudet University zde má uložené své veškeré fyzické fondy). Místo v depozitář WRLC si na dobu rekonstrukce budovy pronajala i výše zmíněná ústřední knihovna Washingtonské městské knihovny. V tomto kontextu je zajímavé sledovat vývoj naplňování jednotlivých depozitářů, které vznikaly postupně. První depozitář z roku 1994 se zaplnil až po 15 letech provozu. U druhého depozitáře (postaven 2010) byla kapacita vyčerpána během pěti let a nejnovější depozitář (2015) je nyní naplněn z 50 %. Na případný nový depozitář již není na stávajícím pozemku volné místo.

Dokumenty ukládané do sdíleného depozitáře jsou deduplikovány přes OCLC number tak, aby zde byl skladován pouze jeden exemplář každého titulu. Jednotliví členové konsorcia mají přístup k fyzickým fondům ostatních členů. Záznamy knihovních jednotek uložených v depozitáři zůstávají součástí katalogu a uživatelé si je mohou prostřednictvím katalogu objednat. Expedice objednaného svazku se uskuteční do 24 hodin, včetně doručení knihy do knihoven kurýrní službou. Po ukončení výpůjčky se dokument vrací zpět do sdíleného depozitáře.

Závěr

Návštěva washingtonských knihoven nám poskytla cenné poznatky o fungování moderních knihovních systémů a jejich implementaci v rozsáhlých institucích. Ve všech navštívených institucích nás velice mile přivítali, měli jsme možnost hovořit s jejich zástupci vedení, vždy nás ochotně provedli budovami a poskytli řadu cenných informací. Diskuze se zástupci vedení a odborníky nám pomohly lépe pochopit proces zavádění platformy FOLIO a přechod na formát propojených dat. Získané zkušenosti a osvědčené postupy budeme moci využít při rozhodování o dalším postupu při implementaci nového systému a nových knihovnických standardů v Národní knihovně ČR.

Vedle odborných poznatků byla přínosná i možnost navštívit různé typy knihoven – od národní až po veřejnou – a porovnat jejich přístupy ke správě dat, uživatelským službám a technologickým inovacím. Celkově byla cesta obohacující nejen profesně, ale i lidsky, a přinesla jasnější vizi pro budoucí směřování našich služeb.

Poznámky

1 Více o holdingových záznamech viz https://wiki.alma.cuni.cz/index.php?title=Holdingy_a_jednotky

Táborská knihovna je již druhým rokem součástí mezinárodní platformy NAPLE Sister Libraries¹, která propojuje evropské veřejné knihovny. Díky této platformě mají knihovny jedinečnou příležitost nahlédnout pod pokličku toho, jak fungují služby a aktivity jiných evropských knihoven, vzájemně se inspirovat, ukázat svou činnost a najít partnerské instituce. Co nám tato platforma zatím přinesla? A stojí za to se do ní zapojit? Přečtěte si více o našich zkušenostech.

Jak se říká, dobré věci přicházejí, když je nečekáte. Ani my jsme nečekali, že se z jednorázové návštěvy delegace ze slovinské knihovny Ivana Tavčarja Škofja Loka (www.knjiznica-skofjaloka.si) v roce 2023 stane počátek stálé spolupráce. Na základě skvělých referencí ze Slovinska jsme se rozhodli, že se začleníme do platformy NAPLE Sister Libraries a rovnou se propojíme s knihovnou ve Škofja Loce².

Platforma NAPLE Sister Libraries nás ohromila svým dosahem. V současné době je do ní zapojeno 146 knihoven z 18 evropských zemí. Českou republiku zde kromě táborské knihovny zastupují také knihovny v Semilech, Českém Těšíně, Frenštátu pod Radhoštěm a Krajská knihovna v Pardubicích. Registrace do platformy https://www.naplesisterlibraries.org/sisterships/, resp. na https://www.naplesisterlibraries.org/new-sistership-municipal-library-tabor-czechia-and-ivan-tavcar-library-in-skofja-loka-slovenia/ je jednoduchá a umožní vám vyjádřit, jaké jsou vaše cíle: Chcete se účastnit mezinárodních projektů? Nebo vám stačí jen sledovat dění a inspirovat se? Díky tomu se vám nestane, že by tato aktivita pohltila celý váš čas: můžete si nastavit míru aktivní účasti na dění. Jedinou celkem pochopitelnou nutností je to, že musíte ovládat cizí jazyk, nejlépe angličtinu, na komunikační úrovni. Ale i s tím vám může technika pomoci.

V případě, že jste otevření mezinárodním projektům, můžete kontaktovat jinou knihovnu, nebo počkat, až vás některá knihovna kontaktuje na základě informací uvedených ve vašem profilu. Může se jednat o shodu v tom, čemu se jako knihovna věnujete, nebo můžete společně vymyslet něco úplně nového.

My jsme spolupráci s naší první sesterskou knihovnou ve slovinské Škofja Loce začali v malém: připravili jsme výstavu knih o Slovinsku, jeho kultuře a literatuře. Cílem bylo, abychom seznámili své čtenáře s platformou NAPLE Sister Libraries a představili jim naši novou sesterskou knihovnu. Totéž se uskutečnilo i v knihovně ve Škofja Loce, kde čtenáři objevovali českou kulturu a literaturu.

A jak to pokračovalo dále? V březnu 2024 oslovila táborskou knihovnu další instituce, a to knihovnu v polském Chrzanówě (www.mbp.chrzanow.pl), která se stala naší druhou sesterskou knihovnou. Společně jsme uskutečnili malou srovnávací sondu do nabídky deskových her v našich knihovnách, která zároveň přispěla ke zviditelnění této části knihovního fondu.

Spolupráce pokračovala i nadále. Proběhla výměna výstav výtvarných prací táborských a slovinských dětí. A dosavadním vrcholem mezinárodní spolupráce byl projekt uskutečněný před Vánoci 2024 ve spolupráci s knihovnou Ivana Tavčarja Škofja Loka, která nás propojila se svými sesterskými knihovnami v Litvě a Finsku. Každá ze čtyř zapojených knihoven natočila animovanou, loutkovou či hranou pohádku typickou pro svou zemi³ a sdílela ji s ostatními knihovnami. Předvánoční pásmo pohádek z České republiky, Litvy, Finska a Slovinska si mohli vychutnat čtenáři ze všech čtyř zemí.

Platforma NAPLE Sister Libraries nás příjemně překvapila. Všechny dosavadní akce jsou obohacením nejen pro naše čtenáře, ale i pro nás knihovníky. Věříme a doufáme, že tato spolupráce bude pokračovat i do budoucna, a těšíme se na další projekty. V roce 2025 uskutečníme s polskou knihovnou v Chrzanówě projekt, který dětem představí českou postavičku Krtečka a jeho spojitost s lety do vesmíru. Děkujeme spřáteleným knihovnám za milou spolupráci, přátelství a doufáme, že se jednou také navštívíme.

Více se o naší spolupráci se zahraničními knihovnami dočtete zde: https://www.knihovnatabor.cz/mezinarodni-spoluprace.

Máte zájem se také zapojit do platformy NAPLE? Navštivte web www.naplesisterlibraries.org, kde najdete více informací. Městská knihovna Tábor Jana Lišková, PR a komunikace

Městská knihovna Tábor (www.knihovnatabor.cz) poskytuje svoje služby už od roku 1897 v tradiční i netradiční podobě šesti tisícům registrovaných čtenářů a nabízí 160 000 svazků. Knihovna půjčuje svým čtenářům knihy, CD a DVD s filmy, deskové hry, časopisy, noviny a e-knihy. Vykonává rovněž regionální funkce pro bývalý okres Tábor: pečuje o 97 knihoven a jejich poboček, organizuje setkávání knihovníků a jejich další vzdělávání. Oblíbené jsou pořady, které knihovna pořádá pro děti, školy, širokou veřejnost i seniory. Pobočky knihovny se nacházejí na Pražském Sídlišti, Sídlišti nad Lužnicí, v Čekanicích a v městské části Náchod. V letech 2024–2026 hlavní budova dočasně sídlí na adrese Žižkovo náměstí 10, zatímco původní budova v Jiráskově ulici 1775 prochází hloubkovou rekonstrukcí.

Táborské knihovnice natáčejí loutkovou pohádku v rámci společného projektu s knihovnou Ivana Tavčarja Škofija Loka.

Poznámky

1 Zkratka NAPLE vyjadřuje název iniciativy National Authorities on Public Libraries in Europe (Fórum národních orgánů pro veřejné knihovny v Evropě), která byla jako nevládní sdružení ustavena již v roce 2002. Jaké jsou jeho cíle, pracovní skupiny atd. – viz https://naple.eu/, https://naple.eu/naple-statutes/... NAPLE Sister Libraries je platforma pro spolupráci veřejných knihoven, hledání partnerských institucí – https://www.naplesisterlibraries.org/meet-the-sisters/

2 Slovinské město Škofja Loka je již od roku 2006 partnerským městem města Tábora

3 Pohádky byly různé: česká byla loutková, slovinská byla vyprávěná živou herečkou, litevská a finská byly animované. https://www.knihovnatabor.cz/poznavame-svetove-pohadky

Svět se mění rychleji než kdy dřív a společnost se stále častěji dělí na „my“ a „oni“. Právě na tyto výzvy reagoval dvanáctý ročník konference Do černého, který se konal 26. ledna 2026 v Městské knihovně v Praze – Ústřední knihovně. Letošní podtitul „Mimo komfort – knihovny v čase změn“ naznačil hlavní směr: hledání role knihoven v době klimatické krize, společenské polarizace a klesající důvěry v instituce. Přednášející se shodli, že knihovny mohou být jedním z mála míst, kde se ještě potkávají různé světy – a kde má smysl o změnách otevřeně mluvit.

Úvodní slovo pronesl ředitel Městské knihovny v Praze Tomáš Řehák. Připomněl, že ve společnosti vznikají stále pevněji sevřené názorové bubliny a v důsledku toho slábne dialog mezi různými skupinami. „Svět se dnes dělí na my a oni. Knihovny ovšem patří k několika málo veřejným institucím, kterým důvěřují téměř všichni. Mají proto jedinečnou možnost naslouchat i těm druhým,“ zdůraznil Řehák.

Vědkyně Zuzana Harmáčková se ve své přednášce zaměřila na to, jak přemýšlet o nejisté budoucnosti. Představila několik možných scénářů budoucího vývoje – od světa orientovaného na udržitelnost přes uzavřenou „pevnost“ až po pokračování současného stavu. „Scénáře netvoříme proto, abychom věštili budoucnost. Pomáhají nám lépe porozumět přítomnosti a připravit se na různé možnosti,“ vysvětlila Harmáčková. Podle ní neexistuje jedno jednoduché řešení, ale každá pozitivní změna musí probíhat na třech úrovních zároveň – individuální, komunitní i systémové.

Praktický pohled z korporátní sféry nabídla Zuzana Holá, ředitelka Nadace Vodafone. Upozornila, že velké firmy často mění své priority podle politické nálady, což ale dlouhodobě podkopává jejich důvěryhodnost. Nadace se proto rozhodla pro stabilní téma – podporu digitální gramotnosti seniorů. Spolupracuje přitom s více než sedmdesáti knihovnami po celé republice. „Je to oboustranně výhodné partnerství. Knihovny mají zkušenosti s prací s veřejností a my se díky nim dostáváme k seniorům, ke kterým bychom se jinak nedostali,“ popsala Holá.

Lucie Hyblerová představila svůj projekt Breakfaststory jako příklad toho, jak lze i z krizových období vytvořit něco smysluplného. Připomněla, že iniciativa vznikla bez grantů a dotací jako spontánní pomoc lidem v nouzi a postupně se rozrostla do platformy podporující sociální podnikání a zapojení znevýhodněných osob. „Každá krize se dá využít k tomu, abychom zaseli semínko něčeho dobrého,“ uvedla Hyblerová. Zdůraznila, že naděje není naivní optimismus, ale přesvědčení, že má smysl dělat správné věci bez ohledu na výsledek – a právě tento přístup může být inspirací i pro knihovny.

Konzultantka Jana Tikalová se věnovala praktickému tématu proměny perspektivy v praxi – tedy tomu, jak se dokážeme podívat na věci novýma očima a jak tuto změnu smysluplně udržet. Upozornila, že i když knihovny dělají „samé prima věci“, nemusí být jejich nabídka prima pro všechny, pokud neberou v úvahu různorodost zkušeností a potřeb veřejnosti. „Musíme počítat s tím, že každý z nás má jinou zkušenost a jiný úhel pohledu,“ připomněla Tikalová.

Divadelní lektorka Zuzana Kráľová představila divadelní projekt Takže asi tak, který vznikl v rámci projektu Národního divadla ND Young. Inscenace se věnovala mladým lidem vyrůstajícím v dětských domovech a snažila se dát hlas těm, kteří ve veřejném prostoru nebývají slyšet. „Chtěli jsme otevřít téma předsudků, které společnost vůči dětem z ústavní péče má, a ukázat jejich skutečné příběhy,“ vysvětlila Kráľová. Projekt podle ní ukázal, jak může umění sloužit jako nástroj sociální změny a pomoci bourat stereotypy.

Novinář a aktivista Lukáš Houdek navázal vystoupením o kultivaci veřejné debaty a překonávání názorových příkopů. Na základě své dlouholeté zkušenosti s vedením projektu HateFree Culture popsal, jak se i z velmi vyhrocených online diskusí může stát smysluplný dialog. „Je to jako s malými dětmi – je potřeba lidi pochopit, vyslechnout a někdy i pochválit,“ řekl Houdek. Přiblížil také iniciativu Česko si povídá, která propojuje lidi s diametrálně odlišnými názory a učí je spolu mluvit tváří v tvář. Podle něj je právě schopnost naslouchat a hledat společnou řeč klíčová pro soudržnost společnosti.

Knihovnice Janka Klazarová, vedoucí knihovny v Bílovci, přinesla na konferenci osobní příběh o tom, jak se i z malého nápadu může stát velká věc. Vyprávěla o vzniku projektu Coolturní léto, který začal jako dobrovolnická iniciativa a postupně se rozrostl v událost pro tisíce návštěvníků. „Ve volném čase se nám povedlo zorganizovat akci pro 3500 lidí,“ popsala Klazarová zkušenost, která podle ní ukazuje, že k uskutečnění dobrých projektů často není potřeba nic víc než odhodlání a vytrvalost. Zdůraznila, že důležitá je ochota vystoupit z komfortní zóny, hledat spojence v místní komunitě a nebát se experimentovat. Její vystoupení připomnělo, že i knihovny mohou být iniciátory podobných aktivit – místem, kde se potkává kultura, dobrovolnictví a občanská energie.

Závěrečný příspěvek patřil podnikateli Filipu Molčanovi, který se dlouhodobě věnuje zaměstnávání lidí se zdravotním a sociálním znevýhodněním v oblasti IT. Popsal, jak se jeho firma postupně posunula od snahy handicap spíše skrývat k přesvědčení, že právě odlišnost může být výhodou. „Dnes se snažíme měnit handicapy v superschopnosti,“ uvedl Molčan a ilustroval to na konkrétních příkladech: lidé s poruchou autistického spektra se často ukazují jako skvělí vývojáři, zatímco lidé s obsedantně kompulzivní poruchou osobnosti mohou být vynikajícími testery. Jeho vystoupení ukázalo, že různorodost a inkluze nejsou jen sociálním tématem, ale i praktickou cestou k inovacím.

Letošní konference Do černého tak nabídla pestrý pohled na to, jak mohou knihovny i jednotlivci reagovat na složitý svět kolem nás. Zaznělo, že změny se nelze bát, ale je potřeba k ní přistupovat s otevřeností, empatií a odvahou vystoupit ze zajetých kolejí.

Autor fotografií: Zdeněk Chaloupka

Mgr. Běla Matějovičová, Bc. Maria Bashkova / Národní knihovna České republiky

Zpráva ze zahraniční cesty do Slovinska

V říjnu 2024 jsme díky programu Erasmus+ Mobility (Vzdělávání dospělých) vyjely na zahraniční služební cestu. Za svou cílovou destinaci jsme si vybraly Institut informacijskih znanosti (dále IZUM; https://izum.si/o-nas/), který sídlí v Mariboru (Slovinsko). Stáž jsme absolvovaly v oddělení bibliografické kontroly (Bibliografska kontrola). Toto oddělení má na starosti kvalitu záznamů, kontrolu práce katalogizátorů, deduplikaci záznamů, katalogizaci pro školní knihovny, speciální knihovnu, práci na metodických příručkách pro knihovny v síti COBISS.net a částečně se podílí na vzdělávání katalogizátorů.

Naším záměrem bylo prozkoumat, jak funguje Souborný katalog ve Slovinsku, a najít případnou inspiraci pro rozvoj Souborného katalogu ČR (SK ČR). Během našeho pobytu jsme také navštívily univerzitní knihovnu v Mariboru (Univerzitetna knjižnica Maribor; https://ukm.um.si/) a Mariborskou knihovnu (Mariborska knjižnica; https://knjiznica-mb.si/), abychom získaly i zkušenosti participujících institucí.

Prostředí slovinského knihovnictví je homogenní a zapojení knihoven do jednotného systému COBISS (kooperativní online bibliografický systém a služby; https://www.cobiss.si/) je upraveno zákonem. Posledními knihovnami, které do systému vstoupily, byly knihovny školní.

Sdílená databáze COBIB (Souborná bibliografická a katalogizační databáze) a všechny databáze zapojených knihoven mají stejnou strukturu bibliografických záznamů a kompletních údajů o dostupnosti fondu (signatury, výpůjční lhůta, umístění...). Kromě nich obsahují lokální databáze také jednotně strukturované podrobné informace o exemplářích, které jsou důležité pro lokální funkce knihoven a zobrazení v COBISS+.

IZUM neboli Institut informacijskih znanosti

Institut informacijskih znanosti je veřejná instituce zřízená vládou Slovinské republiky jako informační služba pro slovinskou vědu, kulturu a vzdělávání. Předchůdcem IZUM bylo Výpočetní centrum Univerzity v Mariboru (RCUM). Hlavní myšlenkou bylo propojení všech knihoven ve státě do jednoho systému.

Činnost IZUM souvisí především s rozvojem a provozem systému COBISS a jeho služeb, které představují základ knihovního informačního systému Slovinska a knihovnických informačních systémů některých dalších balkánských zemí, které jsou napojeny na síť COBISS.net. IZUM poskytuje uživatelům knihovního systému veškerou softwarovou podporu a současně je garantem vzdělávacích programů pro katalogizátory a knihovníky pracující v systému. Zároveň umožňuje přístup k zahraničním databázím a službám na základě smluv s jejich poskytovateli (Web of Science, OCLC FirstSearch, ProQuest…)¹

IZUM sídlí v budově z 90. let 20. století, k níž bylo později přistavěno druhé křídlo. V budově je restaurace, kterou využívají zaměstnanci i veřejnost. Prostory starší budovy slouží i jako galerie a je tam trvale vystavena vzácná tapiserie (Bílé město od Marij Pregelj). Sklepení institutu skrývá superpočítač HPC Vega. V institutu pracuje 125 zaměstnanců.

Mariborská (městská) knihovna

Jednou z institucí, které jsme v rámci pracovní stáže navštívily, byla Městská knihovna v Mariboru, která je v COBISS zapojena od roku 1989.

Mariborská knihovna je všeobecná veřejná knihovna, skládá se z 21 knihovních poboček a jednoho bibliobusu, který zastavuje na 45 zastávkách. Knihovna díky tomu obslouží území 14 obcí².

Městská knihovna v současné době staví novou budovu u hlavního náměstí, proto je přemístěna do pronajatých prostor v průmyslové čtvrti Tezno. Tato budova stojí hned vedle jedné z poboček, kde je i terminál bibliobusu. V budově, kde knihovna dočasně sídlí, je repozitář pro hlavní pobočku. Dále se zde nachází oddělení akvizice a oddělení zpracování ve kterém rozhodují, do jaké pobočky půjde, která kniha. Hlavní pobočka je na přechodnou dobu v prvním patře mariborského nákupního centra v centru města.

V jednotlivých pobočkách se půjčují knihy a pořádají programy pro uživatele, katalogizace a akvizice jsou umístěny v hlavní pobočce.

Jednou za rok navštěvuje vedoucí oddělení pro síť knihoven každou pobočku a zabývá se řešením jejích potřeb přímo na místě. Zaměstnanci se pravidelně střídají na jednotlivých pobočkách.

Při nákupu nových knih záleží na velikosti čtvrti a počtu obyvatel či seznamu jejich přání. Pokud jsou na pobočce knihy z jedné série, tak v nákupu titulů série pokračují. Finanční prostředky na nákup knih pocházejí z různých zdrojů – Ministerstvo kultury, městské části. Občas se objevují knihy z darů. Nákup a katalogizace knih pro všechny pobočky jsou soustředěny do hlavní budovy.

Sdílená katalogizace je podle pracovnice Mariborské knihovny dobrá, ale nová verze systému je pro některé knihovníky těžká, musejí se rychle přizpůsobit změnám.

Univerzitní knihovna v Mariboru

Druhou knihovnou, kterou jsme v Mariboru navštívily, byla Univerzitní knihovna, která byla založena v roce 1903 jako knihovna Historické společnosti slovinského Štýrska.

V současné době sídlí v budově z 80. let 20. století, která byla postavena pro účely knihovny. Zde se nachází sídlo ústřední knihovny. Další knihovny jsou při jednotlivých fakultách. Čtyři nadzemní patra jsou určena pro volný výběr dokumentů, individuální studovny, galerii a speciální knihovny (knihovna modelů částí těla a orgánů, tzv. Maistrova knihovna). Ve dvou podzemích patrech jsou skladiště knih a dokumentů. Knihovna má 48 zaměstnanců, z toho je 26 katalogizátorů.

Univerzitní knihovna má podle zákona na starosti ukládání slovinik. Knihovna dostává dva povinné výtisky, jeden je pro konzervační fond, druhý pro fond „univerzální“.

Knihovní fond čítá cca 1,5 milionu dokumentů. 30 % fondu není ještě zpracováno do elektronického katalogu.

Knihovna má okolo 14 450 registrovaných uživatelů, zhruba polovina z toho jsou aktivní uživatelé (tzn. půjčili si alespoň jednu knihu za rok). Služby knihovny mohou v místě samém využít i uživatelé bez registrace, ovšem pro půjčení dokumentů domů se musí zaregistrovat.

V knihovně pořádají pro studenty kurzy, jak mají využívat služby, ale zájem mezi novými uživateli je malý. Větší zájem je pak mezi studenty, kteří se chystají na psaní závěrečných prací a potřebují přístup ke zdrojům.

Od roku 1998 vlastní Univerzitní knihovna historicky velmi cennou knižní pozůstalost generála Rudolfa Maistera. Sbírka má přibližně 6 tisíc jednotek knihovních materiálů, které tvoří vzácný fond. Uložení sbírky přibližuje co nejvěrněji její původní podobu z dob, kdy žil generál Maister. Od roku 2018 byla sbírka prohlášena kulturní památkou národního významu.³

Systém COBISS

V síti COBISS.net je celkem 14 milionů záznamů ze 1496 knihoven (Slovinsko 933, Albánie 40, Bulharsko 3, Bosna a Hercegovina 78 + 41, Černá hora 52, Kosovo 10, Severní Makedonie a Srbsko 70 + 269)⁴.

Systém COBISS poskytuje svým uživatelům dva moduly: COBISS CAT sloužící pro zapojení do sdílené katalogizace a COBISS LIB pro běžný chod knihovny, tedy akvizici, výpůjčky, údaje o exemplářích, výstupy, odpisy atd.

V době, kdy jsme byly na stáži, systém byl převáděn na verzi 4 COBISS+, která funguje plně ve webovém rozhraní. Knihovny měly přejít na novou verzi do konce prosince 2024.

COBIB – Hlavní národní katalog

https://plus.cobiss.net/cobiss/si/sl/bib/search

IZUM vyvíjí a provozuje několik informačních systémů a databází, které mají jedno vyhledávací rozhraní. Vyhledávat tak lze v hlavním katalogu, adresáři, jmenných a věcných autoritách, placených i volných platformách pro články, časopisy, digitálním repozitáři atd. Jednou z nejnovějších databází je COBISS Ela. Jde o platformu pro e-knihy⁵.

Katalogizační záznamy se vytvářejí podle pravidel Verona, která jsou ještě pozůstatkem z dob bývalé Jugoslávie. IZUM v současné době zahajuje přechod na pravidla RDA. Zatím definuje procesy a změny, které bude třeba udělat. Užívá se formát UNIMARC ve své úpravě COMARC. Po přechodu na RDA tento formát bude zachován. Pro zasílání do WorldCat, OCLC a VIAF budou záznamy konvertovány do MARC21.

Ve Slovinsku je cca 600 licencovaných katalogizátorů, kteří mají oprávnění vstoupit do systému a vytvářet a upravovat záznamy v COBIB.

Požadavky na katalogizátory

Aby mohl knihovník pracovat v systému sdílené katalogizace, musí mít ukončené vysokoškolské studium v oboru knihovnictví a informačních věd, absolvovaný základní katalogizační kurz pořádaný Národní knihovnou⁶ a další pokročilé kurzy pořádané IZUM. Pro každý typ dokumentu je třeba absolvovat speciální kurz. Po úspěšně zkatalogizovaných 30 testovacích záznamech může frekventant kurzu ke zkoušce. V průběhu zkoušky musí správně vytvořit 15 záznamů. Poté získá licenci a svoje unikátní ID, kterým se přihlašuje k systému a které je ukládáno do záznamu, v němž dělal katalogizátor úpravy. Práce katalogizátorů je kontrolována supervizory. V oddělení bibliografické kontroly v IZUM vyberou namátkou 50 záznamů vytvořených určitým katalogizátorem a ty podrobí manuální kontrole. V případě nekvalitních záznamů je katalogizátorovi udělena výtka a může přijít o body. Pokud se jeho chyby opakují, může přijít o licenci. Licence má expirační dobu čtyři roky, poté musí katalogizátor na kurz a přezkoušení.

Sdílená katalogizace v COBIB a její přínos

Sdílená katalogizace je ve Slovinsku zavedenou praxí s dlouholetou tradicí. Používání systému COBISS je podloženo zákonem a podporováno státem. Knihovny od počátku pracují podle jednotných pravidel a v jednotném formátu, které se dlouhodobě nemění.

Pro čtenáře má jednotný systém výhodu v tom, že se v dětství naučí používat služby knihovny a stejný systém je provází celým jejich čtenářským „životem“. V současné době mají čtenáři k dispozici mobilní aplikaci, kde vidí celou svoji čtenářskou historii, všechny knihovny a jejich fond a služby.

Dle propočtu vytvoří katalogizátor průměrně jeden záznam za 40 minut. Pokud katalogizují v centru, ušetří práci ostatním katalogizátorům, kteří se mohou věnovat zkvalitňování záznamů nebo zpracování fondu knihovny, který je ještě v lístkovém katalogu. Zároveň se tak vyhnou velkému procentu duplicit. Tvorba a úprava záznamu v reálném čase a replikace změn do lokálních katalogů pomáhá k udržení aktuálnosti záznamů. Knihovnám v katalogizaci pomáhá katalogizace v publikaci (CIP). Díky tomu mají připravený „minimální“ záznam už ve chvíli, kdy jim přijde kniha.

Nevýhodou může být náhodný souběh prací více katalogizátorů při zpracování jednoho záznamu, případně nežádoucí úprava záznamu (což je vyřešeno verzováním). IZUM poskytuje knihovnám podporu téměř 24 hodin po 7 dní v týdnu. Vytváří pro své uživatele metodiky, tištěné návody i videonávody (dostupné na Youtube). Dle vyjádření jedné z oslovených knihoven jsou pracovníci IZUM ochotni vyhovět jejich požadavkům a naslouchají jejich potřebám.

Závěrem bychom rády vyzdvihly, že naše mentorka v IZUM, dr. Renata Zadravec Pešec, pro nás připravila program, který nám umožnil seznámit se s chodem institutu, jeho posláním a běžnými agendami. Pomohla nám zorientovat se v systému slovinských knihoven a zajistila nám návštěvu v mariborských knihovnách, které jsme si přály navštívit.

Ze získaných poznatků nás nejvíce zaujalo, jak ve Slovinsku realizují sdílenou katalogizaci a udržují minimální počet duplicit v Národním katalogu. Zajímavé bylo také to, že díky opoře v zákoně má IZUM možnost ovlivňovat vzdělávání knihovníků--katalogizátorů a udržovat je na vysoké profesní úrovni.

Poznámky

1 IZUM – Institut informacijskih znanosti, Maribor. O nas.

2 Mariborska knjižnica. Osebna Izkaznica, Podatki o Mariborski knjižnici – Mariborska knjižnica.

3 IZUM – Institut informacijskih znanosti, Maribor. Cobiss.net.

4 IZUM – Institut informacijskih znanosti, Maribor. Cobiss Ela.

1 IZUM – Institut informacijskih znanosti, Maribor. O nas. Dostupné na: https://izum.si/o-nas/ (Přístup: 22. ledna 2025).

2 Mariborska knjižnica. Osebna Izkaznica, Podatki o Mariborski knjižnici - Mariborska knjižnica. Dostupné na: https://knjiznica-mb.si/o-nas/osebna-izkaznica (Přístup: 22. ledna 2025).

3 Více o sbírce Rudolfa Maistera: https://ukm.um.si/en/content/general-maisters-library

4 IZUM – Institut informacijskih znanosti, Maribor. Cobiss.net. Dostupné na: https://www.cobiss.net/si/ (Přístup: 22. ledna 2025).

5 IZUM – Institut informacijskih znanosti, Maribor. Cobiss Ela. Dostupné na: https://www.cobiss.si/bralci/ela/ (Přístup: 22. ledna 2025).

6 Více o vzdělávání knihovníků ve Slovinsku viz https://knihovnaplus.nkp.cz/archiv/2024-1/informace-a-konference/narodni-a-univerzitni-knihovna-slovinska-nuk-a-jeji-role-ve-vzdelavani-knihovniku

Úvod

Knihovnictví, a spolu s ním informační věda, je považováno za malý obor, i když dle informací Mezinárodní federace knihovnických sdružení a institucí (International Federation of Library Association and Institutions, IFLA) z roku 2020 v knihovnách na různých pozicích pracuje přes 2,1 milionů pracovníků¹ a přibližně 650 tisíc dobrovolníků². Sdílení informací, zkušeností, pravidel a norem je v tomto oboru běžnou praxí, přičemž významné postavení zde zaujímají například knihovna amerického Kongresu (Library of Congress), Britská knihovna (British Library) aj. V jednotlivých zemích hraje mnohdy důležitou roli knihovna národní, která vydává standardy a metodicky vede celý systém knihoven.

Národní knihovna České republiky (NK ČR) má již několik let akreditaci programu Erasmus+ Mobility³ v oblasti vzdělávání dospělých. Díky němu jsou podporovány zahraniční cesty knihovníků do zemí Evropské unie, jež slouží k vylepšení jazykových dovedností, zlepšení znalostí v online i fyzickém vzdělávání a v neposlední řadě je tento program důležitý pro výměnu informací a know-how s ostatními kolegy a experty v daném oboru. Erasmus+ umožňuje domluvit si krátkodobý či dlouhodobý studijní pobyt v partnerských institucích, které stážisty přijímají.

V NK ČR působíme v Odboru novodobých digitálních fondů (Michaela Bežová jako ředitelka odboru, Marie Haškovcová jako vedoucí Oddělení Webarchivu), jenž má tři oddělení. Úkolem Oddělení standardů digitálních sbírek je tvorba a vývoj standardů pro digitalizaci a dlouhodobou archivaci, Oddělení správy a archivace novodobých dokumentů má na starosti obsahovou správu digitálních dokumentů, zahrnující i opravy a replikace dat a kurátorskou činnost v digitální knihovně, a Oddělení Webarchivu se stará o akvizici, zpracování, uložení a zpřístupnění webových zdrojů. V rámci programu mobility jsme chtěly navštívit některou z evropských národních knihoven, abychom mohly porovnat činnost ve stejném typu instituce, ve které pracujeme i my. Volba padla na stát jižní Evropy, a to na Řecko. Obě země mají podobný počet obyvatel, liší se však rozlohou – zatímco Česko má přes 78 tisíc km², Řecko přibližně 132 tisíc km². Věděly jsme, že řecká národní knihovna se zaměřuje na činnosti, kterým se věnujeme – digitalizace, zpřístupnění digitálních sbírek a archivace webu, a proto jsme se domluvily na dvoudenní stáži (job shadowing). Měly jsme příležitost zjistit, jak se v knihovně dokumenty zpracovávají, digitalizují a zpřístupňují uživatelům. Navštívily jsme depozitáře, restaurátorské centrum a studovny speciálních dokumentů, přičemž stěžejní pro nás byla možnost seznámit se s tím, jak knihovna digitalizuje dokumenty a jak pracuje s webovými zdroji, což detailněji přiblížíme v následujícím textu.

Historie Národní knihovny Řecka

Založení Národní knihovny Řecka se váže k roku 1829, kdy byl na ostrově Aegina zřízen sirotčinec, který plnil zároveň roli tiskárny, školy, muzea a depozitáře knih. Ten se stal první částí budoucí knihovny. Oficiálně byla knihovna ustavena dekretem č. 11 Správního výboru Řecka v roce 1832 a o dva roky později byla přesunuta do Athén, nového hlavního města státu. Během 1. poloviny 19. století došlo k dočasnému sloučení národní a univerzitní knihovny, jež se v roce 1866 stalo definitivním, včetně používání názvu Národní knihovna Řecka. Pro uložení dokumentů byly až do roku 1903 používány univerzitní prostory, poté se knihovna přesunula do neoklasicistní budovy Vallianeion Megaron, která nese název po jednom z donátorů. Budova však měla omezené kapacity a postupně přestala vyhovovat požadavkům knihovny 20. století. V roce 1998 se začalo s plánováním stavby nových budov Národní knihovny a Národní opery, jež měly být financovány mezinárodní filantropickou společností Stavros Niarchos Foundation. V roce 2006 bylo rozhodnuto, že projekt obou institucí bude řešen společně na prostoru bývalého koňského dostihového závodiště. Architektem celého komplexu, jehož součástí je kromě knihovny a opery i rozsáhlý park, byl v roce 2008 zvolen respektovaný italský architekt Renzo Piano. O čtyři roky později začala stavba, jež byla v roce 2016 dokončena. Celý komplex (s názvem Kulturní centrum nadace Stavrose Niarchose) byl roku 2017 věnován řeckému státu. Do nové budovy knihovny bylo přesunuto přibližně 750 tisíc knihovních jednotek a 15 tisíc starých tisků a rukopisů⁴. Všechny dokumenty, které se nacházejí v nové budově knihovny, byly zabezpečeny proti zcizení (technologie RFID). Některá starší periodika zůstala uložena v původním areálu knihovny, tj. ve Vallianeion Megaron.

Při prvním vstupu do budovy ohromí tzv. book castle („knižní hrad“), který slouží nejen jako architektonický prvek interiéru, ale rovněž pro uložení dokumentů, jež si mohou uživatelé objednat za pomoci knihovního systému KOHA, který v národní knihovně používají. Knihovna nabízí rovněž velký počet studijních míst, až 725. Studovny jsou standardně otevřené až do 20:00 hodin (studovny speciálních sbírek – periodika, archiv, rukopisy apod. však mají kratší provozní dobu), ale určité veřejně přístupné zóny knihovny, které jsou dostupné všem bez registrace, jsou uživatelům k dispozici až do půlnoci. V přízemí se nachází i zóna pro nejmenší návštěvníky, která slouží jako čtecí a herní koutek.

Digitalizace a zpřístupnění digitálních dokumentů

Celý proces digitalizace má v Řecku a Česku některé podobné a některé odlišné rysy. Obě národní knihovny před digitalizací svazky fyzicky připravují, včetně případných ambulantních oprav pomocí restaurátorských špachtlí či přímo konzervačních zásahů, pokud to svazek vyžaduje. Rozdílný je počet zaměstnanců a velikost pracovišť, jež se digitalizaci věnují, a rovněž výběr předloh ke zpracování. V případě české digitalizační linky je celý systém rozdělen mezi šest oddělení – první oddělení má na starosti strategické plánování digitalizace, vytipovává prioritní tituly na digitalizaci, které poté předává druhému oddělení, jež se zabývá expedicí daných titulů, jejich kontrole (fyzické i z pohledu správného katalogizačního záznamu) a rovněž zaevidování dokumentů do digitalizačního workflow. Ty poté putují do třetího oddělení, kde jsou naskenovány, vytvořená data posléze přecházejí do čtvrtého oddělení, které se věnuje postprocessingu a vytvoření metadat. Hotové balíčky se pak přenášejí do dlouhodobého úložiště, přičemž balíčky určené pro zpřístupnění se zobrazují v digitální knihovně. Všechna data musí odpovídat Standardu NDK⁵, což je soubor předpisů pro vytváření dat a metadat při digitalizaci; vytváří ho šesté oddělení NK ČR, jež je do digitalizačního procesu zapojené. Linka je rovněž uzpůsobena pro digitalizaci novodobých textových materiálů – nejčastěji se reformátují monografie, periodika a časopisy, v menší míře pak grafiky, mapy a hudebniny. Knihovna má k dispozici 20 manuálních a automatických skenerů, jež jsou využívány podle typu a charakteru připravených předloh a jejich fyzického stavu.

V Řecku je situace poměrně rozdílná. V knihovně je zaměstnán menší počet stálých zaměstnanců, a tudíž je i počet skenerů výrazně nižší než v Česku. Navíc se do skenování zapojují i externí spolupracovníci, kteří skenují dokumenty přímo ve sdílených prostorách knihovny, kde se pohybují uživatelé, a data poté posílají na kontrolu supervizorovi. Oproti Česku se však Řekové zaměřují – kromě digitalizace textových zdrojů – také na zpracování fotografií, plakátů, kreseb, grafik a dalších speciálních dokumentů. K tomuto typu reformátování je určen i specializovaný fotoaparát, pro jehož používání je vyhrazena samostatná místnost. V digitalizační lince se rovněž digitalizují historické tisky – ty se v Česku zpracovávají prostřednictvím externí služby. Pokud jde o dlouhodobé uložení dat, řecká strana stále vytváří mikrofilmy, které poté ukládá ve svých depozitářích. V Česku se již od tohoto způsobu upustilo a NK ČR ukládá svá data na páskové knihovny v několika kopiích. Česká i řecká národní knihovna se prioritně zaměřují na digitalizaci starších titulů, které již nejsou vázány autorskými právy (obě strany dodržují stejné znění autorského zákona, tj. titul je volný 70 let po smrti posledního autora). Řekové rovněž ve větší míře provádějí digitalizaci tzv. na zakázku, kdy se na ně obrací externí subjekt s žádostí o digitalizaci titulů nebo sbírek.

Obě instituce své digitální sbírky zpřístupňují na vlastních digitálních platformách. NK ČR využívá pro prezentaci novodobých fondů Národní digitální knihovnu, v níž je pro uživatele k dispozici více než 296 tisíc titulů, přičemž téměř 79 milionů stran pochází z vlastní produkce, produkce Moravské zemské knihovny v Brně a knihoven zapojených do dotačního programu VISK 7⁶. Historické dokumenty zpřístupňuje v digitální knihovně Manuscriptorium, kde je uloženo více než 175 tisíc titulů z vlastní produkce i od partnerských institucí⁷. Národní knihovna Řecka nemá vytvořenu centralizovanou digitální knihovnu, která by sdružovala veškeré sbírky. Na své platformě pro digitální kolekce⁸ umožňuje uživatelům přístup k více než tisíci položkám, přičemž téměř 800 svazků jsou rukopisy, dále zahrnuje 125 monografií, bezmála 100 statistik, v menší míře i mapy a periodika. Pro poslední jmenovaný typ dokumentů má knihovna vytvořené své vlastní rozhraní, ve kterém prezentuje sedm významných periodik o více než 270 tisících stran⁹.

Obr. 1 Pohled na digitální knihovnu Národní knihovny Řecka - mapa, zdroj: https://digitalcollections.nlg.gr/

Archivace webu v Řecku

Součástí stáže byla výměna zkušeností v oblasti archivace národního webu. Podobně jako v Česku, za archivaci řeckého webu nese odpovědnost národní knihovna. První pokusy o archivaci webu spadají do období let 2015–2017, kdy Národní knihovna Řecka ve spolupráci s Athénskou univerzitou ekonomie a obchodu v rámci projektu ΕΣΑΕΙ¹⁰ realizovala první sklizně a vyvinula vlastní rozhraní pro zpřístupnění sbírek (NLG Curator Tool). Vedle dvou sklizní dat z řecké domény .gr, které byly popsány pomocí procesů strojového učení, byly vytvořeny tři tematické kolekce zaměřené na weby místní samosprávy, dále na zpravodajství a vzdělávání, přičemž sbírka zaměřená na zpravodajství zahrnovala 661 webových stránek. Knihovna ve sklízení dat po skončení projektu nepokračovala a rozhodla se spolupracovat formou placené služby s americkou organizací Internet Archive. Internet Archive (IA) je pro oblast archivace webu klíčovou organizací, která od konce 90. let sklízí webové zdroje z celého světa, a to včetně českých. Spolupráce spočívá v tom, že národní knihovna nabízí svým uživatelům vhled do historie řeckého webu prostřednictvím archivních dat IA. Pomocí rozhraní¹¹, které bylo zprovozněno v roce 2022¹², zpřístupňuje archivní kopie webů, jež IA sklidil z řecké domény od roku 1996 až do současnosti.

Podobně jako v případě řeckého webového archivu i první české snahy o archivaci webu vznikaly díky projektovým aktivitám, na nichž NK ČR spolupracovala s Moravskou zemskou knihovnou a Masarykovou univerzitou od roku 2000. Výstupy se však podařilo rozvinout v kontinuální činnost zaměřenou na archivaci národního webu, kterou zajišťuje pětičlenný tým Oddělení Webarchivu¹³. Archivaci řeckého webu je s ohledem na spolupráci s IA aktuálně vyhrazen pouze jeden poloviční úvazek.

Oproti českému webovému archivu, který zajišťuje celý proces archivace národního webu – od stanovování akvizičních strategií, přes způsob sklízení a správy dat až po jejich badatelské využití, řecký archiv aktuálně pouze zobrazuje data, která IA sbírá a spravuje dle vlastních politik a ukládá na svých serverech. Archivní kopie získávané oběma knihovnami podléhají legislativě, která limituje jejich zpřístupnění. Data shromážděná v projektu ΕΣΑΕΙ nikdy zveřejněna nebyla. České archivní verze jsou dostupné v budově NK ČR, volně dostupné jsou pouze licencované zdroje (opatřené licenční smlouvou nebo vystavené pod licencí Creative Commons). Vzhledem k tomu, že řecký webový archiv zobrazuje data amerického archivu, jejichž zpřístupnění podléhá jiné legislativě, uživatelé si data mohou prohlížet bez omezení. Výhodou využívání služeb IA je také možnost pokročilého vyhledávání dat. Oproti českému webovému archivu, který nabízí vyhledávání prostřednictvím URL adres nebo podle katalogu, řecký webový archiv používá rozhraní IA, jež umožňuje vyhledávat i pomocí klíčových slov nebo podle typů souborů – obrázků, zvukových souborů, videa či pdf.

Český webový archiv je autonomní, disponuje lepším technickým vybavením, má větší personální zázemí i širší rozsah činností. Kromě samotné archivace se věnuje i licencování zdrojů z důvodu jejich širší dostupnosti, popisu archivních dat a katalogizaci či jejich vědeckému výzkumu. Prostřednictvím svého rozhraní zobrazuje pouze svá vlastní data. Řecký webový archiv je odkázán na politiky IA, zprostředkovává jeho data, avšak uživatelé mohou využívat možnosti jako je pokročilé vyhledávání. Obě národní knihovny spojuje členství v konsorciu webových archivů International Internet Preservation Consortium a zapojení do tvorby společných mezinárodních kolekcí, tzv. collaborative collections, zaměřených na globální témata jako je klimatická krize, pandemie Covidu nebo olympijské hry.

Obr. 2 Rozhraní řeckého webového archivu na webu Národní knihovny Řecka. Zdroj: https://webarchiv.nlg.gr/

Závěr

Návštěva Národní knihovny Řecka nám umožnila detailně nahlédnout do činností, které jsou blízké i našemu každodennímu pracovnímu zaměření, v rámci debat s kolegy prezentovat naši odbornou činnost, sdílet zkušenosti, porovnávat pracovní postupy a konfrontovat přístupy ke vzdělávání knihovníků i odborné veřejnosti. Přestože se obě instituce zabývají digitalizací, zpřístupněním dokumentů i archivací webu, přístupy, personální zajištění a infrastruktura k tomu určená jsou rozdílné. Zaujalo nás například zapojení externích pracovníků do procesu digitalizace a větší důraz na digitalizaci vizuálních (obrazových) dokumentů, jako jsou fotografie nebo plakáty. Bylo také zajímavé porovnat přístupy knihoven k uchování národního webu i zpřístupnění archivních kopií a vidět, jak může využití služeb Internet Archive vypadat v praxi.

Poznámky

1 https://blogs.ifla.org/lpa/2020/03/12/library-stat-of-the-week-9-globally-one-in-every-1525-workers-is-a-member-of-library-staff-but-its-1-in-613-in-north-america-and-1-in-237-in-estonia/?utm_source=chatgpt.com

2 https://librarymap.ifla.org/map

3 https://erasmus-plus.ec.europa.eu/

4 https://transition.nlg.gr/

5 https://standardy.ndk.cz/ndk

6 https://ndk.cz/

7 https://new.manuscriptorium.com/

8 https://digitalcollections.nlg.gr

9 http://efimeris.nlg.gr/ns/main.html

10 https://www.nlg.gr/collection/archeiothetisi-istou-stin-ebe/

11 https://webarchive.nlg.gr

12 https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_Web_archiving_initiatives

13 https://www.webarchiv.cz/